Premier League Anglie - Premier League

Tři prohry v řadě. To se Redknappově družině ještě nikdy nepřihodilo a zažít premiéru zrovna v tuhle dobu, to vskutku není nic veselého. Nicméně souboj dvou amerických gólmanů skutečně vyhrál ten mladší, Tim Howard v brance Evertonu, jenž se čistým štítem zasloužil o další domácí skalp velkého soka.

K pozoruhodnému tahu se před utkáním odhodlal Harry Redknapp. A s odstupem času se dá říct, že jeho sázka na rozestavení 4-4-2 s Modrićem vlevo, Balem netradičně vpravo a defenzivním, nepříliš kreativním středem ve spolupráci se Sahovou 54minuotvou absencí pro gentlemanskou dohodu s Moyesem položily základy londýnského výbuchu na Goodison Parku. Tam se totiž zpočátku prezentoval omámený, líný soubor fotbalistů, který na každém kroku nestačil evertonskému nadšení, a když měl pracovat s balonem, jen si bez duše přihrával po obvodu obranné ulity protivníka.

Proto nikoho nemohlo překvapit, že úvodní dějství víceméně kontrolovali Toffees, kteří si také takřka výhradně tvořili šance. Nejprve v 21. minutě Jelavić sklepl míč do cesty Fellainiho, který si ještě z úhlu na bezchybného Friedela nepřišel, jen chvíli poté ale přihrávající muž pro změnu zaskóroval po pěkné akci Osmana. Ten se jakoby nic obtočil kolem ležérního Kaboula a naservíroval míč srbskému útočníkovi na osu hřiště, odkud zimní posila placírkou, z první a přes nohu uklidila míč k levé tyči. Friedel se možná nadějně vymrštil, šanci efektivně zasáhnout měl však přesto pramalou.

Třebaže se někdy kolem 35. minuty Bale uklidil ke své oblíbené levé lajně, aby nemusel hrát přes nohu a ještě na Bainese, rozdíl ve vyváženosti misek vah byl maximálně nepatrný. Přesto se něco změnilo: hráči Tottenhamu nejspíš po přestávce nově měli střílet z každé pozice - což si vzal k srdci hlavně Defoe, jenž ihned protáhl Howarda a pak ještě jednou z většího úhlu mířil nad bránu. Dalšímu útočníkovu pokusu z 53. minuty se už pak nešlo vůbec divit; Parker jej vysunul pěknou kolmicí a on skoro v souboji tváří v tvář opět nechal vyniknout amerického brankáře.

Ačkoliv každopádně Spurs byli v druhé půli zřejmě lepším soupeřem, přes mnoho střeleckých pokusů žádný z nich nenadělal Howardovi tolik práce, že bychom jej mohli označit za gólový. Koneckonců jenom nad břevno si to namířila trestuhodně nególová pumelice Modriće ze slušné pozice, další matné střely vyslal i Defoe. Naopak jedna jediná Osmanova šance po pěkném průniku Colemana ty soupeřovy snad strčila do kapsy, když se Friedel musel vytasit s pohotovým zákrokem z poměrně velké blízkosti.

Opravdu stoprocentní šanci si teda Kohouti schovali až na nastavení, které strávili výhradně na soupeřově polovině a díky drtivému tlaku si mohli dovolit vysunout i brankáře. Nicméně Van der Vaartova rána byla ztečována jen na horní síťku a Saha v kleče po šťastném odrazu nešťastně zacílil do tyče a následně Howardova kolena.