Taribo West - "Lepší než Maldini"

Velké množství obránců, kteří běhají po fotbalových trávnících, by za svůj vzor bez váhání označilo italského elegána Paola Maldiniho. Existuje ale hráč, který o sobě tvrdí, že je ještě "lepší než Maldini." Taribo West ve světě fotbalu proslul mnoha věcmi, z nichž toto tvrzení je jen pouhým střípkem do pomyslné skládanky jeho profilu.

Je mnoho věcí, které by vás na někdejším nigerijském obránci mohly zaujmout. Jednou z nich bude jistě jeho chytlavé jméno. Dalším charakteristickým rysem rodáka z Port Harcourt je jeho vlasová pokrývka. Milovník barevných a extravagantních účesů chtěl být vidět a jeho kadeřník se měl co činit. Postupně zdobily hlavu ceněného obránce barvy jako modrá, zelená, křiklavě žlutá a černá. S trochou nadsázky by se dalo říct, že West se vždy pokoušel sladit své culíky s barvou dresu, který právě oblékal.

West na sebe ale neupozorňoval jen záležitostmi na hřišti. Plnil bulvární deníky také mimo něj, ať už to byly spory s trenérem Mirceou Lucescuem, přestup do týmu městského rivala Interu nebo v poslední době zmiňovaný skandál související s hráčovým skutečným věkem. To je ale jen krátký výčet faktorů, které učinily Westa slavným. Nutno dodat, že se v několika týmech osvědčil jako výjimečný obránce, velký dříč a majitel několika trofejí. V Nigérii si ho váží a to dokonce natolik, že jeden amatérský klub byl pojmenován právě po něm - Taribo West FC.

Ke slávě ale vedla velmi dlouhá cesta. Fotbalový světoběžník se často stěhoval a jen v Auxerre si na své konto připsal víc zápasů než padesát. Postupně si vyzkoušel angažmá v Nigerii, Francii, Itálii, Anglii, Německu, Srbsku, Kataru a Íránu. V žádném z klubů, kterými prošel, nikdy nevstřelil více než jednu branku. Přesto se z něj stala jedna z největších hvězd nigerijského fotbalu.

Zlatý olympionik

Svou fotbalovou pouť po Evropě začal v roce 1993, když přišel do Auxerre. Hned na první štaci se mu dařilo nejlépe a v klubu patřil mezi nejlepší hráče. Po čtyřech sezonách si připsal na své konto 73 zápasů a vstřelil jednu branku. S týmem, který byl tehdy na výsluní, vyhrál dva ligové poháry a jedenkrát se radoval také z titulu v Ligue 1. Do této doby spadá také cenné zlato z letních olympijských her ve Spojených státech amerických. Nigerijský fotbal zažil ohromnou slávu díky finálovému klání s Argentinou. Nigérie dvakrát prohrávala, ale pokaždé se jí povedlo výsledek srovnat. Vítěznou branku Amunekeho slavili i borci jako Kanu, Okocha, Oliseh nebo právě West.

V nejlepším se má odejít. Tuto zásadu ctil West v počátcích své kariéry, když jako ceněný hráč odešel z Francie do milánského Interu. Tam nastoupil ke čtyřiačtyřiceti zápasům, ale od té doby, co opustil Auxerre, se z něj stal světoběžník, který už nikdy nenašel místo na slunci. Jen chvíli poté, co statisíce Čechů bouřlivě oslavovaly úspěch hokejové reprezentace v Naganu, se slávy dočkal také Taribo West. Jako člen vítězného týmu Nerazzurri totiž pozvedl nad hlavu trofej pro vítěze Poháru UEFA. V té době se ale poprvé projevily jeho slabiny v komunikaci s autoritou.

West kontra Maldini

Trenér Mircea Lucescu si nebral servítky a West si s ním vůbec nerozuměl. Po několika napjatých chvílích se jejich cesty rozešly. Lucesca na lavičce milánského Interu nahradil Marcello Lippi a ani ten si Westa v týmu nechat nechtěl. Proto se ozvalo několik předních klubů, které v obránci viděly velký potenciál. Ani Newcastle, Juventus Turín nebo Ajax s Liverpoolem však neuspěly. West si vybral oplatit Interu špatné zacházení a přesunul se přímo do týmu městského rivala AC.

Nebyla to ale šťastná volba. Za celou sezonu, kterou zde strávil, odehrál všehovšudy čtyři utkání. Hlavní důvod? Ten našel sám, protože v nedávném interview West říká: "Na moji pozici jsme byli čtyři, ale trenér vždycky vybíral jen Italy. Ať už to byl Maldini nebo Costacurta, já seděl na lavičce. Seděl jsem tam i ve chvíli, kdy se Paolo Maldini zranil. Nechápal jsem to, protože když už jsem nastoupil, byl jsem na hřišti nejlepší."

Prosadit se do základní sestavy údajně nešlo proto, že v pozadí milánského giganta panovaly přinejmenším podivné praktiky. "Byl jsem sklíčený, protože jsem se opravdu snažil a stejně mi to nebylo nic platné. Zavolal jsem panu Morattimu z Interu, protože jsem s ním měl velmi dobré vztahy. Když jsem mu popsal, co mi je a jak se cítím, řekl mi: Nediv se tomu, v AC je to normální. Maldiniho prostě nikdy nikdo neposadí, protože má celý klub pod palcem. Od té doby mne vedení chtělo vyštípat," vzpomíná West se zármutkem.

Věk nezastavíš

Nakonec sám odešel. Přes nepříliš úspěšné angažmá v Derby County a Kaiserslauternu se dostal do Srbska. Jako posilu se zvučným jménem jej v roce 2002 představil FK Partizan. Také s tímto angažmá se pojí příběh, na který West nerad vzpomíná. Občas se někde objeví informace o tom, že někteří afričtí hráči zastírají svůj skutečný věk. V poslední době se něco podobného řešilo v římském Laziu s mladíkem Minalou. I West se potkal s podobným nařčením, které přišlo z úst šéfa srbského klubu.

Prezident Zarko Začević v rozhovoru pro deník Independent řekl, že West není tak mladý, jak vypadá. "Když k nám přišel, řekl lékařům, že je mu 28. Později jsme však zjistili, že mu bylo už 40. Ale já toho nelitoval, protože hrál velmi dobře." To by znamenalo, že na olympijském turnaji v roce 1996 mu nebylo 22, jak se všeobecně myslelo, nýbrž 34 let. Kariéru by tudíž West ukončil ne v devětatřiceti, ale rovnou v padesáti letech.

Možná je to těžko uvěřitelné a West by se s nadsázkou mohl měřit třeba s Benjaminem Buttonem. Skutečnost se asi nikdy nedozvíme. I kdyby ale Taribo West za svou fotbalovou kariéru nedokázal nic z toho, co se mu povedlo, tak minimálně pověsit kopačky na hřebík až po padesátce, to chce ocenění.