Premier League Anglie - Premier League

Ohromující thriller přinesla pondělní dohrávka. Everton v jeho rámci sváděl souboj nejen s houževnatým protivníkem, ale i s jedním ze dvou asistentů rozhodčího. Ten hned dvakrát upřel domácím regulérní gólovou radost, takže nakonec Straky z Goodison Parku vezou nesmírně šťastný bod za remízu 2:2.

V duchu mimořádně smutné, ale svým způsobem krásné vzpomínky na tragédii z Hillsborough se dnes vykopávalo na Goodison Parku. Dva maskoti s číslovkami 9 a 6 na zádech (na znamení počtu obětí) stáli uprostřed hromového potlesku u příležitosti akce "Justice for the 96", která znovu otevírá kauzu ohledně viníků patrně největší katastrofy v dějinách kopané. Pro zápasový bulletin pozůstalým věnoval pár hřejivých slov i sám David Moyes, manažer rivala tehdy zasaženého Liverpoolu FC.

Málokterého diváka tento ceremoniál zanechal chladným, jen mezi aktéry v modrém se v příštích 90 minutách těžko hledal někdo, kdo by viditelně smutnil a nesoustředil se na hru. Spíš naopak - fotbalisté Evertonu se na perfektně upraveném trávníku dokonale koncentrovali, za celou úvodní půlhodinu soupeři sotva propůjčili balon (o kombinacích na evertonské půlce ani nemůže být řeč). Navíc Jelavić hned ve druhé minutě shledal svou gólovou dorážku Fellainiho zajímavé střely jako nedovolenou. Stál totiž v ofsajdu, doopravdy, a ještě si při dopadu na tyčku poranil koleno tak, že po dalších několika minutách vystřídal a nakonec útroby stadionu opouštěl o berlích.

Pro Toffees nicméně žádná velká škoda, tedy co do dnešního herního projevu. Energický debutant Mirallas i úžasně sehrané duo Pienaar-Baines představovali pro Straky permanentní nebezpečí, přičemž v 15. minutě také prvně zapršelo. Pienaar na hraně šestnáctky překrásnou patičkou vrátil míč rozeběhnutému Bainesovi, jenž si byl dobře vědom svého cíle, aby po dravém vniknutí do vápna hravě překonal Harpera.

Newcastle naproti tomu očividně tápal v novém rozestavení 4-2-3-1 a pykající manažer Alan Pardew navíc z tribuny těžko mohl pořádně reagovat. Magpies se tedy za celý poločas nezvedli ani o chlup, do jediné šance je - respektive Cissého - dostal nahlas chybující Neville. Senegalec tehdy trestuhodně minul a tím dál opět prostor daleko hladovějšímu protivníkovi. V jeho barvách dokonce i stoper Jagielka pěknou ranou ze střední vzdálenosti pohladil levou tyč Harperovy branky. Brankářův zoufalý výraz pak hovořil za vše.

Karamelky rozhodně měly ještě do přestávky svůj náskok navýšit, neustále však dojížděly na svůj přehnaný chtíč skórovat. To byl případ neúnavně střílejícího, ovšem poněkud sólujícího Mirallase; ale i Pienaara, jenž po obrání Perche klidně mohl předat mičudu Osmanovi před odkrytou klec, místo toho nicméně sám pálil mimo.

A tahle váhání už domácí protentokrát doopravdy mrzela. Chvíli po restartu Cabaye vypíchl míč zpřed Osmana, nastartoval střídajícího Dembu Ba a ten se i díky neobratnému zákroku Howarda okamžitě po svém příchodu mohl jít těšit ze svého druhého zásahu v sezoně. Tím se pro Everton začalo všechno hroutit, a to až prapodivně krutě. Fellaini byl při svém gólu usvědčen z neexistujícího postavení mimo hru; Anichebeho hlavička se od břevna zcela prokazatelně odrazila za čáru, přesto se nerušeně pokračovalo; a o něco dříve nebyl daleko radosti ani Osman.

Strakám přitom budiž přičteno ke cti, že mezitím opticky dokonale srovnaly hru i procento držení míče a sem tam se decentní příležitostí přihlásily o slovo (jednou dokonce Ben Arfa unikal sám na v onu chvíli skvělého Howarda), přesto Goodison Park cítil gigantickou křivdu. Což platilo také po závěrečném hvizdu, i když po absolvování dvou kotrmelců.

Toffees se totiž v závěru utkání ještě načas (a právem) vrátili do vedení. Pienaar na hraně pokutového území našel Anichebeho, jenž jednoduchou půlrotací a křižnou ranou levačkou znovu rozjásal domácí publikum. To však v euforii vydrželo sotva pár vteřin. Jen chvíli po rozehrávce Ameobi hrudí citlivě sklepl vysoký míč do běhu Dembovi Ba a ten opětovně v koncovce nezklamal. Včas si všiml Howardova divného počínání, rozuměj náskoku do výšky v naivním očekávání lobu, takže Američana jen lehce podstřelil a šel slavit.

Goodison Park tímto poznal, jaké to je zažít euforii i obrovské zklamání de facto v jednom jediném okamžiku. Domácí si jistě zasloužili lepší výsledek.