Anglická Premier League - preview 7. kola

Nedělní program otevře zápas na Reebok Stadium a minimálně z tabulkového pohledu by se mělo jednat o jasnou záležitost. Poslední Bolton by měl být pro Chelsea snadným soustem, tak jako tomu bylo v posledních letech pravidelně.

S málo kluby hraje Chelsea v posledních letech tak ráda. Vždyť Trotters porazila všech posledních sedmi vzájemných zápasech, naposledy získal Bolton body na jaře 2007 za remízu 2:2. Obrat o body se mu podařilo Blues naposledy v roce 2003.

Chelsea jede na severozápad po remíze ve Valencii, kde přišla v rámci Ligy mistrů o vítězství v závěru utkání. V lize ovšem předtím jasně přehrála Swansea a jelikož nechce ztratit kontakt s vévodícími kluby z Manchesteru, bude chtít vyhrát i v Boltonu.

Útok Blues by mohl po několika týdnech opět vést Didier Drogba. Útočník z Pobřeží slonoviny využije absence vykartovaného Fernanda Torrese a pokud ho neposadí Nicolas Anelka, nastoupí na hrotu. Francouzský forvard by se přesto mohl objevit po jeho boku, na křídlo už je vedle Maty ale také k dispozici i Sturridge.

V základní sestavu doufá také Frank Lampard, jemuž manažer André Villas-Boas dříve naznačil, že ji jistou nemá. Ve Valencii ale dal gól, a tak by měl hrát i v neděli.

Bolton se sice možná nachází na posledním místě tabulky, jenže je na místě zmínit soupeře, se kterými se svěřenci Owena Coyla dosud měřili. Ono hrát v prvních šesti kolech s Manchesterem City, Liverpoolem, Manchesterem United a Arsenalem, aby vás následně čekala Chelsea, není žádná výhoda.

Na Reebok Stadium proto vědí, že nutnost získávat body přijdou až v následujících zápasech - proti Wiganu, Sunderlandu, Swansea a Stoke. Získané body s Chelsea budou jen potěšitelným plusem.

Domácí navíc trápí několik absencí. Za karty pykají David Wheater a Ivan Klasnič, Gael Kakuta zase nemůže hrát kvůli tomu, že je u Trotters na hostování právě z Chelsea. Mimo je kvůli operaci kolene také Stuart Holden a nejistý je start brankáře Jussiho Jaaskelainena.

Craven Cottage, stánek Fulhamu, je k rezidenci Queens Park Rangers vzdálen jen čtyři kilometry - méně než vzdálenost mezi aktéry sledovanějšího, severolondýnského derby mezi Arsenalem a Tottenhamem. Právě tato bitva o sever hlavního anglického města duel mezi Cottagers a ambiciózním nováčkem zcela zastiňuje, i tak se však je na co těšit.

Významem, tradicí, historií nebo vášní obou fanouškovských táborů se vážně západolondýnské derby nedá s druhým dnešním londýnským kláním vůbec srovnávat. Vždyť Fulham se s QPR setkal jen sedmadvacetkrát a naposledy v roce 2001. Aby toho nebylo málo, oba dva kluby považují za většího rivala třetí ze západolondýnských celků hrající Premier League - Chelsea.

Fulhamu dnes půjde o první výhru v letošní sezoně. Tedy, abychom byli korektní, ligové sezoně, v rámci základních skupin Evropské ligy totiž "Chalupáři" ve čtvrtek vyhráli v Odense 2:0. Na anglický triumf stále ještě čekají, nezadařilo se ani v Carling Cupu, kde s Chelsea vypadli po pokutových kopech.

"Náš největší problém je koncovka. Proti WBA jsme měli 60% držení míče, vytvořili si čtyři nebo pět gólovek, ale nedokázali je proměnit," snaží se najít klíč k neúspěchu svého týmu šéf Fulhamu Martin Jol. Manažer také hovořil o svém bývalém svěřenci z Tottenhamu, Adelu Taarabtovi. "Je schopen sám rozhodnout v utkání a předvést naprosto vše, co si zamane. On je pravé "číslo 10"," dodal Jol.

Pro zápas s Queens Park Rangers bude nizozemský stratég nejspíše postrádat Aarona Hughese, jenž má problém s kolenem, stejně jako Matthewa Briggse, který laboruje s kotníkem - u obou ale naděje na start žije. Ne tak u obránce Rangers Armanda Traoreho, jemuž vystavila stopku červená karta z minulého týdne. Neil Warnock nevyužije služeb ani Dannyho Gabbidona.

"Bude to dobrý zápas, myslím, že Fulham má kvalitní tým," uznal sílu soupeře lodivod QPR Warnock. "Vím, že jejich současná pozice neodpovídá síle jejich kádru a budou se snažit nás porazit a prolomit svou smůlu. Jsem si však jist, že naši fanoušci se na zápas velmi těší - tato lokální derby jsou vždy vzrušující," dodal.

Báječný čtyřbodový vstup do evropské kampaně i neméně slavné načnutí nové ligové sezony, to jsou kromě jiného faktory, které zatím ze Stoke pro letošek dělají jednoho z vážných adeptů na pohárové boje. To Swansea pro teď v první řadě musí myslet na záchranu.

A snažit se oživovat vzpomínky na skvělý výkon proti West Bromwichi, který před 14 dny přinesl prvnímu velšskému účastníkovi Premier League premiérový a dosud jediný tříbodový zisk. Posledně totiž Swans bez debat padli na Stamford Bridge, což je přesně ten zápas, na který by měl celek podobného ražení co nejrychleji zapomínat. Z pohledu Rodgersovy party se v něm totiž akorát otevřely staré rány - střelecká nemohoucnost (před utkáním s Baggies Velšané ani jednou neskórovali) a mizerná venkovní forma v popředí.

Jenže na domácí půdě to z pohledu Swansea vždy bylo o něčem jiném. Liberty Stadium je dosud nepokořené. A to právě tady Rodgersovi svěřenci uhráli všechny letošní body, přičemž tu zatím dokonce ani neinkasovali.

Stoke na pohled vypadá, jako by bylo od Swansea na hony vzdálené. Tolik odlišností krom sbíraných zkušeností na evropské scéně ale při zevrubnějším náhledu nenacházíme. Rovněž Potters totiž vidí svou největší sílu v defenzívě (stejně jako velšský celek mají na kontě tři čisté štíty), zatímco vpředu jsou zvyklí se spíše trápit. Ony čtyři trefy - znovu stejné číslo jako u Swans - si akorát rozdělili rovnoměrněji, takže se pyšní téměř dvakrát tak větším počtem bodů.

Slabá efektivita v ofenzívě je už nicméně jakousi poznávací značkou Pulisova mužstva, které se teprve loni poprvé ve třech prvoligových sezonách dostalo nad hranici 38 vstřelených gólů. A dříve vyválčená jedenáctá, dvanáctá, respektive třináctá příčka jsou zřejmým důkazem, že i s takovou se dá mezi elitou hladce přežít.

Ferrie Bodde je známým lazarem a dlouhodobé zdravotní trable jej zatím provázejí i vysněným životem prvoligového fotbalisty. To samé o sobě zároveň v příštích dnech a měsících budou moci říkat i Tate, Caulker či Agustien, kteří si už ale aspoň nějakou tu minutu v nejvyšší soutěži stihli letos odkopat. Leon Britton v nedávné době laboroval s bolavými zády, v neděli by každopádně měl být fit.

Salif Diao si zlomil lícní kost, ani tento netradiční úraz by ho ovšem nemusel z dnešního klání vyřadit. Hůře je na tom Kenwyne Jones, jehož stále táhne zadní stehenní sval a nejspíš ho donutí netrénovat dalších 14 dní. Etheringtonova fyzická připravenost bude po zranění v utkání Evropské ligy zvážena na poslední chvíli.

Vzpomínáte, jak například vloni sledované birminghamské derby mezi Brum a Villans pravidelně přinášelo kopu emocí a tvrdých zákroků na úkor gólů a pohledných akcí? Tak od severolondýnského derby podobný vývoj rozhodně nečekejte. Zrození jedné jediné bezbrankové remízy vyšlo na posledních 31 vzájemných bitev, krom toho diváci přihlíželi i výsledkům jako 4:4, 5:4, 2:3 nebo minule 3:3. Určitě tedy je na co se těšit...

Výhra Kanonýrů na White Hart Lane v poměru 5:4 vešla roku 2004 do dějin. Historické anály jistě poznamenala i remíza 4:4 datovaná do října 2008, kdy Arsenal dokázal v posledních šesti minutách (včetně nastavení) prohospodařit dvoubrankový náskok. A každý fanoušek toho či onoho klubu si bezpochyby vybaví i dva kuriózní pohárové výsledky: tři roky starou suverénní odvetu semifinále Carling Cupu v podání Tottenhamu (5:1) a naopak loňskou gunneří jízdu prodloužením třetího kola stejného poháru, která nakonec vyústila v pozoruhodné vítězství hostů poměrem 4:1. Zkrátka ať už v minulosti vyhrával kdokoliv, vskutku výjimečně šlo o nezáživnou podívanou, která by neměla nakročeno do kronik anglického fotbalu.

Tam se koneckonců Arsenal letos již zapisoval, a to spíš neblaze. Třeba sedmizápasovou venkovní šňůrou bez tříbodového zisku, na níž se naposledy vezl od října 1991 do ledna příštího roku - tedy ještě před vznikem samotné Premier League. Celkově pak pod Arsenem Wengerem Gunners nezažili tak otřesný start do sezony. Bolehlav už nicméně slábne. Rozmělnila ho třeba trefa Alexe Oxladea-Chamberlaina v nedávném zápase Ligy mistrů, která z nadějného křídelníka učinila historicky nejmladšího střelce milionářské soutěže.

Kanonýři každopádně stále musejí mít na paměti, že z posledních 17 pokusů byli v lize vysloveně úspěšní jen čtyřikrát. A že na venkovní výhru v tomto derby čekají od září 2007, tedy déle než čtyři roky. Respekt zároveň budí i forma Tottenhamu. Ten se rozjížděl zvolna a za asistence těžkých soupeřů, milosrdnější los mu ale nedávno přinesl hned tři ligové výhry v řadě se souhrnným skóre 8:1. Modrićova budoucnost je ke všemu definitivně vyřešena, kvalitní útočník dotažen v osobě ex-kanonýra Adebayora a do srdce defenzivní linie se zase jednou s velkou pompou vrátil oblíbený kapitán Ledley King. Na White Hart Lane mají zkrátka k optimismu pořádný důvod.

Arsenal zvítězil třikrát po sobě v rámci všech soutěží, takže je, co se letošních možností týče, až v neuvěřitelné pohodě. Zdravotní stav kádru má ovšem k ideálu stále ještě dosti daleko. S jistotou se mimo Wengerovo reálné plánování ocitl Djourou, na poslední chvíli potom bude zvážena kondice Koscielného, Benayouna, Gervinha i Walcotta. Přičemž poslední jmenovaný má ze všech jmenovaných šance na včasné uzdravení patrně největší.

Emmanuel Adebayor, který za Arsenal v devíti bitvách o sever Londýna zavěsil hned osmkrát, nemusel být jediným přeběhlíkem, který by se v neděli objevil na trávníku. Někdejší kapitán Arsenalu William Gallas ovšem společně s Dawsonem a Huddlestonem dál trčí na marodce. Naproti tomu Steven Pienaar by si už s trochou štěstí mohl odbýt svou letošní premiéru. I po boku Modriće, Van der Vaarta či Parkera, tedy borců, které si Redknapp ve čtvrtek mohl dovolit proti Shamrocku šetřit.

Prestižní utkání, na které se těší přinejmenším většina hlavního města Albionu, bude od 17:00 SEČ řídit známý sudí Mike Dean. Ten dříve neblaze proslul především v táboře červenobílých, jež "nenechal vyhrát" v každém z minulých osmi duelů, které pro ně rozhodoval. Na druhou stranu poslední triumf, který pod dohledem tohoto muže Arsenal zažil, řadíme zrovna k těm významnějším - šlo totiž o tři roky staré listopadové miniderby s Chelsea.

Historicky "nejčervenější" souboje bývají ty, v nichž se střetávají dlouhodobě jediní dva zástupci města Beatles v nejvyšší anglické soutěži. Fanoušci Evertonu a Liverpoolu FC možná mohou držet víceméně při sobě, na hrací ploše však žádné přátelské vztahy neexistují. A vzhledem k zoufalé potřebě obou celků nyní bodovat, se zřejmě ani pro teď nemůžeme těšit na nic jiného.

Devatenáct karet už bylo v rámci Premier League (tedy od roku 1992) rozdáno během duelů těchto dvou rivalů. A rovnou 11 v minulých 15 případech. Střetnutí Evertonu a LFC jako by se skutečně s postupem času jenom přiostřovala. Něco z jejich oplocení však zůstává stejné - například poměrně zjevná dominance slavnějších červených. Ti sice nestrhli na svou stranu ani jeden z loňských ligových zápasů, na druhou stranu pod Davidem Moyesem zatím Everton toto derby zvládl pouze třikrát. Krom toho patnáctkrát nezvítězil a onen domácí triumf 2:0 z minulého ročníku zůstává jeho jediným úspěchem na Goodison Parku za posledních devět sezon.

Pro Toffees teď ale určitě bude zdaleka nejdůležitější, že se celkem rychle povedlo naředit hustou atmosféru, která v modré části Liverpoolu panovala ještě před výkopem remízového klání s Aston Villou. Od té doby ovšem Everton stihl hladce přemoci Wigan, postoupit přes WBA v Carling Cupu a značně potrápit našlápnutý Manchester City, který k Moyesovu pečlivě uzamknutému zámku našel klíč až po 68 minutách. Karamelky také koneckonců nezažívají ani zdaleka tak špatný start jako v loňské sezoně, kdy po stejné porci utkání neměly na kontě ani jedno vítězství a pouhé dva bodíky oproti letošním sedmi.

Jestliže na modré straně pamatuje některé z merseysideských derby každý jednotlivý člen poslední zahajovací jedenáctky, na opačné straně barikády může stát hned šest debutantů. I to se ostatně prozatím viditelně promítá na výsledcích jednoho z původních kandidátů mistrovského titulu. Vhodná role se stále hledá Jordanu Hendersonovi, přičemž rovněž nově příchozí Adam se potýká s mizernou kondicí. To je v kombinaci s Gerrardovým zraněním smrtelný koktejl, který pro Liverpool nachystal už šestibodovou ztrátu na čelo. Pro Reds nicméně bude hlavně důležité, že se posledně dostal ze dvou po sobě jdoucích porážek výhrou nad Wolverhamptonem, byť sebevíc rozpačitou.

Do dalšího souboje o nadvládu nad řekou Mersey navíc Liverpool (staro)nově vstupuje s nejpovolanějším možným mužem na lavičce. Vždyť Kenny Dalglish, jenž se do manažerské funkce na Anfield Road vrátil letos v květnu, zažil 24 takových derby v roli hráče a dalších 21 coby lodivod LFC. Krom toho se pyšní skvostnou bilancí. Z pozice manažera přihlížel jen třem porážkám svého týmu a Everton (třebaže jeho o dost starší obdoba) na něj jako celek nenašel recept dlouhých osm utkání v řadě.

Malé jubileum (historicky 185. liverpoolské derby) přímo ze hřiště nezažije Daniel Agger. Ten sice po zlomenině žebra naposledy trénoval, neočekává se však, že by nastoupil. Úplně totožný případ je pak Johnson. Steven Gerrard bude patrně v základu chybět, v průběhu utkání se ale nejspíš na plac podívá - jako ostatně pokaždé v minulých dvou zápasech.

Tim Cahill si z konfrontace s Manchesterem City odnesl ohoblovanou holenní kost a na Goodison Parku všichni moc doufají, že se stihne včas zotavit. Tým by se totiž jinak opět musel vypořádávat s absencí útočníků. Dlouhodobě je mimo hru Anichebe, přičemž v poslední přestupový den odešli Yakubu s Beckfordem. K dispozici by tak Moyesovi zůstal tak akorát Saha.

Remízový král z Aston Villy doma ve Villa Parku přivítá trápící se Wigan Athletic. Domácí by rádi utnuli čtyřzápasovou šňůru bez vítězství, kdy sice dokázali bodovat, nikoliv však naplno. Utkání bude mít zvláštní náboj pro jednoho muže - Charlese N'Zogbiu.

Aston Villa si v probíhajícím ročníku Premier League vede dost zajímavě, svěřenci manažera Alexe McLeishe ještě neprohráli, ale na druhou stranu zase mají jedno jediné vítězství. To se urodilo hned ve druhém kole doma s Blackburnem, od té doby Villians jenom remizovali.

Naposledy proběhla dělba bodu na půdě Queens Park Rangers a byla to smolná remíza, protože Aston Villa ještě v 90. minutě vedla. Bohužel pro ni si vlastní gól vstřelil Richard Dunne. V tomto kole se domácí poměří s Wiganem a konečně by rádi naplno bodovali. Zápas bude mít zvláštní příchuť pro domácího borce Charlese N'Zogbiu, který za Latics ještě vloni hrával.

A Wiganu to zrovna bez N‘Zogbii nešlape, tým se krčí na patnácté pozici a na kontě má pouze pět bodů. Už tři zápasy v řadě nebodoval a tuto sérii chce prolomit hned v tomto kole proti Aston Ville. A mohlo by se mu to povést, protože z Villa Parku si v posledních letech vždy odnesl body. Bohužel se v tomto utkání představí bez Steva Gohouriho, Antolina Alcaraze a útočníka Huga Rodallegy.

Lehce ve stínu Merseyside derby se v rámci sedmého kola Premier League utká Blackburn s Manchesterem City. Souboj celků s opačných pólů tabulky rovněž provází i rozdílné bilance obou klubů v minulých zápasech. Rovers například vyhráli jen tři z posledních dvaceti zápasů Premier League, zatímco Citizens nebyli poraženi již devět klání - v osmi z nich navíc dokázali zvítězit.

Nejpropíranější kauzou v Premier League je nyní bezpochyby Carlos Tévez a jeho odmítnutí ke střídání v utkání Ligy mistrů s Bayernem Mnichov. Manažer Manchesteru City Roberto Mancini poté prohlásil, že být po jeho, už by si v týmu nikdy nezahrál. "U mě skončil. Pokud by záleželo na mě, už by v týmu nebyl," nechal se po utkání slyšet italský trenér.

Prvním krokem vedení klubu tedy byla Tévezova suspendace na dva týdny - údajně než se celý incident vyřeší. Tévez se totiž odmítl i omluvit, jelikož prý měl dobré důvody nevystřídat. "Necítil jsem se dobře natolik, abych hrál, tak jsem nenastoupil," pokusil se obhájit svůj čin nejlepší střelec týmu z minulé sezony.

Logicky tak nebude připraven naskočit do utkání v Blackburnu, stejně jako Adam Johnson, který sice začal opět trénovat, nicméně jeho kotník ještě není ve zcela ideálním stavu. Do zápasu naopak může se Sergiem Agüerem vytvořit nesmírně efektivní útočnou dvojici Edin Džeko. Domácí postrádají Martina Olssona, nejistý je pak start dvojice Dann, Salgado.

Blackburn si při posledním zápase v Ewood Parku napravil doposud nepříliš vyvedenou sezonu, když přestřílel Arsenal 4:3 a poprvé letos vyhrál. Co však musí manažera Keana trápit je obrana, která už devětkrát za sebou neudržela čisté konto. Úsměv na rtech nedodá fanouškům Rovers ani bilance s dnešním soupeřem. Posledních sedm zápasů nedokázal klub z Lancashire ambiciózní Citizens porazit. V tom posledním pak jediným gólem, a zároveň svým prvním v klubu, rozhodl Edin Džeko.

Premier League už nezná žádný stoprocentní tým. Minulý víkend se o to zasloužilo mužstvo ze Stoke-on-Trent, jež oloupilo o cenné dva body Manchester United. Norwich má tedy v někom vzor, přičemž sám jde do utkání povzbuzen dvěma výhrami v řadě. Máme tu zaděláno na další překvapení?

Canaries skutečně nemají proč chodit do těžkého zápasu s předem sklopenou hlavou. Samotný gigant totiž nemá v poslední době zrovna čisté svědomí. Hrubě například podcenil slabší skupinu Ligy mistrů, v níž zatím zvládl uhrát s notnou dávkou štěstí jenom dvě remízy, a jak už bylo řečeno, posledně nedokázal zvítězit ani na půdě Potters. Ke všemu přišla rána v podobě zranění rozjetého Waynea Rooneyho, která klub zasáhla doslova vpředvečer posledního ligového klání. A MU se s ní doteď nevypořádalo. Sic navrátilec Danny Welbeck hned dvěma góly zatížil konto Basileje, pihovatý klenot schází zejména jako podpora záložní řady a výsostní tvůrce hry. Aby teď MU potvrdilo svou domácí neporazitelnost vůči Norwichi, která se táhne od prosince 1986, budou tedy muset pořádný výkon podat křídla Nani-Young. Stále ale ještě existuje slušná pravděpodobnost, že se stihne dát do kupy i sám Rooney.

Jinak by se Red Devils klidně mohli o povinné vítězství dosti obávat. Norwich totiž v lize dvakrát po sobě bral všechny body (po výhrách 2:1 nad Boltonem i Sunderlandem), což se mu v nejvyšší soutěži nepovedlo od dubna 2005. Navíc by Canaries klidně obhájce titulu mohli zaskočit svým obvykle kvalitním představením v první půli. Pokud by totiž každý dosavadní duel skončil o přestávce, seděl by nováček na úžasné třetí příčce. Celkově je s osmi body devátý, což také není vůbec špatné, a jeho postup letošním ročníkem je zatím na pohled dokonale naplánovaný. Dvě remízy na úvod a pak slepený tandem proher i výher. Naváže Norwich senzačně tam, kde začal a měl by dle zákonitosti pokračovat?

John Motson z BBC je přesvědčen, že se Rooney vrací už tento víkend, původní prognózy, které zaznívaly i z úst Sira Alexe Fergusona ovšem tak optimistické nebyly. Nezbývá tedy nic jiného než se nechat překvapit východiskem. Každopádně trio Cleverley-Smalling-Vidić je dál mimo, zatímco Rooneyho by zpět na plac měli případně doprovodit i Hernandéz s Evansem.

James Vaughan má jednu neblahou jistotu - tuto sobotu a ještě několik dalších víkendů si do balonu nekopne. Jeho problematické koleno si totiž nedávno vyžádalo další operaci, kvůli níž bude meškat asi čtyři měsíce. Zranění jsou i Ayala, Ward a Whitbread, proti svému kmenovému mužstvu se nepostaví de Laet.

Po loňské sezoně seděly kluby ze Sunderlandu a West Bromwiche právě vedle sebe, přesně na pomezí elitní desítky a té odpadlické. Na takto pohodové umístění vprostřed tabulky to však, opět svorně, v obou táborech zatím nevypadá. Na druhou stranu oba spící, ambicemi plní soupeři se z hlediska posledních kol přece jen s rozpaky probouzejí k životu.

Nikdo asi nemohl čekat, že by West Brom z brzkých měření sil s Chelsea a Manchesterem United vytěžil alespoň jeden bod. Minimálně se s tím nedalo počítat, pročež jsou i těsné prohry 1:2 slušným počinem. Horší už to bylo s domácím selháním proti Stoku a výbuchem ve Walesu, které ještě dohromady s nedávnou remízou v duelu s Fulhamem a jedinou výhrou nad Norwichem uvrhly Hodgsonovu skvadru do sestupové zóny. Odtud se mohou Baggies vyhrabat především za předpokladu, že by si konečně sedla útočná dvojice s velkým potenciálem ve složení Odemwingie-Long. I její mizerná podpora má koneckonců za následek pouhý jeden vstřelený gól v minulých čtyřech kolech, což je vpravdě zoufalá bilance.

WBA ale stále mohou vlévat do žil jiné faktory. Jako čtyři body z nedávných dvou střetnutí nebo skutečnost, že v sezoně 2004/05 mělo po šesti zápasech stejně bodů na kontě, ještě o Vánocích trčelo v sestupových vodách, a přesto si nakonec holou kůži zachránilo. Letos by ostatně také sestup Throstles byl daleko větší senzací než před sedmi lety. To samé lze potom říct i o znovuposíleném Sunderlandu, který si stále ještě pomalinku polehounku zvyká na prozatímní život bez hvězdného útočníka Gyana. Doteď se v Tyne and Wear dalo hovořit o nejhorším startu do sezony za poslední šestiletku nebo mizerné domácí formě, která Black Cats přinesla jediné vítězství v minulých pěti případech. Se zabydlujícím se Bendtnerem ale přece jen naděje Mackems roste.

Roy Hodgson, na něhož kolega Steve Bruce v dosavadní historii jejich vzájemných měření schopností ještě nikdy nevyzrál, si už zase bude moci řádně vybírat mezi stopery. Po třízápasovém trestu za brutální úder loktem je totiž zpátky Tamas, v dobrém duchu se však předvedl i jeho záskok McAuley. Po nemoci je zdráv také Dawson, kdežto Gera s Fortuném setrvávají na marodce.

Jedna z absencí Sunderlandu je pořádně medializovaná, takže nemá smysl se o ní moc rozepisovat. Každopádně tedy vězte, že Titus Bramble je do jakýchkoliv dalších závěrů soudního vyšetřovatele klubem ze severovýchodu země suspendován. Nejisté jsou kromě toho starty Larssona a Wickhama.

Sedmé kolo Premier League se samozřejmě týká i Wolverhamptonu a Newcastlu. Vlci přivítají na své půdě dosud neporaženého soupeře a rozhodně je nečeká lehký souboj. Zvláště pak při pohledu na formu Magpies, jež doposud nepoznaly hořkost porážky a momentálně jim patří fantastické čtvrté místo za oběma kluby z Manchesteru a londýnskou Chelsea.

Stroj Newcastle se lehce zasekl, když zajel dvakrát za sebou ven. Nejprve nedokázal dát gól QPR, poté remizoval 1:1 s Aston Villou. Minulý týden však znovu najel na vítěznou vlnu a poradil si s Blackburnem díky hattricku Demby Ba v poměru 3:1.

To Wolves nyní zažívají velmi nepříjemné okamžiky. Po skvostném vstupu do soutěže, kdy se dokonce po části třetího kola dostali do samotného čela tabulky, přišlo nevyhnutelné vystřízlivění a návrat zpět do středu tabulky. Tři porážky v řadě, dvakrát doma a bez vstřelené branky, znamenaly pád z výsluní na 12. příčku.

Doma se ovšem Wolverhamptonu proti Newcastlu daří. Z posledních šesti zápasů čtyři vyhrál a dvakrát bral alespoň bod, shodně za remízu 1:1. Nejčerstvější vzájemný zápas nicméně skončil jednoznačnou výhrou černobílých Strak, které Vlky "rozklovaly" 4:1.

Alan Pardew může konečně využít služeb posily z Interu Milán Davida Santona, i přesto se však neočekává, že by mladý Ital z pozice levého beka vytlačil tradičního Ryana Taylora. Naopak pro zranění nemohou nastoupit Shola Ameobi, Alan Smith ani Mike Williamson. Wolves postrádají jen Stearmana, k dispozici naproti tomu je po vyléčení problému s třísly Steven Fletcher.