Anglická Premier League - preview 35. kola

Ve stínu bitev motivovaných vidinami záchrany či titulu se na Anfield Road odehraje jeden zdánlivě bezvýznamný zápas. Liverpool v něm bude živit naděje na pátou příčku, které upřímně po sobotní prohře Tottenhamu nejsou nikterak malé, a soupeřem mu v tomto utkání bude již zachráněný a skutečně o nic nehrající Newcastle. Toho by mohl pořádně vyhecovat snad akorát start Andyho Carrolla, který je však značně nejistý.

Vůbec tento duel bude hlavně o osobnostech. Všechny bude na jedné straně stoprocentně zajímat konfrontace ex-hrdiny a ex-naděje Geordies, která v poslední den zimního přestupního období vyměnila pruhovaný dres za ten celý červený. V tu chvíli se v Newcastlu začali obávat o svou prvoligovou příslušnost nejvíce - avšak paradoxně, bez Carrolla posbírali v průměru více bodů (1,26 na zápas) než s ním (1,15), střelecky naprázdno vyšli od jeho odchodu pětkrát z 11 pokusů a šestibodový náskok na 18. Wigan už jim prakticky nyní - tři kola před koncem - dává jistotu, že nesestoupí. V létě navíc bude moci Mike Ashley s rozmyslem investovat oněch utržených 35 milionů liber, či spíše o něco menší obnos, do plnohodnotné náhrady za vlasatého útočníka.

Na straně druhé by na sebe měl poutat pozornost muž téměř na den přesně o 11 let starší, Jamie Carragher. Totiž ten pokud v neděli nastoupí, zařadí se po bok Raye Clemence a Emlyna Hughese v tabulce sledující hráče s historicky nejvyšším počtem startů za Liverpool. Obdivuhodných 665 startů 33letého obránce momentálně stačí na druhou příčku. Bohužel pro Carraghera, to se zároveň rovná i jeho maximu - na Callaghanovo číslo 857 už totiž pomalu končící obránce v žádném případě nedosáhne. Tolik tedy k legendě na straně Liverpoolu, teď ještě přidat něco aktuálnějšího, ovšem neméně oslavného. Reds totiž v posledních 13 kolech posbírali pěkných 27 bodů, momentálně tři utkání v řadě neokusili porážku, naposledy vyklepli Birmingham a vůbec zůstávají posledním týmem tohoto kalendářního roku, který zvládl vstřelit minimálně jeden gól v každém z 16 zápasů.

Přestože Steve Harper už údajně není pronásledován bolestmi v koleni, neočekává se, že by už v neděli vystrnadil z brány spolehlivého Tima Krula. To Kevin Nolan nejspíš bude hrát stůj co stůj, pokud mu to problematická třísla alespoň trochu dovolí, zatímco Ireland už může letošní ročník definitivně odpískat.

O zranění Andyho Carrolla už byla řeč - už 14 dní jej trápí potíže s kolenem a pořád ještě není jisté, jestli mu dovolí prověřit bývalého zaměstnavatele. To samé lze říct i o Glenovi Johnsonovi, který je však přitom zdravý jako rybička. Na jeho místě se totiž zabydlel teenager Jack Robinson a podle všeho by teď neměl o své místo přijít.

Wolverhampton v úterý koupil na Britannia Stadium další kruciální tržnou ránu a bitvu o záchranu prvoligové příslušnosti pomalu prohrává. Naděje ovšem umírá poslední, takže teď Vlci cestují pouhých pár kilometrů do Birminghamu, kde se potkají s dalším ohroženým celkem.

Wolves budou mít pořádnou motivaci. Nejenže na St. Andrews naplno nebodovali dlouhých 30 let, oni se hlavně touží rozpomenout na šest týdnů starý výlet do téhož průmyslového města, kde tenkrát vyhráli třetí zápas ze šesti a jejich kůže se zatím nejevila býti tak holá. Jenže od té doby McCarthyho muži netriumfovali, třikrát padli a trčí tak na předposlední příčce. Naději jim nicméně v sobotu dal jak Blackpool, tak Wigan - oba remizující konkurenti v boji o záchranu - takže je v kraji Midlands patrně hnedka veseleji. Stejně tak ovšem v táboře Brum, kteří urvali dvě výhry v posledních devíti kolech a od 18. Latics je nyní dělí pouhé tři body. Případná výhra by tak Birminghamu patrně zaručila setrvání v nejvyšší soutěži, pro to ale budou muset McLeishovi svěřenci značně vylepšit defenzivní činnost, ve které v minulých dvou utkáních propadli hned osmkrát.

Stoprocentně zásadní vliv na pokles formy Wolves mělo zranění klíčového a jediného pořádného útočníka Kevina Doylea. Ten by snad měl být v pořádku alespoň na poslední dva duely, avšak bůhví jestli už pak nebude pozdě. Tyhle zprávy jsou pro McCarthyho o to nepříjemnější, že se stále neví, co bude s Fletcherovým kolenem a zda se do neděle stihne umoudřit kolenní šlacha Ebankse-Blakea.

Birmingham bude naproti tomu posílen o návrat brankářské jedničky Bena Fostera, kterého pro zápas s Liverpoolem do klece nepustily hned dvojí zdravotní problémy. Také McLeish ovšem má potíže s forvardy - sezona už předčasně skončila pro Martinse a nanejvýš mezi náhradníky usedne Žigič.

Pro jednoho to zápas sezony měl být, pro druhého je to jeden ze dvou. A ať se stane, co se stane, určitě o ničem skálopevně nerozhodne. Arsenal, ten už nejspíš o třetí příčku nepřijde a může se ještě pokusit zabojovat o tu druhou. Manchester United zase v případě výhry odskočí Chelsea na vzdálenost šesti bodů a po následné vzájemné konfrontaci tak klidně bude moci slavit titul.

Rivalita mezi Arsenem Wengerem a Sirem Alexem Fergusonem už si zažila mnoho výkyvů jazýčků vah, mnoho turbulencí. Teď však nemůže být pochyb o tom, která strana má navrch. Skotova banda celkem neomylně kráčí za čtvrtým titulem v pěti sezonách, zatímco Arsenal i letos zůstává na suchu. Naposledy sice urval nějakou trofej zrovna v přímém souboji s United, ale to už je šest let, co je přemohl ve finále FA Cupu. Zároveň francouzský "Profesor" pokulhává i v otázce nedávných měření sil obou velikánů - všechna čtyři minulá jeho mužstvo prohrálo, sedmkrát v řadě nevyhrálo a na Old Trafford dokonce pod jeho vedením v lize ještě nikdy nevstřelilo dvě a více branek. Zkrátka a dobře začíná manažer Arsenalu v tomto minisouboji ztrácet a tuto neděli půjde v jedné z řad právě i o jeho čest.

Čest samotného klubu už se podaří zachránit jen těžko. Pouhá jedna výhra z posledních sedmi kol hovoří za vše - Gunners takto neztratili pouze slušné vyhlídky v boji o titul, které se teď změnili v takřka nijaké, oni přišli i o druhou příčku a ještě se klidně mohou třást před ManCity, které určitě nebude chtít za každou cenu hrát předkolo Ligy mistrů. Arsenal paradoxně ztrácí půdu pod nohama i na Emirates Stadium, kde teď třikrát po sobě pouze remizoval, přičemž skóroval akorát jednou z penalty. Těšit tedy může Wengera snad jen konstantní střelecká forma Van Persieho, jenž si v tomto kalendářním roce udržuje těsný kontakt s průměrem gólu na zápas.

To Manchester je na svém obvyklém koni, kam koncem sezony šplhává. Třikrát v řadě dokázal udržet čisté konto a s pětizápasovou šňůrou neporazitelnosti nejspíš nebude mít "bobky" ani ze své mizerné venkovní formy. Podle ní zvítězil jenom v pěti z celkových 17 venkovních střetnutí, což je na potenciálního mistra skutečně málo, ba dokonce nejmíň, vezmeme-li v úvahu "výletnické karty" všech dosavadních králů Premier League. I kdyby dokonce Red Devils zvládli oba zbývající duely na cizích hřištích (včetně tohoto), z výjezdů by dohromady letos navezli pouze třicet bodů, což je nejmenší obnos od liverpoolského počinu v sezoně 1976/77.

Všichni fandové Arsenalu v týdnu vřele přivítali Thomase Vermaelena na zeleném pažitu. Belgický stoper doteď nastoupil všehovšudy ke třem kláním, teď už má ale za sebou slušnou premiéru za rezervní tým a prý se cítí fit. Ne však natolik, aby už nastoupil za "áčko", takže se stále bude řadit po bok zraněných brankářů Fabianského s Mannonem a záložníka Diabyho.

Také ManUtd nebude zcela kompletní. Poslední část svého "domečku z karet" dnes zboří Paul Scholes, volno nejspíš dostane veterán Giggs a zrádný virus podle všeho do hry opět nepustí dalšího záložníka Fletchera. Snad se tedy alespoň po kratší pauze vrátí Dimitar Berbatov, jenž marodil s třísly.

Nesmírně složité tažení čeká tento víkend na poslední West Ham United. Ten totiž s pěti prohrami v zádech zajíždí na Eastlands, kde v rámci Premier League ještě nikdy nevyhrál (což přitom zoufale potřebuje). Hammers jsou momentálně ze všech účastníků soutěže nejblíže sestupu a poněkud nevyzpytatelní Citizens je o tom mohou akorát přesvědčit.

Už není kam uhnout, vědí v Londýně. Zřejmě tu není nikdo jako před čtyřmi lety Carlos Tevéz, aby klub na poslední chvíli začal tahat z bryndy - Parker možná může patřit k hvězdám ligy, ovšem záchranu stejně nikdy nikomu nevystřílí (navíc zřejmě nebude moci nastoupit), a z útočníků připadá v úvahu snad jen povedená posila jménem Demba Ba. Kladiváři proto jednoduše budou muset zabrat jako tým a pokusit se o zázrak, jehož pravděpodobnost nedávno spoluvlastník David Sullivan vyčíslil na pouhých 25-30 procent. Zároveň si jeden z klubových mecenášů dovolil zpochybnit i právě přístup některých hráčů, který zřejmě z velké části může za to, že v tomto kalendářním roce WHU na cizích hřištích trumfovalo všehovšudy jednou jedinkrát.

Manchester City v posledních pěti kolech pravidelně střídá prohry s výhrami, teď se však asi těžko bude ohlížet na nějaké dodržení tradice a pokusí se navázat na výhru (sic utrápenou) s Blackburnem. Ta v týdnu povzbudila nejen Edina Džeka, který konečně prolomil střeleckou mizérii, ale i celý tým, který po sobotní prohře Tottenhamu může navýšit svůj náskok na čtvrté příčce už na nedostižitelných sedm bodů. O motivaci tak určitě Manciniho svěřenci, kteří doma nepadli sedmkrát po sobě (od prosince), nebudou mít nouzi.

Téměř určitě se bude muset Avram Grant v neděli obejít bez své pravé ruky, kapitána Scotta Parkera. Toho neopouští patálie s Achillovkou. Do pořádku se včas nedá ani Mark Noble, jemuž od duelu s Chelsea správně nefunguje břišní svalstvo, a vinou statusu hostujícího hráče nebude moci nastoupit Wayne Bridge. Jedinou dobrou zprávou tak bude alespoň Upsonův návrat po nemoci.

Kapitán Citizens Carlos Tevéz je zase zpátky v Anglii poté, co se v Miláně podrobil zevrubnějšímu vyšetření poraněné kolenní šlachy. Dnes však samozřejmě ještě bude chybět. To samé lze říct i o Kolovi Tourém, Richardsovi či Boatengovi - tedy třech defenzivních hráčích.

V birminghamském derby na sebe dnes narazí dva sousedé v tabulce, čtrnáctý West Bromwich hostí třináctou Aston Villu. Ona celky ještě nemají definitivně zajištěnu záchranu, a to i přesto, že už nasbíraly jindy dostačující počet čtyřiceti bodů. Předpokládá se však, že vítěz tohoto duelu získá definitivu setrvání v nejvyšší soutěži.

Oby týmy se mohou pyšnit velmi slušnou formou, domácí WBA prohrál z posledních sedmi zápasů jen jednou, a to s Chelsea. Jinak si připsal cenný skalp rozjetého Liverpoolu, v soubojích o záchranu pak zdolal Sunderland a Birmingham. A nutno říct, že i remízy s Arsenalem i Tottenham budí respekt. Albion táhne za záchranou útočník Peter Odemwingie, jenž nasázel už třináct branek a je jednoznačně nejlepším střelcem týmu.

Pohoda převládá i na druhé straně barikády, Aston Villa neprohrála už čtyři zápasy v řadě, přičemž dva z nich vyhrála. Hosty však vrátila na zem lékařská zpráva o manažeru Gerardu Houllierovi, ten v této sezoně již na lavičku Villans neusedne.

"Pro každého hráče na světě jde o speciální duel. Tohle je derby, něco víc než ostatní zápasy. Navíc jde pořád o hodně, ani jeden tým není zachráněn. Máme o motivaci postaráno, již dlouho jsme Aston Villu neporazili, to bychom rádi napravili. Bude to skvělý zápas s ještě lepší atmosférou, těším se," prozrazuje Peter Odemwingie.

"Tři zápasy zpátky to s námi vypadalo opravdu bledě, avšak my se vzchopili a najednou jsme blízko potvrzení záchrany. Nechceme to odkládat, chceme vyhrát už v derby," říká dočasný kouč Villans Gary McAllister.

WBA se bude muset obejít bez své největší hvězdy, zdravotní problémy má totiž záložník Chris Brunt. Mimo hru jsou také Marek Čech, Graham Dorrans, Steven Reid a Jerome Thomas. Naopak Villans nemají, kromě již zmiňovaného manažera Houlliera, hlášeny žádné ztráty, do sestavy se naopak vrací mladík Bannan.

Jako jeden z mnoha záchranářských pracantů vstoupí už v sobotu do 35. kola také Wigan. Ten má třetí nejhorší výchozí pozici, momentálně by padal, sic jen o skóre. Až na tento duel ovšem nepotká žádného výrazně silnějšího soupeře, takže se mu na sestup dávají poměrně malé šance. I přesto, že se celý tento kalendářní rok tabulkově pohybuje mezi nejhoršími čtyřmi celky ligy.

To Everton je na tom skvěle. Ačkoliv svého městského rivala v boji o šestou příčku (s pohárovým potenciálem) už těžko ohrozí, za úspěch na Goodison Parku budou považovat už jen razantní zlepšení formy v posledních týdnech a měsících (před prohrou s MU Toffees neprohráli v sedmi po sobě jdoucích kolech), které na 90% bude mít za následek akorát další umístění v elitní desítce. V té se takto udrží i na popáté. Jak už jsem ovšem naznačil, hlavním cílem Karamelek bude přeskočit ještě nenáviděné Reds - na ty však ztrácejí pět bodů a přitom je ve zbytku sezony čekají složité souboje s ManCity a Chelsea. Toto klání s Wiganem je každopádně z pohledu Evertonu jedním z těch, která se musejí vyhrávat. Koneckonců Everton zvítězil v šesti z osmi posledních měření sil s Latics.

Leč se to na první pohled nezdá, Wigan rozhodně není souborem nějakých odpadlíků. Měl to teď ostatně hodně složité, tři předešlá kola vždy zvedal kotvy a důsledkem byly pouhé tři přivezené body. Zároveň při letmém pohledu na tabulku "domácí formy" můžeme snadno nabýt dojmu, že jsou atleti na vlastní půdě druhým nejslabším týmem. Což je fakt, na druhou stranu před onou šňůrou tří výjezdů na DW Stadium padl Birmingham a hned poté tu nedokázal vstřelit gól ani Tottenham, tedy kandidát Ligy mistrů. S Latics by to tedy skutečně nemuselo dopadnout až tak zle.

Proti Evertonu to však budou mít o to těžší, že nejspíš jejich soupeř bude posílen o dvě své opory. Mikel Arteta zmeškal pět posledních klání vinou problematického hamstringu, nyní by ovšem stejně jako uzdravený Heitinga mohl oslavit návrat na trávník.

Ani Robertovi Martinezovi však šíře marodky nepřidělává mnoho vrásek na čele. Vlastně mu není k dispozici jen náhradní brankář Pollitt, neboť hříšník Figueroa byl už alespoň na papíře adekvátně potrestán a napraven.

V souboji dvou s největší pravděpodobností zachráněných týmů na sebe narazí Sunderland a Fulham. Oba týmy jsou poměrně daleko od sestupových příček a ještě dál od evropských pohárů, takže mohou být relativně v klidu.

Sunderland ale v klidu stoprocentně není, současná forma je tragická a Černé kočky se tak čím dál, tím více přibližují nepříjemným starostem. Minulé kolo však přecijen leccos napravilo, Sunderland doma přestřílel Wigan a pravděpodobně si tak konečně zajistil záchranu.

Naopak Fulham se dostal na závěr sezony do úžasné formy a chvíli to vypadalo, že ještě může zaútočit na příčky zajišťující evropské poháry, jenže dobrou formu mají i celky vpředu, a tak to na Evropskou ligu tentokrát nebude. Fulham tak nebude moci obhájit finálovou účast z minulé sezony, kdy podlehl až po prodloužení Atléticu. Posledním důkazem o dobře namazaném stroji se stal středeční duel, ve kterém Fulham rozstřílel na Craven Cottage Bolton 3:0.

"Čekají nás ještě těžké zápasy s Arsenalem a Liverpoolem, kterým půjde o hodně. Proto bych velmi nerad mluvil o záchraně. Zachráněni nebudeme, dokud to nebude stoprocentně jisté. Velmi by nám k tomu mohl pomoct zápas na Stadium of Light, doufám, že po tomto kole budeme kýženému výsledku ještě blíže," prozradil manažer Fulhamu Mark Hughes.

"Ano, v poslední době nám to nejde. Minulá výhra nad Wiganem nám však vlila optimismus do žil, najednou je tu úplně jiná nálada. I během krize ale všichni pracovali na sto procent, nemůžu si na své hráče stěžovat, odvádějí dobrou práci," chválí Hughesův protějšek a jeho dobrý kamarád Steve Bruce.

Sunderland má nejpočetnější marodku v Premier League, mimo hru jsou Fraizer Campbell, Titus Bramble, Anton Ferdinand, Craig Gordon, Asamoah Gyan, John Mensah, David Meyler, Ryan Noble, Kieran Richardson a Danny Welbeck. Na druhé straně mají lékaři o mnoho snazší práci, momentálně se starají jen o Damiena Duffa, jeho start navíc není vyloučen.

Tedy ne že by Trotters ještě o bůhvíco šlo, ale přesto si budou muset udobřovat ty věrné fanoušky, kteří za nimi vyrazili do Stoku a viděli jeden z jejich nejhorších výkonů v sezoně. Příležitost pro to budou mít výjimečnou - duel s Blackburnem totiž lze označit za regionální derby, které zároveň bude z části rozhodovat o budoucnosti Rovers.

Ti totiž už 10 zápasů v řadě nepoznali slast vítězství a trčí pouhý bod nad sestupovou propastí. Do konce přitom scházejí už jen čtyři kola, takže se teď na jihovýchodě kraje Lancashire skutečně bude lámat chleba. Tím spíš, že Blackburn záhy doma přivítá už jen vedoucí Manchester United a krom toho se může těšit na těžké výjezdy do Wolverhamptonu a West Bromwiche, tedy na půdu dalších adeptů League Championship. Už jen s ohledem na los proto bude klíčové tento domácí duel zvládnout, před vlastním publikem totiž přeci jen Rovers posbírali více než dvakrát tolik bodů co venku. Zároveň Keanovi svěřenci potřebují odčinit prosincový krach na Reebok Stadium, který se stal zároveň derniérou Sama Allardyce (tehdy mimochodem s klubem sídlícím na 13. příčce).

Ať už se ve zbývajících kolech stane cokoliv, i kdyby je Bolton odehrál tak ležérně jako zápas se Stokem (0:3), bude tento ročník hodnocen fandy Wanderers pouze kladně. Mrzet snad může akorát hratelné a přitom prohrané semifinále FA Cupu, i jen samotná účast v něm je však pro Trotters velkým úspěchem. Hodně reálně se pak navíc jeví umístění v elitní desítce, na což Bolton rovněž čekal čtyři roky. Owen Coyle ve své první kompletní sezoně na lavičce lancashireského celku navíc s úspěchem překopal herní projev mužstva, které během chvíle naučil hrát spíše po zemi než vzduchem. Třešničkou na dortu by už teď mohl být snad akorát právě ten ceněný double s druhým největším rivalem, jehož se v Boltonu nedočkali od roku 1978.

Blackburn půjde do klíčového utkání značně oslaben, počítat totiž nemůže se zraněným Davidem Dunnem. Výměnou za to se alespoň po odpykání třízápasového karetního trestu vrací N’ Zonzi. Potíže se zdravím mají také útočníci Hoilett se Santa Cruzem, jejichž šance na brzké uzdravení lze procentuálně vyčíslit zhruba 50 na 50.

Jak moc je důležité míti Sturridge, se mimo jiné ukázalo i ve středu, kdy byl Bolton v útoku velmi bezradný. A jistotu startu nemá hostující forvard ani teď, neboť jej kotník stále pobolívá. V úplném pořádku přitom není ani Mark Davies a čerstvé problémy s kolenem provázejí Steinssona.

O blackpoolské jízdě jako na horské dráze se toho už napsaly mraky, teď jsou asi nejdůležitější tato fakta: Tangerines čekají na výhru už sedm kol, od osmnáctého Wiganu je odděluje pouhý jeden vstřelený gól a přitom v budoucnu absolvují přetěžké výlety na White Hart Lane či Old Trafford. Blackpool je tedy ve svízelné situaci a určitě mu půjde hlavně o to vytěžit ze zápasu se zachráněným Stokem, pokud možno, všechny tři body.

Paradoxně ovšem Tangerines možná budou moci spíše spoléhat na venkovní potrápení favoritů než na domácí povinnost. Před vlastním publikem jsou totiž nejslabší z celé ligy, dohromady tu posbíraly akorát 16 bodů za čtyři výhry a stejný počet remíz. Zároveň na Bloomfield Road zpravidla naplno nebodují ani v konfrontaci s Potters, které tu naposledy přemohly roku 1964, tedy ještě v éře Jimmyho Armfielda, jehož socha bude před stadionem shodou okolností tento víkend odhalena u příležitosti 40. výročí jeho posledního startu za Blackpool. I tato událost akorát mocně přiživuje osudovost nadcházejícího duelu, v němž budou zoufalí domácí napravovat strašlivou formu v tomto kalendářním roce.

Oproti starostem Blackpoolu se ty Potters zdají být až nepěkně nicotné. Nicméně v sázce je stále umístění v top10, po kterém Stoke neúspěšně sahal už v předešlých dvou ročnících. Zákony přímé úměry však hovoří ve prospěch Pulisova výběru, který se umístil nejprve 12. a pak 11., stále blíže vysněné metě. Ono slovní spojení "vysněná meta" ale na rozdíl od loňska fatálně změnilo význam, už není spatřováno v nějaké desáté příčce. Stoke totiž příští měsíc pocestuje do Wembley, aby se tu utkalo s Manchesterem City o nejstarší trofej na světě, FA Cup. V Blackpoolu teď tedy určitě doufají, že myšlenky mužstva, které roku 2011 zatím na cestách ani jednou nevyhrálo, budou již upřeny právě k tomuto klání.

Jenom přívětivé informace přináší Ianu Hollowayovi čerstvá lékařská zpráva. James Beattie už totiž po nemoci trénuje a naražený palec už údajně nebrání v pohybu Stephenu Craineymu. Krom toho už marodí akorát Basham a Carney, nikdo jiný k nim nově nepřibyl.

Stoke naproti tomu v týdnu přišel o jednu klíčovou postavu - Matthew Etherington si něco udělal s kolenní šlachou a určitě bude muset být nahrazen Deanem Whiteheadem. Smůla nadále provází Ricarda Fullera, jenž má stále potíže s achillovkou.

O titul a o Ligu mistrů. O to se bude hrát v sobotu večer na Stamford Bridge. K očekávanému souboji přijede Tottenham, který nedokázal na stadionu Chelsea vyhrát už 23 zápasů. Blues musí bezpodmínečně vyhrát, pokud chtějí udržet naději v titul, Spurs se ovšem musí pokusit o to samé, pokud si nechtějí utéct čtvrté místo zajišťující Ligu mistrů.

Situace na čele tabulky je následující. Manchester United má na prvním místě náskok šesti bodů. Jenže v neděli ho čeká náročný duel s Arsenalem a Chelsea doufá, že mu jeho městský rival pomůže. Samozřejmě se ale musí především soustředit na svůj duel s Tottenhamem, pokud v něm neuspěje, je ostatní výsledky zbytečné řešit.

Rozdíl mezi Blues a Rudými Ďábly by sice byl stále tříbodový, ale hned za týden je na programu právě vzájemné střetnutí těchto mužstev a za předpokladu, že by šlo všechno na ruku Chelsea a ona porazila i MU, měly by oba celky stejně bodů. V tom případě by o titulu rozhodoval rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými góly, kde je to hodně vyrovnané. Ale nepředbíhejme a soustřeďme se opět na sobotní duel v západním Londýně.

Během týdne se spekulovalo, jestli bude mít Carlo Ancelotti k dispozici záložníky Essiena a Ramirese a stopera Alexe, ale zdá se, že jsou všichni fit a budou moci nastoupit. Italský stratég tak může vybírat z kompletního kádru, možná po několika zápasech znovu zkusí na hrotu duo Torres - Drogba, ačkoliv se v posledních zápasech osvědčila spíše trojice Malouda, Drogba, Kalou.

Za třemi body půjde i Tottenham. Ten má totiž v závěru co napravovat. V posledních sedmi zápasech až příliš často ztrácel, dokázal jen jednou vyhrát a přišel o čtvrtou příčku. Los je k němu navíc nemilosrdný, a tak ještě na svěřence Harryho Redknappa vedle Chelsea čeká také Liverpool a Manchester City, se kterým Spurs bojují o Ligu mistrů.

Nicméně proti Chelsea není Tottenham radno podceňovat, jelikož je známo, že Spurs se umí proti velkým soupeřům vyburcovat. Jejich pouť Ligou mistrů budiž příkladem. Ovšem fakt, že na Stamford Bridge nevyhráli dlouhých 21 let, hovoří v jejich neprospěch. Jedno je ovšem jisté, případná remíza nebude ani pro jeden tým uspokojující.

Abychom byli kompletní, v nominaci hostů chybí Assou-Ekotto, Hutton a Palacios a chybět bude kvůli zraněnému kotníku pravděpodobně také Tom Huddlestone. Třísla tradičně trápí Ledleyho Kinga a menší problémy má i další obránce Vedran Corluka.