Hidetoši Nakata - truchlivý samuraj

Bývá považován za nejlepšího Asiata v dějinách fotbalu. A to přesto, že svou profesionální kariéru ukončil v pouhých devětadvaceti letech. Když se k tomu gestu rozhodl, národ plakal, protože odcházela legenda. Motivy jeho rozhodnutí často bývají spojovány s finanční stránkou či zdravotními problémy, ale talentovaného fotbalistu k tomu vedlo něco mnohem, mnohem hlubšího.

Nakata hrál fotbal na profesionální úrovni sotva dva roky, ale přesto se stal dvakrát po sobě hráčem sezony. V pouhých dvaceti letech musíte být dost velký talent na to, aby se vám něco podobného podařilo. V minulém díle jsme si připomněli člověka, který figuruje v Pelého seznamu sto dvaceti pěti nejlepších žijících hráčů historie. Hvězda dnešního vydání nebude výjimkou, protože také Nakatovi se dostalo tohoto ocenění. Ptáte se, čím si to zasloužil?

Vášeň pro fotbal na sobě mladý Nakata podle vlastních slov začal pozorovat zhruba v sedmi letech při četbě manga komiksů se sportovní tématikou. Nakata však netrávil dny pouze čtením, naopak se věnoval mnoha sportům. Ve dvou z nich ale vynikal už od školy - fotbal a baseball hrály v jeho životě velkou roli. Ani jeho literární schopnosti zcela nezanikly, ale o tom až později. Po těžkém rozhodování si Nakata vybral fotbal, protože prý při jeho hraní cítil více volnosti. Talentovaný záložník ohromoval již během svých prvních zkušeností s fotbalem. V mládežnických týmech si jej všiml Junji Ogura, který stál na pozadí Nakatova vzestupu.

První profesionální smlouvu Nakata podepsal s klubem Bellmare Hiratsuka ve stejnojmenném městě. Toto angažmá mu vyneslo také pozvánku do juniorských reprezentačních výběrů Japonska, takže se Nakata objevil i na dvou juniorských turnajích pod hlavičkou FIFA. Pouhý rok po prvním podpisu smlouvy se dostal také do konečného výběru japonského týmu pro olympijské hry v USA roku 1996. O rok později si Nakata připsal premiérový start za seniorskou reprezentaci v utkání proti Jižní Koreji.

Cesta za slávou

Klíčovým se pro kariéru Hidetošiho Nakaty stal rok 1998 spojený především s mistrovstvím světa ve Francii. Japonci se sice museli do posledních chvil strachovat o možnost zahrát si na tomto svátku fotbalu, ale podařilo se jim projít přes kvalifikaci i souboj s Iránem. Pod dohledem španělského arbitra Manuela Diaze Vegy zářil právě Nakata. Nevstřelil sice ani jednu branku, ale všechny tři góly své země připravil. Fanoušci byli u vytržení a očekávali od ofenzivního talentu velké věci. Vycházející hvězda japonské kopané se rozhodla dobýt Evropu a usadila se v kádru ambiciózní Perugie. Ta poslala do Japonska čtyři miliony dolarů a udělala z Nakaty druhého Japonce v dějinách Serie A. Tím prvním se stal Kazu Miura, který však na roční anabázi v Janově příliš neuspěl.

Přesto se Nakata rozhodl postavit se nepříjemné statistice a tento tah se ukázal jako výtečný. V první sezoně nastřílel Nakata z pozice záložníka úctyhodných deset branek. Fanoušci šikovného středopolaře obdivovali nejen díky jeho schopnostem, ale zaujala je také Nakatova posedlost módou a extravagancí. Již na mistrovství světa Nakata ukázal, že je rád středem pozornosti a móda je mu velmi blízká. Před závěrečným turnajem si obarvil vlasy na blond, což kvitoval například známý japonský vizážista Aki Watanabe, jenž Nakatu označil za budoucí symbol módních trendů.

Japonský David Beckham

Renomé fotbalové superstar často otevírá hráčům možnosti i v jiných odvětvích zábavního průmyslu. Osobitá vizáž se podílela na hvězdném statusu nejednoho fotbalisty a výjimkou nebyl ani Hidetoši Nakata. Extravagantní styl ve spojitosti s posedlostí módou přispěl ke zvýraznění Nakatovy pověsti a postupem času se stal tváří značek jako je Calvin Klein. Díky přátelství s fotografem Andreou Teneranim pózoval pro časopis GQ. Renomované periodikum ústy Teneraniho vyjádřilo plusy Nakatovy osobnosti následně: "Je perfektní, je jako model. A hlavně miluje módu." Z talentovaného samuraje se stávala marketingová modla, kterou podporovala obliba na domácí půdě. Osobní stránky Nakaty registrovaly průměrně 200 tisíc zobrazení denně!

Perugia udržela japonský talent rok a půl. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Vedly tam i kroky Hidetošiho Nakaty, za něhož tamní AS zaplatilo více než 21 a půl milionů eur. Nakata byl jedním z přímých účastníků památného ročníku 2001, v němž AS dosud naposledy získalo mistrovské Scudetto. Tým vedený ofenzivními legendami jako Francesco Totti, Vincenzo Montella nebo Gabriel Batistuta si poradil s veškerou konkurencí a mohl se za velké slávy radovat z prvenství v Serii A. Pokud by měl vystihnout Nakatovo působení v AS jediný zápas, pak jej dobře dokumentuje jeho představení proti Juventusu Turín.

Řím v něm prohrával již o dvě branky a navíc byl ze hry stažen právě klenot Giallorossi. Hidetoši Nakata ale Francesca Tottiho nahradil více než obstojně a deset minut před koncem utkání vstřelil krásnou dělovkou kontaktní branku. To ale nebylo vše, čím se ostrostřelec Nakata pochlubil. Jeho další ránu ze samého konce utkání musel brankář Edwin van der Sar vyrážet jen před sebe, kam si doběhl útočník Vincenzo Montella a srovnal!

Pro lásku k fotbalu

V nejlepším se prý má skončit. Toto heslo razil také Nakata, který po mistrovských oslavách z Věčného města odešel. Za sumu převyšující 28 milionů eur jej koupila hrdá Parma, která se na Japoncovo umění spoléhala v šedesáti sedmi zápasech. Na další triumfy ale Nakata v dresu Ducali nedosáhl a nakonec se rozhodl pro změnu klimatu. Po hostování v Bologně se Nakata upsal Fiorentině a barvy Violy hájil po dobu dvou let. Postupně ale ztrácel motivaci. Nenašel ji ani na Ostrovech, kam se v roce 2005 vydal na hostování do Boltonu Wanderers. Vášeň pro milovanou hru byla nenávratně pryč. Ještě větší šok pro celou zemi vyvolala zpráva milovaného hráče o zamýšleném konci kariéry. Na začátku července zvěsti potvrdil sám hráč s tím, že jeho rozhodnutí skončit jako profesionální fotbalista je konečné.

Média samozřejmě začala spekulovat o možných důvodech za tímto neočekávaným krokem a ve hře se objevilo mnoho "zaručených" informací. Když Nakata poprvé prostřednictvím svých webových stránek ohlásil konec kariéry, nejedno japonské srdce bylo zlomené. Hlavní sportovní magnet celé země dostával tisíce dopisů denně a registroval až patnáct milionů zobrazení za den, což odpovídalo desetině japonské populace. Namísto fotbalu se Nakata vrhl na osobnější cíle, mezi něž patří samozřejmě móda, cestování a především sbírání nových zážitků. O ně se někdejší hvězda dělí s veřejností, protože od roku 2007 funguje jako stálý přispěvatel magazínu Monocle.

Na otázku pravých motivů, které stály za fotbalistovým rozhodnutím skončit s profesionálním fotbalem, dostali příznivci této hry odpověď poměrně nedávno. Ikona japonského sportu se dočkala mnoha individuálních ocenění, mezi něž patří také tři nominace na Zlatý míč. Přesto se vášeň pro fotbal vytratila. "Den za dnem jsem si uvědomoval, že z fotbalu - sportu, který jsem hluboce miloval - se stává jen byznys. Cítil jsem, že se hraje jen kvůli penězům a toho jsem se nemohl dál účastnit. Obchod vytlačil jakoukoli radost ze hry. Podle mého názoru by tým měl být jako rodina, ale to už neplatilo. Byl jsem zklamaný, proto jsem skončil," smutně dodal hrdý velikán.