Dánský dynamit byl na světovém šampionátu v Mexiku 1986 k neudržení. V základní skupině se o tom přesvědčili všichni jeho soupeři včetně vicemistrů světa z NSR. Dánsko vyhrálo skupinu s drtivým skóre 9:1 a tým kolem Elkjaera-Larsena, Lerbyho, či mladého Michaela Laudrupa se rázem stal černým koněm mistrovství. V osmifinále se Dánové střetli se Španělskem a stadion ve městě Querétaro se stal svědkem další kanonády, ovšem většina gólů skončila za zády dánského brankáře. Španělsko vyhrálo 5:1 a čtyři branky vstřelil hbitý útočník Emilio Butragueño, budoucí legenda Realu Madrid.

Již první krůčky budoucího fotbalisty byly spojeny s "pusinkami" z hlavního města, kde se Emilio Butragueño Santos dne 22. června 1963 narodil. Jeho otec byl vášnivým příznivcem bílého baletu a tak novorozeného Emilia den poté, co spatřil světlo světa, zapsal jako člena klubu.
Jako klučík začínal Butragueño s fotbalem, tak jako mnozí, na ulici. Tehdy ovšem hrál pro radost. Mezitím pomáhal rodičům v jejich drogerii a navštěvoval střední školu Colegio Calasancio. Zde poprvé vynikly jeho schopnosti. Nicméně zprvu projevil i značný talent pro basketbal a po tři roky byl oporou školního družstva jako rozehrávač.

Dne 13. července roku 1980 vystoupil Emilio Butragueño z anonymity davu, když v dresu týmu Colegio Calasancio vyhrál juniorský turnaj. Jeho otec se tentýž den rozhodl přivést ho na zkoušku do Realu Madrid. Sám Butragueño hodnotí s odstupem času tento den jako nepříliš povedený, nicméně skauti merengues si do kolonky k jeho jménu napsali "Zavolat".
Emiliovy vlohy přitáhly pozornost i jiných celků. V jednom zápase vstřelil Butragueño osm gólů a nedlouho poté mu předložilo velice lákavou nabídku Atlético Madrid. Ovšem ani nadějný hráč ani jeho otec na ní nakonec nekývli. V Realu Madrid postoupil fotbalista další zkoušku. Tehdejší trenér amatérského celku bílého baletu Juan Gea charakterizoval Butragueña ve své hodnotící zprávě takto:
"Ovládá míč oběma nohama, přičemž lepší má pravou. V jeho podání se zdá být fotbal až udivujícím způsobem snadný. Z pozice záložníka rozdává spoluhráčům bezchybné přihrávky."

Během několika let se Emilio propracoval až do druhého mužstva Realu Madrid, tehdy zvaného Castilla. V jeho dresu vybojoval v sezóně 1983-84 titul mistra druhé ligy. Jeho výkony zaujaly trenéra madridského áčka, kterým nebyl nikdo menší než Alfredo di Stéfano. Dne 5. února 1984 debutoval Emilio Butragueño v bělostném dresu Realu Madrid proti Cádizu. Na trávník se nedostal od začátku, když však byl stav po první polovině 0-2 v neprospěch Realu, Di Stéfano poslal dvacetiletého mladíka na hřiště místo Santillany. A Butragueño se mu za projevenou důvěru královsky odvděčil: dal sám dva góly a na třetí nahrál. Oslnivá premiéra byla trvalou pozvánkou do prvního mužstva, jehož dres oblékal po jedenáct let.

Talentovaní mladíci se skvěle doplňovali se zkušenými veterány Gallegem, Juanitem, Valdanem a Santillanou, jehož nástupcem byl právě "El Buitre" Butragueño. Výsledkem bylo pět po sobě jdoucích titulů mistra Španělska 1985-90, dva španělské poháry a na evropské scéně pak zisk a obhajoba Poháru UEFA.

Ač byl Emilio Butragueño útočník, nestřílel ohromující množství gólů, spíše je připravoval. K tomu využíval bleskurychlých kliček, velkého zrychlení na krátkou vzdálenost a schopnosti hbitě manévrovat na malém prostoru. Častým adresátem jeho přihrávek býval nejlepší mexický fotbalista všech dob, Hugo Sánchez, s kterým strávil v bílém dresu řadu sezón a dopomohl mu ke čtyřem titulům krále střelců. "El Buitre" získal "Pichichi" pouze v roce 1991.

Vrcholem jeho reprezentační kariéry bylo mistrovství světa v Mexiku o dva roky později. Získal zde bronzovou kopačku pro třetího nejlepšího střelce šampionátu a nehynoucí obdiv všech fanoušků za svůj životní výkon v osmifinále proti Dánsku, které pokořil čtyřmi góly. V tutéž dobu probíhaly ve Španělsku volby a mnoho hlasovacích lístků bylo prý prohlášeno za neplatné, neboť na nich stálo "¡Oa, oa, oa, Butragueño a la Moncloa!", tedy něco na způsob "Butragueño na Hrad!".

V roce 1995 ohlásil Emilio Butragueño odchod z Realu Madrid. Na tiskové konferenci prohlásil, že ačkoli má v úmyslu hrát ještě nejméně jednu sezónu, jeho závazek k Realu je takový, že nemůže hrát v jiném klubu španělské ligy. "El Buitre" se rozloučil se sněhobílým dresem benefičním zápasem proti AS Řím, na stadionu Santiago Bernabéu naplněném k prasknutí diváky, kteří mu přišli poděkovat. Nástupcem na jeho postu se stal další budoucí idol diváků, mladičký Raúl González Blanco. Butragueño se posléze upsal mexickému klubu Atlético Celaya.
Během svého tříletého působení v Mexiku se probojoval se svým mužstvem do finále nejvyšší soutěže, setkal se v týmu s bývalými spoluhráči z Realu Míchelem a Hugo Sánchezem a vysloužil si přezdívku "Caballero de la Cancha" - "Rytíř fotbalového hřiště". Dne 18. dubna 1998 ukončil Emilio Butragueño svou bohatou hráčskou kariéru.

Nějaký čas pracoval v baseballovém klubu Los Angeles Dodgers. Po návratu do Španělska byl jmenován výkonným poradcem Nejvyšší rady sportu. Srdcem ovšem zůstal stále merengue, což dokázal v roce 2000, kdy se stal tajemníkem sportovního ředitele Realu Madrid, někdejšího výborného útočníka, Jorge Valdana. V současné době působí jako jeden z viceprezidentů klubu.
Emilio Butragueño Santos
Narozen: 22.7.1963 v Madridu
V dresu Realu odehrál 569 zápasů a vstřelil 217 gólů.
Za reprezentaci sehrál 69 utkání a zaznamenal 26 branek.
Kluby:
Real Madrid | 1984-1995 |
Atlético Celaya | 1995-1998 |
Úspěchy:
Vítěz ligy | 6x | 1986-1990, 1994-95 |
Vítěz poháru | 2x | 1989, 1993 |
Vítěz superpoháru | 4x | 1988-1990, 1993 |
Vítěz Poháru UEFA | 2x | 1985, 1986 |
Vicemistr Evropy | 1x | 1984 |
Vicemistr Evropy "21" | 1x | 1984 |
Individuální ocenění:
Zlatý míč - 3. místo | 2x | 1986,1988 |
Nejlepší střelec ligy | 1x | 1991 (19 gólů) |