Eurozápisník I. aneb Gólů jako Šafranků

Juniorské Euro v Polsku vykoplo stěží vzrušivou podívanou, kterou následoval zápas o vstřelené brance v první minutě a vesměs parádním představení slovenského výběru. Gólové galapředstavení se tedy zkraje nekonalo, o čemž svědčí také posty našich hrdinů obou zápasů, ale Šafrankův zásah alespoň přinesl první tři body...

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj bude připravovat pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Úvodní duel šampionátu fanoušky zrovna dvakrát nenavnadil, právě naopak. Zahajovací střetnutí totiž pobralo jen minimum fotbalové krásy a krom vstřelených branek fotbalu chybělo také větší množství nebezpečných situací.

Onen zmar na trávníku dokumentují i statistické údaje - v prvním poločase nebyl k vidění ani jediný střelecký pokus, který by trefil prostor branky, ten totiž hráči Švédska vyslali na branku Pickforda až v 60. minutě. Ve zbývajícím průběhu se oba týmy zmohly ještě na jedno přesné ohrožení soupeřovy svatyně - v podání Švédska se jednalo o zahozený pokutový kop, Angličany zase "zachránil" alespoň volný přímý kop Warda-Prowse, jinak by totiž švédský brankář nebyl prověřen ani jednou.

A nebýt utěšeného projektilu Cibickiho či tečovaného pokusu Chilwella, které oba zastavilo až břevno, nebylo by v podstatě ani o čem psát. Největším pozitivem tak zůstává výkon švédských fanoušků, kteří stejně jako před dvěma lety vytvořili vynikající atmosféru a výrazně předčili výkon aktérů na hrací ploše.

2) Není důležité, zda se jedná o dospělou reprezentaci či jen "21", hru Anglie můžete poznat na první pohled - zdobí ji totiž zoufalá nekreativita ve středu pole. Pokud si ještě vzpomínáte na šampionát v České republice, pak si jistě pamatujete, jak nezáživnou a mdlou hrou se tehdy parta okolo Harryho Kanea prezentovala. Od té doby již sice uplynuly dlouhé dva roky, ovšem soudě dle pátečního střetnutí se nic výrazně nezměnilo.

Pravda, Švédové věru obětavě a disciplinovaně bránili, tudíž to favorit střetnutí neměl snadné. Reprezentanti tří korunek v defenzivní fázi operovali v hodně úzkém bloku, kdy oba krajní záložníci výrazně přivírali střed pole a kraje hřiště tak zely prázdnotou. Albion však těchto míst nedokázal efektivně využít, jelikož drtivá většina kombinací byla zoufale pomalá a předvídatelná, kdy následovala jednoduchý vzorec - po vleklé kombinaci uprostřed přišlo přenesení na volného krajního obránce, který míč okamžitě centroval, s čímž si zadáci Švédska velmi pohodlně poradili.

Drtivá většina útočných akcí se tak odehrávala ve tvaru písmene U - tedy ze strany na stranu s naprostým minimem kolmých přihrávek a pokusů o narušení či prolomení obranného bloku soupeře. Čili způsob hry, o kterém například Pep Guardiola prohlásil, že postrádá jakýkoliv smysl.

3) Za zmínku pak ještě stojí výkony některých individualit , které naznačují, že by se i na tomhle šampionátu mohly ukázat budoucí hvězdičky kopané. Z Albionu zaujal výkon Tammyho Abrahama, který byl pravděpodobně tím nejnebezpečnějším mužem, jenž se proháněl po trávníku - dostal se do tří nadějných pozic, a ačkoliv ani jednu nepřetavil v branku, ukázal, že má skutečně precizní výběr místa. Velmi dobrý výkon předvedl i pravý obránce Anglie Holgate, který doslova kraloval v osobních soubojích a předvedl i jeden parádní zákrok na poslední chvíli, kterým zamezil samostatnému nájezdu. Ze švédského výběru pak nejvíce zaujal Pawel Cibicki, který parádní ranou orazítkoval břevno a svou hrou nadělal soupeři největší množství problémů.

(vs)





1) Poláci názorně ukázali, jak zrádné je kvalifikovat se coby pořadatel. Hostitelé totiž včera vypadali být zaskočeni tou hlavní náležitostí soutěžního zápasu... a sice aktivitou soupeře - jeho presinkem na útočné půli a vysokým tempem obecně. Ihned po brzkém gólu Poláci následujících patnáct minut téměř nebyli schopni vystrčit paty z vlastní obranné třetiny, protože se prostě nezvládali hledat jednoduchými přihrávkami. Protože začali panikařit, jakmile se na ně trochu zatlačilo, a všichni hráči jako by naráz utekli do svých skulin, zapomněli na své pozice a nasoukali se před vápno.

Na polského kouče Dornyho se taky ihned po utkání strhla kritika od dvou nevyužitých borců, Krystiana Bielika a Krzysztofa Piąteka. Oba se obligátně nezapomněli nabídnout jako potenciální tvůrci rozdílu, zároveň ale prvně jmenovaný (a nejmladší hráč kádru) vyjádřil zajímavou myšlenku: a sice, že se Poláci i na trénincích připravují poněkud naivně, jako by jim měl protivník dávat moře prostoru k vlastní hře.

Tomuhle prohlášení zhruba nasvědčovala i realita následující jakýkoliv osvobozující nákop dopředu na Frankowskiho či Stępińskiho - těm se totiž zákonitě nedostávalo žádného doplnění z druhé vlny, přesně jako by pro zbytek týmu odvrácením útoku prostě skončilo tréninkové cvičení.

2) Slováci místy brali dech, ale musí najít rovnováhu mezi dvěma extrémními přístupy. Sledovat slovenský přechod do útoku po té anglicko-švédské bídě bylo jako učiněný balzám na oči. Lobotkovy neohrožené průřezy středem pole? Rusnákův přehled o dění všude ve hřišti? Chrienova pohotovost před vyrovnávací brankou? Levý bek (Mazáň) neustále obíhající a hbitými narážečkami doplňující své křídlo? Ono křídlo, Jaroslav Mihalík, de facto kopírující Kapustkovo parádní entrée z loňského Eura veškerými svými účelnými výběhy do středu pole (ne náhodou právě on nahradil Kapustku v Cracovii)? Naprostá lahoda. Slováci se zkrátka projevili jako kombinačně nadmíru zdatný kolektiv s několika dvojičkami, které se zvládají hledat i poslepu. Mimo těžiště útočné hry se stál být odstavený akorát Matúš Bero, z nějakého bizarního důvodu hráč zápasu dle SkySports.

Problém spočívá v tom, že při takovém intenzivním stylu operování, kdy chodí balon z nohy na nohu precizně a ve velké rychlosti, si člověk občas zkrátka musí dáchnout - a Slováci se ukázali být náchylní k regulérnímu vypínání. Pravý bek Valjent takhle usnul před úvodním gólem. Mazáň zase odmítl zachytit samostatný únik Frankowskiho, ačkoliv k němu měl blíže než stoper. A co se odvracení centrů do vápna, osobně jsem si slovenskou schopností nikdy nebyl úplně jistý, takže mi ona pasivita ke konci zápasu permanentně smrděla. Inu, příště by se slušelo si vlastní síly a koncentraci lépe rozložit.

3) Mihalík byl před pauzou senzační, přesto Kędziora nakonec ukázal jak na něj. Polský kapitán Tomasz Kędziora a jeho záložník na pravé straně Pawel Frankowski dohromady poskládají vedle sebe úctyhodných 252 startů v polské Ekstraklase, takže zkušeností mají věru na rozdávání a také platili za jediný směrem dopředu efektivní tandem pořadatelů. Přesto je v opačném směru zejména před obrátkou Slávista Jaroslav Mihalík školil jako mladé zajíce. Jeho rychlé vrtnutí se do středu pole bylo takřka na minutovém pořádku a nikdo z polské družiny si s jeho jemným driblinkem pořádně nevěděl rady, až z toho byla záludná střelba i první gól.

Už v Praze nicméně Mihalík železně působil jako křídelník, jehož rutina funguje po určitou dobu, ale nikdy po celý zápas - ať už je to v jeho hlavě, fyzičce nebo přizpůsobivém soupeři. Včera to nejspíš opět byla kombinace všech faktorů, nicméně faktem je, že se Mihalík po změně stran dost dobře vytratil - a zčásti za to mohla i Kędziorova adaptace, kdy zkušený bek začal bývalého hráče Cracovie vytlačovat na druhou stranu, k levé postranní čáře, na slabší nohu. Trvalo to sice dlouho, ale přece jen ho přečetl.

(td)