Mistrovství světa - kvalifikace FIFA - Mistrovství světa - kvalifikace 2010

Prvním šťastným účastníkem letošní baráže se stalo Řecko. Těm jejich klasická defenzivní tvář vynesla teprve druhou účast na největším mezinárodním turnaji planety. Balkánci teď budou díky Salpingidisově trefě na nadcházejícím šampionátu usilovat o odčinění ostudy, kterou si utrhli roku 1994 při svém posledním vystoupení na mistrovství světa roku.

Oba celky se doteď spoléhaly spíše na protiútoky, přičemž vycházely především ze zajištěné defenzívy, ve středečním duelu jsme si však mohli všimnout významné změny. Ukrajinci totiž poněkud přehodnotili své priority a hned od začátku si v Doněcku zjednali pořádek. Územní převahu pak brzy mohl promítnout i na ukazatel skóre kapitán Ševčenko. Ten však v osmé minutě na pohled triviální dorážku Alijevovy střely neustál a nečekaně minul. Útočníkovo selhání mohl na druhé straně ihned trestat Samaras, po rohu ovšem hlavičkoval nad branku. Jenže aktivnější byli i nadále domácí, například drzý průnik Jarmolenka vyústil v Alijevův přímý kop ze zajímavé vzdálenosti a následný solidní zákrok Tzorvase.

Žlutí se obecně prezentovali daleko živějším dojmem, přesto se po půlhodině hry rázem ocitli na míle vzdáleni od Jižní Afriky. Samaras totiž všechny přítomné v Donbass Areně zaskočil geniální dalekonosnou kolmicí, čímž Pjatova zanechal napospas osamocenému Salpingidisovi, jenž po zemi zacílil přesně k levé tyčce ukrajinské svatyně. Ukrajinci byli po tomto senzačním zásahu protivníka trochu zaskočeni, Řekové se navíc rozhodli soupeři ještě přitížit a okamžitě přitvrdili. Šance na vyrovnání však přesto přicházely. Jednu z nich ovšem spálil Ševčenko, když ze slušné pozice vystřelil hodně mimo, a tentýž hráč se nachomýtl i k perfektnímu centru Alijeva, na který však ani on, ani spoluhráč Chačeridi nedokázal kloudně navázat.

Od samého počátku druhého dějství začali východoevropané vytahovat obranný blok co nejblíže soupeřově polovině, do útoků zapojovali co možná nejvíce mužů, přesto defenzivou hostí procházeli jen stěží. V první desetiminutovce se jim tak povedlo zahrozit pouze prostřednictvím Jarmolenkovy zdařilé exekuce přímého kopu. Až pak se ofenzivní vozba ve žlutém konečně odhodlala k pořádné terorizaci dosud v poklidu odolávajícího Tzorvase. Ať už to byl Ševčenko, který řeckého golmana donutil k pádu na zem, nebo nepřesně mířící žolík Seleznjov.

Potencionálně největší šanci druhého poločasu patrně měl na své kopačce stoper Rakitskij, jenž si v 68. minutě na hraně šestnáctky v klidu rovnal balon na pravačku, aby pak z ideální pozice vypálil jen slabě přímo do Tzorvase. Řekové nicméně v těchto chvílích už nebyli tak zalezlí jako v úvodní části, často vyráželi kupředu za účelem stvrzení letenky na jih Afriky. To se jim sice nepodařilo, ovšem pro ně bylo zdaleka nejdůležitější, že jejich protivník si jakýž taký souvislý tlak vytvořil až v posledních pěti minutách. A to už bylo příliš pozdě na vstřelení nejméně dvou branek. Navíc jen Milevského přízemní pokus pořádně vyděsil Tzorvase, nic jiného.