Premier League Anglie - Premier League

Čekání to sice bylo dlouhé, nicméně ve finále si na něj ve zlém nezavzpomíná žádný z fanoušků Evertonu. Toffees totiž dlouho nevěděli, jak vyzrát na nedobytnou hráz Burnley, ovšem nakonec svému soupeři další venkovní bodový zisk nedovolili. V závěrečné šestiminutovce hned dvakrát skórovali a dostávají se na tělo desátému Sunderlandu.

V první půli se ti, kteří dnes zvážili cenu lístku na Turf Moor, nenudili ani chviličku. Hrálo se na obě strany a to tak, že s tradiční anglickou intenzitou. Už v sedmé minutě se hryzali do rtů domácí příznivci, když Neill alibisticky přenechával balon Howardovi, ten u něj ani nemohl být dříve než Nugent a domácí útočník tak měl obří příležitost skórovat. Svůj pokus však nedokázal namířit mezi tři tyče. Také Evertonu "nahrál" do jeho premiérové šance soupeř, i když v tom byl tentokráte docela nevinně. Na Bikeyho osvobození totiž zvládl ideálně navázat Cahill, z jehož práce Pienaar vytěžil jen tuze nepřesnou ránu.

Mimořádně výživné byly minuty těsně sousedící s tou dvacátou. Nejprve Osman nekontroloval svou střelu úplně nejlépe, pak už ale úřadovali hosté. Hned dvakrát během 120 sekund se prozatím znuděnému Howardovi dostalo pořádného prověření. Jednou šlo o štiplavou bombu Fletchera levou nohou, podruhé z rohu nebezpečně zakončoval Elliott. Ještě než se ovšem situace na trávníku přeci jen trošku uklidnila, velmi nepříjemně zahrozili domácí. To když Bainesův nadýchaný centr Yakubu sklepl pouze do bližší tyče.

Ani když se delší chvíli nepálilo na ani jednu z branek, aktéři zápasu rozhodně neodpočívali. Nezahálel hlavně Biljaletdinov, jenž opět vykopal válečnou sekeru ve 34. minutě. Tehdy se šikovně uvolnil po Pienaarově pasu a v gólové radosti mu zabránil jen skvělý reflexivní zákrok Jensena. Do poločasu se Toffees mohli prosadit už jen jednou - v poslední možné chvíli z hranice šestnáctky přestřelil Heitinga.

Úvodní část nastavila standardy poměrně vysoko, takže ani není divu, že druhá půle zprvu poněkud zaostávala za očekáváním. Přihlížející z letargie vytrhlo až Nugentovo neurvalé protrhnutí ofsajdové pasti (kdoví, jestli se mu to opravdu povedlo) a okamžitá rána do tyče. To byl najednou učiněný šok. Brilantní zpracování a takřka ideální koncovka, toho se v posledních okamžicích obecenstvu zrovna nedostávalo. Jenže tím veselé chvilky Burnley v druhém dějství docela dobře končí. V 63. minutě totiž Jordan zatoužil po Pienaarově propoceném dresu a za pokus vysvléci ho uviděl již svou druhou žlutou kartu v utkání. Od té doby se už Clarets takřka nevyhrabali z vlastní poloviny.

Co pro ně v takové situaci bylo patrně nejdůležitější, bylo neinkasovat. A to se Burnley dařilo. Karamelky si k dobru mohly dlouho přičíst tak akorát pár polovičních příležitostí jako třeba Yakubuovu nevyzpytatelnou hlavičku nebo Biljaletdinovu nepřesnou pumelici ze střední vzdálenosti. Až v 84. minutě přišlo patrně nevyhnutelné - vedoucí branka Evertonu. Postaral se o ni střídající Vaughan, který v tu chvíli na hřišti trávil teprve svou druhou minutu. Pozici měl na první pohled velmi lehkou, na ten druhý však nesmírně těžkou. Na zadní tyč k němu totiž propadl nízký centr Fellainiho a on měl za úkol jej nasměrovat za brankovou čáru i přesto, že mu v cestě vadil spoluhráč Yakubu a ležící soupeř. Povedlo se a pro Everton to samo o sobě znamenalo zisk klíčových tří bodů.

Přesto však Steven Pienaar s Yakubuem ještě cítili potřebu Burnley dorazit, když druhý jmenovaný perfektně rozjel sólovou akci, zleva proběhl téměř až na osu hřiště a ve správnou chvíli narýsoval ideální kolmici pro svého kolegu. Ten se bez přípravy nemýlil ani slabší levačkou.