Premier League Anglie - Premier League

Dlouho to vypadalo na spíše ušmudlaný povinný triumf Arsenalu nad Norwichem. S odbitím 75. minuty se ovšem přihlásil o slovo Aaron Ramsey, jenž v rámci menšího šetření začal na lavičce, a hlásit se až do konce nepřestal. Právě zásluhou jeho koncertu pak Gunners soupeře ve výsledku jasně rozstříleli a na Dortmund půjdou bez nejmenších pochyb coby lídři tabulky Premier League...

Až do gólu ze 17. minuty se přitom Arsenal nijak zvlášť dobře neprojevoval a žil de facto akorát ze všudypřítomné ochoty hostí odevzdávat balony - nezřídka i v samotné útočné třetině. Jak se ale později ukázalo, v podání Gunners šlo o ukázkový klid před bouří alias vážným adeptem na gól sezony. Patrně nejhezčí kombinační akci dosavadního průběhu sezony rozjel už z vlastní poloviny Wilshere, aby si následně u soupeřovy šestnáctky dvakrát narazil s Giroudem a po finální vracečce placírkou s přehledem uklidil polaskaný míč k pravé tyči. Dechberoucí; a uklidňující.

Od této chvíle po dobu nějakých 20 minut totiž Arsenal sebevědomě kontroloval hru, i skrze pár lahodných "ťukaček". Lahodných a zároveň neškodných, což byl až na samotnou koncovku jakýsi evergreen zápasu. Ke tvorbě šancí se totiž doopravdy neměla ani jedna strana. Hrálo se prakticky kompletně bez nich, hned ta další ojedinělá příležitost v podání Kanonýrů ale klidně mohla vyústit v pohodlný náskok. To když Gibbs dostal prostor na levé straně, sklepával pod sebe pro Girouda a Ruddy se blýskl skoro až nereálným reflexem pravé ruky.

Canaries začali vystrkovat růžky teprve závěrem prvního poločasu, když měl Szczesny problémy s jedním centrem z pravé strany a prvním řádným střeleckým pokusem jej ze střední vzdálenosti prověřil excelentní Leroy Fer.

Také druhý poločas začal Norwich spíše nebojácně než ustrašeně, s favoritem hrál přinejmenším vyrovnanou partii. Jenže jak se ukázalo v 58. minutě - Arsenal se zase akorát "uklidňoval" před bouří. Tu protentokrát znamenal rychlý brejk zakončený přesným centrem Girouda a utěšeným Özilovým náběhem z hloubi pole. Giroud už podruhé v ne zcela tradiční roli nahrávače; Özil poprvé v ještě méně tradiční roli hlavičkáře.

Norwich ani za stavu 0:2 moc nezměnil, Hooperovi se stále nedostávalo adekvátní podpory, ale i bez jeho "užití" se nakonec Kanárci ještě poměrně brzy dočkali kontaktního gólu. Může za něj centr Olssona, nedůrazné odvrácení Mertesackera a perfektně zkrocená rána Howsona přesně k levé tyči Szczesného svatyně.

Následné pasáže už ale znovu patřily Arsenalu, respektive fenomenálnímu Aaronu Ramseymu. Ten dvakrát sám nadějně střílel, aby donutil Ruddyho k solidním zákrokům, a dvakrát k té samé činnosti vyzýval Özila s Bendtnerem. Pokaždé ale situace dopadla stejně - zákrokem norwichské jedničky. Teprve na popáté se už Ramsey definitivně urval ze řetězů a zasadil Canaries rozhodující ránu. A jakým způsobem! V šestnáctce zasekl jednomu protihráči, pak druhému a nakonec neuvěřitelně vyklidněným finišem zvýšil na 3:1. A podobně chladnokrevně si počínal také vzápětí, když brilantně sklepával neméně brilantní přenesení Rosického a Özil už měl hodně snadnou práci - 4:1, exhibice.