Anglická Premier League - preview 38. kola

Arsenal doma ještě nikdy Fulhamu nepodlehl, ačkoliv první návštěvu Cottagers datuje už do roku 1914. To je hlavní argument, proč by v poslední možný okamžik Gunners neměli přijít o třetí příčku, na kterou se tlačí nenasytný Tottenham. Všechno ostatní ale hovoří spíš proti Kanonýrům - závěr sezony si za rámeček rozhodně nedají.

Arsenal se na prvních třech příčkách pohybuje celé jaro, od prosince ani jednou neseděl vně elitní trojky. Bylo by tedy obrovským zklamáním, kdyby se teď automatického postupu do Premier League vzdal, ještě ke všemu ve prospěch úhlavního rivala. K tomu, aby se tak nestalo, ovšem Gunners stačí pouhý bod, který by zároveň znamenal, že by vylepšili svůj loňský posezonní výkaz. Ani tato skutečnost nicméně Wengera, jeho svěřence a v neposlední řadě i fanoušky nemůže ukojit. Přece jen titul měla letos Profesorova parta znovu na dosah a sama si to pokazila v závěrečných zápasech. Vždyť kdyby v minulých čtyřech zápasech místo tří proher a jedné remízy uhrála pokaždé plný počet bodů, byla by momentálně žhavým adeptem na titul s tím, že by měla stejný počet bodů jako první Chelsea. Místo toho se teď ještě Kanonýři klepou o třetí příčku. I když klepou - na domácí půdě obvykle neváhají, tak proč by teď měli porušit svou dominanci. Ta čítá šest zápasů trvající neporazitelnost a tři čistá konta uhájená ve všech nedávných střetnutích na Emirates Stadium.

Také situace Fulhamu Londýňanům daleko spíš nahrává než cokoliv jiného. Přece jen všichni, kteří mají co dočinění s Hodgsonovou eskadrou, již upírají zraky jen a jen na blížící se finále Evropské ligy, kde se Cottagers střetnou se španělským Atléticem Madrid. Ligu už Fulham poslední dobou docela dobře vypouští. V minulých pěti kolech vyválčil jen jedno hubené vítězství nad West Hamem, přičemž často šetřil své opory právě na pohárová klání. Takový taktický tah nejspíš Hodgson plánuje i pro nedělní souboj, jakkoliv je vidina přerušení 17zápasové šnůry bez venkovního triumfu lákavá. Pokud by se tedy Cottagers tuhle sérii přetnout nepovedlo, můžete si být jisti, že jediné vítězství na cestách letos neutržilo poprvé. Spíš naopak - je to takový jejich evergreen. Už dvakrát za posledních pět let se mohli "pochlubit" přesně touto nechvalnou vizitkou.

Gael Clichy, adept základní sestavy Les Bleus, se po jednom vynechaném zápase znovu vrací do akce. Bolest v kotníku totiž polevila nečekaně brzy. Hotov ke startu od první minuty už je i Andrej Aršavin, který v minulém utkání jenom střídal. Přepustit místo v základu by mu měl nepřesvědčivý Vela.

Jak už jsem uvedl, dá se očekávat, že Roy Hodgson i tuto neděli sáhne po mírně oslabené sestavě. Hned tuhle středu totiž jeho svěřence čeká nejdůležitější bitva sezony. Nad slunce jasná je zejména absence Duffa se Zamorou, neboť oba tito borci ještě ani kompletně nedoléčili své neduhy.

Aston Villa měla letos nakročeno ke skvělé sezóně, ale na posledním kroku se vždy zadrhla. Ať už mluvíme o Carling Cupu, FA Cupu nebo ligové soutěži. V Carling Cupu prohrála ve finále, FA Cup opustila rovněž až ve Wembley, tentokrát v semifinále a v lize dlouho útočila na Ligu mistrů, nakonec se ale musí spokojit pouze s Evropskou ligou.

Na druhou stranu je blízko konečnému šestému místu, což by bylo už potřetí za sebou, co se na něm svěřenci Martina O'Neilla umístili. V případě vlastní výhry nad Blackburnem v posledním a prohře Manchesteru City by dokonce mohli Villans skončit pátí, což by bylo nejlepší umístění za 13 let. Naopak pokud by Aston Villa s Rovers prohrála, mohla by klesnout na příčku sedmou a musela by hrát předkolo Evropské ligy.

Jedinou motivací pro Blackburn je první polovina v tabulky, v němž by mohli svěřenci Sama Allardyce skončit počtvrté v pěti letech. Do Villa Parku jedou se vzpomínkami na lednovou odvetu ligového poháru, v níž Aston Villa vyhrála 6:4. Nezapomenutelný to zápas.

Martin O'Neill nemusí řešit prakticky žádné absence a nasadit by měl už pošesté v řadě stejnou jedenáctku. Mimo hru jsou jen "stálice" Delph a Harewood, nenastoupí nejspíše ani Davies. Za Blackburn by mohl poprvé od lednového příchodu nastoupit Alžířan Amine Linganzi. Nzonzi šel na operaci se zuby, Kaliniče trápí stehno. El Hajdi Diouf zůstává doma s angínou.

Žádné ohryzané nehty, žádné nervózní sledování ostatních duelů, žádná nervozita - těmhle dvěma týmům už o nic podstatného nejde. Bolton sice ještě teoreticky může klesnout na 17. příčku, taková situace se však nejeví příliš pravděpodobnou. Birmingham už by se pak neměl hnout ani nahoru, ani dolů.

Přesně takovou pozici, kdy už pár kol před koncem bude jejich tým zachráněn, si určitě vysnili fandové obou mužstev. Ovšem zatímco Birmingham coby nováček nastoupil od samého počátku a prakticky celou dobu se pohyboval v první desítce, Bolton se ještě při odvolání Megsona chystal na dlouhou záchrannou misi. Ta se nakonec ani nekonala, přesto Trotters nehodnotí sezonu zrovna kladně. Přece jen roku 1998 sestupovali ještě se čtyřmi body navíc oproti dosavadní letošní bilanci. A nyní potřebují vítězství k tomu, aby odvrátili svou druhou nejhubenější sezonu v Premier League, co se bodového ohodnocení týče. K tomu ale nemají úplně špatné předpoklady. Birminghamu se stánek Boltonu povedlo vyloupit pouze jedinkrát z posledních 19 pokusů a dva minulé vzájemné souboje potom skončily výhrou Wanderers.

Brums jsou nažhaveni na potvrzení nejlepšího prvoligového umístění za posledních více než 50 let. Naposledy totiž skončili devátí (na tomtéž místě se nacházejí i momentálně) v dávno zapomenuté sezoně 1958/59. Nyní jsou na nejlepší cestě tento výkon vyrovnat. Případ, že by šli ještě o jednu příčku dolů, by nastal jenom tehdy, kdyby prohráli a Stoke porazil obhájce titulu z Manchesteru. Navíc by se ale ještě muselo hledět na skóre, které má v tuhle chvíli Birmingham o dva góly příznivější. Blackburn, který ztrácí na Brums rovněž ty tři body, potom zaostává v poměru vstřelených a obdržených branek o rovných sedm čísel. Ten už to stáhne opravdu jen těžko. Birmingham ovšem krom finálního umístění hraje i o svůj nejlepší bodový výkaz za celé své působení v Premier League. K jeho dosažení mu na závěr stačí uhrát pouhý bod.

Záložník Boltonu Stuart Holden se může vrátit do akce poté, co se zotavil ze zlomeniny nohy, kterou utrpěl před dvěma měsíci během utkání za americkou reprezentaci. O hodně menší šance nastoupit se dává i duu Basham-Andy O’ Brien.

U Alexe McLeishe se pro změnu počítá s pár nevynucenými změnami. Dva čerstvé marody nicméně přesto registrujeme. Ze hry je stoper Steve Dann, laborující s lýtkem, a Garry O’ Connor, jenž se potýká s bolavým stehnem.

Tottenham už má v posledním kole klid. Rozhodl vzájemný souboj s Manchesterem City, jedna branka Petera Crouche a Liga mistrů je konečně na světě. Spurs už teď mohou jenom překvapit - pokud by totiž porazili Burnley a Arsenal podlehl Fulhamu, mohou se ještě posunout na třetí příčku a vyhnout se tím pádem zrádnému předkolu. Toť jejich zřejmá motivace před duelem se sestupujícím Burnley.

Bylo by krásné říct, že Clarets mají při sestupu smíšené myšlenky. Ovšem fakt, že jako jediný tým sestupují bez jakýchkoliv dluhů, hladce přehluší jejich letošní neslavné účinkování na samých kolbištích. Burnley totiž v posledních 26 zápasech slavilo vítězství pouze dvakrát, čímž nechtěně stanovilo jeden z rekordů. Pokud navíc také v neděli prohrají, bude to už jejich 25. porážka v této sezoně. A více zápasů bez bodu než Clarets by potom v historii Premier League odehrálo pouhých šest týmů. Další černý zápis do análů anglické kopané. Ale Burnley drží i několik dalších ryze primátů. Z hlediska letošního ročníku se například v jeho dresu trefili nejméně roztodivní hráči - tedy co se národností týče. Jen Anglie, Skotsko, Severní Irsko a Kamerun mají své zástupce mezi střelci Moorites. Ti byli také zároveň nejméně potentní, když přišly na řadu standardní situace. Jenom deset gólů značí rovněž nejhorší prvoligovou bilanci.

Roku 1989/90 se Spurs naposledy místili uvnitř elitní čtyřky. Tehdy skončili třetí, o bod před svým rivalem z Highbury. Možná jakousi hříčkou osudu je přesně tato situace možná i letos. Gunners mají totiž momentálně na Kohouty náskok dvou bodů a za okolností, jež jsme pojmenovali výše, by se potom oba týmy seskupilo v tomtéž gardu jako před dvaceti lety. Jinak také Tottenham letos stanovoval rekordy, i když jen ty vlastní. Kupříkladu 21 výher neuhrál za celé své působení v Premier League a pokud by si teď poradil i s Clarets, šlo by o jeho nejlepší výkon od roku 1985. Taky samotná defenzíva patřila letos k nejpevnějším v historii. Pokud teď Kohouti udrží další čisté konto a zůstanou na 37 obdržených brankách, dosáhnou na titul nejlépe bránícího Tottenhamu od sezony 1970/71, kdy Londýňané inkasovali pouze třiatřicetkrát. A do třetice - tolik bodů jako letos (70) v Premier League ještě rovněž Spurs nikdy nevytěžili.

V Burnley se doufá, že závěr sezony alespoň nevynechá jinak stabilní stoper Clarke Carlisle, jehož poslední dobou trápil bolavý kotník. Na druhou stranu dlouhodobě zraněného McCanna na trávníky včas nevrhne ani zázrak.

Tottenham je na tom, co se absencí týče, o dost hůře. Ale to mu moc vadit nemusí, neboť Harry Redknapp stejně plánuje postavit docela odlišnou jedenáctku oproti té, která dostala šanci bojovat o LM proti Manchesteru City. Šanci v základu by tedy měli dostat Bassong, Gudjohnsen či Jenas, přičemž spolehlivého Gomese v brance nejspíš vystřídá mladík Alnwick.

Nastává den D! V Anglii se hraje o titul a všechny trumfy drží v rukávu londýnská Chelsea, která chce pod taktovkou italského stratéga Carla Ancelottiho překazit tříletou nadvládu Manchesteru United. Stačí jí v neděli na Stamford Bridge porazit Wigan.

Když Ancelotti do Chelsea přicházel, mluvilo se hlavně o tom, že ho Blues angažovali kvůli Lize mistrů. A nutno podotknout, že tyto teorie měly své opodstatnění, protože Ancelotti během svého osmiletého působení u AC Milán skutečně dvakrát nejprestižnější klubovou soutěž vyhrál, zatímco z ligového titulu se radoval jen jednou.

A nyní jsme na konci jeho první sezóny na modré lavičce a Ancelotti útočí na zcela jiné trofeje. Nejen, že je nesmírně blízko ligovému titulu, ale stejně tak blízko má i vítězství ve finále FA Cupu a pokud se mu to povede, stane se prvním trenérem v historii Chelsea, který získal tolik ceněný double.

Nejprve je ale na programu ligová soutěž a v ní hraje Chelsea s Wiganem. Ten sice před třemi týdny ukázal, že dokáže s velkým soupeřem hrát, když v poslední desetiminutovce otočil duel s Arsenalem a definitivně ho vyřadil ze hry o titul, ale na Stamford Bridge už skutečně nemá o co hrát. Výhra by snad jedině zajistila, že Latics nebudou mít nejméně bodů od té doby, co postoupili do Premier League.

Wigan také útoční na první ligový double, aneb dvě výhry nad Chelsea v jedné sezóně, ale tento scénář je nepravděpodobný. Na Londýn navíc nemají svěřenci Roberta Martineze dobré vzpomínky. Od Tottenhamu dostali devět branek, od Arsenalu čtyři a s dobrými vyhlídkami nejedou ani do západní části hlavního města, kde Chelsea rovněž rozdává góly na počkání. V posledních čtyřech zápasech jich bylo devatenáct.

Očekává se, že Ancelotti na hřiště vyšle stejnou jedenáctku jako naposledy proti Liverpoolu, tedy tu vítěznou. To by znamenalo, že v brance začne Čech, před ním v obraně zprava Ivanovič, Alex, Terry, Ashley Cole. Záložní řada bude složená z Ballacka, Lamparda a Maloudy, zatímco v útoku nastoupí trio Anelka, Drogba, Kalou. Mimo hru jsou obránci Carvalho s Bosingwou a záložníkům nepomůže Mikel s Essienem.

V hostující brance se opět objeví Vladimir Stojkovič, který zaskakuje za zraněného Kirklanda a nemá zrovna dobrou bilanci. V šest zápasech dostal 12 branek a musí přesvědčit vedení Wiganu, že si místo v týmu zaslouží. Ačkoliv třeba v srbské reprezentaci je jedničkou. Wiganu chybí také Titus Bramble, vrací se N'Zogbia.

Přestože stránky sportovních deníků každý den plní špatná finanční situace Portsmouthu, samotní hráči Pompey se ještě zdaleka nevzdávají. Ačkoliv již několik týdnů vědí o jistém sestupu kvůli administraci, nepodávají vůbec špatné výkony.

Vždyť svěřenci Avrama Granta v posledních pěti ligových duelech prohráli jen jednou a navíc si za týden zahrají finále FA Cupu. Příští sezóna už ale tak růžová nebude. Klub se bude muset vzpamatovávat z dluhů ve výši 135 milionů liber a bůh ví, jestli se jim to vůbec povede.

Jedno je ale jisté, v neděli čeká Portsmouth poslední zápas v Premier League a zřejmě na delší dobu. Pompey navíc chybí až deset hráčů kvůli zranění. K dispozici nebudou Belhadj, Hughes, Ben Haim, Hreidarsson, Rocha a Webber. Nejistota panuje i u Mokoeny, O'Hary, Wilsona a Yebdy.

Ale podívejme se také na domácí tým, kterým je Everton. Ten má již garantovanou osmou pozici, která nakonec není po špatném startu špatná. Když byli Toffees v listopadu šestnáctí, asi mysleli na horší věci. Celkově je ale sezóna určitě zklamáním, když v minulých dvou letech skončil Everton vždy pátý. Můžeme ale čekat, že o něco podobného bude usilovat v příštím ročníku.

Ze začátku sezóny měl David Moyes plnou hlavu starostí s množstvím zranění, ale na konci již podobné problémy řešit nemusí. Poslední zápas zmeškají jen Fellaini, Gosling a Heitinga.

Své dvouleté účinkování na prvoligové scéně Hull v neděli zakončí kláním s Liverpoolem. Také on by na letošní misi nejradši zapomněl. Třebaže Rafa Benitez uvedl, že očekávání fanoušků byla až nezdravě veliká, umístění vně první pětky se určitě nečekalo. Přece jen tak špatně Reds nefinišovali od roku 1999.

Zajímavé je, že ačkoliv Liverpool v inkriminované sezoně skončil až sedmý, pořád ho od Tigers dělilo napříč ligami nějakých 82 příček. To je dobrá známka toho, jaký kus cesty stihl Hull za tuto dekádu urazit. Z tohoto pohledu tedy letošní sestup není takovou tragédií, v Kingstonu všichni vědí, že může být daleko hůř. Ovšem finanční problémy, které Tygry zmítají, určitě v Championship nepůjdou vyhladit zrovna snadno. Budoucnost tak pro Hull nemusí být zas tak světlá. Kdežto s nedávnou minulostí to nikterak hrozné vážně není, ani za právě končící ročník se Tigers nemusejí stydět. Ačkoliv za celou dobu jako jediní nezvládli zvítězit na půdě soupeře, alespoň minulý týden anglické společnosti představili nejmladšího střelce historie Premier League. V čerstvých 18 letech se jím stal Mark Cullen.

Co jsme asi udělali špatně? Právě touto otázkou se určitě bude v létě nejčastěji zaobírat Benitez a kolektiv. Inu, hodně se toho nepovedlo. Třeba venkovní výkaz oproti loňsku utržil až příliš mnoho trhlin. Zatímco minule na cestách patřili Reds k nejlepším v lize a posbírali tam pěkných 43 bodů, letos by na ně s pouhými 20 body zbyla až osmá příčka. Alespoň tuhle statistiku se teď Liverpool tedy bude snažit opravit. Pokud by ale měl dodržet posloupnost, čeká na něj další prohra - v posledních třech venkovních zápasech se šlo pěkně postupně prohra-remíza-výhra. Tu ovšem Reds nemohou dopustit, respektive alespoň z kolegiality by neměli. Jejich brankář Pepe Reina totiž stále ještě bojuje o Zlatou rukavici. Spolu s Petrem Čechem na svém kontě oba mají rovných 16 čistých kont. Poslední kolo by tedy mělo rozhodnout.

Letošní střelecký počin tygřích útočníků je mizerný. Symbolický je tedy potom fakt, že v minulém kole při remíze 2:2 s Wiganem oba góly vstřelili debutující teenageři. Jedním z nich byl už zmíněný Cullen, tím druhým o něco starší Will Atkinson. Oba by tím pádem mohli nastoupit i nyní, před domácím publikem, zatímco zranění Bullard s Folanem závěrečné kolo nejspíš vynechají.

Glen Johnson se těsně před světovým šampionátem zase zranil, tentokrát marodí s lýtkem, a není vůbec jisté, zda proti Hullu vůbec nastoupí. Podobně na tom je i Maxi Rodriguez. O něco větší šanci startovat má Jamie Carragher, kterého by případně čekalo 435. ligové utkání v dresu Liverpoolu, čímž by překonal rekord Alana Hansena.

Nejvrtošivější z posledních sezon a Manchester se jí teď pokusí vnutit ještě jednu, finální zápletku. Do cílové rovinky ovšem Red Devils vyrážejí s jednobodovým deficitem a tedy s povinností zvítězit. Přitom se navíc budou muset v každém případě spoléhat na překvapivou ztrátu Chelsea, jinak v pořadí 19. a čtvrtý po sobě jdoucí titul neurvou.

United dali celou situaci ze svých rukou zhruba před měsícem, když v přímém souboji podlehli Chelsea a zároveň jen remizovali s Blackburnem. Právě v té chvíli se zformovalo jejich nynější manko. Sir Alex Ferguson ale lituje ještě jednoho momentu. "Největším zklamáním byla Liga mistrů...to byl pro nás špatný týden a mohl nás stát všechno," míní zkušený Skot. A taky že víceméně stálo. K ničemu jim teď může být i třízápasová šňůra bez ztráty bodu a minulost vzájemných zápasů, která naznačuje, že ztráta se Stoke je z pohledu MU vlastně utopická (i když všechny čtyři závěrečné souboje Rudí ďáblové neopanovali už šest let). Klidně se tedy může stát, že Fergusonovi svěřenci po dlouhé době nezískají ani jednu trofej. A to i přesto, že se v domácí soutěži pyšní kupříkladu nejlepší defenzivou.

Stoku jde sice v porovnání s Manchesterem o holé nic, ovšem i tak nebude v neděli úplně bez motivace. Pokud totiž i po posledním kole setrvá na desáté příčce, půjde o jeho nejlepší prvoligové umístění od roku 1975, kdy skončil pátý. Navíc se Potters budou pokoušet o odklad dosažení hranice sto inkasovaných gólů v Premier League. Přesto by pro Stoke, který koneckonců se samotnými United v novodobé historii ještě neuhrál ani bod a nevstřelil mu ani gól (jak skvěle tahle statistika koresponduje s jeho nejmenším počtem vstřelených branek na hřištích soupeřů), případná prohra nepředstavovala žádnou katastrofu. Svou bodovou bilanci z minulé nováčkovské sezony si už totiž tak jako tak vylepšil.

Rio Ferdinand v neděli může dokonat svůj návrat na ligové trávníky poté, co si proti Sunderlandu užil alespoň tříminutového kamea. Podobně optimistický bylo i krátké představení jiného lazara, Owena Hargreavese, který si zahrál prvně od září 2008. Na druhou stranu prakticky v tu samou chvíli putoval opačným směrem Valencia, jenž si poranil kotník. Tony Pulis naproti tomu nemá žádné starosti ohledně rozrůstající se, nebo tenčící se marodky. Pravděpodobně jmenuje tu samou jedenáctku jako minule.

Poslední kolo nabídne v Anglii souboj dvou italských manažerů, kteří úplně nenaplnily to, co se od nich nečekalo. Na jedné straně stojí Gianfranco Zola, který sice nakonec udržel West Ham mezi elitou i pro příští rok, ale nemá příliš dobré vztahy s vedením a jeho budoucnost je nejistá.

Mezi ním a jedním z vlastníků Davidem Sullivanem již došlo k několika nedorozuměním a Zolovi se to zrovna dvakrát nelíbilo. Jednou z možností tak, že si bývalý záložník Chelsea po víkendu bude balit kufry. Ještě než ale bude myslet na příští sezónu, musí odkoučovat nedělní zápas, v němž mu bude chybět Valon Behrami a Jack Collison, který je po operaci chrupavky a mimo hru bude asi devět měsíců. Chybí také Hines s Dyerem.

Proti Zolovi stojí Roberto Mancini, který v průběhu sezóny přebral Manchester City a měl za úkol přivést klub s bohatým vlastníkem do Ligy mistrů. Jenže to se mu nakonec nepovedlo, skončil těsně pod ní na pátém místě. V některých médiích se spekulovalo o možném Manciniho konci, ale nic tomu nenasvědčuje. Obzvlášť když ředitel Khaldoon al-Murabak prohlásil, že italský manažer dostane přes léto všechny prostředky co bude potřebovat, aby tým příští rok uspěl. Jenže zatímco finanční injekce jsou na Eastlands neomezené, trpělivost podobnou kapacitu rozhodně nemá a když šejkům přeskočí, nemusí ani Mancini dlouho vydržet.

Citizens budou postrádat Garetha Barryho, který si poranil kotník a mimo hru je na čtyři týdny. Ohrožen je jeho start na světovém šampionátu. V brance se opět a naposledy objeví Marton Fulop, který zaskakuje za zraněného Givena a po zápase mu vyprší hostování. Joleon Lescott je nadále mimo hru.

Wolves byli už před sezónou tipováni do role outsidera a měli bojovat o udržení. Manažerovi Micku McCarthymu se to nakonec s týmem povedlo a Wolverhampton mezi elitou udržel. Napravil si tak reputaci, když v posledních třech štacích v Premier League vždy skončil mezi posledními třemi.

Před pěti lety skončili Wolves na chvostu tabulky a s Premier League se loučili. Nyní si mohou při posledním domácím zápase se Sunderlandem užívat a potěšit fanoušky, kteří se na Molineux Stadium dočkají prvoligového fotbalu i příští sezónu. Wolves ale mají doma jednu věc, na které musí zapracovat. Před vlastním publikem totiž McCarthyho ovečky vstřelily pouhých 11 branek, což je nejhorší statistika v soutěži.

McCarthy už může po dvou zápasech opět počítat s křídelníkem Mattem Jarvisem, který nejspíše v sestavě nahradí Biu. To by také měla být jediná změna, kterou udělá. Jinak chybí Kightly s Wardem, oba laborují s kolenem.

Současný lodivod Wolves v minulosti působil také u Sunderlandu, se kterým dokonce dvakrát sestoupil. Letos však Black Cats nic podobného nehrozilo, Steve Bruce je dovedl na aktuální třinácté místo a v posledním kole ještě bude útočit na první desítku. Nakonec ale stejně Sunderland získá nejvíce bodů od sezóny 2001, ačkoliv letos vyhrál pouze dvakrát venku.

Na Midlands se vrátí Alan Hutton, který byl minule v trestu. Rameno si však vykloubil Lee Cattermole a nebude hrát, absence nemine ani Davida Meylera, který má zpřetrhané vazy a mimo bude možná celých 12 měsíců. Mimo hru je i McCartney, Reid a Mensah.