Je třeba zavést video...
A je to znovu tady. Další diskuzi na téma fotbal a video včera svým hrubým přešlapem vyvolal sudí Martin Atkinson, jenž řídil semifinále FA Cupu mezi Tottenhamem a Chelsea. Po změně stran uznal gól po střele Juana Maty, ačkoliv se o branku evidentně nejednalo, když míč vůbec nepřekročil brankovou čáru. Atkinson se sice po zápase kál, ovšem to už nebylo Kohoutům nic platné...
Vše se ve Wembley seběhlo ve 49. minutě. Juan Mata po závaru v pokutovém území střílel do odkryté klece a už zvedal ruce nad hlavu, jenže přímo na brankové čáře ještě dokázal míč zastavit Assou-Ekotto. Opakované záběry ukázaly, že míč do prostoru mezi třemi tyčemi skutečně nedošel, ovšem jiného názoru byl v danou chvíli rozhodčí Martin Atkinson - ten totiž po bleskové rozvaze branku uznal. A své rozhodnutí nezměnil ani po vehementních protestech hráčů Tottenhamu a diskuzi s asistentem.
Zkušený jednačtyřicetiletý arbitr se pak zřejmě nestačil divit, když po utkání zhlédl inkriminovanou situaci v televizi a zjistil, že se o gól nejednalo. V tu chvíli už ale nemohl nic dělat a ani omluvy směrem k Harrymu Redknappovi, manažerovi Tottenhamu, dost možná rozhodující gól celého semifinále nezvrátily.
Atkinsonova minela tak znovu rozdmýchala oheň pod diskuzí ohledně zavedení videa do fotbalu. O této možnosti se diskutuje již několik let, nicméně slova jsou jedna věc a skutky druhá. Video, přestože v jiných sportech se již stalo standardem, v nejpopulárnějším sportu na světě stále není. Problém tkví především na vedoucích postech světového fotbalu. Prezident FIFA Sepp Blatter sice už pomalu ustupuje a možnost zavedení videa v nadcházejících letech nevylučuje, prezident UEFA Michel Platini je nadále vehementním odpůrcem. To bychom ovšem mohli řešit stokrát omílané, a tak si raději řekněme, proč říci videu ve fotbale ano.
Jak jsem již naznačil výše, v jiných sportech se stalo video standardem. Ať už jde o lední hokej či tenis, o nejdůležitějších, respektive sporných momentech již nerozhoduje člověk, nýbrž technika, aby se předešlo kontroverzím. Ty naopak neustále cloumají fotbalem, kde má lidský faktor na ovlivňování zápasů zásadní a vlastně jako jediný podíl. Rozhodčí tu totiž nemá možnost přerušit utkání a jít se podívat na videozáznam, on naopak musí během vteřiny vyhodnotit často nepřehlednou situaci a okamžitě učinit rozhodnutí.
Největším problémem pak jsou taková rozhodnutí, která neuznají vstřelený gól nebo naopak ta, co uznají gól, který nebyl. Pochopitelně může zápas ovlivnit spoustu jiných verdiktů, jenže právě u sporných gólových situacích se dá těmto chybám relativně snadno předejít - zavedením brankových kamer.
Slůvko "brankových" je tu poměrně důležité, protože by se pomocí videozáznamů skutečně posuzovaly jen brankové situace. Tím pádem by tak v žádném případě z fotbalu nevymizel onen lidský faktor a rozhodčí by nadále byli platnými členy fotbalového zápasu. Popravdě řečeno, zcela vymýtit lidské rozhodování by ani nebylo správným krokem. Rozhodnutí rozhodčích svým způsobem dodávají zápasům to správné kouzlo, ačkoliv je jasné, že ne vždy jsou všem fanouškům po chuti. Navíc si ani dost dobře nedokážu představit, že by se pomocí opakovaných záběrů měly posuzovat ofsajdy nebo snad dokonce fauly. Strojově řízené utkání, kde by byl každý kontakt odměněn žlutou kartou a byť jen milimetrový ofsajd ihned odpískán, by snad nemohlo nikoho bavit. To už však zabíhám do absurdit, kterých se snad nikdy nedočkáme.
Trochu jiné to je ale s videem, tedy tím brankovým, které by práci rozhodčím jednoznačně usnadnilo. Takové situace, kde není jasné, jestli míč překročil brankovou čáru, se sice nestávají každý zápas, ovšem když přijdou, mohou mít často fatální dopad na výsledek. Všichni si jistě vzpomínáte na předloňské mistrovství světa a osmifinálový duel mezi Německem a Anglií, kde nebyl Albionu uznán jasný gól Lamparda, načež Angličané prohráli a vypadli. Nyní se vše opakovalo v opačném gardu, kdy naopak Atkinson uznal gól, který nebyl, a bůh ví, jak by zápas dopadl, kdyby Tottenham tenhle druhý gól "neinkasoval". Po něm se totiž nakonec složil a kapituloval ještě třikrát. A podobných případů se za ty dva roky najde mnohem více, ať už více či méně závažných.
Fotbaloví činovníci proti těmto chybám bojují zaváděním tzv. brankových rozhodčích, kteří mají v popisu práce jediný úkol - celých 90 minut dohlížet na dění v pokutovém území a informovat o něm hlavního arbitra. Mimo jiné tedy i o sporných gólech. Osobně však nejsem přesvědčen o tom, jak moc jsou tito brankoví sudí platní. Prozatím se objevují jen v Lize mistrů a Evropské lize, a tak nejsou tak často na očích, nicméně přesto mě o své užitečnosti zrovna nepřesvědčují. Při zmínce brankových sudích se mi upřímně vybaví snad jen zápas mezi Spartou a PSV z podzimu 2009, kdy se jeden takový rozhodčí zapříčinil o odpískání velice sporného pokutového kopu v nastaveném čase, který nakonec rozhodl o remíze, a tak naopak místo toho, aby pomáhal, možná dokonce fotbalu uškodil. Jinak jsem od brankových rozhodčích neviděl přílišnou iniciativu, ač to tak možná mají psané ve směrnicích. Pak ale nevidím jejich smysl.
Pokud tak do utkání prakticky nezasahují, proč je zbytečně nechávat hodinu a půl postávat u branek, když je mohou snadno nahradit kamery? Padá argument, že by šlo o finančně náročnější krok, ovšem i ti dva rozhodčí něco stojí a v konečném zúčtování by se měla tato investice vrátit. Peněz se navíc ve fotbale točí víc než dost a brankový kamerový systém by se nutně nemusel týkat všech zápasů na všech úrovních. Začalo by se jeho zavedením na největší akcích, tedy mistrovství světa, mistrovství Evropy a patrně také v Lize mistrů a Evropské lize, kde jsou nároky a tlak na rozhodčí největší. Zcela dobrovolně by pak mohly zavést video i jednotlivé ligy. Pochopitelně, že nejlepší by bylo zavést technologii rovnou celoplošně, ale to je nereálné a někde se začít musí.
Místo školení dvou nových rozhodčích pro každý zápas by pak jen stačilo, aby se čtvrtý sudí, jenž je stejně pro každý zápas delegován, převtělil zároveň do role videorozhodčího a sporné situace společně s hlavním arbitrem řešil on. Tím pádem by odpadla finanční povinnost vůči brankovým sudím a navíc také případné kapacitní problémy.
Hlasy o zavedení videa se stále častěji ozývají ze všech stran. Chtějí ho trenéři i hráči a po každé kontroverzní události svůj názor jen opakují: "Je třeba zavést video!" A co na to vy, pánové Blattere a Platini?
Vše se ve Wembley seběhlo ve 49. minutě. Juan Mata po závaru v pokutovém území střílel do odkryté klece a už zvedal ruce nad hlavu, jenže přímo na brankové čáře ještě dokázal míč zastavit Assou-Ekotto. Opakované záběry ukázaly, že míč do prostoru mezi třemi tyčemi skutečně nedošel, ovšem jiného názoru byl v danou chvíli rozhodčí Martin Atkinson - ten totiž po bleskové rozvaze branku uznal. A své rozhodnutí nezměnil ani po vehementních protestech hráčů Tottenhamu a diskuzi s asistentem.
Zkušený jednačtyřicetiletý arbitr se pak zřejmě nestačil divit, když po utkání zhlédl inkriminovanou situaci v televizi a zjistil, že se o gól nejednalo. V tu chvíli už ale nemohl nic dělat a ani omluvy směrem k Harrymu Redknappovi, manažerovi Tottenhamu, dost možná rozhodující gól celého semifinále nezvrátily.
Atkinsonova minela tak znovu rozdmýchala oheň pod diskuzí ohledně zavedení videa do fotbalu. O této možnosti se diskutuje již několik let, nicméně slova jsou jedna věc a skutky druhá. Video, přestože v jiných sportech se již stalo standardem, v nejpopulárnějším sportu na světě stále není. Problém tkví především na vedoucích postech světového fotbalu. Prezident FIFA Sepp Blatter sice už pomalu ustupuje a možnost zavedení videa v nadcházejících letech nevylučuje, prezident UEFA Michel Platini je nadále vehementním odpůrcem. To bychom ovšem mohli řešit stokrát omílané, a tak si raději řekněme, proč říci videu ve fotbale ano.
Jak jsem již naznačil výše, v jiných sportech se stalo video standardem. Ať už jde o lední hokej či tenis, o nejdůležitějších, respektive sporných momentech již nerozhoduje člověk, nýbrž technika, aby se předešlo kontroverzím. Ty naopak neustále cloumají fotbalem, kde má lidský faktor na ovlivňování zápasů zásadní a vlastně jako jediný podíl. Rozhodčí tu totiž nemá možnost přerušit utkání a jít se podívat na videozáznam, on naopak musí během vteřiny vyhodnotit často nepřehlednou situaci a okamžitě učinit rozhodnutí.
Největším problémem pak jsou taková rozhodnutí, která neuznají vstřelený gól nebo naopak ta, co uznají gól, který nebyl. Pochopitelně může zápas ovlivnit spoustu jiných verdiktů, jenže právě u sporných gólových situacích se dá těmto chybám relativně snadno předejít - zavedením brankových kamer.
Slůvko "brankových" je tu poměrně důležité, protože by se pomocí videozáznamů skutečně posuzovaly jen brankové situace. Tím pádem by tak v žádném případě z fotbalu nevymizel onen lidský faktor a rozhodčí by nadále byli platnými členy fotbalového zápasu. Popravdě řečeno, zcela vymýtit lidské rozhodování by ani nebylo správným krokem. Rozhodnutí rozhodčích svým způsobem dodávají zápasům to správné kouzlo, ačkoliv je jasné, že ne vždy jsou všem fanouškům po chuti. Navíc si ani dost dobře nedokážu představit, že by se pomocí opakovaných záběrů měly posuzovat ofsajdy nebo snad dokonce fauly. Strojově řízené utkání, kde by byl každý kontakt odměněn žlutou kartou a byť jen milimetrový ofsajd ihned odpískán, by snad nemohlo nikoho bavit. To už však zabíhám do absurdit, kterých se snad nikdy nedočkáme.
Trochu jiné to je ale s videem, tedy tím brankovým, které by práci rozhodčím jednoznačně usnadnilo. Takové situace, kde není jasné, jestli míč překročil brankovou čáru, se sice nestávají každý zápas, ovšem když přijdou, mohou mít často fatální dopad na výsledek. Všichni si jistě vzpomínáte na předloňské mistrovství světa a osmifinálový duel mezi Německem a Anglií, kde nebyl Albionu uznán jasný gól Lamparda, načež Angličané prohráli a vypadli. Nyní se vše opakovalo v opačném gardu, kdy naopak Atkinson uznal gól, který nebyl, a bůh ví, jak by zápas dopadl, kdyby Tottenham tenhle druhý gól "neinkasoval". Po něm se totiž nakonec složil a kapituloval ještě třikrát. A podobných případů se za ty dva roky najde mnohem více, ať už více či méně závažných.
Fotbaloví činovníci proti těmto chybám bojují zaváděním tzv. brankových rozhodčích, kteří mají v popisu práce jediný úkol - celých 90 minut dohlížet na dění v pokutovém území a informovat o něm hlavního arbitra. Mimo jiné tedy i o sporných gólech. Osobně však nejsem přesvědčen o tom, jak moc jsou tito brankoví sudí platní. Prozatím se objevují jen v Lize mistrů a Evropské lize, a tak nejsou tak často na očích, nicméně přesto mě o své užitečnosti zrovna nepřesvědčují. Při zmínce brankových sudích se mi upřímně vybaví snad jen zápas mezi Spartou a PSV z podzimu 2009, kdy se jeden takový rozhodčí zapříčinil o odpískání velice sporného pokutového kopu v nastaveném čase, který nakonec rozhodl o remíze, a tak naopak místo toho, aby pomáhal, možná dokonce fotbalu uškodil. Jinak jsem od brankových rozhodčích neviděl přílišnou iniciativu, ač to tak možná mají psané ve směrnicích. Pak ale nevidím jejich smysl.
Pokud tak do utkání prakticky nezasahují, proč je zbytečně nechávat hodinu a půl postávat u branek, když je mohou snadno nahradit kamery? Padá argument, že by šlo o finančně náročnější krok, ovšem i ti dva rozhodčí něco stojí a v konečném zúčtování by se měla tato investice vrátit. Peněz se navíc ve fotbale točí víc než dost a brankový kamerový systém by se nutně nemusel týkat všech zápasů na všech úrovních. Začalo by se jeho zavedením na největší akcích, tedy mistrovství světa, mistrovství Evropy a patrně také v Lize mistrů a Evropské lize, kde jsou nároky a tlak na rozhodčí největší. Zcela dobrovolně by pak mohly zavést video i jednotlivé ligy. Pochopitelně, že nejlepší by bylo zavést technologii rovnou celoplošně, ale to je nereálné a někde se začít musí.
Místo školení dvou nových rozhodčích pro každý zápas by pak jen stačilo, aby se čtvrtý sudí, jenž je stejně pro každý zápas delegován, převtělil zároveň do role videorozhodčího a sporné situace společně s hlavním arbitrem řešil on. Tím pádem by odpadla finanční povinnost vůči brankovým sudím a navíc také případné kapacitní problémy.
Hlasy o zavedení videa se stále častěji ozývají ze všech stran. Chtějí ho trenéři i hráči a po každé kontroverzní události svůj názor jen opakují: "Je třeba zavést video!" A co na to vy, pánové Blattere a Platini?
Komentáře (446)