Eurozápisník II. aneb Zase Asensio

Marco Asensio nepřestává být králem svých premiér. Trefil se při debutu za Real Madrid, v Primeře i v Lize mistrů. Zároveň udeřil při svém prvním vystoupení ve vyřazovací fázi mezinárodního turnaje, když v semifinále Eura "19" sestřelil Rusko, neopomněl ani kvalifikační debut za "21" proti Gruzii a nyní potopil rovněž Makedonce přímo na ME...

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj připravuje pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Těžko říct, jestli to byl taktický tah, ale Srbové snadným mechanismem dokázali Portugalce dostat do úzkých. Na první pohled bylo zřejmé, že pokud budou Orlići schopni svého soupeře v nějakém prostoru přehrát, bude to jejich pravá ofenzivní strana. Nejlepším hráčem týmu Nenada Lalatoviće byl poměrně s přehledem Andrija Živković, který měl na bedrech veškeré standardní situace a šla přes něj drtivá většina nebezpečných akcí i přímo ze hry. A právě z pravé strany záložní formace rozjížděl řadu akcí, jež troskotaly až na finální fázi, kde si Srbové počínali zbrkle, nezkušeně až rozjíveně.

Až do prostorů ve čtverci to ovšem převedším uprostřed druhého poločasu vypadalo s Portugalci skutečně mizerně, a to z jednoho prostého důvodu. Živković se s míčem na kopačkách pravidelně vydával doprostřed hřiště, aby lépe využil svoji šikovnou levačku - tím mimo jiné uvolňoval prostor pro pravého obránce Gajiće (nebo střídajícího diblíka Plavšiće), jemuž nedělalo problém podstupovat náběhy na útočnou polovinu.

A právě tento jednoduchý mechanismus páchal na obranné hře Portugalska nečekané škody. Levý zadák Kevin Rodrigues se i kvůli Živkovićovi držel při defenzivní práci často až u stoperů a prostor u postranní čáry chvílemi zel prázdnotou. Centry do šestnáctky však postrádaly přesnost, a když už se Grujić po jednom takovém dostal ke gólové hlavičce, v zakončení selhal.

2) Portugalci mají špatný zlozvyk, kterého se musí co nejdříve zbavit, proti silnějším soupeřům by totiž nepotrestán rozhodně nezůstal. Jejich střed pole je nesmírně kvalitní, a to především po technické stránce, díky čemuž v úvodech obou poločasů Srby přehrávali na plné čáře. Nějakých 10-15 minut po startu se však vždy nechali ukolébat (byť k tomu neměli důvod), jejich hra ztratila rychlost, intenzitu a do popředí logicky vstoupila důraznější a silovější hra balkánského protivníka. Španělé či potenciální soupeř v semifinále by tolik prostoru pravděpodobně zvládli využít.

Analýza utkání by mohla inklinovat k tomu, že právě Portugalci z něj odešli poražení nebo přinejmenším nespokojení i přesto, že vyhráli 2:0. Jejich kádr má ovšem výrazně vyšší potenciál, který rozhodně musí naplnit, chtějí-li opět bojovat o medaile. V duelu se Srbskem navíc většinu času působili, jako by až příliš spoléhali na individuální schopnosti svých opor a hráli trošku na náhodu. Hned první akce jako vystřižená z tréninkového hřiště přitom skončila gólem - Jota dostal míč ve středu pole, Podence jako na zmáčknutí tlačítka vyrazil do vápna a zbytek vyřešil chybující brankář Milinković-Savić. Trenér Rui Jorge musí na podobných nacvičených situacích stavět o něco více.

3) Srbové naproti tomu musí do zbylých skupinových zápasů nastoupit bez bázně a hany, pak budou mít naději na úspěch. Proti Portugalsku totiž startovali se zcela zbytečným respektem, a to je do jisté míry stálo dobrý výsledek. Plán na začátek zápasu byl evidentní a ustrašený - na polovině soupeře bude presovat jen Djurdjević a zbytek se pro jistotu bude držet za balónem. To proto, aby v obranných situacích bylo Srbsko v přesile a eliminovalo rozdíly v technické kvalitě obou táborů. Jenže se ukázalo, že na Portugalce stačí být o trochu hrubší, nasadit vyšší a kvalitní presink a i oni začnou balóny ztrácet. Ani sebelepší špílmachr totiž nevykouzlí gólový pas bez toho, aby měl špetku prostoru.

Srbští mladíci to pochopili a právě díky zlepšené hře bez míče dokázali v prvním poločase hru vyrovnat; a po nepovedené úvodní pasáži ve druhém dějství se dokonce dostat do role jasně lepšího týmu. Kde ovšem psychika obstála, selhala obyčejná fotbalová dovednost a již zmíněná nekvalita Lalatovićova týmu ve finální fázi a v zakončení.

(mu)





1) Pět gólů pěkných, ale kam se poděla pověstná španělská kontrola středu pole? Možná se jen podcenil soupeř a dál to bude suverénní. Možná se projevila absence středopolaře Ólivera Torrese, který nevynechal jediné kvalifikační střetnutí. Možná Španělé prostě jen hodlají sázet na individuální záblesky Saúla s Asensiem. Ať už je to ale tak či onak, zatím to na každý pád Španělům šlape docela odlišně než Xaviho dospělé partě, ale i zlatým juniorským výběrům z let 2011 a 2013 postavených na Thiagovi s tandemy Javi Martínez/Ander Herrera, respektive Isco/Illarramendi.

Zde měla La Roja především zkraje utkání podivné problémy s držením míče na kopačkách. Na poněkud rozklepaném Denisu Suárezovi byla znát nepříliš vydařená sezona v Barceloně, Marcos Llorente dosud v "21" jen přicmrndával a na nějaké panování zdá se není připravený, nezvykle zakřiknutě působil i Gerard Deulofeu a Španělé byli obecně schopní dominovat teprve od příchodu Daniho Ceballose po hodině hry. Momentálně těžko říct, jestli bychom si na něco takového měli zvykat, ale vyloučit to nelze.

2) Kouč Celadés navíc bude muset přemýšlet o složení pravé strany. I přes zdánlivě bezproblémový výsledek proti outsiderovi skupiny poodkryl včerejší zápas pár slabin i na španělské straně. O nepříliš suverénním středu pole už byla řeč, situace u pravé postranní čáry je možná ale ještě více alarmující. Gerard Deulofeu je pro jednadvacítku dlouhodobě klíčový hráč, tvoří i střílí góly, a na lavičce si ho i bez formy těžko představit (byť nepřítomnost jeho obvyklého parťáka z kvalifikace, Munira, by takovou variantu měla aspoň okrajově připouštět), ovšem Héctor Bellerín - jakkoliv jde o jednu z nejznámějších tváří v kádru - by posaditelný být ve vší úctě měl. A možná bezodkladně.

Ne snad že by veškerá vadná komunikace mezi ním a okolím spadala čistě na bedra Bellerína, v mnoha situacích však bylo znát, že se zadák Arsenalu jako jediný pohybuje na jiné vlně. V závěru sezony si španělský bek v klubu zvykl na systém se třemi stopery, který mu dovoluje se vytahovat výše do hřiště, respektive teprve tam začínat útoky - tady pro podobné choutky zjevně nemají pochopení.

Deulofeu takhle párkrát podhustil pas pro Bellerína i proto, že od něj byl zkrátka příliš daleko. Jindy ho pro jistotu ze stejného důvodu raději vůbec nehledal. A stěží chvályhodná aktivita na pravé straně do toho všeho ostře ještě kontrastovala s dobrodružným a zároveň efektivním bekem Gayou u protější lajny. V tuhle chvíli možná tedy nebude od věci zkusit Álvara Odriozolu, třebaže bychom pozůstalým po obětech londýnského požáru jistě všichni přáli co možná nejtučnější přilepšení z Bellerínovy kapsy.

3) Chvályhodná makedonská kuráž šla ruku v ruce se španělskou benevolencí. Nadšení nad nebojácným herním projevem Makedonců je bezesporu oprávněné; aby se outsider na útočné polovině takhle tlačil do rychlých narážeček a neostýchal se střelby ze střední vzdálenosti, to je v zájmu snad každého neutrálního diváka. A aby v jednu chvíli turnajový debutant na celé tři minuty přišpendlil čtyřnásobné šampiony dovnitř jejich obranné třetiny, jako se tomu stalo v druhé půli, to je pro jistotu dočista nad plán.

Zároveň se ale nelze ubránit dojmu, že si Makedonci tolik dovolovali hlavně kvůli... španělskému dovolení. Když se například Josef Němec na komentátorské lavici rozčiloval nad tím, že se Balkánci nederou do vápna a střelecké štěstí pokouší příliš brzy, odmítal se přitom vcítit do jejich kůže - Španělé byli totiž při dostupování neobyčejně pasivní a soupeře do dalekonosné palby přímo tlačili, jako by si snad byli dobře vědomi, že jeho mušky nejsou zrovna seřízené (což vskutku nebyly). Mohla to být tedy lenost, ale také regulérní taktika.

(td)