Anglická Premier League - preview 8. kola

Fotbalisté WBA letos zřejmě budou bojovat jen o záchranu a zatím to vypadá, že je opravdu nečeká nic lehkého. Soutěž zřejmě opět bude velice vyrovnaná a adeptů na pád o patro níže je více, ovšem domácí patří mezi ty hlavní. Nyní sehrají velice důležité klání s konkurenčním Wolverhamptonem, který na tom v tuto chvíli není o moc lépe a pokud domácí celek zvítězí, tak ho v tabulce o bod přeskočí.

WBA se v tuto chvíli nachází na osmnáctém místě tabulky s pouhými pěti body na kontě po sedmi odehraných kolech, nicméně po velice těžkém losu na začátku sezóny se bodové zisky začínaly rozrůstat. Proti Chelsea a Manchesteru United s tím mohl počítat málokdo, více určitě mrzí prohry se Stoke City a se Swansea. Jedinou výhru zaznamenali domácí ve 4. kole na hřišti Norwich City, v posledních dvou kolech remizovali 0:0 s Fulhamem a 2:2 se Sunderlandem.

Wolverhampton zazářil v úvodních třech kolech, kdy získal sedm bodů po výhrách v Blackburnu, nad Fulhamam a remíze s Aston Villou, od této chvíle ale prohrál všechny čtyři ligová klání s Tottenhamam, Newcastlem, Liverpoolem i QPR. Loni sehrál s WBA celkem slušné zápasy. Nejprve v 18. kole na jeho půdě remizoval 1:1, poté před vlastními fanoušky zvítězil 3:1, nyní se čeká velice vyrovnaná bitva, kde může rozhodnout jeden gól.

V takzvaném Black Country derby by se do hry mohl dostat domácí útočník Peter Odemwingie, který po zranění už možná bude připraven, otazník visí nad startem Stevena Reida, který léčil zlomenou ruku a je otázka, jestli se do hry má zapojit. Hosté nemohou počítat se svým nejlepším střelcem Stevenem Fletcherem, kterého trápí poraněné lýtko, poraněný kotník na hřiště nepustí ani levého obránce George Elokobiho.

Nicméně hosté mají přeci jen jednu pozitivní zprávu, od února na hřiště poprvé vběhne Ronald Zubar. Kouč domácích Hodgson dobře ví, že na jeho svěřence nečeká žádná procházka růžovým sadem a tato derby jsou hodně ošemetná. "Oba dva celky by asi byly spokojeny s bodem, protože ho v každém případě potřebují. Bude to hodně divoké střetnutí se spoustou emocí a vyhraje ten, kdo bude hrát více v klidu," uvádí zkušený stratég.

Zase to chvíli vypadlo lépe. Než přišlo severolondýnské derby, kde Arsenal svému sousedovi po všech stránkách nestačil. Zřetelně přitom dokumentoval patrně zřejmý fakt - že letos kvalitativně ani na boj o Ligu mistrů nemá, alespoň tedy na ten podzimní. Vždyť momentálně sedí v tabulce hned vedle Sunderlandu, který zažívá nejotřesnější start do sezony za minulých šest let.

V průměru přesně bod z každého zápasu si dosud Kanonýři odnesli. A kdyby se i dříve udělovaly tři body za vítězství, mohli bychom konstatovat, že právě tak malým obnosem jako letos se po sedmi utkáních Arsenal naposledy honosil na startu ročníku 1974/75. V tu dobu nejenže nebyl na světě žádný ze současných gunnerů, on se kupříkladu nestihl narodit ani letos skončivší Gary Neville. Pro Arsenal je to zkrátka přelomová sezona, což si ale v tomto případě nelze vykládat vůbec optimisticky. Maximálně že by se v neděli Wengerovi svěřenci protentokrát nezlomili sami a namísto toho konečně vylepšili mizernou bilanci posledních zápasů se Sunderlandem. Z těch nedávných šesti strhl favorit na svou stranu jen jediný, obě loňská měření sil vyústila v remízy.

Klání se všemi nováčky - a přitom ani jedna výhra. Jediné, leč suverénní vítězství v právě probíhajícím ročníku. Nezvládnuté domácí derby s Newcastlem. Brzký konec v Carling Cupu. Z těch od počátku negativních faktorů se v relativní pozitivum přeměnil akorát nečekaný úprk Asamoaha Gyana. Ten jako by Black Cats vysvobodil z kazajky: bez něj zatím pokaždé skórovaly, 4:0 sestřelily Stoke i Bendtner se rychle zabydlel. Teď navíc díky skutečnosti, že dánský forvard na Stadium of Light hostuje právě z Arsenalu, dostane první šanci v základu Korejec Ji Dong-Won, kterého v týdnu Steve Bruce s Niallem Quinnem dokonce osobně sledovali během reprezentačního klání se SAE.

A korejská naděje zaujala, přestože Bruce stále zdůrazňuje, že si na život v Anglii teprve zvyká. Jiná pořádná alternativa za Bendtnera však fakticky neexistuje. Ji Dong-Won bude jinak určitě první opravdu novou akvizicí v zahajovací sestavě, do níž se mimoto akorát vrací Bardsley, jenž pro neslušné chování ze začátku sezony vyfasoval dodatečný čtyřzápasový trest.

Arsene Wenger už podle všeho nebude muset mezeru na stoperu lepit štítovým záložníkem Songem, což je pro fanoušky Arsenalu zdaleka nejpodstatnější informace. V pořádku je totiž jak Koscielny, tak Djourou. Problémy s třísly, které Rosickému nedovolily startovat proti Litvě, se ukázaly být nicotnými, takže snad český kapitán usedne alespoň mezi náhradníky. Na něco takového naopak až do konce kalendářního roku nemůže pomýšlet čerstvě zraněný Sagna.

Neděle přinese zápas dvou týmů s možná nejlepší formou v celé Anglii. Na St James‘ Park přijede Tottenham, známý svou ofenzivní silou a bude čelit dosud neporaženému Newcastlu, jež se naopak pyšní nejnižším počtem obdržených branek. Půjde o duel celků z čela Premier League, čtvrtého s šestým.

Tým Alana Pardewa zažívá nejlepší fazonu od roku 1997, kdy ještě na severu Anglie působil legendární Alan Shearer. V součtu s loňskou sezonou už má 10 utkání bez porážky, letos jim navíc více než jeden gól dokázal vstřelit pouze Nottingham v rámci Carling Cupu. Zkrátka o motivaci má Tottenham postaráno.

Spurs získali příchodem Emmanuela Adebayora konečně kýženého forvarda, který potáhne ofenzivu týmu. K Baleovi, Lennonovi, Modrićovi a Van der Vaartovi tak přišel zakončovatel první kategorie a na výsledcích je to okamžitě znát - po hrůzostrašné vstupu do sezony nyní čtyři střetnutí v řadě vítězné.

Na půdě Newcastlu to však budou mít Redknappovi svěřenci nesmírně těžké, už pětkrát za sebou tu nevyhráli. Budou navíc postrádat chorvatskou dvojici Vedran Ćorluka, Niko Krajnćar, jistý start nemá ani zmíněný Adebayor s Lennonem. Lýtko pak možná vyřadí ze hry záložníka Sandra.

To Magpies disponují téměř kompletním kádrem, k dispozici budou i Demba Ba a Yohan Cabaye a to i přesto, že při reprezentační přestávce údajně oba utrpěli zranění. Ta se tak nakonec nezdála být natolik vážná, aby nemohli naskočit do nedělního zápasu. Problémy s třísly, respektive se stehnem, naopak nepustí do duelu Danny Guthrieho a Sammy Ameobiho.

Přinejhorším jeden ze dvou vážných kandidátů na titul versus tradiční velkoklub, který by konečně moc moc chtěl slavit další trofej, ale ani tentokrát to příliš nevypadá. Ta šablona derby mezi ďábly z Manchesteru a liverpoolskými Reds se zdá být ohraná asi stejně jako Shakespearův Romeo s Julií. Jenže Liverpoolští slaví přesně rok od výměny majitelů, takže svou zbrusu novou motorku, metaforicky řečeno, stále teprve nakopávají...

Navíc se dá snadno očekávat, že by čas Dalglishovy skvadry mohl teprve nadejít. Jednak to nevypadá, že by oba manchesterské kluby, které živí na Liverpool pětibodový náskok, dýchaly stejně nahlas a sebejistě jako na úplném rozjezdu sezony. Jednak i samotní Reds tlačí na pomyslná řídítka čím dál vehementněji. Po vydřené výhře nad Wolverhamptonem jim ke zvládnutému derby s Evertonem sice brzkou červenou kartou výrazně dopomohl rozhodčí, ovšem jsou tu i jiné faktory než body a vítězství: návrat kapitána Stevena Gerrarda, jenž je snad definitivně připraven spolykat většinu zápasové porce (mimochodem poprvé od svého březnového zranění právě v duelu s tímto rivalem), vidina zopakování minulého domácího triumfu ve sledovaném derby (na jaře Kuytův hattrick srazil na kolena rovněž průběžně vedoucí tým tabulky) a s ohledem do budoucnosti i více sil plynoucích z pohárové abstinence v letošním ročníku.

Manchester United je všeobecně patrně pod větším tlakem než soupeř. Před slavnou tribunou The Kop se mu dlouhodobě nedaří, když tu prohrál všechna tři poslední klání, neustále mu na záda dýchá městský rival a přes neporazitelnost na domácích kolbištích jeho poslední výkony budí spíše rozpaky než cokoliv jiného. Ať už to jsou obě mizerná představení v Lize mistrů, kde se zatím po dvou kolech MU pyšní dvěma bodíky, remíza se Stokem nebo poslední předlouhé dobývání norwichské brány. I v tak nejisté době nicméně Red Devils zvládají stanovovat další rekordy. Už dříve se do análů Premier League zapsali jako historicky nejproduktivnější mančaft úvodních čtyř kol, naposledy pak doma neztratil body již podevatenácté v řadě, čímž pro změnu zaktuálnil své dosavadní maximum ze sezony 1904/05.

Kromě toho, že se zítra Gerrard na 99% postaví týmu, který mu při posledním měření sil přinesl velkou smůlu, a vyjma bedlivě monitorovaného kurýrování Nemanji Vidiće, jenž si právě v tomto severoanglickém derby získal pověst hráče, před nímž se s železnou pravidelností červená, nadšeně vyhlížíme ještě jednu konfrontaci. V její hlavní roli se představí manažeři, přičemž pozornost bude upřená zejména na Sira Alexe Fergusona. Ten na svého protějška a krajana Kennyho Dalglishe nenašel před hledištěm Anfieldu recept ani jednou z pěti posledních pokusů - tedy vlastně od svého prvního výletu sem na Boxing Day 1986.

Pro oba celky to bude nejspíš nejtěžší zápas dosavadního průběhu sezony. Manchester se totiž mimochodem potýká i s mizernou venkovní formou, co se utkání s ostatními členy Big Four týče - z posledních sedmi takových zápasů prohrál hned šest! Proto bychom tedy z pohledu MU mohli v pomyslném žebříčku obtížnosti pod toto klání řadit i souboj s Chelsea, který také koneckonců Red Devils doma opanovali poměrem 3:1. Z liverpoolského hlediska by pak pravdivost tohoto tvrzení mohlo podkopávat leda městské derby s Evertonem, to by jej však nesmělo tak razantně poznamenat Rodwellovo vyloučení. Z "velké čtyřky" se dosud Reds postavil akorát rozložený Arsenal.

Bitvu o severozápad, jak lze jinak toto tradiční derby nazvat, si určitě nepřeje zmeškat každý potenciální aktér. A tací, zároveň kandidující do základu, se vlastně nedají nalézt na obou soupiskách dohromady - alespoň tedy ne ti, kteří by měli onu neblahou jistotu. Dobře totiž postupují rekonvalescence Smallinga, Rafaela, Cleverleyho i Aggera. Soupiska Liverpoolu by pak měla být od marodů dokonce zcela očištěna.

Duel Liverpoolu a Manchesteru United symbolizuje tradiční sobotní předehrávku osmého kola - vypukne tedy už v 13:45 SEČ. Za bezproblémový chod utkání bude zodpovídat zkušený a Premier League již šestým rokem pískající Andre Marriner. Ten se už za takovou dobu stihl tučným písmem podepsat i pod jedno slavné domácí vítězství Liverpoolu - v říjnu 2009 zrovna on vyloučil Vidiće, Reds vyhráli 2:0 a Sir Alex Ferguson posléze nazval toto rozhodnutí "nejhorším v celém průběhu utkání"...

Snad ještě více než samotný zápas zajímá fotbalový svět jeden z jeho aktérů. Či spíše ten, který se jej pro svůj těžko pochopitelný prohřešek nemůže účastnit. Utkání mezi Manchesterem City a Aston Villou nebude jen souboj drtivé útočné síly Citizens a velké defenzivní síly Villans v čele s bývalým brankářem City Shay Givenem. Duel ovlivnil také dojemný příběh Carlose Téveze.

Celá záležitost už by pomalu vystačila na román. V zápase Ligy mistrů proti Bayernu odmítl argentinský filuta nastoupit na hřiště, pročež si vysloužil velmi nevybíravá slova manažera Roberta Manciniho, jež ho prý definitivně odepsal. Když pak média ani vedení klubu nepřijala Tévezovo vysvětlení o tom, "že se zkrátka necítil na to, aby nastoupil", přišel společně se svým agentem Joorabchianem s prostým rozřešením - hráčova angličtina je prý na nízké úrovni a údajně se pouze nechtěl jít rozcvičovat, jelikož tradiční proces již před chvílí absolvoval.

Suma sumárum, Tévez dostal od klubu dvoutýdenní distanc a hrozí mu rovněž strhnutí platu za stejné období. Jeho start proti Aston Ville je tak vyloučen. Nenastoupí pravděpodobně ani Agüero, jenž minulé kolo proti Blackburnu střídal kvůli poraněným tříslům a přestože již trénuje, jeho nasazení by podle Manciniho bylo i vzhledem k nadcházejícímu manchesterskému derby riskantní. Fit po problémech se zády je naopak Mario Balotelli.

Bude tak moci prověřit doposud těžko překonatelnou obranu soupeře, jež už třikrát udržela čisté konto a navíc značně pomáhá k dosavadní sérii neporazitelnosti v probíhající sezoně. K ní se také váže největší cíl Villans v sobotním klání - neprohrát. "City jsou jeden z favoritů na titul, ale my jsme ve skvělé pohodě a znáte to, ve fotbale se může stát cokoli. Chceme se vrátit z Etihad Stadionu s puncem stále neporaženého týmu, to je nás hlavní cíl," přiznal manažer birminghamského klubu Alen McLeish.

Ten nebude moci využít služeb letní posily Jermaina Jenase a Nathana Delfounesa, jistý pak není ani start Stephena Irelanda. Drobný šrám má před duelem i stoper Collins, avšak u něj je účast v základní sestavě prakticky jistou záležitostí.

Ve vzájemných zápasech obou celků si v posledních letech vedou o poznání lépe vždy domácí celky, na vítězství hostů musíme zabrousit až do dubna roku 2007, kdy na Eastlands Aston Villa uspěla v poměru 2:0. Loni ovšem pokaždé vyhrál domácí tým, včetně střetnutí v FA Cupu, kde City doma porazili tehdy ještě Houllierovy svěřence 3:0.

V osmém kole se Premier League dočká své první ryze nováčkovské bitvy. A ta hned neslibuje nic jiného než atraktivní podívanou - oba celky jsou zvyklé útočit, poslední dobou i podávat kvalitní výkony a například komentátor BBC John Roder nazval jejich loňské podzimní měření sil ve druhé lize jedním z nejlepších zápasů toho ročníku. A že jich určitě nezhlédl málo...

Už v minulé sezoně jsme se obzvlášť nad souboji West Bromwiche a Blackpoolu náramně bavili a tihle aktéři každopádně splňují všechny požadavky na přinejmenším napodobení takových zážitků. Jednak je pro ně ofenzíva na pohled důležitější než obranná hra (leč se to při pohledu na skóre obou mužstev nemusí úplně zdát), jednak v poslední době díky slušným výsledkům oba tito nováčci zakotvili v obvykle klidném středu tabulky.

Ten je sice v této fázi sezony ještě dosti proměnlivý, nicméně Norwichi to těžko odpáře dvě slepené výhry nad Boltonem a Sunderlandem (plus statečný výkon proti obhájci titulu), stejně jako Swansea nelze upřít přesvědčivé triumfy nad Stokem a WBA (sic proložené debaklem od Chelsea). Sečteno a podtrženo: Velšané ani Angličané se zatím nemají za co stydět, jakkoliv třeba neexistuje venku hůře bodující tým než Swans (tři prohry ze tří pokusů).

Pro oba kluby to bude vůbec premiérové měření sil na půdě Premier League. Jinak se ale Norwich se Swansea znají velmi dobře - v rámci ligových programů se potkaly dohromady 45krát, přičemž neanglická strana je mírně úspěšnější. Výlety do Norfolku ovšem Velšanům v poslední době příliš nevycházely: Swansea na norwichské půdě padla šestkrát z posledních sedmi zápasů.

Manažer domácího mužstva Paul Lambert nedostal žádné čerstvé nepříjemné zprávy týkající se absencí, ačkoliv to tak zprvu nemuselo vypadat. Jenže Andrew Crofts se nakonec ze šrámů utržených při plnění reprezentačních povinností zdárně oklepal a za "zdravého jedince" se sám pokládá i Steve Morison.

Swansea bude podpořena návratem Leona Brittona. Tvořivý štírek by ale prozatím měl usednout pouze na lavičku náhradníků. To Ashley Williams a kapitán Garry Monk, jenž letos debutoval teprve v půlce září, s něčím takovým počítat rozhodně nemohou - momentálně představují Rodgersovu jedinou možnou variantu stoperské dvojice.

Mohou se dohadovat, kdo dokázal v minulém kole více zesměšnit své dosavadní působení v právě probíhajícím ročníku Premier League. Loňský vítěz Championship Queens Park Rangers hostí v utkání, kde půjde především o navrácení důstojnosti, Blackburn.

Domácí se netají velkými ambicemi, manažer Warnock získal do svého kádru v závěru přestupového období několik zkušených a kvalitních hráčů, úspěch měl přinést především nový kapitán Joey Barton. Zatím to však na boj o pohárové příčky nevypadá, Rangers ještě ani jednou nevyhráli na domácí půdě a minulé kolo v západolondýnském derby na Craven Cottage dokonce potupně prohráli 0:6.

Šanci přesvědčit o svém umění nejen fanoušky, ale i celou fotbalovou veřejnost cítí také záložník QPR Alejandro Faurlin. "Sobotní zápas pro nás bude nesmírně důležitý, musíme předvést to nejlepší, co umíme. Nálada po Fulhamu není dobrá, musíme se přes to přenést a získat zpátky ztracenou sebedůvěru. Máme příležitost poprvé doma vyhrát a odměnit se našim příznivcům za jejich přízeň. Minulé kolo byli úžasní a to i při takovém debaklu. Potřebujeme je i nyní proti Rovers," chválil fanoušky QPR Faurlin.

Co napravovat mají i v Blackburnu. Hrůzostrašný vstup do sezony navíc podtržený domácím selháním proti Manchesteru City přikoval Rovers na sestupové příčky a dalo jim punc jednoho z největších favoritů na květnové stěhování se o patro níže. Po porážce 0:4 z minulého kola musí svěřenci Steva Keana zabrat, což ví i sám manažer.

"Pro náš výkon z utkání s Manchesterem City není omluvy, musíme se sebrat, tvrdě trénovat a příští zápas uhrát nějaké body," řekl po zápase Kean. "Potřebujeme vrátit do kabiny pozitivní náladu, což se nám podaří jen tím, že začneme vyhrávat," dodal skotský trenér, jehož tým zatím zvítězil jen jedinkrát, zato ovšem velmi překvapivě, když přestřílel zoufalý Arsenal 4:3.

Vzájemných zápasů mezi oběma celky je v posledních letech jako šafránu. Přesto je tu jedna čerstvá vzpomínka, na začátku roku 2011 totiž svedl jejich cesty nevyzpytatelný los FA Cupu. Střetnutí tehdy lépe zvládli domácí Rovers, kteří gólem Hoiletta zvítězili 1:0. Poslední úspěch QPR je starý už téměř 12 let, kdy ještě v rámci Championship vyhráli Rangers v Blackburnu 2:0.

K utkání nebude moci nastoupit věčný smolař Kieron Dyer, jehož stále nepustí do zápasu zranění chodidla z úvodního zápasu sezony. QPR rovněž nepomůže ani dvojice Gabbidon, Hulse. Hosté pak postrádají pouze Ryana Nelsena, starty velezkušeného dua Michel Salgado, David Dunn pak závisí na aktuálním stavu jejich pochroumaného stehna, respektive lýtka.

Ve velkém laufu jsou v současnosti hráči Fulhamu. Prvních šest kol nebyli schopni prorazit sérii bez vítězství - až do minulého kola. Na Craven Cottage přijeli v rámci západolondýnského derby Queens Park Rangers a svěřenci Martina Jola rozprášili ambiciózního nováčka 6:0. Hattrick si připsal probuzený rychlík Andrew Johnson, což by pro klub z anglického hlavního města, dlouho soužený ofenzivní sterilitou, mohl být příslib. Spolu s bijcem na hrotu Zamorou tvoří téměř dokonalé duo, což si uvědomuje i manažer Stoke Tony Pulis.

"Johnson i Zamora jsou oba dobří fotbalisté. Zamora je úžasný na míči, tvrdý, dokáže podržet balon i skvěle zakončit. Johnson je zase chytrý, rychlý a i on umí dávat branky. Zvláště Bobbyho kvalitu si uvědomuji, byl jsem totiž u začátků jeho kariéry," vzpomíná zkušený manažer. "Bude to určitě nesmírně těžký zápas."

Na Britannia Stadium to ovšem bude pro Cottagers rozhodně těžší šichta, než před čtrnácti dny. Stoke City jsou na domácí půdě téměř neporazitelní, v probíhající sezoně zde nedokázali vyhrát obhájci titulu Manchester United (1:1), ani vicemistr Chelsea (0:0) a Liverpool dokonce díky Waltersově penaltě nejtěsnějším možným způsobem prohrál.

Fulham může těžit ze zkušeností z minulé sezony, kdy doma i venku se Stoke uhráli cennou výhru 2:0. Shodou okolností obě utkání rozhodl vždy dvěma góly jeden hráč, ve Stoke-on-Trent rozhodl o překvapivém vítězství obránce Baird, na západě Londýna pak největší hvězda klubu - reprezentant USA Clint Dempsey.

Potters, přestože drží v Premier League sympatickou osmou pozici, mají nejhorší ofenzivu v lize. Jen čtyři branky stačily na dvě výhry, tři remízy a punc jednoho z černých koňů na pohárové příčky. Šéf Fulhamu Martin Jol ví, že ho v sobotu čeká obtížná zkouška. "Loni jsme si tam vedli dobře, výhra znamenala pravděpodobně zlom v celé sezoně Fulhamu," bilancuje Jol, jenž v tu dobu ještě tým nevedl.

"Letos jsou však ještě silnější, hrají pohárovou Evropu, mají Crouche a další kvalitní hráče. Mají silově skvěle vybavený kádr, ale dokážou hrát perfektně i jako tým," chválí soupeře Nizozemec. Tomu bude na Britannia Stadium scházet Bryan Ruiz, Philippe Senderos i Kerim Frei. Vrací se naopak stoper Aaron Hughes. Domácí pak doufají ve start trojice Kenwyne Jones, Jermaine Pennant a Marc Wilson, s jistotou nelze potvrdit ani účast tahouna Stoke Matthewa Etheringtona.

Big Four i Citizens si už mohou vyšťavení Trotters pro podzimní část sezony škrtnout. Otázkou ale zůstává, co bude dál. Bolton na každý pád živí již šestizápasovou šňůru bez bodu, což z něj dělá klub s nepochybně nejhorší aktuální formou. Jenže Wigan, jeho příští soupeř, na tom je jen o něco málo lépe a na první pohled představuje ideální odrazový můstek za lepšími zítřky.

Tak to samozřejmě funguje oboustranně. I Latics totiž dlouho čekají i jen na remízu, pro změnu čtyři zápasy po sobě. Také oni si ale s těmito čtyřmi prohrami spojují především silné soupeře - mezi nimi nechybí i Tottenham, ManCity či dosud neporažená Aston Villa. V táborech obou celků z kraje Greater Manchester, které teď tedy čeká miniaturní derby, nicméně musí převládat nejistota a něco jako extrémně náročný program je jen těžko uspokojí. Tím spíš, pokud například Bolton své trápení datuje i do konce loňského ročníku (posledních 12 ligových zápasů: jedna výhra, zbytek prohry) a případný bodový neúspěch s Wiganem by zkompletoval nejdelší poraženeckou sérii za 109 let. Wigan pro změnu takto dlouho nečekal na bod od října 2008 - i tři roky nejsou malá porce.

Ani jeden z manažerů se nicméně nemusí bát o svůj post a patrně jak Coyleovi, tak Martinezovi bude dán dostatek prostoru k nasměrování týmu do prosvětlenějšího tunelu. Oba pánové byli totiž dříve fanoušky stylizováni do role "mesiášů" - někdejší lodivod Swansea drží Wigan nad sestupovými vodami až nečekaně dlouho, přičemž Coyle vloni Trotters nejenže pohodlně zachránil, ale ještě je dovedl na dosah prvního triumfu v FA Cupu po 53 letech.

Svou první letošní šanci by mohl dostat náhradní brankář Boltonu Adam Bogdán. Jussi Jaaskelainen, který je také svou měrou podepsaný pod největším obnosem inkasovaných gólů (21), které kdy u některého z týmů Premier League po sedmi kolech pamatuje, totiž ke všemu po výprasku od Chelsea tápe s bolavým stehnem. Ryze dobrými zprávami naopak jsou vypršené tresty Klasniće i Wheatera.

Také ve Wiganu, který od Boltonu není ani tak "moc" vzdálený jako Říčany od Prahy, vítají zpátky jednoho (snad) napraveného hříšníka - Stevea Gohouriho. Po zranění by navíc Martinezovi mohl být k dispozici v létě příchozí Crusat a alespoň nějak pravděpodobně se jeví i start Jamese McCarthyho. Naopak Rodallega zůstává vinou zranění odstaven mimo hru.

Neoblíbený duel čeká v sobotu večer na Chelsea. Svěřenci Andrého Villas-Boase totiž musí podstoupit zápas s Evertonem, který to zkrátka na Chelsea umí. Výhodou sice bude pro Blues domácí prostředí, jenže Everton nedokázali porazit od poloviny roku 2009.

Naposledy se Chelsea radovala z vítězství nad Toffees ve finále FA Cupu, od té doby Everton na Stamford Bridge pětkrát remizoval. Minulý rok dokonce Chelsea oplatil prohru v FA Cupu, když ho po dramatické penaltovém rozstřelu vyřadil.

Hodně zajímavé je nicméně sledovat domácí tým, který proti Evertonu vyběhl v roce 2009 a který pravděpodobně nastoupí v sobotu. Ve Wembley se před třemi dvěma roky objevili Čech, Bosingwa, Terry, Alex, Ashley Cole, Lampard, Essien, Mikel, Malouda, Drogba a Anelka a z nadcházejícího střetnutí můžeme s jistotou vyloučit jen Essiena, který je dlouhodobě vyřazen. Jinak se mohou všichni zmínění opět potkat na hřišti.

Útok určitě "nenaruší" ani Fernando Torres, který si odpyká druhý zápas z třízápasového distancu. Odpočívat možná bude David Luiz, jenž odehrál dva zápasy za Brazílii.

V sestavě Evertonu nebude chybět Jack Rodwell, jemuž FA zrušila červenou karty z duelu s Liverpoolem, a tak si může odbýt 100. zápas v dresu Toffees. Ten samý milník čeká i na Louise Sahu, který si již zřejmě urovnal neshody s manažerem Moyesem.

Právě na Sahu Everton hodně spoléhá. Letos má zakončení tristní, průměrný jeden gól na každý zápas je málo. Timu Cahillovi se totiž nedaří, trápí ho zdravotní problémy, ale s bilancí nula gólů v roce 2011 by měl přesto něco dělat. Aktuálně ho ovšem sužuje zranění kotníku, kvůli kterému ani nemohl reprezentovat Austrálii, a tak je možné, že se na Stamford Bridge vůbec neobjeví. Nejistota panuje také u Johna Heitingy, ten pro změnu laboruje s kolenem.