Primera División Španělsko - Primera División

Villarreal i bez čtyř klíčových opor dokázal lehounce zdolat Almeríi a vytvořil si pětibodový náskok na čtvrtou Valencii, která by dle předsezónních i nynějších odhadů měla s castellónským celkem soupeřit o třetí příčku v soutěži. Almería klesla na předposlední příčku tabulky a je téměř stoprocentní, že jí i letos čeká boj o přežití mezi španělskou fotbalovou smetánkou.

S trochou nadsázky bych mohl napsat, že zápas rozhodl fantastický výkon a hlavně šikovná levačka nejlepší letní posily do ofenzívy Borjy Valera, jehož proměněné standardní situace v prvním a druhém dějství přivedli Žlutou ponorku na ukolébávající klidnou vlnu a pohodový proud, který jí donesl až do vítězného doku. Nechám si to pro sebe a nenapíšu to.

Villarreal zápasu opanoval, přičemž si svěřenci José Luise Oltry nepřipsali žádnou výraznější příležitost, jíž by ledově klidného Diega Lopéze vyvedli z míry. Domácí mužstvo začalo výborně a bylo již zpočátku naladěno na ofenzivní rytmus a pojetí hry. První šance si vytvořili Santi Cazorla a Giuseppe Rossi, kteří ovšem své střely nezacílili mezi tři tyče.

V minutě dvaadvacáté se to Villarrealu již podařilo. Borja Valero se postavil k exekuci přímého volného kopu, odeslal do šestnáctky fantastický míč, na nějž si nabíhalo hned kvarteto relativně neobsazených hráčů, z nichž mičudu zasáhl jediný, a to poprvé od začátku hrající obránce Catalá, který si připsal v šestém zápase premiérovou trefu za svůj žlutý celek.

Po obrátce nejprve zklamal v zakončení Giuseppe Rossi, ovšem v osmapadesáté minutě jeho zaváhání napravil Borja Valero, který výtečně přestřelil zeď a zakroutil svou diagonálu k levé tyči marně plachtícího Diega Alvése. Výborně chytající brazilský brankář možná mohl udělat proti jeho střele víc, nicméně záhy dokázal, že patří k úzké špičce nejlepších brankářů v soutěži, když si poradil s několika velkými šancemi hostí v podání Rossiho, Valery či Jeffersona Montera.

Třetí branku nicméně Villarreal nepřidal, i přesto udržel jakou takous naději a nepatrnou ztrátu na druhý Real Madrid, ale podstatnější je pětibodový náskok na Valencii, osmibodový na Espanyol a dokonce devítibodový na Atlético Madrid, které mělo být jedním z největších konkurentů Villarrealu a Valencii. Vlivem špatné formy a nedobré přestupové politiky, nekonsolidovaného kádru a chabých výkonů pak z boje o třetí místo vypadlo.