Premier League - preview 36. kola

Arsenal má ve zbytku sezony za úkol vybojovat čtvrtou pozici, aby si opět zahrál Ligu mistrů. Svěřencům Arséna Wengera nahrála prohra Evertonu, díky níž si proti Newcastlu mohou na čtvrté pozici vypracovat čtyřbodový náskok. Straky do Londýna přijíždějí se šňůrou pěti proher.

"Víme, že Newcastle má kvalitu. Takže je jasné, že se připravuje jako obvykle, očekáváme tvrdou ligovou bitvu," odmítá Wenger řeči o krizi Newcastlu. "Kouzlo této soutěže je v tom, že každý tým v každé situaci bojuje a nedá nic zadarmo. Dnešek nebude výjimka."

Arsenal vypadl z boje o titul i z Ligy mistrů, přesto pro něj sezona může skončit dobře. Postup do Ligy mistrů bude považován za splněnou povinnost, ve hře je ještě bonus v podobě finále FA Cupu proti Hullu. Na něm si Gunners jistě dají záležet, protože fanoušky nesmírně trýzní devítileté čekání na trofej.

Pro zápas s Newcastlem by měl mít Wenger k dispozici kapitána Thomase Vermaelena, který laboroval se zraněním stehenního svalu. Na dobré cestě k návratu do zápasové zátěže je rovněž Abou Diaby. Ten po vážném zranění kolena poprvé nastoupil za rezervu, údajně si ale drobně poranil třísla.

Newcastle se nenachází v dobrém rozpoložení, i kvůli absencím důležitých hráčů si připisuje jednu porážku za druhou. I tak se ale dokáže stále držet v horní polovině tabulky. Manažer Alan Pardew chce po svých svěřencích, aby v závěru sezony zabrali. Po Arsenalu narazí na Cardiff a Liverpool.

"Nečeká nás nic lehkého. Arsenal hraje o Ligu mistrů, Cardiff o záchranu, Liverpool o titul. My ale nesmíme koukat na soupeře, hrajeme pro svoje fanoušky, které nechceme zklamat. Musíme k zápasům dobře přistoupit a věřit si, v takovém případě můžeme porazit i Arsenal," prohlásil.

Pardewovi se pro dnešní zápas vrací do sestavy klíčový záložník Moussa Sissoko, který byl zraněný. Hrát naopak nejspíš opět nebude Hatem Ben Arfa. Ten je sice fit, jenže manažer ho nestaví. Anglická média spekulují o bujících konfliktech této dvojice, Ben Arfu nejspíš v létě čeká odchod z klubu.

Pokud byste náhodou hledali definici tzv. six-pointeru, lepší zaboha nenajdete. Záchranářská bitva par excellence se totiž strhne na Stadium of Light, kam krátce po nedělním obědě zavítá Cardiff. Vybojuj pro sebe tři body a zároveň přímému konkurentovi vezmi jednu z mála zbývajících příležitostí na to ony tři body získat - přesně to platí pro předposlední i poslední celek tabulky...

Ačkoliv oba kohouti skutečně sedí na samém dnu tabulky, minimálně jeden z nich se s nemalou pravděpodobností zachrání. Norwich vypadá být v pasti - aniž by mu jakkoliv vzdoroval, dostal v sobotu naloženo od Manchesteru United, přičemž ho čekají další dvě měření sil se zástupci top6. Právě Kanárci, na které momentálně Cardiff se zápasem k dobru ztrácí dva body, zatímco Sunderland pouze tři (ovšem se dvěma starty v kapse), se tedy zdají být logickým terčem.

Těžko říct, kdo je na tom momentálně lépe... trochu paradoxně by to však mohli být zrovna poslední Mackems. Ti byli úvodem dubna zničeni Tottenhamem (1:5), aby Gus Poyet následně připustil, že jeho tým zachrání už jen zázrak, jenže pozdější nečekané čtyři body z duelů se dvěma mistrovskými aspiranty opět musely Sunderland řádně nakopnout.

Black Cats si navíc mohou věřit také konkrétně na Cardiff: ten na Wearside neuspěl od roku 1927, venku je celkově příšerný (vytěžil tam jen 10 bodů včetně dvou vítězství) a na Sunderland v prosinci nevyzrál ani na vlastní půdě (2:2). Pro Bluebirds teď naopak může být zdrojem pozitivní nálady skutečnost, že již mančaft nevede Malky Mackay, a namísto něj Ole Gunnar Solskjaer poznal na lavičce velšského celku jen jednoho přemožitele z posledních čtyř ligových klání.

Norský exfotbalista ManUtd by měl opět moci využít Craiga Bellamyho, jenž zdárně vyklepal z těla záludný virus. Naopak Noone zůstává mimo hru a natažený zadní stehenní sval na trávník dál nepustí kapitána Cardiffu Marka Hudsona.

Gus Poyet přivítá zpět v sestavě napraveného hříšníka Phila Bardsleyho, jenž docela určitě nahradí v základu Verginiho. Čelůstka s Gardnerem budou i v neděli absentovat - prvně jmenovaný je zranění, jeho kolega pouze nemocný.

Chybělo málo a na tento duel by se upírala pozornost celé Anglie. Minimálně. O to víc může Chelsea litovat šokující domácí porážky se Sunderlandem, která nejen ukončila legendární Mourinhovu sérii, ale také ve své podstatě i naděje Blues na titul. Místo klasického "title clash" tak možná uvidíme souboj náhradníků s šampiony.

Londýňané totiž kromě Premier League mocně tahají za nitky i ve vřavě o trofej z Ligy mistrů. Po remíze 0:0 na hřišti Atlética Madrid má výborně rozjetou pozici do odvety na Stamford Bridge - té chce koneckonců José Mourinho uzpůsobit sestavu i proti Liverpoolu. Portugalec dokonce avizoval, že v neděli nenastoupí ani jeden hráč, který bude v základní sestavě v Champions League.

Rozhodl se tak hlavně kvůli tomu, že v týdnu přišel hned o čtyři hráče na odvetu a další ztráta by pro něj byla fatální. Jeho slova je nicméně nutné brát alespoň částečně s nadsázkou, představa obrany ve složení kupříkladu Kalas - Mikel - Christensen - Aké je pod Mourinhovým vedením nejspíš nemožná. Mimo hru pro Liverpool jsou v nicméně v každém případě Čech, Terry, Hazard, Eto’o a suspendovaný Ramires.

Brendan Rodgers na druhé straně řeší vlastně jen start či nestart druhého nejlepšího střelce Premier League Daniela Sturridge, jehož stav není stoprocentní. Mimo hru je taky suspendovaný Jordan Henderson, jehož uprostřed pole nahradí nejspíš opět Joe Allen.

Liverpool na rozdíl od Chelsea stále bojuje o titul. Ba co víc, má zatraceně blízko k tomu, aby ukončil 24leté čekání na jeho zisk. Na Manchester City, který má zápas k dobru, má už náskok šesti bodů - může si tak dokonce dovolit ve zbylých utkáních jednou remizovat a přesto bude zdvihat pohár nad hlavu.

Vděčí za to především báječné formě v posledních měsících. Reds vyhráli neuvěřitelných jedenáct zápasů v řadě, od začátku roku 2014 je navíc neporažen (14 - 2 - 0). Poslední, kdo si na Liverpool přišel, byla právě Chelsea, jíž může k titulu dopomoci kromě bezpodmínečné výhry na Anfieldu ještě jedna prohra Reds a k tomu navíc musí jednou prohrát i Man City.

Chelsea to na Liverpool v posledních letech moc neumí. Prosincová výhra byla jediná z osmi nejčerstvějších klání v rámci Premier League. Na Anfieldu navíc Reds vládnou ještě více - z minulých 21 utkání vyhrál hned třináct.

Na Selhurst Parku už víceméně ztroskotal sen Chelsea o mistrovském titulu; jak si zde povede Manchester City? Bleděmodří jsou samozřejmě stále mírnými favority a výhra je pro ně absolutní povinností, z tohoto londýnského stánku - a vůbec z jakýchkoliv měření sil s Eagles - se ovšem v nedávné době body zkrátka neodnáší...

Crystal Palace se aktuálně veze na vlně euforie, o tom nemůže být pochyb - a nakonec má velkou šanci vyhoupnout se ještě ve zbytku ročníku do první desítky, což by se vzhledem k postavení před příchodem Tonyho Pulise, kdy leckdo podceňovaného nováčka předčasně odepisoval, rovnalo hotové senzaci. Momentálně Eagles poprvé od prosince 1992 zvítězili v pěti po sobě jdoucích zápasech v elitní společnosti; další výhra by jim přihrála rovnou klubový rekord.

A nereálná určitě není, však Eagles věhlasného soka potrápili i na Etihad Stadium koncem minulého kalendářního roku (0:1). Tehdy se ManCity muselo obejít bez trojlístku Negredo-Agüero-Touré a v nikterak nepodobné situaci se ocitá také nyní.

V poslední době totiž Citizens vskutku měli problémy spíše sami se sebou než se soupeři: obávaný střelec Agüero vynechal 10 z předešlých 16 utkání, Negredo pozoruhodně čeká na zářez už tři měsíce a Yaya Touré se nyní vrací do sestavy po dvouzápasovém odpočinku. To navíc s posláním vykompenzovat náhlou ztrátu Davida Silvy (potažmo jeho krajana Navase).

Tony Pulis proti ManCity, které v minulých třech kolech okusilo všechny tři možné výsledkové příchutě, zřejmě znovu nebude moci nasadit Marouana Chamakha. S otazníkem je pak také start Dikgacoie.

Taky zápas Southamptonu s Evertonem se ponese v duchu jednoho celku, který útočí na klíčové umístění. Saints už nějaký ten pátek jen válčí o příjemnější pozici ve zlatém středu tabulky, zatímco klub z Liverpoolu finišuje v boji o kvalifikaci do nejprestižnější klubové soutěže Evropy.

Everton si ve zbývajících kolech už nemůže dovolit klopýtnout. Tři duely do konce Premier League ztrácí na čtvrtý Arsenal jediný bodík, ale proti němu hovoří poměrně jasně los. Zatímco Toffees kromě výjezdu na jih Anglie bude hrát ještě doma s Manchesterem City a v Hullu, Gunners přivítají doma zoufalý Newcastle, dále West Brom a sezónu zakončí s dalším sestupovým kandidátem v Norwichi.

Svěřenci Roberta Martineze přitom měli vše ve svých rukou. Od začátku března kosili jednoho soupeře za druhým, sedmi vítězstvími v řadě překonali klubový rekord a díky smetení Arsenalu se dostali i do pole position. Jenže minulou středu veškerá snaha přišla vniveč, jelikož Everton doma nestačil na Crystal Palace. Zaváhání sice napravil doma s Man Utd, ale ani stoprocentní bilance už Blues nemusí stačit.

Soton už toho do konce sezóny moc stihnout nemůže a jeho ambice deklarovala i porážka na hřišti Manchesteru City, po níž hráči mnohem více žehrali nad vážným zraněním spoluhráče Jaye Rodrigueze než nad ztrátou bodů. Ostatně bez talentovaného křídelníka (případně útočníka) se v ofenzivě Southamptonu vůbec nedaří, v necelých třech zápasech dali jen jeden gól a to ještě z penalty.

Kromě vyššího nasazení hovoří pro Everton i vzájemná bilance se sobotním soupeřem. Toffees s ním neprohráli už osmkrát v řadě (naposledy před více než 11 roky) a z posledních pěti třikrát vyhráli - vždycky nicméně doma - na výhru na St. Mary’s čekají od dubna 2002.

Velkou ranou by navíc mohla být ztráta dalšího stopera. Kromě dlouhodobě zraněného Phila Jagielky je se zraněním stehna mimo taky Sylvain Distin. Sezóna navíc skončila pro jednu z důležitých postav ofenzivy Kevina Mirallase.

Southampton kromě již zmíněného Jaye Rodrigueze přišel těsně před zápasem o středopolaře Morgana Schneiderlina. Mimo hru jsou již dlouho Kelvin Davis a Maya Yoshida.

Když v Premier League zbývají do konce soutěže, dvacetičlenné pole klubů se zpravidla dělí již na dvě části - na ty, kterým o nic nejde a na ty, které ještě zuby nehty shánějí poslední bodíky k zajištění svého vytyčeného cíle. V utkání West Bromu s West Hamem bude nasazení především na straně domácích, kteří už pod nohama cítí vlhkost ze sestupových vod.

Manažer Baggies popsal nadcházející duel jako nejdůležitější z od doby, kdy na The Hawthorns působí. Celek z West Midlands sice ani na chvíli nesídlil na spodních příčkách tabulky - když skončil Steve Clarke, byl 16., a teď je na totožné pozici. Jenže při tradiční stíhací jízdě týmů ze dna se nedá očekávat, že by současných 33 bodů na záchranu stačilo.

Regulérně namočených je momentálně patrně pět celků, přičemž WBA je z nich na tom nejlépe jak bodově, tak losem - navíc má zápas k dobru. Velkou výhodou je také děsivý program Norwiche, pro nějž bude každý získaný bod ze zápasů s Manchesterem United, Chelsea a Arsenalem takový malý zázrak.

To West Ham může být vlastně již klidný. Matematicky sice ještě pád do Championship vyloučen nemají, ale pravděpodobnost, že by Norwich udělal ještě šest bodů plus k tomu jeden z tria Cardiff, Fulham, Sunderland devět, je vyložená mission impossible. Přesto by Hammers pro klid v duši rádi ještě nějaký ten bod získali.

Obzvlášť, když z posledních osmi ligových duelů prohráli celých šest, z toho tři nejčerstvější - s Liverpoolem, na Arsenalu a s Crystal Palace. S West Bromem navíc Kladiváři už pět a půl roku neprohráli a na tuto výbornou bilanci chtějí navázat i nyní.

Za Baggies v posledních týdnech válí český útočník Matěj Vydra. 21letý forvard nastoupil pod Melem v minulých čtyřech zápasech v základní sestavě a svému manažerovi se odměnil jedním gólem a dvěma asistencemi. Mimo hru je ale stálice na levém beku Liam Ridgewell, který se zraněným kolenem možná propásne zbytek sezóny. Na jeho místě avizoval Mel start klasického záložníka Chrise Brunta.

West Ham stále postrádá útočníka Marca Borriella, jehož hostování z AS Řím bylo vyloženým provarem - Ital odehrál všehovšudy dva poločasy. Hrát nejspíš nebude ani záložník Matthew Taylor, který dostal povolení opustit tým, aby mohl být se svou nemocnou dcerou.

Ať už sedmiletou práci Tonyho Pulise ve Stoke-on-Trent považujete za jakkoliv velké (a nesporné) zadostiučinění, musíte uznat, že Mark Hughes za tuhle jednu sezonu odvedl na stejném místě skoro až podobné kvantum kvalitní roboty. Jeho Potters jsou aktuálně desátí a proti venku bídnému Tottenhamu by ve své jízdě za historicky prvním umístěním uvnitř top10 Premier League jistě rádi pokračovali...

Zmíněné nejlepší umístění v dějinách prvoligového snažení Stoku přitom není jediným milníkem, který teď Hughes reálně stíhá. Už jen pokud vyzraje na Spurs, kteří na cestách naplno nebodovali už čtyřikrát v řadě, zaslouží se vůbec poprvé o domácí sérii pěti výher; a rovněž zisk čtyř bodů či vstřelení osmi branek ve zbylých třech kolech, což by obojí stejně tak znamenalo nový prvoligový strop, není ničím nedosažitelným.

Podobně jako Stoke, které hodlá udržet postavení v horní polovině tabulky, hodlá také Tottenham v první řadě vydržet na současné šesté příčce zaručující Kohoutům účast v evropských pohárech. Na postup výše to už asi na severu Londýna úplně nevidí: šest bodů ztráty na Everton se zdá být příliš, stejně jako sedmibodové manko na vysněnou Ligu mistrů.

I přesto, že Tim Sherwood právě vzhledem k této situaci těžko obhájí svůj post i pro příští sezonu, stíhá také Tottenham a manažer osobně pár historických primátů. Pokud třeba Spurs zvládnou vyhrát všechna tři zbývající klání, dosáhnou bodového maxima, co se jejich účinkování v PL týče. Zároveň by si pak sám Sherwood v takovém případě stoprocentně zachoval největší procento vyhraných zápasů ve funkci ze všech lodivodů Tottenhamu, které momentálně činí 58%.

Stoke City o naplnění vlastních cílů aktuálně bude muset usilovat bez zraněných Etheringtona a Hutha, přičemž Pieters se zdá být přesně naopak způsobilý k návratu. Na druhé straně barikády potom absentují Vertonghen, Capoue, Walker nebo Lamela; nad Dembélého startem se vznáší otazník (kotník). Dawson je připraven znovu zaujmout svou pozici na stoperu.

Když do Fulhamu přišel Felix Magath, měli Cottagers ještě spoustu času na zlepšení situace. Teď už se zápasová porce zbývající do konce sezóny krátí a nebýt dvou výher během posledních tří zápasů, mohli by Londýňané pomalu Premier League dávat vale.

Svérázný manažer už dlouhou dobu tvrdí, že klíčem k záchraně jsou domácí zápasy. A skutečně, pokud nevytěží minimálně čtyři body z domácích střetnutí s Hullem a Crystal Palace, šance na udržení budou mizivé. První krok mají před sebou už nyní - na Craven Cottage hostí právě Tigers.

Domácí můžou mimo jiné těžit taky z hrozné bilance Hullu na hřištích soupeře. Prohráli tak celých 11 zápasů z dosavadních 16 - a právě tohle klidně může Tigry ještě pořádně zamotat do boje o udržení. Po Fulhamu totiž hrají na půdě Aston Villy a pokud se jim podaří obě klání prohrát, půjde do tuhého.

Hull v posledních týdnech předvádí podstatně nevyrovnané výkony. Vítězství střídá porážku - většinou dvojnásobnou - a tak dále, a tak dále. Naposledy prohrál doma 0:3 s probuzeným Arsenalem při zkoušce na květnové finále FA Cupu. Aby jim však zápas ve Wembley nezhořkl jako loni Wiganu...

Proti Fulhamu se nicméně Tigers docela daří. Z posledních čtyř vzájemných zápasů vyhráli tři a v žádném z nich nedostali branku. Loni v prosinci dokonce rozprášili soupeře na své půdě 6:0. S takovými vzpomínkami se jim do utkání půjde o poznání lépe než Fulhamu.

Domácím se nicméně vrací hned kvarteto uzdravených - Parker, Richardson, Riether a Diarra. Hull se těší na návrat útočníka Longa a jeho kolegu Aluka.

Aston Villa je jasným důkazem toho, jak vratká může být realita v Premier League. Ještě před měsícem se Lambertova parta slunila uvnitř top10, nyní je po pětizápasové šňůře bez výhry jen šest bodů vzdálena od posledního Sunderlandu. Záchranářské práce se nakonec Villans mohou týkat bezprostředněji, než by si každý jejich fanoušek býval přál (i dovedl představit)...

Birminghamští by s onou nepříjemnou robotou měli začít už na Liberty Stadium, jakkoliv venku netriumfovali od Nového roku a i přes tristní domácí formu stále před vlastním publikem posbírali více korálků než na cestách. Důvodem, proč by Villans mohli z nadcházejících tří venkovních střetnutí "ukrást" hned tohle první, je především to, že také Swans mají do ideálního rozpoložení poměrně daleko (a pak také to, že ke zbylým výjezdům birminghamští pocestují na stánky celků první šestky).

Loni možná Swansea touhle dobou stále ještě oslavovalo triumf v Ligovém poháru, zatímco si zuby nehty drželo svou pozici uvnitř elitní desítky - letos je to však dosti jinačí písnička. Labutě nejsou schopné jakékoliv konzistence, a tak jejich důležité výhře v Newcastlu o minulém víkendu předcházely dvě porážky.

Na koho naopak spolehnutí docela je, to je útočník Wilfried Bony, jenž skóroval 12krát ve svých předešlých 18 startech. A jeden z těch lepších výkonů zřejmě bude muset reprezentant Pobřeží Slonoviny podat také tentokrát, jinak asi Swansea Lambertovu Villu poprvé ze čtyř pokusů nepřemůže. Tím spíš, když pro bolavý kotník zůstává mimo hru Španěl Michu, ale také jeho krajan z obrany Chico.

Aston Villa je samozřejmě bez Bentekeho, pročež Lamberta musí těšit, že na základě prohlášení samotného dánského útočníka již může sáhnout po uzdraveném Heleniusovi. Levý bek Joe Bennett v týdnu přišel k úrazu během tréninku a do Walesu tudíž podle všeho ani neodcestuje.

Old Trafford bude v sobotu burácet patrně způsobem, jakým letos ještě neburácel. Ryan Giggs do této sezony vstupoval ještě jako tuplovaný hráč, aby poprvé ve své kariéře prožil sezonu o více než 10 porážkách a pro zbytek sezony nakonec nahradil selhávajícího Davida Moyese v roli manažera. Na velezkušeném záložníkovi teď tedy je, aby se vedle tutového potlesku před výkopem zasadil také o spokojenost fanoušků po závěrečném hvizdu...

Čistě na papíře si Giggs pro svůj manažerský debut patrně nemohl přát schůdnějšího soka: Norwich je na cestách naprosto příšerný, má zde nejhorší bilanci z celé ligy a v rámci venkovních duelů nastřílel ubohých 11 branek. Navíc se nyní bojí již páté porážky v řadě, zatímco setrvává v pozici, kdy zřejmě alespoň ve dvou z nadcházejících tří přetěžkých bitev s top týmy jednoduše potřebuje bodovat.

Ten samý tlak spočívá rovněž na Manchesteru United, který se ještě bude chtít poprat o účast v pohárové Evropě. Na šestý Tottenham mají momentálně Red Devils ztrátu šesti bodů, přičemž si ale zároveň v kapse hýčkají jedno střetnutí k dobru. V téhle fázi sezony ManUtd nemělo na svém kontě méně bodů od sezony 1990-91, kdy Giggs načínal svou kariéru profesionálního fotbalisty. Teď je načase odšpuntovat jinou kapitolu své životní cesty, tentokrát v jinačím stylu...

Ryan Giggs na pozadí 962 vystoupení v dresu Rudých ďáblů na své první tiskové konferenci v nové roli vtipkoval o pětiletém kontraktu pro svou osobu a celkově působil velmi uvolněně - i přesto, že při svém debutu nebude moci do základní sestavy jmenovat tradiční opory jako Van Persieho či Rafaela.

Giggsův protějšek Neil Adams naproti tomu nemůže počítat se zkušeným zadákem Yobem (lýtko), zatímco by už mohl poprvé v sezoně využít služeb dlouze rehabilitujícího Elliotta Bennetta.

Coby hráč Neil Adams na čtyři pokusy s ManUtd neprohrál - teď se v duelu s podobně nezkušeným manažerem bude pokoušet tuto chvályhodnou vizitku rozšířit i na trenérskou lavici...