Premier League Anglie - Premier League

Již popáté v sezoně dnes Southampton pokořuje hranici tří obdržených branek; dnes ji dokonce i podruhé překročil. Přitom poločasové skóre 0:0 neomylně napovídalo, že se Adkinsova parta směrem dozadu zvedá, po pauze už to ale zase byla ta stará písnička. West Ham, inspirovaný záložníkem Noblem, ve finále udeřil hned čtyřikrát.

Jaaskelainen byl zatím ze všech prvoligových golmanů povoláván do akce vůbec nejčastěji (32 zákroků), první poločas mu ovšem na této statistice příliš nepřidal; spíš vůbec. Ojedinělý Rodriguezův pokus si to namířil mimo tři tyče. A vlastně ani debutant Boruc na druhé straně prakticky nebyl v pohotovosti - jen si jednou odvážně doskočil pro Jarvisův centr. Obecně to na hrací ploše Upton Parku vypadalo tak, jako by se obě strany předháněly v důraznosti sdělení, že jim na finální fázi vlastně ani nezáleží. Tu pravidelně nezvládaly, ne-li odbývaly.

A ničemu nepomohl ani pozdější posun Sotonu k opatrnější mezihře, kdy se divák pomalu nedočkal riskantnější přihrávky - také tahle změna, přirozeně, tvorbu šancí nijak nestimulovala. Po 45 minutách tak šlo na Boleyn Ground docela dobře zkonstatovat nudu, zcela nezáživný průběh, charakterizovaný čekáním Kladivářů na otevřené prostory pro brejkové výpady, které ovšem Saints - pozornější než kdy jindy - stále ne a ne připouštět.

Jenže druhé dějství se neslo ve znamení hostujícího "vracení se do minulosti"; tedy do dob, kdy obrana soustavně hořela a dovolovala protivníkům střílet jeden gól za druhým.

Pár sekund po restartu tedy Boruc udělal to nejhorší, co brankář udělat může. Po Nobleově centru ze standardní situace nejprve vystartoval, pak ale začal ustupovat a nakonec se ocitl být na špatné noze, když Collins inkriminovaný centr jen proběhl, aniž by se ho dotkl. Noble se tak prosadil, jakkoliv o to původně neusiloval.

A pak pro změnu otřesné váhání v rozehrávce potrestal Benayoun, když na zadní tyči geniálně uzřel lehce schovaného, avšak vzápětí snadno skórujícího Nolana. Po dvou minutách a pár sekundách tak bylo rázem takřka hotovo.

Po hodině hry na plac mířili dva útočníci, nejlepší střelec týmu Rickie Lambert i Zambijec Mayuka; ještě než ale stihli vystřídat, jeden z "odpadlíků" Jay Rodriguez podržel míč ve vápně soupeře, ideálně našel Lallanu a jeho práce nemohla být skvělejších parametrů. Citlivý první dotyk s mičudou šel ruku v ruce s obratnou otočkou a okamžitým finišem takříkajíc "pod víko".

Soton znovu ožil, navíc s Lambertem se pak ihned dostavila potřebná urgence v útočné třetině. Sám důrazný forvard zajímavě pálil z přímého kopu i nepřesně hlavičkoval - a jižané rázem vypadali být nasměrováni za částečnou bodovou nadílkou. Z tohoto sympatického směru je ale opět odklonila Fonteho hloupost při šplhání na Andyho Carrolla ve vlastním pokutovém území; ta WHU přinesla penaltu a Nobleovi druhý zásah v zápase.

To už Saints poněkud znechutilo, další mohutný nádech se již nekonal. A to i přes zmatky dua Reid-Jaaskelainen. Naopak se ještě v neuvěřitelném světle předvedla letní posila WHU Modibo Maïga, jenž se i v trojím obklopení po delším sprintu prosadil k technické střele na zadní tyč - 4:1.