All-stars a shrnutí Eura do 21 let

Polské mistrovství Evropy do 21 let se v pátek po pouhých čtrtnácti dnech intenzivního průběhu uzavřelo a EuroFotbal tedy s odstupem pár dnů přichází s jeho celistvým zhodnocením. Jeho jednu složku tvoří podcast, který nabízí uvolněnou diskuzi tří redaktorů, druhou část potom utváří all-stars tým turnaje i nejzajímavější okamžiky jako skvělé góly či prvotřídní zákroky...

Úvodem jenom shrňme důležité, byť obecné poznatky: páteční finále ovládl ten lepší kolektiv na hřišti (Německo), zatímco o jeho soupeři ze Španělska platí, že šampionátu daroval ty nejzářivější individuality. Česká družina svou pouť turnajem zakončila již ve skupině, když nakonec blíže k postupu měli Slováci.

Oproti shrnutí skupinové fáze v první řadě přikládáme navíc exkluzivně sestříhané video s nejkrásnějšími góly. V sestavě all-stars jsme učinili rovnou sedm změn, vyřazovací fázi přežili pouze španělští tahouni Marco Asensio se Saúlem Ñíguezem a dva stopeři, Němec Marc-Oliver Kempf a český krajánek Stefan Simič...


Autor: Víťa Horák

---

Brankář - Julian Pollersbeck (Německo)

Vstup do šampionátu měl přinejmenším rozpačitý, když se dvakrát nechal dostat pod tlak napadajícími Čechy, a nad jeho rozehrávkou se po většinu turnaje vznášel menší otazník, respektive vykřičník. Ve zbylých ohledech mu však stěží lze něco vytknout. Zatímco mnohem slavnější Gianluigi Donnarumma se na zem tradičně skládal pomalu jako šraňky, Pollersbeck střely ze střední či větší vzdálenosti rutinně vyrážel a skvělé reflexy prokazoval obecně. Třebaže mu to angličtí střelci poněkud ulehčili, dvě chycené penalty rovněž nelze brát na úplně lehkou váhu.

Čestné zmínky: Adrian Chovan (Slovensko), Jordan Pickford (Anglie)

Pravý střední obránce - Marc-Oliver Kempf (Německo)

Mezi oběma německými stopery není lehké vybírat. A faktem je, že Starkův návrat do základní sestavy pro finálový zápas okamžitě pozvedl celou německou defenzívu, která pod taktovkou Gideona Junga vypadala proti Anglii zejména zpočátku poněkud roztřeseně. Marc-Oliver Kempf byl na druhou stranu vždy neohrozitelný, a to právem. Krom toho, že vstřelil krásný gól ve skupině, zároveň příkladně navazoval útočící soupeře a sváděl s nimi tradičně úspěšné souboje. I přesto že nepatří mezi nejvyšší stopery, neztratil se ani ve vzduchu, což platí i pro útočné standardky.

Čestná zmínka: Edgar Ié (Portugalsko)

Střední obránce - Alfie Mawson (Anglie)

Opora Swansea na šampionátu plnila jaksi nevděčnou úlohu stereotypního ostrovského stopera-zametače, který si s řešením složitých situací příliš neláme hlavu. Této úlohy se však kometa uplynulé sezony Premier League zhostila s přehledem sobě vlastním. Na rozdíl od na míči odvážnějšího Chamberse se Mawson zdál být vždy na správném místě a připraven odklidit záludný centr do vápna. Projevil se jako správný lídr a organizátor zadní řady se zářnou budoucností. Právě jeho navíc tradičně hledaly parádní rohy Ward-Prowse, přičemž jednu z dodávek také Mawson proměnil v klíčový gól proti Slovákům.

Čestná zmínka: Vukašin Jovanović (Srbsko)

Levý střední obránce - Stefan Simič (Česko)

Ať už to vypadá jako sebevětší česká tlačenka, suverénního kmenového zadáka AC Milán jsme prostě nakonec museli podržet - podobně jako on mnohdy držel nad vodou celou českou defenzivní složku, ba v některých chvílích regulérně zaskakoval za nejistého kolegu Lüftnera. Simič skrze svou bezchybnou poziční hru zablokoval také ohromné množství střel a vypadal být nesmírně jistý v obranném zákroku. V součtu kolektiv lvíčat nezklamal v ani jednom utkání a společně s Tomášem Součkem zametali, co mohli i nemohli; teprve proti Dánům nese část viny na jedné obdržené brance.

Čestná zmínka: Milan Škriniar (Slovensko)

Pravý křídelní bek - Jeremy Toljan (Německo)

Bez přehánění největší ofenzivní hrozba Německa, i z pozice pravého beka. Toljanovi jistě nahrávalo, že před ním hrál další původním povoláním spíše obránce Weiser, takže si mohl směrem dopředu dovolit více, ale to na jeho přínosu nijak neubírá. Toljan se neustále nabízel a otevíral přihrávkám, týmu německé hře poskytoval adekvátní šířku a zejména jeho přečíslování bezmocného Chilwella v semifinále bralo dech - samotný zadák Hoffenheimu totiž jako by měl kyslíku bezedné zásoby. Turnaj završil s největším počtem tří asistencí, včetně centru na zlatý gól kolegy Weisera.

Čestná zmínka: João Cancelo (Portugalsko)

Levý křídelní bek - Federico Bernardeschi (Itálie)

Vzhledem k nedostatku kvalitních alternativ mezi skutečnými obránci si musíme pomoci Federicem Bernardeschim, křídelníkem a standardně nejnebezpečnějším Italem. Zatímco Berardi se na druhé straně spíše trápil, opora Fiorentiny zdánlivě rostla s každým utkáním. Nejprve Bernardeschi, který po většinu doby neúnavně poletoval na velkém kusu hřiště, rozhodl klíčové utkání s Německem a potom alespoň na chvíli zničehonic vrátil Azzurrini do hry také v semifinále se Španěly. Jeho přímé kopy obvykle přinejmenším nehezky štípaly.

Čestná zmínka: Ben Chilwell (Anglie)

Střední záložník - Maximilian Arnold (Německo)

Taková duše týmu před dvěma lety neúspěšným, byť neméně talentovaným Němcům jednoduše scházela. Maximilian Arnold sice v Česku byl, ale nekopl si ani minutu, a třebaže Kevin Volland byl pořád nejspíš nejlepším Němcem na turnaji, takový lídr uprostřed pole by se kouči Hrubeschovi šiknul ohromně. Arnold nejen, že zkompletoval nejvíc přihrávek na turnaji (s parádní 91% úspěšností), ale zároveň uprostřed pole rozdával i přijímal rány a speciálně ve finále dodával německé hře na řízu.

Čestné zmínky: Stanislav Lobotka (Slovensko), Tomáš Souček (Česko)

Střední záložník - Dani Ceballos (Španělsko)

Turnaj načal na lavičce, zcela zřetelně ve stínu Asensia s Ñíguezem, nakonec ho ale završil vesměs na stejné úrovni. Už jen jeho cameo z prvního utkání udělalo rozdíl, byť za rozhodnutého stavu - teprve s ním na hřišti totiž Španělé byli schopni diktovat Makedoncům tempo. Se svým nejlepším výkonem se Ceballos - zdatný driblér i rozdavač balonů - vytasil v semifinále proti Itálii, kdy pověstně tahal za nitky ve chvílích, kdy si soupeř dával zvláštního majzla na "provařeného" Marca Asensia. Žádnou náhodou na tohoto klamavého běžce bylo na turnaji spácháno nejvíc nedovolených zákroků.

Čestné zmínky: Marcos Llorente (Španělsko), James Ward-Prowse (Anglie)

Střední ofenzivní záložník - Saúl Ñíguez (Španělsko)

Kromě finále skóroval či asistoval v každém utkání, do kterého nastoupil, což vypovídá o ledasčem. Ještě důležitější se však zdá statistika, že proti Makedonii, Portugalsku i Itálii otevíral skóre. Osvědčil se tedy jako ta rozdílová klika, kterou známe z Atlétika Madrid, a především tedy z vyřazovacích soubojů Ligy mistrů. I ve finále, ačkoliv mu to tam nepadlo, vyprodukoval jednu zvláště nepříjemnou ránu, a že tedy z větší vzdálenosti obvykle kroutil balony s pozoruhodnou precizností. Středu pole zároveň Saúl dodával na důrazu, chodil do mnoha hlavičkových soubojů, Španělsko skrz něho zkrátka dýchalo. I vyhrávalo.

Čestné zmínky: Andrija Živković (Srbsko), Enis Bardhi (Makedonie)

Pravý útočník - Demarai Gray (Anglie)

Na první pohled patrně kontroverzní volba, ale i po semifinále je nutno zkonstatovat, že Anglie s Grayem a bez Graye byla jako nebe a dudy. S rychlonohým forvardem na hřišti byl její projev okamžitě drzejší, dravější, měl pořádný drajv. Hlavně díky jeho brzkému gólu a asistenci Albion tak přesvědčivě smetl Poláky, aby si zajistil první příčku ve skupině, a právě díky jeho vířivému pohybu Němci vypadali tak bezradně v úvodních pasážích semifinále. Když už byl na hřišti, Gray vždy platil za tu prvořadou inspirací Angličanů - a že inspirovat tenhle tým vypadalo zpočátku turnaje na nadlidský úkol.

Čestné zmínky: Mitchell Weiser (Německo), Lucas Andersen (Dánsko)

Levý útočník - Marco Asensio (Španělsko)

Marco Asensio působil rozruch na levém křídle, na pravém křídle, občas i jako desítka - a proto si zaslouží i naši nominaci jako levý útočník, kterým na papíře nikdy pořádně nebyl (ač Itálii zlobil právě z oněch křídelních prostor). Hvězda Realu Madrid sice ve finále nebyla příliš vidět a na úvodní hattrick už podobně třeskutým představením nenavázala, po velkou většinu šampionátu však přesto působila neuvěřitelně: Asensiův první dotyk, přehled, ukrytá příhra bez sledování adresáta, suverénní průniková přihrávka i těmi nejužšími uličkami - to všechno v první řadě utvářelo dojem španělské suverenity a dominance. Že pak nebyl tolik u balonu a neměl vliv, to zase v první řadě stálo za poněkud zakřiknutým Španělskem z finále. Pokud to tak vůbec lze u těchto hráčů říct; Saúl byl plícemi a srdcem Celadesova výběru, Asensio pro změnu mozkem.

Čestné zmínky: Daniel Podence, Bruma (oba Portugalsko)

(td)

Asi největší zradou nemilosrdného systému "malého Eura" bylo (při vší úctě k sympaticky hrajícím Slovákům) vypadnutí Portugalska už ve skupině. Svěřenci Ruie Jorgeho hladce vyřídili Srbsko a v pěkné přestřelce i Makedonii - v kombinaci se sousedy z Pyrenejského poloostrova nicméně i přes porážku předvedli nejlepší zápas šampionátu. Vysoké tempo prakticky od úvodního hvizdu až po závěrečný, výtečné individuální výkony, precizní technika, a to i pod tlakem. Na tohle by se dalo koukat mnohem déle než 90 minut...


Reportáž ze zápasu najdete zde, náš speciální zápisník obsahující analýzu utkání tady.

Jestliže se šampionát vycházejících hvězd evropského fotbalu něčím výrazně vymykal od tradičních zvyklostí, pak to bylo mimořádné množství překrásných gólů. Už v první rundě zápasů se nůžkami blýskl Saúl, který se dokonce nevešel ani do našeho pětičlenného výběru, protože ho hned druhý den ještě ostřejším šmiknutím překonal Pellegrini. Radost nám dělalo nepřeberné množství dalekonosných ran v čele s Lüftnerem, pokračujíc Asensiem nebo Saúlem proti Itálii, jenž se znovu těsně nevešel.

V hitparádě jsme se pokusili zahrnout všechny druhy gólů, proto je mezi oceněnými - na úkor výše zmíněných - i Redmondova branka, jíž technickým průnikem a nádherným dalekonosným pasem připravili jeho spoluhráči. Ani jedna trefa z tohoto výčtu však naše pořadí neovládla. Zvítězil borec, který turnaj nezačal v základní sestavě, aby se pak stal málem hrdinou své země. Navíc vedle zlaté trefy této hitparády vstřelil ještě jeden úžasný gól...



Zrovna proti Anglii mohli Poláci dostat úplně klidně šest, sedm gólů. Albion se v závěru skupiny vybičoval k nejlepšímu výkonu na turnaji a především pod taktovkou výtečného exekutora rohových kopů Jamese Ward-Prowse neustále dostával Wrabela pod tlak. Jen pár vteřin před nejlepším zákrokem na šampionátu musel polský brankář vytěsnit pokus Chalobaha - taktéž po rohu. Pak vytáhl ještě mnohem větší parádu, když se mrštně vrhnul proti Mawsonově hlavičce. Zásah o to náročnější, že střela mířila tzv. koníčkem k zemi.

1. Jakub Wrąbel proti Anglii



2. Adrián Chovan proti Polsku

3. Edgar Ie proti Španělsku

(mu)

---

Podcast Speciál