Mistrovství světa FIFA - Mistrovství světa 2006

Německo vidělo nejkvalitnější zápas za první dva dny šampionátu, Argentina s Pobřežím Slonoviny hlavně v prvním poločase předváděly parádní fotbal. Šťastnější nakonec byla Argentina, nováčka porazila 2:1.

Poslední vzájemný zápas těchto týmů se hrál před čtrnácti lety. To si třeba ještě takový Lionel Messi plácal bábovičky na pískovišti a to, že Argentina tehdy na poháru FIFA vyhrála 4:0, ho asi moc nezajímalo. Dnes byl ale hrdinou zápasu Juan Ramón Riquelme. Jeho umu se podivoval i božský Diego, který tentokrát cestu na stadion našel. Pro borce z Afriky možná zápas skončil krutě, remízu by si zasloužili, ale snad si vezmou poučení do dalších utkání, že hurá fotbal na mistrovství světa zkrátka provozovat nelze.

Podle všech předpokladů měla Argentina černého koně (Slona?) turnaje hned od prvních minut zatlačit do hlubokého obraného bloku. Úvod byl ale více než opatrný. Argentina si uvědomovala nebezpečí, které může plynout ze smrtelně rychlých ataků Pobřeží Slonoviny, jehož borci si zase hleděli v patřičné míře postupného útoku Jihoameričanů.

Dlouho trvalo, než si nějaký brankář sáhl při nějakém zákroku na míč. Drogby si hned od začátku hleděli dva ostří hoši Heinze a Ayala. Oba týmy útočily především prostřednictvím svých levých beků - na straně Argentiny Sorina, na straně druhé to byl Boka. První vážnější moment nastal ve čtrnácté minutě, Riquelme zahrával roh, míč zasáhl Ayala a možná ani brankář afrického týmu neví, jestli míč nevytahoval už za čarou osudu, zvanou brankovou. O chvíli později si velice aktivní záložník Villarealu Riquelme šteloval mířidla, když pozdravil Teamgeistem dvanáctou řadu.

Ve čtyřiadvacáté minutě poslal střední záložník Argentiny nadýchaný balón do pokutového území Afričanů, kde tři bránící hráči chtěli odehrát nebezpečný centr, ale jak už to tak bývá, tři se snažili a smál se ten čtvrtý - Hernán Crespo. Využil nedorozumění a pohodlně dostal Argentinu do vedení.

Sotva se blížila první půlhodina ke konci, dal o sobě vědět i Saviola, který jinak působil dojmem, že se ho utkání moc netýká a spíše se kochá krásami Hamburského pažitu - věren své přezdívce králík. Avšak jeho střele moc nechybělo, aby se zapsala jako gólová. Chvíli po akci malého útočníka si poprvé sáhl na míč i argentinský brankáře Abbondanzieri. Ale že by musel vytáhnout nějaký extra zákrok, se říci zrovna nedá, míč po Keitově pokusu stáhl pohodlně do koše. Tím začala pětiminutovka Pobřeží Slonoviny. Ale jak Kalou, tak Yaya Touré mířili, tedy spíše nemířili a jejich pokusy končily vedle.

Když už to vpadalo, že se jedenáctka v oranžovém zvedá, vytáhl něco ze svého čarodějného šuplíku nápadů Riquelme. Mezi čtyřmi bránícími hráči vybídl k sólu Saviolu a tomu stačilo do míče už pouze lehounce píchnout špičkou, aby ho Tizie lovil už podruhé ze své sítě. Za zmínku stojí hra bránící čtyřky. Ta buď svému brankáři tak bezmezně věřila, nebo jim něco zlého udělal, protože připomínala japonské turisty na Pražském hradě - stála a fandila.

Do druhého poločasu nastoupily oba celky s jasným úkolem. Argentina ubránit vydobytý náskok, hráči Pobřeží Slonoviny naopak nějaký ten gól vstřelit. Maradonovým následovníkům se plán dařilo plnit na sto dvacet procent. Až na drobné vyjímky dlouho nepouštěli soupeře k žádnému vážnějšímu ohrožení branky. Vyjímkou byli pouze standardní situace, po té první se míč dvakrát odrazil, naposled od Drogby a Abbondanzieri nevěděl, kde mu hlava stojí. Míč však skončil v místech zapovězených - v zázemí. Ale od jednoho z favoritů mistrovství by se mělo čekat něco jiného, než jen jakýsi pokus o úpornou defenzívu.

Drogba se v útoku Slonů snažil, napadal, ale to bylo asi tak všechno. Hru jeho týmu by musel osvítit přinejmenším Duch svatý, aby mu vtiskl nějakou tu myšlenku. Skoro každý hráč sice ukázal, že to s kulatým nesmyslem umí, jenže bylo to na starou bačkoru. Téměř všichni hráli na sebe. Argentina ale hrála v těchto fázích zápasu až příliš pasivně.. Riquelme sice tu zahrál na housle, tu na kočku s myší, ale přímé ohrožení Tizieho branky z toho neplynulo. A tak dlouho se do lesa chodí, až...

Přišel trest za argentinskou bohorovnost. Osm minut před koncem Koné vypálil střílenou přihrávku od brankové čáry směrem ven, Drogba se dostal k první střele, dostal se i ke druhé a ta už znamenala snížení na rozdíl jediné branky.

Kdo by čekal, že Argentinci po tomto nakopnutí začnou hrát více aktivně, byl by velký snílek. Naopak jejich soupeř začal s celoplošným napadáním. Argentina sice ještě jeden gól vstřelila, ale díky ofsajdovému postavení nebyl uznán. Velký Diego a s ním všichni fandové Argentiny se tak museli klepat o celkový výsledek až do konečného hvizdu.

Jestli má být Argentina jeden z největších favoritů, tak by měla alespoň dva rychlostní stupně přidat, jinak si o trofeji pro mistry světa může nechat zdát asi tak, jako Maradona o přijetí u papeže. Překvapením je, že kouč José Pekerman prozatím nevyužil své dva útočné diamanty - Teveze s Messim, na něž se těšil nejeden fotbalový labužník...