Zápisky z Copy: 5+1 důvodů, proč se vyplatilo si noční derby naladit

Kdokoliv v noci nenařídil budík či se rozhodl nevyslyšet jeho zvonění, by měl nyní litovat. Argentina totiž nebyla tak moc k ničemu, jak se všeobecně čekalo, a s Brazílií sehrála poctivé semifinále na ostří nože. Výsledek je nakonec očekávaný a pravdou je, že Brazílie většinu zápasu seděla vzadu a čekala, co soupeř vymyslí, ale přesto to vážně stálo za to!

Domácí Kanárci mají v tuhle chvíli titul zajištěný. Ne snad že by Chilané nebo Peruánci plánovali finále skrečovat, ale historie nám napovídá, že by k takovému kroku klidně mohli přistoupit.

Na svých posledních pěti velkých turnajích totiž Argentina vždy závěrem svého tažení prohrávala s pozdějším celkovým vítězem. S výjimkou Uruguaye (Copa 2011) a Francie (MS 2018) se sice to "později" rovnalo "okamžitě po závěrečném hvizdu argentinského zápasu", ale to už je jen malý detail. Statistiku na úvod máme, a to se počítá.

Ještě, než přikročíme k důvodům, proč zpětně zhodnoceno nebylo úplně radno noční derby Brazílie s Argentinou zameškat, v rychlosti si zrekapitulujme jeho prostý průběh.

Zprvu to vypadalo, že se minimálně jeden Argentinec okamžitě vykartuje, protože k tomu hosté přistoupili jako takřka všichni účastníci k mistrovství světa 1990 — pěkně od podlahy. Brzy však Brazílie otevřela skóre a příští desítky minut strávila hlavně pečlivým strážením náskoku, což nebylo úplně brazilské, ale zato velmi titeovské.

Messi mezitím zvládal operovat jako střední záložník hned vedle Paredese a zároveň chystat šance pro Agüera, který jednou hlavičkoval i do břevna. V závěru pak Argentinci (právem) chtěli po sudím dvě penalty, přičemž o jednu se ucházeli natolik vehementně, že v zápalu boje zapomněli, že Gabriel Jesus umí pekelně rychle běhat, a bylo hotovo.

Zhruba takhle to tedy celé vypadalo. A ještě, než přikročíme k výjimečnostem, shrňme si na hromádku ty zcela všední věci: Coutinho ve velkém zápase národního týmu nic světoborného neudělal, přestože si tentokrát užíval více volna než obvykle, a obránci Argentiny dělali vzadu naprosté zhovadilosti. To jsou obě už takové klasiky.

#1 Dani Alves dal vzpomenout na Cafúa

Dnes již skoro 50letý Cafú strávil více než deset kompletních sezon v italské Serii A a byl součástí pěti zlatých brazilských výběrů, přesto si ho dnes asi většina českých fanoušků spojí jen s jedním videem z římského derby, na němž sprostě vymáchal našeho Pavla Nedvěda. Pokud jste náhodou dnes na internet zavítali po 20 letech, zde je dané video.

Dani Alves včera Cafúovu přehazovačku tak trochu napodobil, byť v mnohem úspornější podobě a na půlce soupeře. Aby toho nebylo málo, vyškolil záhy ještě jednoho Argentince a vše vyšperkoval no-look pasem Firminovi, který asistoval Gabrielovi Jesusovi u první branky zápasu. Bez debat nejhezčí druhá asistence léta, na kterou se krásně kouká z tohohle úhlu, i z tohoto úhlu, a dovedu si představit, že z úplně všech úhlů. (Mimochodem, ještě v rychlosti k těm výše zmíněným zhovadilostem argentinských obránců — má někdo lepší vysvětlení toho Pezzellova opuštění Jesuse a seběhnutí na přední tyč, než že... šel blokovat nereálnou Firminovu střelu?)

Dani Alves se ovšem u tohohle kousku nezastavil a školil i nadále. Kdykoliv si usmyslel, tak prostě kraloval. Do souboje jeden na jednoho se vrhnul celkem pětkrát a vždy z něj vyšel jako vítěz. Zároveň proti němu hrál ten vytaženější krajní bek Tagliafico a ani s tím Dani Alves neměl nejmenší problém. Jeho výkon byl suverénně tím nejdokonalejším, jaký si v tuhle chvíli od krajního beka za poslední roky vybavím.

Přitom je samozřejmě nutno mít vždy na paměti, že Danimu Alvesovi je už 36 let a jako jediný člen nominace pamatuje poslední brazilské zlato z Copy 2007. Tehdy nicméně ještě vysedával a jako člen zahajovací jedenáctky se do letoška na Copě v dobrém světle nepředváděl. Roku 2016 s Kanárky končil ve skupině, o rok dříve ve čtvrtfinále a roku 2011 na cestě k jinému čtvrtfinálovému krachu dokonce ihned po začátku turnaje přepouštěl místo v sestavě Maiconovi.

Letos Dani Alves Brazilce vede s kapitánskou páskou a přidaná zodpovědnost mu jde k duhu. Celý turnaj hraje jako zamlada. I když ono je vlastně složité říci A) co u Alvese znamená zamlada; a B) zdali byl vůbec "zamlada" prokazatelně lepší než po třicítce. Dani Alves nezná křivku. Jeho kariéra je v podstatě lineární klasa, a pokud se o něm jednou naši potomci a vnukové i vnučky nebudou bavit jako o zářném příkladu dlouhověké prvotřídní konzistence, potom jsme jako celá generace fotbalových fanoušků prostě selhali.

Takže si zapište za uši: Dani Alves byl, je a ještě nějakých pár let dozajista bude vynikající. Nejlépe lihovkou, ať to vydrží aspoň stejně dlouho jako sám Dani Alves na vrcholu sil.

#2 Gabriel Jesus a Roberto Firmino dohromady konečně fungovali

Dosud se o nich takřka výhradně hovořilo přinejlepším jako o konkurentech, přinejhorším rovnou jako o nekompatibilní dvojce, která spolu na hřišti ani efektivně operovat nemůže. Dnešek to druhé tvrzení nemohl vyvrátit s větší přesvědčivostí. A stačila k tomu jen jedna drobná, leč zásadní úprava jejich výchozích poloh na hrací ploše: dosud to byl Gabriel Jesus, kdo byl hnán do pravé strany, tentokrát to byl Roberto Firmino.

Tite takhle konečně uhodil hřebíček na hlavičku a přitom to vlastně nebyla taková věda. Je spíš vysloveně na pováženou, že to zabralo tak dlouho, když si člověk vezme, že Gabriel Jesus odjakživa disponoval lepšími záběhy za obranu a obecně akcelerací, kdežto Firmino má zase lepší centr, přihrávku a obecně tvořivé buňky. Ale co už. Hlavně, že se takové řešení vůbec někdy dostavilo, a že jsme si tyhle dva mohli jednou naráz užít takhle naplno.

Výsledkem byly nejen první góly, které kdy vzešly z přímé spolupráce Firmina s Jesusem, což je samo o sobě velká věc, ale hlavně taky góly parádní. Ten první už jsme si ukázali, ten druhý potom do jisté míry připomíná památné Walcottovo sólo za Arsenal proti Liverpoolu, akorát v kratším provedení. Že pak Jesus v závěru tvrdohlavě ustál soupeřův výpad, to byla vzhledem k jeho známému zvyku přibarvovat úplně každý kontakt věru příjemná změna.

Firmino scoring for Brazil to ultimately send Brazil to the final! Goal and assist. pic.twitter.com/jjyR3LGwGB

— Samuel (@SamueILFC) July 3, 2019

Pro Jesuse byl dnešní zápas obecně takovou příjemnou satisfakcí za celé loňské mistrovství světa, během něhož byl soustavně peskován za to, že krom vířivého pohybu nenabízí skoro nic vrchem. Tentokrát toho bylo ažaž. Gól, asistence, a ještě tahle krása, kterou ani s odstupem času a po několikátém zhlédnutí nedokážu vysvětlit.

#3 Alisson v bráně udělal něco, co se prostě nedělá

Alisson je vynikající brankář, a to není žádná novina. Jistě jste si už sami také zjistili, že dosud na tomto turnaji ze všech sedmi střel na bránu za svá záda nepustil ani jedinou. A na tom vlastně od pohledu není nic výjimečného; v průměru to nejsou ani dva testy na zápas. Co však rozhodně bylo výjimečné, to byl Alissonův nenucený zákrok proti Messiho kvalitně kopnutému přímáku. Reflexy fajn, ale zacházet navíc s balonem jako s nějakým frisbee? Nestoudné.

#4 Acuña byl na hřišti hodinu a neudělal zhola nic

To jen aby bylo všem jasné, nakolik si to Dani Alves povodil. Poněvadž tohle je fakt úchvatná záležitost.

Jo, a když už jsem teda zpátky u Daniho Alvese, rád bych taky zmínil, že ve vyhroceném nastavení utkání omylem dojel skluz tak, že vysloveně nabodl Paredese a ihned vzápětí se jal ujišťovat, že je soupeř v pořádku s tak laskavou urgencí, že Paredese skoro zaškrtil. No není Dani Alves prostě skvělý? Já ho žeru.

#5 Argentina závěrem nerozpoutala žádnou rvačku

Tohle působilo výjimečně, ale rozhodně to nebyl důvod, proč dnešní zápas stál za to, to spíš naopak.

Že nakonec nedošlo k něčemu, k čemu se po jednom výlevu Lautara Martíneze tak evidentně schylovalo, to bylo mé největší zklamání dneška. To, plus ještě takřka neexistující zapojení VAR. Takhle v dnešní době derby vypadat prostě nemají, to je neakceptovatelné. Emoce, které nevyvolá technologie? A ještě krocené natolik, že se nevylučuje? Děkuji, nechci.

Leccos každopádně vynahradil alespoň Lionel Scaloni, stále ještě dočasný trenér Argentiny, který se ve čtvrtfinále stal historicky prvním koučem v dějinách Copy, který byl očastován žlutou kartou, a dnes se to rozhodl potuplovat svým druhým žlutým napomenutím za příliš drzé protesty.

Ale to není to hlavní: on přitom všem zároveň Lionel Scaloni oblékal matoucím způsobem dvoubarevné tričko a přesně tentýž spodek teplákové soupravy z dob, kdy jste ještě nezávazně kopali okresní přebor, který si dnes akorát v rychlosti nasoukáte přes spoďáry, kdykoliv dáváte vařit vodu na špagety a zjistíte, že vám doma došla sůl a musíte se otočit v sámošce.

Kdepak, Lionel Scaloni ví, jak si nás získat. Je to trenér lidu. Všedního lidu. Všedního lidu, který typicky neumí trénovat...

#6 Lionel Messi hrál dobře; trefil tyč, nahrál do čtyř šancí, a zcela výjimečně za nic nemůže.

*urychleně bere nohy na ramena*