Zápisky z Copy: Pět důvodů, proč se Brazílie opět třásla před duchy minulosti

Brazílie to dokázala, udolala Paraguay na penalty a zahraje si o medaile! Proč taková radost z tak rutinního výsledku? Inu, Kanárci se do semifinále Copy podívají po dlouhých dvanácti letech a předešlá dvě čtvrtfinále zpackali zrovna s Paraguayí. Letos to vypadalo podobně, a už potřetí se šlo na penalty...

Dnes se vlastně završila regulérní evoluce, že by se jeden ani neměl divit, že to zrovna letos Brazílie zlomila.

Rok 2011 byl učiněnou noční můrou. Elano, Thiago Silva, André Santos (ano, ten André Santos) a Fred (ano, ten Fred, a už tehdy) postupně na puntíku selhali a Brazílie padla ostudně 0:2 na penalty.

Rok 2015 už byl těsný. Za Brazilce tehdy neproměnili akorát dva hráči, z nichž jedním byl Everton Ribeiro, o němž bych ještě před pár minutami sebevědomě prohlásil, že Brazílii nikdy nereprezentoval. Paraguay nakonec favorita v penaltovém rozstřelu přetlačila stejným poměrem, jakým dnes prohrála (4:3).

Rozhodující pátý kop před čtyřmi lety ustál Derlis González, jenž dneska nějakým záhadným způsobem dokázal trumfnout i vyloženě trapný pokus Roberta Firmina, který jeho penaltě zpříma předcházel.

Derlis González zároveň tenkrát ve čtvrtfinále Copy 2015 skóroval z puntíku i během základní hrací doby a v důsledku tak opravdu značnou měrou přispěl k tomu, že se v Chile nikdo nedočkal vytouženého semifinálového derby mezi Brazílií a Argentinou, k němuž směřujeme také letos, kdy zároveň tentýž Derlis González ve skupinové fázi během základní hrací doby neproměnil penaltu též proti Argentině.

Je to tedy celé takové Gonzálezovo soukromé argentinsko-brazilské Inception, které ovšem takhle nad ránem zaboha nerozmotám, takže si z toho sami vezměte, co uznáte za vhodné, a popravdě — čím míň si z toho vezmete, tím asi líp, protože Venezuela beztak Argentinu vyřadí a bude to celé k ničemu.

Nicméně teď už přejděme k části, která doufejme bude dávat i nějaký smysl; přistupme tedy k pěti hlavním důvodům, proč Brazílie i přes 25 střeleckých pokusů nechala toto čtvrtfinále dojít až tak daleko...

#1 Paraguay hrála tak moc paraguaysky, jak jen to je fyzicky možné

Paraguay se pro mě ani omylem neřadí k těm nejzapamatovatelnějším účastníkům světových šampionátů, ale pokud bych si měl vybavit něco, co ji vždy charakterizovalo, byli to buldočí typy hráčů (tedy v první řadě Roberto Acuña), věčné operování na hranici sebeobětování (nebo také Roberto Acuña), sem tam nějaký řeznický zákrok (Roberto Acuña v kostce), tuny energie, brejky, a možná jeden talisman vpředu.

Stejně jako si u Ekvádorců můžete být turnaj co turnaj jisti, že se pokusí někoho zavraždit loktem do obličeje, tak si můžete být u Paraguayců jisti, že ať už dají góly tři nebo žádné, nebude to pěkné na pohled a vypustí u toho duši. Alespoň taková byla moje vágní vzpomínka. A dnešek mi přinesl ukázkové déjà-vu.

Jakmile se tedy kdokoliv v pruhovaném, kdo se zrovna nejmenuje Almirón, rozeběhl s míčem, většinou se mu u kopaček do dvou vteřin rozskákal a brzy odputoval zpátky na kopačky Brazilců, ale to ničemu nevadilo — právě a jedině bez míče se totiž Berizzova parta ocitala ve své kůži. Ať už to zrovna znamenalo prostor pro vydřenou žlutou kartu (mezi 30. a 37. minutou si rozhodčí zapsal tři paraguayská jména), anebo příležitost k čistému přebroušení protihráče, zablokování střely, čemukoliv, Paraguayci byli očividně u vytržení.

Oni to totiž mají zmáknuté. Brání vždy se srdcem na dlani a emocemi na rukávu, nikdy nesleví ze sta procent, nikdy se do obranného zákroku nevrhají později než jako první a jinak než s vypětím všech sil; až by možná jeden z dálky tipoval, že musí být úplně zoufalí... a přitom nikoliv, ono to všechno vypadá vcelku metodicky, jako mechanická, všední záležitost. Tomu se říká prostě a jednoduše mistrovství v oboru.

Iván Piris zvlášť vynikal. Doteď sice netuším, za jaký klub hraje, ale okamžitě jsem si ho oblíbil — pět obranných zákroků, stejný počet odvrácených míčů, dva bloky. Jeho sebeobětování by se zkrátka dalo nazvat nakažlivým, jen kdyby se dané sérum v táboru Albirroja nepodávalo každým dnem ke snídani.

Celkem dnes Paraguayci za 90 minut zblokovali 10 brazilských ran. S nastavením cca jednu každých deset minut. To je přesně o jednu střelu méně, než kolik jich za všechna čtyři klání sami vyslali na bránu soupeřů.

#2 Firmino národnímu týmu nesvědčí, a národní tým nesvědčí jemu

Tohle měl být velký Firminův průlom na mezinárodní scéně. Ne snad že by tomu nasvědčoval jeho dojezd sezony na klubové scéně, který byl neustále narušován zraněními, to ho spíš do takové pozice tlačily okolnosti — Neymarovo zranění i Titeho připravenost mu svěřit plnou důvěru na úkor Gabriela Jesuse.

Tite si patrně vyčítal, že na loňském mundialu sázel takřka výhradně na nególového Jesuse, a tak byl tentokrát připraven začít od nuly s Firminem, když proti Bolívii Jesuse posadil a všechny své žetony nasunul na políčko číslo 20. První poločas proti úzkostlivě bránícímu soupeři potom vypadal zhruba tak jako 90 minut dnes proti Paraguayi. Firmino sice asistoval u druhé branky, to však do nebývale rozevřené obrany. Jinak pusto prázdno.

Proti Venezuele (0:0) za celý zápas vystřelil čtyřikrát a ani jednou mezi tři tyče. Stejný počet projektilů vyslal rovněž dneska a brankáře prověřil jenom jedinkrát. Mezitím evidentně působil nesvůj. Dvakrát fauloval, dvě z jeho střel byly zblokované. Celkově na jeho hře bylo cosi permanentně váhavého, nejistého.

Dostali jsme se do fáze, kdy se zdálo nad slunce jasné, že nebýt faulovaný na červenou kartu, Firmino rozhodně nepromění již druhý únik na gólmana v intervalu zhruba pěti minut. Vždyť jen ten úskok do pravé strany byl takový... nepřirozený, divný. Takhle se přece suverénní střelec nechová.

Dostali jsme se do fáze, kdy se přirozená brazilská reakce na jeho lajdácky kopnutou penaltu nejspíš rovnala prostému odevzdanému "no jistěže". Celé to prostě tak nějak pasovalo, dávalo smysl.

Ale pouze o Firminovi a jeho nevalné fazóně to taky není, plnou nálož kritiky si on sám schytat nezaslouží.

"Devítka" se v Brazílii po mistrovství světa 2014 a představení Freda stala de facto sprostým slovem, na tomto turnaji však Kanárkům evidentně chybí, a nemá cenu dál jakkoliv předstírat, že tomu tak není. Ne snad že by si dnes bez ní domácí netvořili šance, ovšem hodně střel vylétávalo z druhé vlny poté, co se v pokutovém území prohrál hlavičkový souboj nebo stoper prostě přetlačil Firmina/Jesuse/Coutinha.

To samozřejmě není ideální, kór s nelidskou paraguayskou ochotou vrhat se do střel. Bez klasického hrotového útočníka zkrátka Brazílie neustále klepala na dveře, kdežto se silnou prezencí ve vápně by ty dveře dříve nebo později razantně prokopla, a bylo by po všem. Jenže Tite se ani neměl na koho obrátit.

A když už se to takhle dopracuje až na penalty a Firmino tu svou nedá, hádejte, kdo jako na potvoru promění rozhodující kop? Přitom když pak slavící Jesus naskočil do náruče Alissona, bylo vidět, jak si celým tělem oddychl. Firmino na takový moment v reprezentačním dresu stále čeká, a dokud Tite bude trvat na tom, aby se on přizpůsobil jeho potřebám a ne naopak, liverpoolská modla si nejspíš jen tak neuleví...

#3 Hráči to dělají Titemu naschvál

Kdyby Brazilci vypadli už dnes, trenér Tite by šel téměř určitě od válu, přestože oficiálně dostal mandát až do příštího mistrovství světa. To by zároveň znamenalo, že by se Brazilci už podruhé během dvou let pakovali ve čtvrtfinále velkého turnaje, aniž by jejich trenér výrazně pochybil. Jistě, můžeme se hádat o tom, zdali by to proti Belgii bylo s Firminem na místě Jesuse od začátku lepší (spíš nebylo). Možná se můžeme hádat i o tom, že Casemira šlo ve středu zálohy nahradit lépe než Fernandinhem (spíš nešlo)...

... ale finální verdikt bude vždy stejný: selhali hráči a jejich nervy, respektive hrozivá koncovka. Brazilci měli tenkrát mraky příležitostí na to ten zápas obrátit, mimo jiné i díky trenérově střídání (Renato Augusto vyrovnal a mohl i rozhodnout), když hned šestnáctkrát zakončovali zvnitřku pokutového území.

Dnes to bylo podobné. Tite hned v poločase sáhl po Alexi Sandrovi, aby dodal levé straně na větším drajvu a přisypal do vápna pár centrů. Že pak všechny zdánlivě letěly kilometr nad zemí, to už není Titeho chyba. Kouč také správně vycítil, že po vyloučení není na co čekat a nahradil Allana Willianem, který potom zprava řádil jako černá ruka a v úplném závěru i nastřelil tyč. Ty scházející milimetry opět nebyly Titeho chyba.

Přesto by právě sám Tite bezesporu nesl následky. Přestože se po mistrovství světa zařídil a na belgickou lekci z efektivity (z protiútoků) zareagoval konzervativnějšími instrukcemi krajním bekům a dal tak letos vzniknout skóre 8:0 ve skupině. Přesně tak: Brazilci by dnes vypadávali, aniž by jedinkrát inkasovali.

A přece by to odnesl strůjce daného systému...

#4 Prokletí Casemirem

Tu statistiku jste před výkopem jistě viděli stokrát: Brazílie do tohoto čtvrtfinále prohrála pod Titem jenom dvakrát, a u obou proher chyběl defenzivní záložník Casemiro. Jednou šlo o přátelský zápas s Argentinou (červen 2017), podruhé se jednalo o zmíněné čtvrtfinále mundialu, kdy středopolař Realu Madrid stejně jako letos odpočíval v trestu.

V obou předešlých případech Casemirovu klíčovou roli nejníže položeného záložníka zastával Fernandinho, který byl tentokrát lehce zraněný, takže ani jeho Tite nemohl využít. V relativní personální nouzi se nakonec obrátil na neapolského Allana, který si od 19. května kopnul jen 20 minut proti Peru. A v Portu Alegre podle toho také vypadal. Rychlostně nestíhal, do tvorby hry se téměř nezapojoval.

Nenechte se přitom mýlit; byť to ve třetí třetině zápasu bylo ze strany oslabené Paraguaye už jen o neúprosném betonu, do vyloučení se Albirroja čilých výpadů neštítila. Ba co víc, první tři rychlé kroky většinou ve středu pole stačily alespoň na dílčí přečíslení, což se Brazílii od MS obyčejně nestává. Kdepak, Tite si při skládání semifinálové sestavy zhluboka oddychne a Casemira pro jistotu jmenuje jako prvního, i před Alissonem.

#5 Kdo by chtěl hrát v Belo Horizonte?

O tomhle blížícím se osudu jste před výkopem jistě slyšeli stokrát, a originál si možná ještě dnes vybavíte: Brazílie před pěti lety v Belo Horizonte v semifinále hrozivě vybouchla s Německem, a nyní jí tam semifinále čeká zas a znovu. Navíc dost možná s Argentinou, která Brazilce na jejich vlastní půdě v rámci kontinentálního šampionátu dosud ani jednou neporazila. No řekněte, to už snad radši vážně prohrát hned ve čtvrtfinále s Paraguayí než si na sebe ušít takovýto monumentální bič, nebo ne?