Premier League Anglie - Premier League

Veskrze nudnou stať vystřídala na Britannia Stadium přímo infarktová tečka. Jen šest posledních minut v klidu strčilo do kapsy všech devadesát předchozích. To je na jednu stranu smutná vizitka tohoto téměř existenčního zápasu, na stranu druhou však buďme rádi alespoň za ten utěšený závěr.

Velká nervozita provázela Liverpool v začátcích tohoto utkání. Hosté nebyli schopni udržet v klidu míč na svých kopačkách, za což mohla i narychlo slepovaná podoba ofenzivní vozby. Vždyť tu museli posilnit i dva krajní beci, Degen s Aureliem, dnes coby křídelní hráči. Výsledkem byl každopádně dost neuspořádaný a především pak bezzubý projev Reds. Vrchol všeho liverpoolského snažení přišel už ve 14. minutě, kdy Degenův centr na zadní tyči z voleje napálil Aurelio. Reds se nicméně postupem času lepšili a lepšili, pomalu získávali onu kýženou jistotu na přihrávce. K tomu jim výrazně dopomohlo i vynucené dvojí střídání soupeře. Ve finále jsme se ovšem do pauzy jejich další šance tak jako tak nedočkali. Akorát v Lucasově pádu z 25. minuty viděl rozhodčí nesprávně Brazilcovu simulaci namísto zřejmého penaltového zákroku. Potters se naproti tomu projevovali ještě sporadičtěji. Snad jen jejich zmařený protiútok a situace dva na dva stojí za zmínku.

V druhém dějství už Stoke trošku přidalo na obrátkách, což však paradoxně hrálo do karet spíše červeným. Ti rázem měli více prostoru k útočení. Přesto ovšem vedoucí branky docílili ze standardní situace a po velkém zaváhání Sorensena. Auréliův centr měl totiž dánský brankář v klidu vyrazit, jenže on ho místo toho naboxoval přímo do chumlu hráčů, z nichž se nejlépe zorientoval Kyrgiakos a se štěstím otevřel skóre. Stoke nicméně nemuselo příliš dlouho smutnit. Hned záhy si vytvořilo stoprocentní šanci na vyrovnání, kterou však trestuhodně zahodil Tuncay. Po Huthově prodloužení dalekonosného autu totiž zblízka vypálil až moc vysoko.

S blížícím se koncem pomalu Reds ustupovali do pozadí. O slovo se systematicky hlásili houževnatí domácí. Za ně po delší době opět promluvil Fuller, když z dobré pozice hlavičkoval přímo do Reiny. To všechno, co se do té doby událo, ovšem byla jen taková předehra pro velkolepý závěr. Ten načal solidní tlak Potters ústící v kýženou vyrovnávací branku přesně na konci normální hrací doby. Postaral se o ni Robert Huth, jenž si na zadní tyči počíhal na Whiteheadovo sklepnutí a z pár kroků bezproblémově zavěsil. To však nebyl ani zdaleka konec zápasu. Hned vzápětí mohl Etherington z přímého kopu senzačně obrátit, kdyby ve finále netrefil jen zeď. A ještě hůře se posléze dýchalo na druhé straně Kuytovi, který v poslední minutě nastavení usměrnil centr Insúy pouze do tyče.