Nezapomenutelná legenda jménem Cruyff: 14 příběhů o muži, který změnil fotbal

Už je to 10 let, co se fotbalový svět rozloučil s legendárním Johanem Cruyffem, jedním z největších hráčů historie. Odkaz nizozemského génia ale žije dál a jen tak nezmizí. Cruyff zanechal stopu všude, kde působil - v Amsterdamu, Barceloně, Rotterdamu i ve Spojených státech. Vliv čísla 14 byl ve své době patrný široko daleko a jeho příběhy i myšlenky rezonují dodnes.

U příležitosti 10. výročí Cruyffova úmrtí († 24. 3. 2016) přinášejí Livesport Zprávy 14 krátkých příběhů o legendárním čísle "14".

Cruyff se narodil 25. dubna 1947 v amsterodamské čtvrti Betondorp. Byl synem obchodníka Hermanuse Cornelise Cruyffa a Petronelly Bernardy Draaijerové a bydlel jen pět minut od stadionu Ajaxu De Koel. Možná i proto si ho trenér mládeže slavného klubu Jany van der Veen všiml. Když viděl malého kluka hrát v ulicích Betondorpu, přijal ho v den jeho desátých narozenin do akademie bez jakékoli zkoušky.

Johanova maminka Petronella v té době pracovala jako dobrovolnice v klubové kantýně. Když v roce 1959 Johanův otec zemřel a ona najednou musela sama vést rodinný obchod se zeleninou, Ajax se jí ujal. Dobrovolničení skončilo a začala se živit úklidem šaten ve slavném fotbalovém klubu.

Malý Johan byl tehdy spíš vášnivým fanouškem baseballu a měl mizernou fyzičku. I proto v klubu dávali větší šanci prosadit se jeho staršímu bratrovi Hennymu, který byl zpočátku považován za větší talent. Nakonec to byl ale právě Johan, kdo si zahrál za první tým Ajaxu.

Po úspěšné sezoně v Ajaxu, kterou mužstvo zakončilo ziskem Evropského poháru, když 30. května 1973 porazilo Juventus 1:0, přišla zrada. Jeho spoluhráči si odhlasovali, že ho zbaví kapitánské pásky, a on se cítil zneuctěn. Následoval přestup do Barcelony. Jenže tehdy nesměli ve španělské lize nastupovat žádní zahraniční fotbalisté. Důvodem byl režim diktátora Francisca Franca i fiasko národního týmu na MS 1962. Do Španělska se tehdy oficiálně nesmělo ani cestovat, natož realizovat fotbalové přestupy.

Horlivý ředitel institutu zahraničního obchodu, spřízněný s Barcelonou, však našel skulinu, která Cruyffovi umožnila do Španělska přijet. Nizozemská hvězda byla do Katalánska dopravena kamionem, a zákon na ni tak pohlížel jako na dobytek.

Nešlo ale jen o to, jak dostat cizince přes hranice. Klidně to mohl být Real Madrid, kdo by Cruyffa přivítal jako svou posilu.

Po finále Evropského poháru v roce 1973, v němž Ajax s Cruyffem triumfoval díky vítězství 1:0 nad Juventusem, se prezident Realu Santiago Bernabéu obrátil na prezidenta Ajaxu Jaapa van Praaga ohledně možného přestupu. Byl to právě Bílý balet, kdo předložil úvodní nabídku ve výši 30 milionů peset (necelý milion eur).

Nakonec však vytáhla větší balík peněz Barcelona. Cruyffa koupila za 90 milionů peset (tedy zhruba 2,7 milionu eur).

To je jistě rekord. Po skončení hráčské kariéry založil Cruyff nadaci Johan Cruyff Foundation, která podporuje děti, včetně těch s postižením. Aby jim usnadnila sportovní aktivity, začala po celém světě otevírat hřiště s umělou trávou. Do března 2026 nadace vybudovala 875 Cruyffových hřišť a speciálních školních areálů na pěti kontinentech.

Jméno Johan Cruyff však nepatří jen hřištím pro mládež. Ajax pojmenoval po Cruyffovi v roce 2018 - dva roky po jeho smrti - svůj stadion Amsterdam ArenA. Přidala se i Barcelona. Po zesnulém velikánovi nese jméno Estadi Johan Cruyff, kde sídlí Barça B, tým do 19 let a ženský výběr.

Kromě toho, že Cruyff patří na seznam FIFA 100 - tedy listinu největších fotbalových hvězd všech dob, kterou sestavil magazín France Football -, dostal se v roce 1969 zcela nečekaně i do hitparády Dutch Top 40.

Ve spolupráci s nizozemským zpěvákem a producentem Peterem Koelewijnem nahrál píseň s názvem "Oei Oei Oei (Dat Was Me Weer Een Loei)", která se vyšplhala až na 21. místo nejpopulárnějších skladeb v zemi. Ještě větší úspěch zaznamenala španělská verze "Otro buen chut (Oei, Oei, Oei)", která si vedla mimořádně dobře zejména v separatistickém Baskicku.

Každý člověk v Nizozemsku slyšel za svůj život alespoň jeden citát Johana Cruyffa. Tak to dopadá, když někdo sdílí tolik moudrosti, že se vytvoří vlastní sféra či jazyk. Té se v té době říkalo "Cruyffiánština". Johan vždy přesně věděl, jak popsat jakoukoli situaci, ať už dobrou nebo špatnou. Nikdo v tomto ohledu nedokázal mluvit o fotbale tak dokonale jako Cruyff.

Však posuďte sami:

"Každá stinná stránka má své plusy."

"Když nemůžeš vyhrát, postarej se, abys neprohrál."

"Hrát fotbal je velmi jednoduché, ale nejtěžší ze všeho je hrát ho jednoduše."

"Existuje jen jeden okamžik, kdy můžeš přijít včas. Pokud tam tehdy nejseš, jsi tam buď příliš brzy, nebo příliš pozdě."

"Je lepší jít do boje s vlastní vizí, než s vizí někoho jiného."

"Ještě nikdy jsem neviděl, že by pytel peněz dal gól."

"Pokud vidíte hráče sprintovat, znamená to, že začal příliš pozdě."

"Náhoda dává smysl."

"Jdu proti všem, dokud se nerozhodnu. Pak jsem pro. Přijde mi to logické."

"Kdybych chtěl, abys to pochopil, vysvětlil bych to lépe."

Johan Cruyff překročil prostor planety Země. V roce 2010 byl asteroid 14282 pojmenován Cruyff. Planetka, která je široká asi devět kilometrů, pluje vesmírem mezi Marsem a Jupiterem.

Není to náhoda, že byl vybrán právě asteroid 14282. Ikonické číslo 14 Cruyffa charakterizovalo, a 28 je jeho násobkem. Takže bylo logické, že právě tento kus létajícího kamene ve vesmíru byl pojmenován po jednom z největších Nizozemců moderní doby.

Cruyff byl věrný svému dlouholetému sponzorovi, společnosti Puma. Jenže v roce 1974 přišlo mistrovství světa a Nizozemsko mělo oblékat nové dresy značky Adidas. Byl tu ale jeden problém: Cruyff v žádném případě nehodlal Pumu zradit.

A tak přišel naprosto nevídaný marketingový šachový tah. Adidas ustoupil a připravil pro Johana Cruyffa na světový šampionát speciální dres. Místo tradičních tří proužků dostal soupravu Oranje se dvěma pruhy na ramenou, čímž se stal jediným hráčem v historii, který nosil dres Adidasu se dvěma pruhy.

Cruyff byl jednoznačně největší ikonou v historii Ajaxu. Po návratu ze Španělska a zámoří znovu oblékl tradiční červenobílé barvy. Jenže když mu v roce 1982 měla vypršet smlouva a začal jednat o nové, představenstvo Ajaxu na jeho požadavky na rekordní plat nepřistoupilo. On na to reagoval podpisem smlouvy s největším rivalem klubu - Feyenoordem.

Cruyffovo působení u konkurence sice začalo špatně - rekordní porážkou 2:8 v Klassiekeru na hřišti Ajaxu. Skončilo ale v naprosté euforii. Legendární fotbalista dovedl Feyenoord ke slavnému doublu. Ve své poslední sezoně vstřelil 11 gólů a pomohl klubu získat první titul po 10 letech.

Mnozí pamatují zejména Cruyffovo skvělé působení v Barceloně, ať už jako hráče, tak jako manažera a trenéra. Jiná část španělského západního pobřeží ho však proklíná.

Po angažmá v DS’79, dnešním FC Dordrecht, toužil vrátit se do nizozemského národního týmu. Blížilo se totiž MS 1982 ve Španělsku a Cruyff chtěl přesvědčit o svých kvalitách tím, že dovede provinční Levante do první ligy. Majitel klubu Paco Aznar se nechal přesvědčit, když však týmu sdělil své plány, kabina reagovala smíchem.

Spojení Cruyffa a Levante skončilo katastrofou. Jeho královský plat, zahrnující polovinu příjmů ze vstupného z každého domácího zápasu, zatížil už tak špatnou finanční situaci klubu. Místo vysněného postupu do první ligy přišel sestup do třetí...

Cruyff se pak snažil situaci napravit a nechal si vyplatit jen 30 % slíbené mzdy. Díky němu na stadion přišlo mnoho fanoušků a klub získal řadu nových členů. Za Levante nakonec odehrál jen deset zápasů a vstřelil dva góly, i tak však zanechal znatelnou stopu. A jeho země se nakonec stejně na Mundial nekvalifikovala.

Pokud se podíváte na kariéru Johana Cruyffa, zjistíte, že hrál za Ajax, Barcelonu, Los Angeles Aztecs, Washington Diplomats, DS’79, Levante, znovu za Washington Diplomats a po návratu domů opět za Ajax a naposledy za Feyenoord. Existují ale dva slavné kluby, které v tomto seznamu nenajdete, a přesto oblékl jejich dresy - PSG a AC Milán.

Tehdejší majitel Paris Saint-Germain, módní návrhář Daniel Hechter, oslovil v roce 1975 Cruyffa, zda by si společně s legendárním jugoslávským křídelníkem Draganem Džajićem nezahrál přátelské zápasy proti Valencii a portugalskému Sportingu v rámci exhibičního Turnaje Paříže (Tournoi de Paris).

V roce 1981 se pak Cruyff objevil na dalším letním turnaji. Tehdejší Mundialito de Clubs, neboli Superpohár klubů, pořádala italská televizní stanice Channel 5, kterou vlastnil prezident AC Milán Silvio Berlusconi. Na jeho přání nastoupil Cruyff v jednom utkání turnaje za AC Milán - duel proti Feyenoordu skončil remízou 0:0.

V roce 1979 se Cruyff rozhodl přinést své kouzlo za oceán a šířit radost z fotbalu ve Spojených státech. Následoval tak Pelého a Franze Beckenbauera, kteří do USA odešli před ním. V týmech Los Angeles Aztecs a Washington Diplomats chtěl Američanům ukázat jednu věc: že fotbal je nejkrásnější sport na světě.

Cruyff dokonce od Aztéků přistoupil i na nižší plat. "Už dělám jen věci, na které mám chuť. A tohle je něco, co mě zaujalo a co mě, myslím, bude bavit," řekl novináři Davidu Hirsheymu. Jeho vášeň pro fotbal přesahovala působení na hřišti: organizoval fotbalové kempy a souhlasil, že bude o fotbale mluvit v televizi zadarmo, i když musel často cestovat několik hodin do televizních studií.

Podle moderátora Nicka Charlese, s nímž Cruyff každý týden vysvětloval kouzlo evropského sportu, měl Nizozemec zvláštní postavení: "Byl označovaný za žoldáka, ale ukázalo se, že je to misionář. Žádná z velkých hvězd, s nimiž jsem pracoval, nebyla tak pohlcena láskou ke svému sportu."

Když Cruyff přestoupil do Barcelony, bylo Španělsko pevně v područí diktátora Franka, který se snažil podkopat hrdost Katalánska. Region byl zbaven veškeré autonomie, platil zákaz vyvěšování katalánské vlajky a používání katalánštiny bylo nepřípustné.

Už v první sezoně s Cruyffem útočila Barcelona na titul, první po čtrnáctiletém suchu. Johanovo první El Clásico se hrálo na hřišti Realu Madrid. V den zápasu měla jeho manželka Danny porodit. Trenér Barcelony Rinus Michels chtěl mít Johana k dispozici, a tak už týden před zápasem naléhal, aby se rozhodli pro císařský řez. Danny a Johan souhlasili a 9. února 1973 se manželům narodilo třetí dítě a zároveň první syn. Dostal jméno Jordi, podle patrona Katalánska, navzdory zákazům režimu.

Diktátor Franco pak utrpěl další ránu - Real, jehož byl podporovatelem, utrpěl ve zmíněném šlágru potupu 0:5. Cruyff přitom sám vstřelil jeden gól.

Jen opravdoví velikáni jsou spojováni s číslem, které nosí na dresu - Cristiano Ronaldo se sedmičkou, Pelé, Maradona či Lionel Messi s desítkou. Ve výjimečných případech se číslo stane pro danou osobu synonymem. A přesně takové je pouto mezi Johanem Cruyffem a čtrnáctkou.

Vše začalo náhodou před zápasem Eredivisie Ajaxu proti PSV v roce 1970. Tehdy útočník Gerrie Mühren nemohl najít v tašce svůj dres s číslem 9 a Johan, který se právě vracel po zranění, mu dal svůj dres s číslem 10. Místo něj vytáhl z tašky jiný.

Ajax porazil PSV 1:0 a když si chtěl Mühren následující týden obléknout svou devítku, Johan ho zastavil a řekl: "Gerrie, proti PSV nám to šlo tak dobře, že si prostě necháme stejná čísla."

Cruyff pak z pověrčivosti zůstal u čtrnáctky po zbytek své kariéry. To se stalo jedním z nejikoničtějších symbolů nizozemského i světového sportu. Zeptejte se Nizozemce, kdo byl "číslem 14" - i ti nejmenší budou vědět, že to byl Johan Cruyff.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.