Alex McLeish - Sportu zdar, skotskému zvláště

Aberdeenu zasvětil kariéru, Nottingham Forest opustil po čtyřiceti dnech. Podobných paradoxů bychom v životě Alexe McLeishe našli hned několik. Pojďme si ukázat, díky čemu si vydobyl pověst úspěšného hráče (na tuto část jeho života se zaměříme především) i člověka.

Po delší časové prodlevě způsobené školními povinnostmi se vrací rubrika popisující výjimečné fotbalisty ze zemí "trpaslíků". Předem upozorňuji, že toto označení má spíše katalogizační charakter, v žádném případě nechci jmenované země nijak dehonestovat. Koneckonců, i malé země mohou "produkovat" velké osobnosti. A Alex McLeish takovou osobností rozhodně je.

Doctor honoris causa

Zdá se mi vhodné začít zmínkou o škole. Někteří v ní trávíte mnoho času. Někteří z nás mají tuto občas bolestivou, ale přece velmi poučnou životní etapu za sebou. A někteří již jen vzdáleně vzpomínají, jaké to bylo, když jste učitelce s káravým pohledem předkládali omluvný list a doufali, že nepozná rodičovský originál od vaší pečlivé kopie. Alex McLeish obdržel za svou dosavadní kariéru mnohá vyznamenání a ocenění, z nichž jedno z posledních se váže právě ke škole. V roce 2008 obdržel od University of Aberdeen čestný akademický titul Doctor honoris causa. Ten je udělován za významnou osvětovou či vědní činnost, třebaže bez skládání zkoušek či absolvování studia. Takže to neberte jako návod, jak se dostat k titulu.

Obdobné důvody ke slavnostní ceremonii měla univerzita také v McLeishově případě. Profesor Steven Logan při udílení ceny poodkryl pohnutky tohoto rozhodnutí. "Jsme pyšní na to, že Alex McLeish přijal toto čestné uznání. I když dosáhl velkých věcí a lid Skotska mu bude vždy zavázán, je McLeish velmi skromný muž. Má úroveň a neporušuje společenské a morální standardy společnosti, i když je pod tlakem médií. Je to prvotřídní profesionál a skvělý člověk. Tím je vzorem pro tisíce studentů."

Aberdeen má vůbec v soukromém životě Alexe McLeishe velký význam. V rámci studia na Barrhead High School se seznámil s Peterem Weirem a vedle svého budoucího profesionálního spoluhráče z Aberdeenu i reprezentace hrával za školní tým. Pokoušel se prosadit také v týmu Glasgow United, ale ta pravá sláva jej čekala až na Pittodrie Stadium.

Talentovaný účetní

V Aberdeenu se ale nějakou chvíli nemohl prosadit a často kopal za rezervní týmy. První velký debut jej čekal až v lednu roku 1978. Od tehdejšího manažera Billyho McNeilla dostal opožděný vánoční dárek a druhý den nového roku naskočil proti Dundee United. Rok 1978, ten je v prostředí Aberdeenu spojen zejména se jménem sira Alexe Fergusona. Teď již bývalý manažer zahájil svou několikaletou etapu v Aberdeenu právě v roce 1978, když střídal již zmíněného McNeilla.

Alex Ferguson měl vždycky čich na talenty. A tak když za ním v roce 1980 přišel Alexův otec Alex senior, původně dělník z doků, Ferguson asi tušil, co přijde. Otec se bál, že fotbal synka neuživí a to přesto, že v té době již měl mladý obránce za sebou první povolání do seniorské reprezentace. Přál si, aby se mladík vyučil účetním. Konverzace prý probíhala ve velmi přátelském duchu, ale na jejím konci bylo jasné, že pokud bude Alex něco počítat, tak jsou to úspěšné zápasy.

To byl dost možná klíčový úspěch celé další kariéry řízného a přitom velmi inteligentního obránce. Nepanikařil, měl přehled i rychlost a vyhýbal se pyšným výškám, které tak lákají mladé fotbalisty. Za ty roky v Aberdeenu se z něj stal klíčový hráč klubu i reprezentace. Nastupovali vedle něj pánové Willie Miller nebo Jim Leighton a Aberdeen zažíval vítěznou euforii. Počátky možná nebyly úplně oslnivé, ale zejména od Nového roku 1980 se výkonnost týmu rapidně zlepšovala.

Hvězdou s vizí

Na konci ročníku Fergusonovi hoši narušili hegemonii Celticu a Rangers, když jasně vyhráli ligu. V posledním kole dokonce rozdílem 5:0 a demonstrovali, že o překvapení nebude nouze. Poprvé za patnáct let se stalo, že ligu vyhrál nějaký jiný tým. Hráči Aberdeenu v tu dobu kralovali - vyhráli osm domácích trofejí a dvě evropské. V roce 1982 oslavil dvoustý soutěžní zápas v dresu Dons trefou do černého - gólem proti Rangers ve finále skotského ligového poháru.

Z McLeishe se stal nepostradatelný hráč, dirigent obrany a pracant. V roce 1986 Fergusonova nadvláda v Aberdeenu skončila. A když se ho vedení Rudých ďáblů tázalo, koho že by to chtěl do týmu, na prvním místě řekl: Alexe McLeishe. Přání mu nevyšlo, ale na úspěšného obránce se nezapomnělo. V roce 1989 vyhrál oba domácí poháry a po odchodu Willieho Millera do fotbalového důchodu se stal kapitánem týmu. O rok později byl zvolen nejlepším hráčem sezony.

V současné době si McLeish při počítání svých zápasů může počítat také 77 zápasů za reprezentaci Skotska, což z něj dělá třetího nejúspěšnějšího hráče. Za Skotsko nastoupil také na třech světových šampionátech. Z gólu se za celou dobu v rámci reprezentace neradoval ani jednou. Na krátkou dobu odešel do Motherwellu a s těžkým srdcem se loučil s milovaným městem. Působení v Motherwellu ale nemělo dlouhého trvání. McLeish měl vizi - chtěl být trenérem. Hned ve své první sezoně se dočkal druhého místa za Rangers, což byl velký úspěch.

Na ten ale navázat neuměl. Následně stoupaly jeho ambice a McLeish se dostal také ke kormidlu Rangers. Postupně šéfoval lavičky Birminghamu City a Aston Villy. Známá je jeho opravdu epizodní práce v Nottinghamu Forest, kde vydržel jen měsíc a deset dní. Pár měsíců chtěl jen odpočívat a věnovat se soukromým koníčkům. Jeho zaujetí pro hru ale bylo příliš veliké, takže od září 2013 se poohlížel po práci. Našel ji v Belgii, kde od letošního srpna koučuje Genk.