Antonio Cassano - Když se rebel pere s géniem

31.05.2020, 17:34
Životopisy
Na konci slavného mafiánského filmu Příběh z Bronxu si mladý protagonista Calogero 'C' Anello uvědomí: "Nejhorší věc v životě je promarněnej talent a naše rozhodnutí utvářej náš život navždycky." Hodně fotbalistů tuhle životní lekci zažije. Vysoko nad nimi ční talent z Bari, excentrický génius Antonio Cassano.

Je chladný zimní večer. Do konce století zbývá jen několik málo dní. Píše se 18. prosinec 1999. O půl deváté sudí Braschi píská do píšťalky na znamení začátku 14. kola nejvyšší italské ligy. Stadion San Nicola je narván k prasknutí - aby taky ne, když se dostavil slovutný Inter. Se všemi těmi hvězdami jako Peruzzi, Blanc, Zanetti, Zamorano nebo Di Biagio s Vierim. Fanoušci domácího Bari jsou ale zvědaví na jiná jména. Trenér Fascetti totiž musel proti světoznámému týmu postavit dva mladíčky. Osmnáctiletého Enyinnayu a sedmnáctiletého Cassana.

Sedmnáctiletý kluk vůbec poprvé nastoupil v první lize v základu. A uvedl se přesně tak, jak to dělával po zbytek kariéry. Fenomenálně. Zápas spěl pomalu k remízovému vyústění, když si právě Antonio Cassano, tehdy relativně neznámý talent, naběhl na 40 metrů dlouhou nahrávku od Anderssona. Elegantně si obtížný balon zpracoval patičkou a hlavou posunul do běhu. Ve vápně si pohrál i se zkušenými obránci Laurentem Blancem a Christianem Panuccim, načež chladnokrevně zakončil k tyči! Střídající brankář Fabrizio Ferron neměl šanci zasáhnout a Nerazzurri slavně prohráli.

Premiéra v základu, premiérový gól. Slavil ho tak moc, že dostal od sudího žlutou kartu. Máme tu tedy všechny atributy, které Cassana od té doby zdobily. Elegance, herní chytrost, míčová technika i nehorázná drzost. V pozápasovém rozhovoru mluvil o tom, že něco podobného je pro něj těžko uvěřitelným snem. Snem, který ho držel nad vodou i při těch nejhorších chvílích. A že jich tenhle kluk zažil na svoje léta dost.

Většina Italů považuje den 11. července 1982 za jedinečný. Squadra Azzurra totiž toho dne v nádherných kulisách stadionu Santiaga Bernabéua porazila Západní Německo a opanovala finále mistrovství světa! Obyvatelé Bari však možná s ještě větší náklonností a hrdostí vzpomínají na den následující. To se totiž v Bari narodil Antonio Cassano.

Talent z ulice

Chlapec z chudých poměrů žil odmalička v klikatých uličkách Bari Vecchia, kde se kromě chudoby usadila také kriminalita prorůstající do všech společenských struktur. Ještě nedávno by vám místní moc neradili pouštět se o samotě hlouběji do míst, která formovala Cassana coby člověka i coby fotbalistu. Jeho otec rodinu opustil záhy po Antoniově narození a nechal všechny starosti na matce. K ní si malý Antonio samozřejmě vypěstoval velmi úzký vztah. Vděčil jí za hodně.

Nemohla sehnat práci, ale starala se ze všech sil o oba. Když vám řeknu, že jako podporu brala tři až čtyři tisíce lir, tak to tak nevyzní. V přepočtu to ale jsou asi dvě eura. Na den. Do školy Antonio nechodil a jeho matka ho učila doma. Odmalička si přivydělával na ulicích a to jedinou věcí, která mu doopravdy šla. Fotbalem.

Často proti starším, silnějším klukům. Na souboje s nimi si ale rychle zvykl a zocelily ho. V mnoha směrech nad svými vrstevníky vynikal. V místních uličkách hrál za amatérské týmy a doufal, že si za den vydělá dva tisíce lir, aby měl na jídlo. Ne vždycky se mu to povedlo. Fotbal se pro něj stal jedinou možností, jak se o sebe postarat.

Toužil být jiný než jeho otec. Nechtěl být jen další obětí neutěšeného prostředí, do nějž se narodil. Toužil zažít víc a fotbal mu k tomu pomohl. Netrvalo dlouho a Cassanova talentu si všiml skaut pracující pro místní klub, Bari 1908. Jihoitalský celek se uměl o své talenty vždycky velmi dobře starat. V klubu působili coby trenéři nebo hráči například Antonio Conte, Gianluca Zambrotta, Leonardo Bonucci, Gaetano Castrovilli, David Platt či Fabio Grosso. V roce 1999 ale fanoušci objevili novou modlu. Zápas zmiňovaný v úvodu dost možná nejvíc pomohl právě Cassanovi.

Do biografie pojmenované Dico Tutto (Řeknu vám všechno) vydané v roce 2010 mimo jiné trefně vepsal: "Myslím si, že kdyby nebylo toho zápasu s Interem, stal by se ze mě někdo úplně jiný. Přinejlepším zloděj, tak či tak kriminálník a delikvent. Tenhle zápas mě utvrdil v cestě, kterou se můžu dát. V tom zápase jsem ukázal svůj talent a díky tomu jsem se dostal daleko od všech těch srač.k"

Maradona z Bari

Po ikonickém zápase se v Bari zrodil nový fenomén. Cassano se usadil na pozici kreativního útočníka často staženého až pod hroty, pro nějž mají Italové ve vlastním názvosloví vymezen pojem fantasista. Hráč s výtečnou herní inteligencí, rychlostí a technikou, který je kreativitou nasáklý podobně jako Obelix kouzelným nápojem. V následujících osmnácti měsících sice Antonio vstřelil jen šest branek, ale jeho hvězda razantně stoupala po celé zemi. Jeho jméno se objevovalo na titulních stranách sportovních deníků, tehdy ještě z těch lepších důvodů.

Hráč přezdívaný El Pibe de Bari (v narážce na obdobnou přezdívku Maradonovu) dokázal odemykat brilantními pasy obrany soupeřů, demoloval je rychlým driblingem a zásobou technických fines. Druhou sezonu dokončil rovněž v Bari, ale bylo jasné, že v rodném městě moc dlouho nevydrží. Už několik měsíců před jejím koncem telefony na stole prezidenta Vincenza Matarreseho drnčely a kluby se předháněly v nabídkách.

Cassano byl blízko Juventusu, kam ho chtěl Carlo Ancelotti, jenže toho u kormidla vystřídal Marcelo Lippi. Na Cassana neměl moc dobré vzpomínky, protože právě Lippi stál s doutníkem v ústech na lavičce Interu v roce 1999. Přetahovanou o mladý talent nakonec vyhrál AS Řím, který se topil v euforii po zisku mistrovského Scudetta. Fabio Capello o útočníka moc stál a prezident Franco Sensi mu vyšel vstříc. Do Bari poslal úchvatných 60 miliard lir, v přepočtu téměř 29 milionů eur. To z devatenáctiletého Cassana rázem udělalo nejdražšího teenagera vůbec.

Fotbalová magie z dílny génia a šílence

Cassano a Řím. S odstupem času mluvil o svém angažmá ve Věčném městě jako o srdcové záležitosti. Když mu pak ve Španělsku bylo nejhůř, otevřeně prohlásil, že by se do Říma vrátil klidně i pěšky a zakopal válečnou sekeru, která rozbila jeho pouto s Giallorossi. Respektive s vedením klubu a jeho největší ikonou, Francescem Tottim.

Po boku legendární římské desítky Cassano rozvíjel svůj nepopiratelný talent a spolu s Tottim vytvořil obávanou dvojici. Její kreativita dosáhla vrcholu, Totti s mladším "bratrem" bavili fanoušky geniální souhrou ne nepodobnou telepatii. Oba výjimeční hráči spolu na hřišti rozdávali radost ochozům a útok AS s nimi na hřišti dominoval. A to k němu můžeme počítat ještě jména jako Batistuta, Delvecchio nebo Montella. Jenže už tehdy trenér Capello tušil, že úměrně s jeho genialitou přijdou také záblesky Cassanovy odvrácené tváře. Že největším úkolem bude zkrocení jeho temperamentu, což byl úkol shakespearovských rozměrů. Capello se s ním pral statečně, ale tenhle boj nemohl vyhrát.

Pár měsíců před přestupem do města ve stínu Kolosea se Cassano poprvé výrazně ukázal v negativním světle. V utkání italské jednadvacítky ho totiž trenér Gentile nechal na lavičce po celou dobu a v očích Cassana to znamenalo obrovské zklamání. Podraz. V takových chvílích jako by Antonio vypnul mozek a jednal. Ze srazu náhle odjel bez jediného slova a zamířil domů. Na klubové úrovni se mu ale dařilo a v prvním roce nasázel i přes nevýraznou minutáž pět branek. Především díky tomu vyhrál anketu o nejlepšího mladíka v lize.

Kdykoli Cassano cítil pocit křivdy, byť neoprávněně, začal jeho autopilot předvádět hrůzostrašné věci. V pohárovém klání s AC Milán, které Vlci po první vysoké porážce potřebovali vyhrát, byl Cassano faulován Laursenem. Sudí Rosetti nereagoval, což Cassana vytočilo. Začal na muže zákona řvát, za což byl po právu vyloučen. Jak nasupeně odcházel, neudržel nervy na uzdě a sudímu ukázal gesto značící paroháče. Pro Italy hodně tvrdá urážka. Na to Capello reagoval tím, že ho v dalším zápase nenominoval.

Horkokrevný Cassano to bral jako útok na svoji osobu a trenéra Capella poslal poprvé, ale rozhodně ne naposledy do míst, kam slunce nesvítí. On si obecně vůbec nebral servítky. Jindy Capella seřval za to, že ho, chudáka, nechal rozcvičovat po celou druhou půli, aniž by ho pak pustil na hřiště. Před všemi hráči v šatně ho nazval neschopným idiotem. Další římský trenér, Luigi Del Neri, razil heslo, že na hrubý pytel se nejlíp hodí hrubá záplata, a Cassana vyřadil z týmu.

Především roky 2002 až 2005 patřily ke Cassanovým nejúspěšnějším. V Římě za tu dobu během 91 zápasů nasázel 31 ze svých 39 branek v dresu Giallorossi. A že jeho přítomností netrpěl ani král Totti, to ukazuje jeho 54 branek za 4 sezony s Cassanem v týmu. S Cassanem se mu dařilo vynahrazovat nepříliš atletickou postavu sérií narážeček, patiček a geniálních nahrávek, kterými duo obelstilo každého soupeře. Budoucnost nemohla být krásnější.

A tehdy opět zasáhl ďábel v Cassanově hlavě. Za svou kariéru spálil hodně mostů a první z nich v roce 2005. Na lavičku AS usedl holohlavý stratég Luciano Spalletti, který odváděl perfektní práci ve skromném Udinese. Spalletti Cassanovi vůbec nevoněl a dal mu to hned po pár dnech tvrdě najevo. "Tady už nekoučuješ ty neschopný kretény, jaký jsi měl v Udinese. Tohle není tvůj dům, ale můj!," křičel na něj po jednom z tréninků.

Sezonu 2005/2006 strávil spíš hádáním se s klubem o nové smlouvě. Jeho finanční požadavky se rovnaly tomu, co pobíral kapitán Totti, což se v Římě nesetkalo s pochopením. Peníze byly vlastně velkým problémem také vztahu Cassana právě s jeho kapitánem. Oba si je totiž do studia pozvala italská verze slzopudného pořadu Pošta pro tebe. Potíž tkvěla v tom, že Cassano dostal za účast jen 20% toho, co dostal Totti. To Antonio nemohl zkousnout.

Hádající se dítě už klub obtěžovalo dost dlouho a aby Cassano neodešel v létě 2006 zadarmo jako volný hráč, AS vzalo zavděk ubohou nabídkou 5 milionů eur od Realu Madrid. To dost výrazně ovlivnilo likviditu Římanů vzhledem k enormní částce vynaložené v roce 2001. S Cassanem sice odešla velká část fotbalové poezie, na kterou jsou Římané zvyklí, ale také o mnoho větší část problémů.

Zpětně Cassano vzpomínal: "Francesco za mnou jednou přišel a řekl mi: "Anto, pamatuj, že je lepší vydělávat míň a být spokojený, než se přestěhovat přes kus světa, abys hodně vydělával, ale nebyl v klidu." Kdybych ho poslechl, mohl bych v Římě být klidně dalších deset, možná patnáct let," dodal nostalgicky.

Tlouštík hezčí než Becks

V Realu se Cassano uvedl obdobně, jak měl ve zvyku. Gól dal ve třetí minutě svého debutu. Na jeho angažmá v hlavním městě Španělska se ale nevzpomíná v nejlepším smyslu slova. Asi každého mladého hráče (bylo mu 23, když přestupoval) by přítomnost legend jako Raúl, Zidane, Ronaldo, Beckham nebo Guti motivovala k nejlepším výkonům. Cassano si ale zajel do Madridu spíš na jeden dlouhotrvající, nekončící a luxusní večírek. Pověst playboye potvrzoval dokonale a podřizoval se svým dvěma největším vášním - sexu a jídlu.

Ve vzpomínkové knize Cassano(va) uvádí: "Počítám, že jsem v pětadvaceti letech měl v posteli takových 600 až 700 žen. Nejlepší zápasy jsem zpravidla hrál po skvělém sexu." Jeho madridské angažmá bylo prošpikované jídlem a sexem. Cassano jeho většinu strávil v luxusním apartmá na hotelu a nekonečný kolotoč dovedl k dokonalosti. "Měl jsem tam kamaráda, číšníka. Jeho úkolem bylo donést mi vždycky večer tři čtyři chody pečiva a zákusků. Udělali jsme takovou výměnu - já k němu poslal ženu, se kterou jsem byl, on mi poslal jídlo. Dezerty po sexu tvoří perfektní noc."

Divoké večírky plné jídla, sexu a alkoholu, kterým Cassano za madridských nocí zcela propadl, se samozřejmě podepsaly na jeho životosprávě. Z rychlého mladíka se stal obtloustlý muž vážící chvílemi téměř metrák. Španělský tisk si ho dobíral ještě mnohem víc než nedávno Edena Hazarda a udělil mu nelichotivou přezdívku El Gordito - Tlouštík. K represivním opatřením sáhl i Real Madrid, který Itala pokutoval za každý nadbytečný gram. Cassano přesto tvrdil, že je se svým zjevem spokojen a že je dokonce hezčí než jeho spoluhráč, módní ikona David Beckham.

Až Fabio Capello ho dostal trochu do formy, i když pouze po stránce fyzické. Po jeho přípravě zhubl Cassano přes deset kilo a dostal se dle svých slov až na 82. Přesto jen vzdáleně připomínal toho šikovného dribléra schopného kdykoli rozhodnout zápas. A s Capellem, který vystřídal Juana Ramona Lópeze, navázal plynule tam, kde skončil v Římě.

Když byl Real na výjezdu v Tarragoně, Capello dal Ronaldovi s Cassanem pokyn k rozcvičování, ale Cassana na hřiště neposlal. To mladý hráč nemohl vydýchat. V šatně podle vlastních slov začal na svého trenéra křičet: "Jseš jenom sr.č, falešnější než prachy v Monopolech." Tím si samozřejmě vysloužil jen další distanc. Přibližně v té době se vžil Capellem vymyšlený termín "cassanata". Dalo by se to přeložit asi jako "dělat Cassana", něco jako u nás "dělat Zagorku", jen s nádechem označení nekontrolovatelné bomby, která rozsévá chaos.

Prezident Ramon Calderón posvětil jeho odchod s tím, že Cassano "ukázal naprostou absenci respektu a charakteru." Ne všichni se o něm ale vyjadřovali v tomto smyslu. Poklonu mu vysekl sám kapitán Raúl. "Byl to neuvěřitelný talent. Nikdy jsem neviděl někoho jako on." Talent od pánaboha. Ale ani ten nestačil. Cassano odehrál za Bílý balet jen 19 ligových duelů a vstřelil v nich ubohé dva góly.

Klidné vody končící dokonalou bouří

Z rozbouřených vod Španělska proto rychle a bez emocí prchl a nejvíc se ulevilo právě činovníkům královského klubu. Pomocnou ruku mu v tu chvíli podala janovská Sampdoria a lze říct, že právě ve známém přístavním městě našel Fantantonio své útočiště. Úkolu cvičitele šelem se zhostil prezident Garrone, který za nevyzpytatelného génia nabídl Realu 5,5 milionů eur ve formě hostování s opcí. Real nabídku přijal a Garrone věděl, že pokud dá dohromady Cassanovu hlavu, jeho nohy by mohly Dorii vynést do oblak. Prvním krokem bylo to, že Cassano akceptoval masivní snížení platu ze 4,3 milionů na 2,8 milionů ročně.

Ofenzivní pojetí fotbalu trenéra Waltera Mazzarriho vyneslo Sampdorii až na pohárové příčky a velký podíl na tom měl klíčový hráč Blucerchiati. Možná si v té době Cassano uvědomil, že už nehodlá přijít o další cenné momenty. Možná v hlavě trochu dospěl. Možná našel prostředí, kde se cítil dobře. Každopádně dal devět branek za 22 zápasů a stihl k tomu přidat i šest asistencí. Fyzicky se opět dostal do skvělé kondice a ukázal, že neztratil nic ze svých trademarků.

Opět ho zdobila výsostná technika, kontrola míče, zase elegantně řešil situace před bránou soupeřů a čich na góly se mu neustále zlepšoval. Doria zakončila jeho debutovou sezonu na skvělém pátém místě a zajistila si kvalifikaci do Poháru UEFA. Pořád to ale byl Cassano. Hlasitý, drzý a názory vyjadřující nešetrně až bezohledně. Pět zápasů si nezahrál a byl k tomu ještě pokutován ve výši 15 tisíc eur za to, že v reakci na své vyloučení proti Turínu hodil po sudím svůj dres.

Přesto na něj majitel Sampdorie Riccardo Garrone vsadil. Dokonce z něj udělal zástupce kapitána Palomba a Cassano se opravdu zklidnil. Jeho parťákem se navíc stal Giampaolo Pazzini a s ním po boku vytvořil Cassano velmi energickou a údernou dvojku. Garrone si je tak pochvaloval, že je neváhal přirovnat k populárním útočníkům Mancinimu s Viallim. To byl tandem, který Sampdorii v sezoně 1990/1991 dovedl k dosud jedinému mistrovskému titulu.

Obrovská senzace se stala na konci ročníku 2009/2010, kdy se Doria kvalifikovala do předkol Ligy mistrů. Možná to způsobil zvýšený tlak na jeho osobu, možná něco jiného. Cassano se ale opět projevil jako člověk před čímsi prchající a pálící jeden most za druhým. Téměř idylické podmínky v Sampdorii nedokázal z nějakého důvodu snášet.

Když Sampdoria zorganizovala každoroční klubové předávání cen za minulou sezonu, Fantantonio nedorazil. Majitel Garrone za ním následně přišel a vše vyeskalovalo v hádku mezi oběma zmíněnými pány. Medializace situaci moc nepomohla a Cassano odmítal trénovat. Tady i Garronemu, jindy smířlivému a uvážlivému člověku, došla trpělivost. Dokonce se pokusil ukončit hráčův kontrakt na základě neplnění dohodnutých podmínek. Celá situace skončila až u soudu. Jeho verdikt však zněl jinak - snížení platu o polovinu.

V rozhovoru pro Tuttosport pak Garrone poodhalil: "Je mi moc líto, kam to dospělo. Kdyby neměl Antonio svoji náturu a nechoval se vždycky jako šašek, který se absolutně neumí ovládat, mohl to být opravdu skvělý fotbalista."

Cassano si rozhádal člověka, který pro něj představoval tátu. Usmířili se až před jeho smrtí. Sampdorii dal každopádně vale a fotbalová Itálie čekala na další jméno ochotné minimalizovat ztráty nevyhnutelného výbuchu. Záchranné lano mu hodil AC Milán, který za něj poslal do Janova pouhopouhé 3 miliony eur. Cassano přicházel do Lombardie jako náhradník. Aby taky ne, když jedničkou v útoku byl (stejně jako všude jinde, kam přišel) Zlatan Ibrahimović. Na tohle spojení dvou kulantně řečeno výstředních osobností byl zvědavý celý fotbalový svět.

Dotek smrti

Zpočátku toho Cassano moc neodehrál. Problémový hráč zůstával v rotaci trenéra Maxe Allegriho až za Ibrou, Robinhem a Patem. Navíc měl ještě pár týdnů po přestupu nadváhu čtyř kil. V závěru dubna bylo na programu očekávané a vyhrocené Derby della Madonnina s Interem. Cassano do něj promluvil opět svým specifickým způsobem. Vybojoval penaltu, kterou pak proměnil a stal se hrdinou. V závěru se ale opět neovládl a byl vyloučen. Pak už jen pronesl obligátní "Udělal jsem další hloupost a jsem připraven za ni pykat."

A pak přišel ten prokletý listopad. Říká se, že když na vás sáhne smrt, promítnete si před očima celý život. Něco podobného možná zažil Cassano po zápasu s AS Řím. Proti bývalému zaměstnavateli se na hřiště dostal na pár minut, jenže po utkání nezamířil domů. Na letišti si stěžoval na nevolnost a měl problém vysoukat ze sebe celistvou větu. Kluboví lékaři ho proto raději odvezli do nemocnice a dobře udělali. O dva dny později média přinesla oficiální příčinu - italský střelec prodělal mozkovou příhodu!

"Nebylo mi dobře, trochu jsem se motal. Lékaři mi říkali, že bych měl k doktorovi, ale já nechtěl. Trochu jsme se hádali a trvalo jim asi půl hodiny, než jsem teda souhlasil," dodal zpětně. Lékařské vyšetření objevilo vážné srdeční problémy, které kromě smrti řeší trvale jen náročná operace.

Té se Cassano podrobil a netrpělivě čekal na verdikt ohledně návratu na trávníky. Ten nezněl příznivě - půl roku mimo hru! Nebyl by to ale Cassano, aby nevyváděl i mimo hřiště. Temperament se Cassanovi evidentně krotit nedařilo ani krátce po operaci srdce. V prosinci 2011 totiž dostal pocit, že ho v Janově při volebním shonu sleduje jistá dvojice. Projevil se jako klasický Cassano a dvojici bez váhání napadl slovně i fyzicky. Nakonec se ukázalo, že se jedná o moderátorku místní televize a jejího kameramana. Opravdu natáčeli, jenže nikoli Cassana, nýbrž volební přípravy. Takže Antonio opět nasadil masku smířlivého beránka a omluvil se s tím, že už to víckrát neudělá.

Tehdy poprvé přiznal, že měl opravdový strach. "Mám-li být upřímný, tak jsem se opravdu hodně bál. Byl to hrozný pocit, zvlášť ve dnech před operací. Měl jsem záchvaty paniky, protože mi došlo, jak snadno můžu umřít."

Především díky tomuhle procitnutí a díky velké podpoře svých fanoušků po celém světě se dokázal opět vrátit. Znova cítil hlad po úspěchu, po tom, aby si ho lidé pamatovali i pro hráčské kvality, ne jen jako nevypočitatelného magora z bulváru. Pět měsíců po operaci byl zpátky na hřišti a znovu hrál o sto šest. Nakonec si jeho vzletu všiml i trenér národního týmu Cesare Prandelli, který se nad rebelem slitoval a dal mu šanci v reprezentaci.

Nejdřív toho asi hodně rychle litoval. Na jedné z tiskovek dostal Cassano otázku, zda jsou v týmu nějací homosexuálové. Bez rozmýšlení odvětil: "No to doufám, že ne!" a reakce skupin bojujících za práva gayů na sebe nenechala dlouho čekat. Pod tlakem veřejnosti jej UEFA pokutovala 15 tisíci eur a Cassano se (opět) musel omlouvat.

Prandelliho odvaha sestavila dohromady dvojici, která bulvární plátky živila lépe než kdo jiný. Spojení s průšvihářem Balottelim, jakousi Cassanovou demoverzí, ale kupodivu fungovalo. Prandelliho výběr se totiž ve skupině umístil za Španělskem a Cassano s Balotellim mu dláždili cestu výš. Na Angličany vyzráli díky penaltám a v semifinále si díky dvěma trefám Balotelliho poradili i s favorizovanými Němci!

Balotelliho v roli snajpra podporoval právě Cassano, s posvátnou desítkou na dresu. Ve finále proti rozjetým Španělům ale její kouzlo opadlo a Cassano byl ze hry stažen už po poločase. Italové dostali čtyři branky a skončili až na druhém místě. Cassanovi se po osobní stránce tenhle šampionát celkem povedl a proto měl v létě dostatek nápadníků. Silvio Berlusconi zrovna dělal menší revoluci a AC prodalo Ibrahimoviće se Silvou. Pakoval se i Fantantonio. Stěhovat se ale nemusel daleko, protože mu dal šanci Inter.

Jeho angažmá ale skončilo průšvihem. Pod vedením nepříliš schopného a chaoticky uvažujícího Stramaccioniho se Interu absolutně nedařilo a na dno si zde sáhl nejeden hráč. Cassano mezi ně patřil. Jak už to u něj bývá zvykem, s trenérem Stramaccionim vůbec nevycházel. Dokonce ho označil za nejhorší osobu, s jakou se kdy potkal. "Je to člověk, kterého jsem neměl rád, nemám rád a nebudu mít rád," dodal. A to prosím pěkně řekl člověk, který dokázal i "Dona Fabia" podle spoluhráčů poslat do prde.e průměrně dvakrát v jedné větě.

Dobří holubi se vracejí

Toxické prostředí plné nenávisti mezi oběma muži vyústilo v množství hádek, z nichž během jedné neměli daleko k fyzickému napadnutí. Podle Stramaccioniho za vše mohl Cassano, který se neustále snažil snižovat jeho respekt u hráčů a doufal, že Strama brzy skončí, načež on v Interu dlouho zůstane. V prvním bodu se nemýlil a vedení kouče devátého celku opravdu propustilo. Jenže Cassano ho brzy následoval, neboť Antoniův miláček Walter Mazzarri se s ním nemazlil, a stál za jeho propuštěním.

Problémový forward se po fiasku v dalším velkoklubu opět uchýlil do méně dramatického prostředí. Jeho novým zaměstnavatelem se stala Parma, slavný celek zmítaný však finančními problémy. V jeho barvách zažil světoběžník výtečnou sezonu 2012/2013, kdy nasázel 12 branek a přidal osm dalších asistencí. Zase se držel stranou tlaku, vyhýbal se kontroverzím a fotbal ho bavil.

Crociati se s Cassanovou vydatnou pomocí dostali až na šestou příčku, jenže štěstí jejich fanouškům nebylo přáno. Zasáhly nezměrné finanční problémy, které klub poslaly do obřích problémů. Vše skončilo až vyhlášením bankrotu. Ruku v ruce s nimi šla i Cassanova nespokojenost, který nedostal několik měsíců zaplaceno. Jeho kontrakt byl ukončen po vzájemné domluvě a Cassano zase začínal od píky.

V takových chvílích se vracel k domovu. Tím fotbalovým pro něj byla Sampdoria Janov, která mu opět podala pomocnou ruku. Cassano měl ve smlouvě speciální doložku, díky níž by klub mohl ukončit smlouvu bez dalších řečí v případě jakýchkoli disciplinárních problémů rodáka z Bari. Trenér Zenga nejprve z jeho příchodu radost neměl a dokonce do médií prohlásil, že pokud Antonio přijde, on odejde. Po telefonátu s ním ale obrátil a Cassana v klubu vřele vítal.

Musel ale tušit, že tohle spojení nebude mít dlouhého trvání. Jeden klub je na dvě ega prostě moc malé hřiště a když je vaším šéfem Massimo Ferrero, muž slušně řečeno velmi excentrický, tak to pro hráče Cassanovy nátury prostě není snadné. Nebylo. Na hřišti se objevoval stále méně, sám nebyl spokojený a ještě otevřeně kritizoval některé osoby ve vedení jako neschopné. Postupem času se dvě horké hlavy pustily do sebe a majitel Ferrero mu dokonce zakázal vstup do kabiny.

Fantantoniův dramatický kšaft

V srpnu 2016 to už Ferrero nevydržel a po mnoha hádkách, které se objevily i v novinách, Cassanovi ukázal dveře. Cassano se sice chvíli cukal a trénoval s juniorkou, ale v lednu 2017 a bez jediné odehrané minuty v sezoně se dohodl s Ferrerem na ukončení smlouvy. A pak už se začal naplno roztáčet jeden z nejslavnějších kolotočů na EF - Cassano a konec kariéry. Související články nebudily snad u žádného jiného tématu (kromě hradeckého stadionu) takové pobavení.

Věren svému životnímu postoji excentrika naplno a bez okolků sdělujícího cokoli a kdykoli Cassano v dubnu prohlásil, že větší motivaci ještě necítil a že je připraven podepsat další smlouvu. Desátého července se upsal Hellasu Verona za velkého jásotu fanoušků, neboť ti se opět dočkali oblíbené trojky veteránů Cassano - Pazzini - Cerci. O týden později prosákly do médií informace o tom, že Cassano hodlá skončit.

To ještě ten den Cassano osobně a příhodně dementoval, načež jen za další týden opravdu skončil! Prohlásil, že končí s celou kariéru, protože se chce věnovat rodině. Jeho manželka, bývalá hráčka vodního póla Carolina Marcialis, následně na sociálních sítích uvedla, že si její manžel opět hledá angažmá. Ten to vzápětí rozporoval s tím, že pokračovat nehodlá. Prý ztratil motivaci. Své pocity přirovnal k muži, který se dívá na svou manželku po mnoha letech soužití a už k ní nic necítí.

V červenci se Cassanovy city náhle probudily a on opět pocítil obrovskou motivaci. Dostal nabídku od třetiligové Ibizy, která si asi neuvědomila, koho to hodlá angažovat. V září byla touha pryč. Říjen strávil trénováním s druholigovým Virtusem Entella, který plánoval velkolepý návrat. Poblouznění Cassanovou aurou ale trvalo jen čtyři dny. S klubem, za nějž neodehrál ani jednu soutěžní minutu, se nadobro rozešel a k 13. říjnu 2018 definitivně uzavřel kariéru. No, i když definitivně...

Cassano vždycky platil za obrovský talent. Z naprosté bídy, kdy neměl co jíst, se dostal až na vrchol (a to vážně není sexistická narážka), mezi nejlepší. "Když bych měl jinou hlavu, mohl bych být mezi nejlepšími. Byl bych na úrovni Messiho, Ronalda a Neymara," shrnul rodák z Bari neskromně svou kariéru. Plno krásných zážitků, ještě víc excesů a jedna palčivá otázka: Co kdyby? Jo, ze všeho nejhorší je promarněný talent.

Autor: Ondřej Pražák / thesefootballtimes.co, punditfeed.com, football-italia.net, mirror.co.uk, thebottomup.it

Komentáře (82)

Přidat komentář
rezba

Šašek

Reagovat
Nadržený šimpanz

Hrozně přeceňovanej borec

Reagovat
Witcher

Cestovatel ala Necid

Reagovat
Pharrell

Reagovat
ttopi

Takhle se to dá posoudit teď, když jsme po bitvě.

Ale talent měl obrovský a přeceňovaný nebyl. Ovšem když ho nezkortil ani Capello, tak bylo jasné, že to s ním půjde od desítí k pěti.

Jinak samozřejmě nevěřím těm blbostem o tom, kolik mě lv posteloi ženskejch a jak je posílal číšníkovi výměnou za zákusky

Reagovat
Bakary3

"Nebylo to špatný, ale jsem domluvenej s Fernandem z kuchyne, tak jestli bys ted byla tak hodna a sesla se kurvit o patro niz"...

Jojo

Reagovat
ttopi

A Fernando ať mi pošle pokojovým výtahem sachr

Reagovat
Bakary3

Reagovat
Largo

Ten pocet zen je uvedenej v jeho biografii, takze to samozrejme neni realny cislo.

O ty domluve s cisnikem ale

informovalo mnohem vic zdroju.

Reagovat
ttopi

No tak v podstatě by to mohl potvrdit jen ten číšník, ta kurva a sám Cassano. Pokud to potvrdil někdo, komu to řekl Cassano, tak to pro mě není 100% zdroj. Ale jako jo, jsou i hudebnící, kteří tvrdí, že po každém koncertě spí se třema fanynkama a podobně.

Reagovat
milanista9

Dík za článek. Jeho herní výstup byl fantastický. Jen to byl fakt trouba no.

Reagovat
smazaný uživatel

Minulý týden byl na O2 fotbal v Planeta Juve - medailonek Roberta Baggia a Del Piera, to byli hráči

Reagovat
Largo

Samozrejme, s nima se Cassano neda srovnavat.

Reagovat
stiflerovamama

Cassano-Pazzini, vtedy Sampdoria bavila

Reagovat
Pony Slaystation

Moc pěknej článek

Reagovat
AngryPrd

Talent to bol, to ano, ale v hlave ma poriadny bordel. Sa mi pacilo ako si casto sral do huby svojimi vyrokmi. Alebo ked mu dalo sancu AC, povedal, ze ak si v hlave neuprace a nevyuzije taku sancu, ze ho maju zavriet do blazinca... - nie je to presne ale taka bola pointa. A on sa im odvdacil tak, ze odisiel do Interu a potom na nich iba nakydal Dalsia pikoska bola ked na 2 alebo 3x ohlasil koniec kariery a potom sa zase vracal, este ani pritom nepouzival hlavu

Reagovat
smazaný uživatel

Geniální hráč.

Reagovat
Hany45

takovéhle hráče musíš milovat víc takových článku s problémovými hráči

Reagovat
Y.N.W.A

nemusíš

Reagovat
Hany45

konzervo

Reagovat
Agent z Melmacu

a to jako proč Vlastičko?

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fabec1222

Legenda zbytečných gólů v nastavení na ME

Reagovat
vedder

Nějak nenacházím ani jeden

Reagovat
Y.N.W.A

Díky za článek ...přečetl jsem ho, přestože Cassano nikdy mezi mý oblíbence nepatřil

Reagovat
20fredy20

Chlapi prosim kto mal plastiku vazov v kolene , nech sa mi ozve tu alebo spravu.

Reagovat
HalaMadrid_Flx

Zdarec, já mám za sebou 3 operace, vazy, meniskus. Ptej se na cokoliv.

Reagovat
Gazdo

Preco si sa este nezastrelil?

Reagovat
HalaMadrid_Flx

No chvilkami má člověk fakt chuť to udělat Né, samozřejmě že to myslím s nadsázkou.. spíš v takových situacích člověk přijde na to, že jsou i důležitější věci, než fotbal. Ten sice pořád tak nějak hraju, ale "kariéru" a šance na to, abych vůbec nějakou měl, mi ty operace bohužel zhatily. Ale pořád můžu víceméně dělat všechno, kolo, běhání, fitko.. Už to nikdy nebude takové, jaké to bývalo, to ani zdaleka, ale dá se to zvládnout.

Reagovat
Gazdo

Ja som sa nastastie vyhol vsetkym operaciam vdaka tomu ze som skoncil este ako chlapec (vtedy prvoligovy tim) kvoli tomu ze uz vtedy sa mi zdravie ozyvalo a radsej som s futbalom skoncil aj ked s odstupom casu rozmyslam coby keby samozrejme potom som to este ako 18-19 rocny skusal len tak na dedinsky futbalek a kym prvy pokus dopadol na vybornu a pol roka som hral tak potom to prislo a rok som nemohol normalne chodit

Reagovat
mojmira

Mám křížák a je to pěkně na <>

Reagovat
icka

Co potrebujes vedet?

Reagovat
smazaný uživatel

bílý Balloteli

Reagovat
smazaný uživatel

Porad vidim jak na Euru 04 slavi ten gol a vzapeti si vytahuje trenky a zacne brecet..Ciao Italy from Scandinavia Airlines

Reagovat
Mr.Jindros

Trochu promrhanej potenciál, ale co by za mladého Cassana teď v Itálii dali.

Reagovat
Largo

Myslim, ze prave ted ma Italie takovejch talentovanejch hracu pomerne dost.

Reagovat
Reggie

A koho? Vím samozřejmě o Tonalim, ale že by tam byl někdo další, kdy se dal řadit potenciálem třeba na úroveň právě Cassana, tak o něm nevím

Reagovat
Largo

Namatkou treba Chiesa, Zaniolo, Kean, Castrovilli, Esposito, Vignato nebo Bastoni s Maldinim.

Reagovat
Bakary3

No, talentem se mu ale jen sotva blizi asi jen Zaniolo, ne?...

Reagovat
smazaný uživatel

Talentem se na Cassana nechytá 99,9 % fotbalistů, co kdy hráli. Naopak morálkou, odhodláním a pracovitostí ho 99,9 % hráčů strčí do kapsy.

Reagovat
Bakary3

Tojo, ale reaguju na myslenku, ze takovy talenty ted Ita nema, largo tu nejaky vyjmenoval, ale na Cassana se tezko nekdo z nich chyta.

Muzou nakonec mit treba lepsi karieru, ale nemyslím si, ze jejich strop je tam, kde ho mel Cassano.

Mozna ten Zaniolo... Chiesa uz asi dávno mel ukazovat vic. Kean se zasekl. Esposito odehral snad par zapasu za Inter? Maldinj je fakt tak dobrej, nebo se mu prisuzuje vic diky jmenu?

Nejsem zase znalec italskych hracu, ale neprijde mi, ze by ti jmenovani byli talenti Cassanova formátu.

Reagovat
Reggie

Chiesa už by měl být určitě někde výš, při vší úctě k Fiore. A souhlasím, že někteří z výše jmenovaných můžou mít kariéru lepší. Nicméně Cassano byl fakt jinde, když se budeme bavit čistě o talentu. Škoda ho.

Reagovat
smazaný uživatel

Dovolím si tvrdit, že tací, de facto generační talenty, tu bylo za posledních 30 let pouze pět - Del Piero, Totti, Cassano, Pirlo a Baggio. To je všechno. Cassano byl generační talent, jeden z největších talentů, jaký kdy Itálie měla. Takže tolik k argumentaci, jestli tu má nebo nemá obdobný talent. Takových se během 50 let objeví 5-10, když máš kliku.

Potenciálem, neříkám talentem, jsou na tom Chiesa, Zaniolo, Kean úplně stejně, jen je každý úplně jiný než Cassano a každý z těch tří vzájemně je typologicky úplně jiný. A za mě Kean nemá do Cassana daleko. Kdyby zůstal v Itálii a dostal v Juventusu tolik prostoru, kolik dostal tehdy Cassano v Římě, tak se dneska o Keanovi bavíme v jiném kontextu. Jenomže pověstná "cassanata" zasáhla Keana ještě dřív, než dokázal na velké scéně cokoliv ukázat. Navíc přestup do Evertonu byl od začátku evidentní průser, všichni to museli vědět, ale stejně ho tam procpali a klukovi zničili rozjezd kariéry. Chiesu brzdí Fiorentina, ten už měl být před rokem někde jinde a Zaniolo má smůlu na zranění. Než se zranil, byl jedním z nejlepších hráčů v lize.

A hlavně, lidi, už se probuďte. Ve 22 letech jsou ti kluci na samém začátku. Cassano měl talent, ale nikdy ho naplno neprojevil. Hodně si ten jeho talent idealizujeme, resp. jeho začátky v Římě. Jeho si lidi vždycky budou pamatovat jako ten velký talent, protože na hřišti dokázal předvést cosi překvapivého, udělat geniální obejití hráče, připravit super přihrávku, překvapivě zakončit, ale ty čísla neměl ani v Římě nijak závratný. To, že ho Real koupil za směšně vysoké peníze, to je věc jiná. Mezi lety 2002-2004 zažil svoji největší slávu ve věku 20-22 let. Od sezóny 2002-03 to s ním šlo spíš z kopce a o to nepochopitelnější byl ten nákup Realu. Dalších 5 let stál s prominutím za hovno.

Reagovat
Bakary3

Jo, že nejsou talenti jako Cassano, to se shodneme.

Že mají potenciál jako Cassano, to taky - řekl bych hlavně proto, že Cassano ten potenciál vůbec nenaplnil, tedy jim tu laťku sundal hodně dolu.

Ale myslím, že i ty budeš souhlasit s tím, že ten strop měl Cassano jinde... třeba se k němu některý z těch zmiňovaných přiblíží, Zaniolo ho může prolomit...

Myslím, že to byla ta první myšlenka Jindrose, že co by Itálie dala, kdyby měla takhle velký příslib TOP hráče.

Ti pod tím jmenovaní jakože jsou dobrý, ale asi od nich Itálie nečeká to, co čekala od mladýho Cassana.

Reagovat
smazaný uživatel

Tak Cassano měl určitě strop jinde, jenomže už nezjistíme kde. Spousta hráčů z minulosti měla svůj strop podstatně výš a nikdy ho nenaplnili a nemusíme chodit daleko - Rosický, Berger, Morávek, když to vypálím jen tak na první dobrou.

Cassano byl talentově na úrovni Tottiho s Del Pierem, ale ti dva byli svým přístupem na míle daleko před ním. Totti byl fenomén a Del Piero před zraněním? To byla absolutní extra třída. Kdyby se nezranil, tak věřím, že měl minimálně dva Zlaté míče. Ono se těžko mluví o nějakém potenciálu z pohledu "co kdyby". Nicméně za mě má Itálie po letech velice dobrou generaci hráčů a ti kluci ve věku 18-25 let jsou výborní a mají ohromný potenciál. Nebýt COVIDu, hráli by letos na Euru o medaili.

Reagovat
Bakary3

Reagovat
Reggie

Reagovat
El-Pistolero-68

Šimák, Štajner...

Reagovat
pistacik11

Tak ja si myslím, že talent mal veľký aj Giovinco, toho odpísal zbytočne Conte, tým ze ho staval tam, kam nepatrí, a aj Berardi mal dostať viac priestoru u nás.

Reagovat
smazaný uživatel

Byl, ale ne tak velky. Giovinco by v top lize nebyl nikdy klicovy hrac, na kterem by hral stala. V USA mu to sedlo. Liga, kde se moc nebrání, protihráči do nej tak nešli, mel vic casu na dribling atd. Navic kvalita MLS neni velka.

Reagovat
pistacik11

Dovolím si nesúhlasiť, stačil by tréner, ktorý by mu dal potrebný priestor na ihrisku, v juve sa zbytočne staval na hrot, kde to s jeho postavou nemal jednoduché, stačilo ho dať na pod hrot, nechať mu trochu voľnosti, a určite by toho ukázal oveľa viac. Mal smolu, že v tom čase juve hralo alebo ešte stále hraje štýlom ako hraje a podobný hráči veľmi nemajú šancu ukázať svoj potenciál, viď Dybala.

Reagovat
smazaný uživatel

To je pravda. Juve mu velkou sanci nedal. Otazka ale je, jestli by fakt v top lize tym tahl. Podle me to je takový druhý Pedro. Dost dobry, ale ne rozdilovy, aby se kolem nej postavilo mužstvo. Mysleno v top lize. V lize, kde jsou obranci natesno a hlavne jsou dobre fyzicky i takticky pripraveni. Voz MLS neni, to musime uznat vsichni.

Reagovat
pistacik11

Veď to je jasné, ale v mls boli aj sú hráči, s omnoho lepšími kariérami v Európe a zďaleka ne predviedli toľko ako Sebastian

Reagovat
smazaný uživatel

Giovincův talent se s Cassanovým nedá srovnávat a rozhodně ani s Chiesou, Zaniolem nebo Keanem. Berardi se dostal k fotbalu "náhodou" a určitě mohl předvést víc, než co zatím ukázal, ale Cassanovi nesahá ani po kolena. Juventus ho vlastnil je na papíře, takže o nějakém dávání prostoru nemůže být vůbec řeč.

Reagovat
pistacik11

Za mňa je Giovinco najfutbalovejsi hráč čo hral za juve od Del Piera po Dybalu, len sa mu nevedelo nájsť miesto v zostave.

Reagovat
smazaný uživatel

Sledoval jsem ho opravdu hodně od jeho 16 let po odchod do MLS. Technicky byl ohromně šikovný, z tohoto pohledu měl opravdu hodně talentu, ale v celkovém kontextu talentu zase tak výjimečný nebyl. Tělesná konstrukce ho opravdu hodně omezovala a limitovala. Nehledě na to, že v dospělém fotbale začal spoustu situací přihrávat, protože věděl, že mu to rozhodčí s ohledem na jeho výšku a váhu budou pískat. Pískali, ale jen chvíli.

V Parmě hrál skvěle, tam mu to sedlo. Ale byl to hráč, který na TOP klub neměl. A to říkám jako člověk, který ho měl zatraceně rád a hájil ho mnohdy s růžovými brýlemi na očích. Snažil jsem se v něm vidět Del Pierova nástupce, už i proto, jaký k němu měl vztah a že to je kluk z Turína. V MLS si to vodil proto, že tam to je jeden dřevák vedle druhého, oni "soccer" hrát neumí. Bez zahraničních hráčů, ať už z Evropy nebo jižní Ameriky, by ta liga měla úroveň českého přeboru. "Soccer" tam hrají "odpadlíci", co se neuchytili v jednom ze čtyř národních sportů. Ženský americký tým je na vyšší úrovni než mužský americký tým, ty ženský tam jsou fotbalovější než chlapi.

A nejfotbalověvjší hráč od Del Piera? A co Vučinić, Tevez, Coman, Costa, Bernardeschi? Těch mladých hráčů, co prošlo mládeží Juventusu, kterým se malovala krásná budoucnost, byla dobrá desítka a všechno fantastičtí kluci (Palladino, Boniperti, Lanzafame, Giannetti, Pasquato, Rossi, Bouy, Vitale, Beltrame, Favilli) ve své věkové kategorii, ale nahoru prošli jen dva (Giovinco, Marchisio) a zůstal jeden - Marchisio - který se navíc z pozice ofenzivního záložníka, který hrál pod útočníky, v dospělém fotbale vyprofiloval na středopolaře, který v první řadě zodpovědně brání, až hrál poslední dva roky zataženého záložníka. Několik let jsem sledoval Primaveru opravdu pečlivě a stavěl si vzdušné zámky. A troufnu si tvrdit, že nebýt zranění, tak mohl mít Raffa Palladino lepší kariéru než Giovinco, to byl za mě lepší hráč než on. Bohužel byl skleněný.

Reagovat
pistacik11

Teveza s Mirkom zoberiem, zbytok mňa veľmi nepresvedčil. Palladina veľmi nepamätám, ako to mal s prechodom, jeho som začal vnímať skôr v SB, Lanzafameho si pamätám, že bol tiež trošku hype kolo neho, ale zbytok asi už nie.

Berardi bol náš len na papieri, ja viem, ale tak aspoň na sezónu dve si fakt zaslúžil, aby dostal aj priestor. Predsa už dosť mladý mal výborne štatistiky, aj on mal záujem, len mal podmienku určitý počet zápasov, čo keď videl ako dopadli u nás Giovinco, Rugani a pod. Tak sa mu ani nečudujem.

Reagovat
Largo

Reagovat
El-Pistolero-68

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Reggie

Jasně, tyhle jména znám. Šlo mi o to porovnání s Cassanem v jeho věku. Ale jak píše dole Bianconero, tak je fakt, že na něj se chytá málo kdo. I tak si ale myslím, že už Itálie není tak nahoře co se týče těch talentů.

Reagovat
DelPiero137

Drviva vacsina sucasnych talentov nema to co mal Cassano alebo predchodzie generacia. Psychicky odolnost a zocelenie v seniorke. Ok, vacsina hracov hraje v zaklade ale pride zlozitejsia situacia, tlak, tazky super a vacsina sa zosype.

Mozno si to idealizujem, ale predchozie generacie sa nebali, boli sebavedome a uvedomovali si svoju kvalitu. Dufam sa tejto generacii podari nieco velke.

Reagovat
Zark

no ten Maldini určitě

Reagovat
ED91

Reagovat
Agent z Melmacu

keby ho tak trénoval Mourinho, bol by to mašina

Reagovat
smazaný uživatel

Trenoval takového. Mutua. Za chvíli ho vyhodil. To same by se stalo s timto.

Reagovat
ttopi

Přesně. U těchto fotbalistů, kteří mají v hlavě nasráno, je právě ten problém, že si myslí, že jim něbude nikdo říkat co mají dělat, protože oni sami to vědí nejlépe...

Reagovat
smazaný uživatel

Totti má taky v hlavě nasrano a tak vzpurnej nebyl

Reagovat
Largo

Neni to genius a do konce docetl snad jen jednu knihu, ale tohle je prehnany. On ma spis takovej selskej rozum...

Reagovat
Reggie

Asi tak, třeba když jsem viděl, jak se loučil s fanoušky na Stadio Olympico, tak to za mě bylo super. Mluvil dobře. Jasně, že to měl i napsaný a mohl mu to někdo napsat, ale za mě každopádně to žádněj dement není.

Reagovat
smazaný uživatel

Totti prave byl vzpurny. Viz. trenice se Zemanem. Nebo jak flusl na Euru 2004 na Poulsena.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

chlast, kurvy, bohémství. takové kopáče mám nejradši

Reagovat
Pharrell

Reagovat
mayday

"Většinu peněz jsem utratil za alkohol a za kurvy. Zbytek jsem promrhal." George Best

Reagovat
smazaný uživatel

To už by dneska nešlo..

Reagovat
Largo

Maximálně by to nešlo takhle říct

Reagovat
pistacik11

Ale s prehľadom by sa to dalo, len by si nemal kariéru ako Best. Ale taký Ronaldo, Ronaldinho, Carlos, Vidal a určite by sa našla ďalšia kopa hráčov ktorý nemajú problém prechlastať noc a ďalší deň podať výkon, ako by celú noc nikde neboli.

Reagovat
smazaný uživatel

Zapomnel jsi tam jeste ceskou legendu: Egonka Vucha

Reagovat
El-Pistolero-68

Reagovat
Abaddon

Skvělej článek!

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele