Anglická Premier League - preview 8. kola

Tottenham se po bolestivých porážkách od Manchesteru United a Chelsea vrátil na vítěznou notu po vysoké výhře nad Burnley a v rámci osmého kola zavítá na Reebok Stadium. Tamní Bolton už tři zápasy neprohrál a nebude to chtít měnit.

Trotters se všeobecně proti Tottenhamu daří. Sice s ním prohráli první vzájemný zápas v Premier League na bývalém stadioně Burnden Parku, ale poté v dalších devíti neprohráli. Navíc jim hraje do karet fakt, že ze dvaceti vzájemných duelů se jen třikrát radovali hosté. A aby toho nebylo málo, Spurs se na severozápadě Anglie nedaří, v posledních 15 zápasech v této oblasti vyhrál jen jednou.

Bolton bude postrádat útočníka Johana Elmandera, nad jeho startem se v posledních dnech spekulovalo, ale po dalším zranění v rezervě je jasné, že nenastoupí. Do základní sestavy by se mohl probojovat Korejec Lee Chung-Yong, který v minulém zápase rozhodl brankou o vítězství nad Birminghamem. Nastoupí i Kevin Davies, který se do sítě Tottenhamu trefil hned čtyřikrát v posledních pěti zápasech na domácí půdě.

Také Tottenham ještě neví, zda bude moci využít služeb útočníka Jermaina Defoeho, který si zlomil ruku a jeho start je nejistý. Pokud nenastoupí, bude to šance pro Petera Crouche, který si stěžoval na nedostatek prostoru. V útoku by se případně objevil po boku Robbieho Keana, který si proti Burnley připsal obdivuhodné branky.

Zápas na Reebok Stadium, který loni skončil 3:2 ve prospěch domácích, bude řídit Mike Jones.

Společně postoupili z League Championship a těsně u sebe se teď drží i o patro výše. Burnley má na Birmingham náskok pouhých dvou bodů. Vloni se oba kluby rozešly pokaždé smírně v poměru 1:1, jak asi jejich vzájemné střetnutí ovlivní atmosféra Premier League?

Turfites si zatím coby nováčci docela vyskakují. Alespoň na vlastní půdě všechny udivují svou stoprocentní bilancí a takřka vodotěsnou obrannou hrází. Skrz ni jen jedinkrát pronikl nezastavitelný Darren Bent, zatímco hvězdy jako Rooney, Owen či Saha si na ní vylámaly zuby. I když by nás to teoreticky nemuselo zajímat, venku hrají Clarets jako vyměnění. Svá selhání při tom pěkně stupňují, postupně na hřištích soupeřů inkasovali třikrát, čtyřikrát i pětkrát, aniž by vstřelili jedinou branku. Co je však nyní daleko důležitější, je fakt, že na Turf Moor domácí neprohráli od konce února, kdy tu triumfoval Sheffield Wednesday.

To na potenci útočníků Birminghamu nemá nějaké prostředí žádný vliv, góly nevyrábí ani doma ani venku. Doteď svým protivníkům nasázeli jen kvarteto "banánů", což by jim mohlo na takřka nedobytné půdě lehce zlomit vaz. Není divu, že fandové Brums volají po změně rozestavení, že jim varianta s osamoceným Benitezem na hrotu nepřipadá vyhovující a fungující. Alex McLeish nicméně od opatrné strategie asi jen těžko upustí, vždyť namísto žádného ovoce nese alespoň nějaké - málo inkasovaných branek. Těch byste zatím napočítali šest. To všechno dohromady dělá vůbec nejchudší skóre, neboť v zápasech Birminghamu prozatím padlo pouhopouhých deset gólů.

Burnley v týdnu zasáhla smutná zpráva, když se manažer Coyle dozvěděl, že se bude muset bez svého útočníka Jaye Rodrigueze obejít dlouhé tři měsíce. Daleko horší novina se však donesla k již zmíněnému Benitezovi z birminghamských řad. Ten se totiž před nedávnem akutně dostavil k letadlu směr rodný Ekvádor, kde je nyní po ruce otci zraněnému v autohavárii.

Co se týče dalších absencí, na straně Burnley budou zřejmě chybět McDonald s Guerrerem, naopak kapitán Steven Caldwell se hlásí zpět do služby. Brums mohou opět počítat se zkušeným triem McFadden-Queudrue-Parnaby.

Wigan v minulém kole uštědřil senzační porážku Chelsea a v nastoleném trendu by chtěl pokračovat i na KC Stadium, kde se střetne s trápícím se Hullem. Ten prohrál už čtyři zápasy v řadě, ve kterých má hrůzostrašné skóre 3:15.

Výhra nad Chelsea znamenala pro Wigan první tři body ze zápasu s celkem Big Four v historii. Latics porazili favorizovaného soupeře po skvělém týmovém výkonu 3:1 a jsou aktuálně desátí. I Hull měl v minulém kole soupeře z Big Four, jenže totálně vyhořel. Od Liverpoolu si nechal nasázet šest branek. To se pochopitelně nelíbí manažerovi Philu Brownovi, který na neděli týmu naplánoval speciální trénink. 15 inkasovaných branek v posledních čtyřech zápasech totiž není vůbec dobrá vizitka.

Tigers by ale mohli teoreticky na nevydařený vstup do sezony zapomenout, kdyby se jim vydařil říjen. Právě v nadcházejícím měsíci totiž Hull čekají nejdůležitější utkání se soupeři jako Wigan, Portsmouth, Fulham, nebo Burnley. Na KC Stadium doufali v něco podobného jako loňskou sezonu, kdy se v této době pohybovali kolem šesté pozice. Jenže letos už tak sladký start nebyl a boj o záchranu bude nesmírně těžký. Obrannou linii Tigers by měl po čtyřech vynechaných zápasech konečně posílit Anthony Gardner, kterého trápilo koleno. Vrací se i Steven Mouyokolo, nejistý start je u Liama Coopera. Z těžkého zranění se zotavuje Jimmy Bullard, ale na plnou zápasovou zátěž to ještě nevypadá.

Co se týče Wiganu, v otázce absentérů můžeme zmínit jen jediné jméno. Chybět bude kvůli poraněným kolenním vazům Olivier Kapo. Očekává se, že manažer Roberto Martinez nasadí stejnou sestavu jako proti Chelsea. Právě ona jedenáctka byla vychvalována v médiích, že dokázala porazit do té doby suverénní Chelsea. Martinez však chce zůstat nohama na zemi a odhalil, že tréninkový plán se nijak nezměnil a hráči na sobě neustále tvrdě pracují. Podle jeho slov v jeho svěřencích dříme velký potenciál, který je potřeba naplnit.

Utkání na KC Stadium úderem čtvrté hodiny zahájí hlavní sudí Mark Clattenburg, jenž bude sledovat, zda se podaří Wiganu teprve podruhé v roce 2009 vyhrát dva zápasy v řadě.

V tomto ročníku Premier League se zatím plichtilo jen čtyřikrát. To je pozoruhodná statistika. Když se však na Molineux Stadium setká Wolverhampton s Portsmouthem, proti takovému trendu vždy prudce revoltují. Shodný výsledek přineslo hned pět jejich posledních vzájemných střetnutí tady. V sobotu ovšem oba celky potřebují tři body, s jedním se jen těžko spokojí.

Hlavně v případě Portsmouthu je vítězství nutností. I když i ten bod by pro ně mohl představovat hojivou náplast. Vždyť Pompey prohráli všechny z úvodních sedmi duelů a musí mít na paměti, že jediným týmem, který do sezony odstartoval takhle bledě a nakonec se zvládl zachránit, byl Liverpool zpřed 110 let. Blues sice vyhlíží lepší zítřky se slíbenou finanční injekcí, ta se však dostaví nejdříve v zimě, do té doby si musí na Fratton Parku vystačit s omezenými prostředky. Tak omezenými, že se hráči dokonce nedočkali své poslední výplaty. Pak se nemůžeme divit, že kupříkladu venku nezvítězili po dobu necelého jednoho roku a nezvládli skórovat v desíti z posledních třinácti zápasů.

Wolverhampton si v tabulce sice nestojí nejlépe, ale pořád má stejně bodů jako třináctý Bolton, takže je relativně v suchu. Jakožto nováček se navíc prezentuje sympaticky ofenzivním pojetím hry, a třebaže zrovna minulou neděli na takovou taktiku doplatil (od Sunderlandu inkasoval hned pět gólů), na rozdíl od Portmouthu alespoň dvakrát vyhráli. Jenže v poslední době je jim vítězství poměrně vzdálené, šestkrát ve všech soutěžích nebodovali naplno z minulých sedmi střetnutí.

Uzdravenému Stevu Finnanovi je debut v modrém dresu slibován už celkem dlouho, konečně by se měl dočkat až tuto sobotu. Bývalý bek věhlasného Liverpoolu se od svého příchodu na Fratton Park potýkal s problémy v oblasti kolene. Stejný typ zranění kupříkladu nepustí do hry jeho kolegy Diopa a Hreidarssona.

V řadách Wolverhamptonu se chystá vynucená rošáda. Zraněného Castilla patrně na křídle vystřídá Kightly, který vyhlíží svůj první start v nejvyšší soutěži. Pozorujeme také další střídání stráží na marodce - útočník Iwelumo ven, Dave Jones dovnitř.

Už ne Roy Keane, ale Steve Bruce, jiný odrostlý Rudý ďábel, usiluje z křesla manažera Sunderlandu o populární skalp svého bývalého zaměstnavatele. A nemá k tomu úplně marné předpoklady. Jeho svěřenci novou sezonu načali ve velkém stylu a nyní mají stejně bodů jako Arsenal či Aston Villa.

O favoritovi přesto nemůže být pochyb, ten se opět rekrutuje zpoza řeky Irwell. Nejen proto, že Manchester naposledy dovolil Black Cats přivézt z Old Trafford tři body před více než čtyřiceti lety. Také proto, že momentálně vévodí tabulce Premier League, získal 70 bodů z možných 81 (tj. ze všech letošních zápasů - sedmadvaceti) a pyšní se druhou nejlepší obranou v lize. Za takovou vizitkou pochopitelně stojí i chvályhodná aktuální forma čítající osm zápasů bez jediné ztráty. Naposledy to odnesl Wolfsburg, v lize pak Stoke.

Jakkoliv to Sunderlandu momentálně šlape, venku je to stále ta samá písnička. Jediné ligové vítězství ze třinácti pokusů, a víc dodávat ani nemusím. Černé kočky mají rovněž velký problém s udržením čistého štítu, na něj čekají od prvního kola. Na druhou stranu vpředu to není vůbec špatné, i když takové tvrzení se zase týká spíš jen představení před vlastním publikem. Tam naposledy Sunderland vypráskal Wolverhampton v poměru 5:2, o čtrnáct dní dříve to byl pro změnu Hull, kdo si z kraje Tyne and Wear vezl pořádný nášup. Největší respekt zpravidla soupeři mají z Darrena Benta, a není divu - osm gólů za devět startů je vskutku excelentní vizitka.

Michael Owen nečekaně zasáhl již do utkání s Wolfsburgem a zle se mu takový risk vymstil. Teď si s nataženými třísly poleží nejméně tři týdny. Ben Foster nejspíš opět zaujme místo mezi třemi tyčemi, i když v týdnu již chytal zotavený Kuszczak.

Steve Bruce na tiskové konferenci předeslal, že jeho mužstvo nezasáhla žádná nová vlna zranění. Naopak - sunderlandská marodka by se mohla klidně úplně vylidnit, neboť Cattermoleův start zatím nelze zcela vyloučit. Jeho bolavá pata se pomalu, ale jistě umoudřuje.

Minulý týden se v táboře leccos změnilo a přece zůstalo vše při starém. Přepisovaly se totiž dějiny - Arsene Wenger se stal nejdéle sloužícím manažerem Arsenalu všech dob. A proč takovou událost zmiňuji především? Neboť tehdy, roku 1996, kdy prvně usedl na lavičku Kanonýrů, mu byl za soupeře právě Blackburn.

Dva góly Iana Wrighta tenkrát zajistily Arsenalu relativně poklidné vítězství 2:0. Dějištěm uvedení francouzského "Profesora" do nové funkce byl Ewood Park, teď se bude hrát na Emirates Stadium, kde zatím Rovers nikdy nevyhráli. Na druhou stranu, když už jsme u těch historických faktů, měli bychom brát v úvahu, že jestli se dosud Wenger někomu nedostal na kobylku, je tím mužem právě Sam Allardyce, nynější manažer Blackburnu. S ním se totiž střetl celkem 19krát a jen z osmi soubojů vzešel jako vítěz.

Co se týče letošní sezony obecně, také v ní je Arsenal doma vynikající. Triumfoval zde třikrát v řadě, přičemž pokaždé zaznamenal čtyři branky! Z toho pramení i statistika, že obě jediné letošní prohry Gunners pocházejí z venkovních prostor, respektive z Manchesteru. Zbytek, tedy devět zápasů ve všech soutěžích strhli Londýňané na svou stranu, což znamená, že se obešli bez remízy. Obdivuhodná je rovněž jejich střelecká potence, neboť skórovali ve všech, i těch prohraných duelech a dohromady těch branek nastřádali 30. Nyní jsou v lize neporaženi ve dvou po sobě jdoucích utkáních, což samo o sobě není žádná uchvacující vizitka. Zato skóre 5:0 už nějaký strach nahání.

Paradoxně, jakkoliv Allardyce na Wengera umí, nejhorší porážku pod jeho vedení utržil Blackburn loni právě na Arsenalu (0:4). Byl u toho i Paul Robinson, který má na Gunners zpravidla ty nejčernější vzpomínky. Inkasuje od nich častěji než od kohokoliv jiného (celkem 41 gólů v patnácti zápasech). Co se týče letošní sezony, modrobílí jsou opět na cizích stadionech poloviční. Oba venkovní duely Rovers nezvládli, nutno však podotknout, že v rámci Carling Cupu pro ně ani neznámé prostředí nebylo dostatečnou překážkou v postupu.

Theo Walcott a Nicklas Bendtner se pokusí opět rozhýbat křídelní prostory Arsenalu, přestože jsou oba původním povoláním klasičtí útočníci. Prvně jmenovaný konečně překonal problémy se zády, dánský fotbalista se prostě oklepal z menších zdravotních lapálií po autonehodě. Branku Gunners by mohl i nadále hájit Vito Mannone, přičemž Eduardo je stále mimo hru.

Bolavá záda pronásledují dva elitní stopery Rovers, Sambu s Nelsenem, jejich rekonvalescence se však dostala do takového stádia, kdy se jen čeká, až naberou patřičnou fyzickou kondici. V trestu je po týden starém vyloučení Grella, jediný opravdu zraněný hráč Blackburnu má jméno Gael Givet.

Tři body ze čtyř úvodních zápasů, na štítě ostudný debakl od Arsenalu a přece se zvedli a opět atakují elitní šestku, jak je v poslední době jejich dobrým zvykem. Stoke je na tom podobně, jen jeho bilance má dosti střídavou a nevypočitatelnou tendenci.

Nakonec to oklepávání z Lescottova úprku netrvalo tak dlouho. Sic šest ran z kopaček Kanonýrů zabolelo, od té doby Everton inkasoval jen čtyřikrát. Vězte, že podobnou vizitkou se může pyšnit jen málokdo. Hlavně z minulých dvou kol pokaždé Karamelky vyvázly s čistým štítem. A takový zvyk je provází i nedávnými vzájemnými souboji se Stokem. V loňské sezoně proti nim uválčily šest bodů a vstřelily jim stejný počet gólů, vzhledem k nejistému startu Potters do tohoto ročníku navíc tak trochu počítají s prodloužením soukromé devítizápasové série neporazitelnosti. Toffees však rozhodně nemusejí spoléhat pouze na labilitu soupeře, vždyť oni sami mají po posledních pěti duelech v rámci všech soutěží úctyhodné skóre 14:1. Doma navíc ze třinácti pokusů hned devětkrát vyhráli, přičemž jen dvakrát bodovat nedokázali.

Góly, to je hlavní nepřítel Pulisových svěřenců. Leč přes léto Potters mohutně posilovali, na zápas si v průměru vypracují jen 9,4 střel, přičemž výsledkem takového nedostatku palebných příležitostí je pouhých pět přesných ligových zásahů. Na druhou stranu, útěchou jim může být fakt, že již třikrát změřili síly se členy neohrožené Big Four. Bez zajímavosti není skutečnost, že Stoke ze všeho nejvíce sráží nepřesnosti v rozehrávce. Přesné přihrávky značí jen 53 procent všech pasů, což je vůbec nejslabší statistika z celé Premier league. S takovou hoši z regionu West Midlands na Everton jen těžko konečně, prvně od prosince 1982, vyzrají.

Joseph Yobo, po odchodu Joleona Lescotta ještě více nepostradatelný zadák Evertonu, byl sice nucen vynechat čtvrteční souboj v Evropské lize, ale v neděli by měl být již připraven. Tonymu Hibbertovi by tak mohl být umožněn opětovný přesun na jeho tradiční post pravého beka.

Velkou psychickou vzpruhou by pro Potters měl být návrat Ricarda Fullera, veskrze spolehlivého útočníka. Ten už s týmem absolvoval kompletní páteční trénink a koncem víkendu mu tak nebude nic bránit ve startu. O něco méně růžová je situace okolo jiného forvarda, Jamese Beattieho, kterého v poslední době značně limitovaly potíže s kotníkem. Everton tak možná nakonec bude ušetřen konfrontace se svým někdejším zaměstnancem.

Možná trochu nečekaně, avšak zápase mezi West Hamem a Fulhamem se ponese v duchu souboje dvou týmu ze sestupové zóny. Za vše mluví slova manažer Hammers Gianfranca Zoly, který prohlásil, že se jedná o 'pohárové finále', ačkoliv je teprve osmé kolo. Nutno však podotknout, že obě mužstva mají zápas k dobru.

Situace ale rozhodně není ideální. West Ham dokázal v šesti zápasech jen jednou vyhrát a jednou remizovat a zažívá nejhorší start od sezony 2002/2003, která skončila neslavným sestupem. Podobně je na tom i Fulham, který marně hledá loňskou fazónu a se šesti body je hned nad Kladiváři.

Cottagers může k lepším výkonům postrčit vítězství nad Basilejí v Evropské lize, které ukončilo třízápasovou šňůru bez vítězství. V zápase na Upton Parku ale nebudou svěřenci Roye Hodgsona bojovat pouze proti West Hamu, ale také proti historickým statistikám, protože londýnského soupeře Cottagers porazili jen jedinkrát ve 12 pokusech v rámci Premier League. Manažer Hodgson udělal v zápase s Basilejí hned pět změn v základní sestavě a věří, že podobný krok může pomoci i proti West Hamu. Do sestavy by se měli vrátit Brede Hangeland s Dicksonem Etuhuem, zatímco chybí zranění Damien Duff a Simon Davies.

Dva hráče bude postrádat také West Ham, zraněné Jacka Collisona a Guillerma Franca. Naopak se po dvou vynechaných zápasech kvůli poraněnému lýtku vrací Matthew Upson. Příznivci Hammers doufají, že po třech porážkách v řadě by se mohla karta konečně obrátit. Pravdou je, že West Ham z dosavadních šesti zápasů hrál hned čtyřikrát venku a doma s Tottenhamem a Liverpoolem. Pokud by ale ani nyní nepřišel bodový zisk, s Kladiváři by to nevypadalo dobře.

Největší šlágr fotbalového víkendu bezesporu obstará nedělní duel na západě Londýna, kde bude o návrat na první příčku bojovat Chelsea, jíž bude v cestě stát Liverpool.

Chelsea měla úžasný vstup do sezony, když až do minulého kola Premier League neztratila ani bod. Jenže pak přišel zápas na Wiganu a zároveň první porážka Ancelottiho oveček v sezoně. To zapříčinilo také opuštění prvního místa tabulky, které však nemusí klub z Manchesteru okupovat dlouho. I United totiž zaváhali, včera pouze remizovali se Sunderlandem a první místo nabídli Blues na zlatém podnose.

K přijmutí této velkorysé nabídky bude muset Chelsea zvítězit a že by se mělo jednat o nějaké jednoznačné utkání, to rozhodně ne! Mužstvo ze Stamford Bridge navíc nehraje v posledních zápasech v ideální poloze a pokud se svými výkony něco neudělá (viz. zápasy s Wiganem a APOELem v Lize mistrů), může proti svěřencům Rafy Beníteze tvrdě narazit.

Na druhou stranu ani Reds nebudou do hlavního města Anglie přijíždět s čistým svědomím, protože po měsíci utrpěli další porážku. Po Aston Ville našli přemožitele ve Florencie, kde v rámci Ligy mistrů podlehli tamní Fiorentině. Vedle Aston Villy už v domácí soutěži Liverpool porazil i Tottenham, a proto současná situace v tabulce ukazuje tříbodovou ztrátu Reds na Chelsea.

Vše však může změnit neuvěřitelné 25. vzájemné střetnutí v posledních pěti letech. Chelsea se s Liverpoolem utkala za poslední sezony už tolikrát, že se snad nemůže ani ničím překvapit. Jenže Blues mají v záloze jeden velký trumf - Carla Ancelottiho. Právě on by mohl být rozhodujícím faktorem nadcházející velké bitvy. Zkušeného italského kouče čeká na lavičce Chelsea první zápas s týmem Big Four, ačkoliv proti Liverpoolu se již dvakrát utkal. V době svého působení v AC Milán se s ním hned v obou případech střetl až v samotném finále Ligy mistrů, jednou byl úspěšný, jednou se radovali Reds.

Nicméně nyní Ancelottiho čeká střetnutí na jiném levelu, avšak podobně důležité a prestižního rázu. V posledních dvou zápasech jeho svěřenci nepodávali úplně optimální výkony a Carletto slíbil, že v zápase s Liverpoolem přijde zlepšení. Co se týče sestavy, mají nejspíše na Stamford Bridge jasno, až na jeden post. A tím je ten nejchoulostivější. Minulý týden totiž dostal červenou kartu Petr Čech a mezi třemi tyčemi bude ve vypjatém zápase chybět. Nahradí ho jeden z dvojice Henrique Hilário, Ross Turnbull, ale na ostrovech favorizují spíše portugalského borce. Naopak počítat již Chelsea může s Michalem Ballackem.

Podobné prohlášení jako jeho kolega uvedl i Rafa Benítez, manažer Liverpoolu. Jeho ovečky totiž mají po prohře v Itálii co napravovat a španělský lodivod prohlásil, že na Stamford Bridge uvidíme úplně jiný Liverpool. Ten by již měl mít v záloze Javiera Mascherana, který vyléčil svalové zranění.

Na závěr se ještě podíváme na poslední vzájemné měření sil, které se uskutečnilo v rámci čtvrtfinále Ligy mistrů. Tehdy oba celky předvedly báječný fotbal a k vidění bylo na Stamford Bridge osm branek. Po výhře v prvním duelu se ale po remíze 4:4 radovala Chelsea a v Liverpoolu raději vzpomínají na jiné utkání. Na to před 11 měsíci, kdy Reds uťali několikaletou nedobytnost Stamford Bridge, když zde dokázali vyhrát 1:0.

Očekávané utkání se poprvé zapíše do historických úvodním hvizdem hlavního sudího Martina Atkinsona, který je naplánován pátou hodinu odpolední.

To bude pikantní souboj! Dva celky, které se přetahují o právo narušit léty otuženou Big Four, Manchester City a Aston Villa, si to rozdají v ostře sledované pondělní dohrávce. V jednom ze dvou šlágrů kola půjde Villans o dotažení svého soupeře, naopak výhra City bude znamenat jejich nejlepší start do prvoligové sezony vůbec.

Domácí Aston Villa o minulém víkendu prodělala nepříjemnou zkušenost - gólem ze závěrečné minuty a prohrou s Blackburnem totiž přišla o jedinečnou sérii vítězství, která se tak zastavila na čísle 6. Očekává se však, že nejlépe bránící mužstvo soutěže to nijak nepovalí a Villans se z této porážky oklepou raz dva. Bude usilovat o třetí čisté konto v řadě na domácí půdě, takový husarský kousek se birminghamským nepovedl již dva roky. Zároveň tu máme i jednu individuální výzvu. Gabriel Agbonlahor se může stát prvním hráčem od dob Paula Rideouta, který vsítí branku v pěti po sobě jdoucích ligových utkáních.

Zajímavé je, že i sebelepší start do nového ročníku nemusí u Citizens nic moc znamenat. Když totiž roku 1961 rovněž vyhráli pět z úvodních šesti klání, nakonec finišovali na dvanácté pozici. Tomu by se teď určitě rádi vyvarovali, vždyť také mají v plánu atakovat ty nejpřednější příčky. A předpoklady, jak už jsem naznačil, k tomu mají výborné. Zůstávají posledním týmem, jenž dovedl zápas do vítězného konce pokaždé, když otevřel jeho skóre. A kdybychom nedovoleně přetvořili smolnou prohru s konkurenčními United alespoň v remízu, City navíc letos nenašlo přemožitele. Krom toho se může opřít i o historii vzájemných střetnutí na Villa Parku. Loňský první hrací víkend je výjimkou potvrzující pravidlo, že modří v Birminghamu neprohrávají. Tehdy Agbonlahor zaznamenal druhý nejrychlejší hattrick v historii Premier League a Villans zvítězili 4:2, jenže to byl jediný takový případ za posledních sedm let.

Steve Sidwell a natažená podkolenní šlacha, to už je minulost. Zrzavý záložník teď usiluje o návrat do sestavy Villy. Luke Young si patrně na premiérový start v sezoně bude muset počkat až po reprezentační přestávce.

Že by Roque Santa Cruz měl znovu najít svou cestu alespoň na lavičku náhradníků, není až tak důležité. Trefou do černého by spíš mohl a také měl být návrat Emmanuela Adebayora poté, co si odpykal třízápasový trest za nesportovní chování. Tožský forvard se totiž trefil v každém ze čtyř ligových utkání, do kterých stihl zasáhnout. Birminghamští si ho asi nebudou pouštět moc daleko od těla, ještě pekelnějších devadesát minut by však měl na Villa Parku prožít Gareth Barry. Ten tu strávil rovných deset let, počet odehraných utkání také pěkně zaokrouhlil - na 440 - a pak za podivných okolností přeběhl k Citizens.