Zápisky z Copy: Neohrožené Chile a katarské zklamání

Už za pár hodin začne v Brazílii třetí a zároveň poslední část základních skupin Copa América, a tak je nejvyšší čas podívat se na to nejzajímavější z uplynulých zápasů druhého kola. Jejími vítězi jsou rozhodně fotbalisté Kolumbie a Chile, kteří zaznamenali druhý triumf na turnaji a mají jistotu postupu mezi nejlepších osm. Los Cafeteros dokonce mohou do závěrečného duelu nasadit "béčko", protože mají zajištěné i prvenství ve skupině.

No a je to právě Kolumbie, kdo se začíná profilovat do role jednoho z favoritů na postup do finále. I proto, že Argentina, Messi neMessi, je zralá na padáka už ve skupině - obzvlášť pokud se Kataru v závěrečném utkání podaří smíchat prvky kreativní ofenzivy a přímočarosti z úvodního duelu proti Paraguayi a velmi solidně organizované hře defenzivy z duelu druhého. O něm ale níže.

Faktem zůstává, že Argentinci se na rozdíl od Kataru (a vlastně všech celků s výjimkou Bolívie a Ekvádoru) nemá čeho chytit. Geniální postava v osobě Lionela Messiho zafungovala jen částečně na světovém šampionátu a podobné to je i teď v Brazílii. Zbytek týmu je zkrátka tak enormně bezmocný, až tomu lze jen stěží uvěřit. Červíček už může hlodat i v psychice kabiny, která až příliš spoléhá na Messiho a ve které třeba bez jediné minuty na hřišti vysedává Dybala. Takové kompletní - a zároveň dlouhodobé - přehlížení by sejmulo i horší a týmovější hráče, než je zrovna hvězda Juventusu.

Argentina čeká na jakýkoli titul dlouhých šestadvacet let. A zhruba polovinu z tohoto období je tak nějak na Messiho bedrech, aby to napravil. No, bylo z toho pět velkých finále, která skončila vždy neúspěchem. Po dlouhá léta se v Argentině lamentovalo nad tím, jak může tak talentovaný a hvězdami nabitý celek tak dlouho končit nejlépe druhý. Momentálně je však problém jiný. Totiž "kde zase sehnat ty talentované hráče". Stačí se podívat na defenzivu a každému musí být jasné, že tohle už zkrátka není favorit turnaje. Za pár dní bude moct tuhle prognózu alespoň částečně vyvrátit.

A co dál? Blízko postupu je i přes remízu s Venezuelou Brazílie, stejně jako Peru, které si s menšími problémy poradilo se ztrápenou Bolívií. Velké problémy s postupem byť ze třetího místa bude mít taky Ekvádor, druhý nulový tým Copy. Naději na průnik do čtvrtfinále však zatím mají úplně všichni. Máme se tedy na co těšit.

Incredible Alexis v mimořádné chilské partě

Od začátku devadesátých let se povedlo obhájit titul na Copa América hned čtyřem mančaftům. V letech 1991 a 1993 uspěla Batistutova Argentina, načež začaly plodné roky brazilské samby. Na konci devadesátek se u poháru prostřídala legendární "R" parta ve složení Romário, Rivaldo, Ronaldo a Ronaldinha, která dodnes platí za jednu z nejlepších generací, co jihoamerický fotbal kdy nabídnul. Turnaje 2004 a 2007 pak Kanárkům vystříleli Adriano s Robinhem.

Kam ale tím vším směřuju. Ani jeden z těchto týmů neunesl při šanci na zlatý hattrick tíhu okamžiku a na turnaji shodně vyhořel už ve čtvrtfinále. A teď je tentýž úkol nyní stojí před Chile, zažívajícím (i přes neúčast na loňském světovém šampionátu) nejúspěšnější období historie. Copu Américu vyhráli La Roja před čtyři roky úplně poprvé a hned za rok se jim povedlo úspěch zopakovat.

A vlastně proč ne i letos? Argentina se topí v těžko pochopitelném marasmu, na Brazílii v domácím prostředí beztak dopadne hypertrofovaný tlak a vypadne ve čtvrtfinále s Japonskem nebo Katarem... a o zlato si to po boku Chile rozdají některé z dalších dravých štik v podobě Uruguaye či Kolumbie. A tam už se může stát úplně všechno - třeba i historická druhá obhajoba, která se zatím na Copě povedla jenom Argentině. A to ještě v pochybném poválečném období, kdy La Albiceleste ve dvou ze tří případů ani za vítězství nedostali trofej.

A proč teda má Chile dokázat to, co v nedávných letech to, v čem dvě nejtěžší váhy kontinentu selhaly - tedy prolomit alespoň brány čtvrtfinále? Svěřenci Reinalda Ruedy těží v první řadě z dobré party, regulérní zlaté generace, která se pořád veze na vlně úspěchu. A není to jenom střelecký dvojtakt Alexis Sánchez - Eduardo Vargas, kteří tlačí národní tým za třetím zlatem, ta parta se drží pohromadě ve velkém počtu. Arturo Vidal, Jean Beausejour, Charles Aranguíz, Mauricio Isla, Gary Medel a taky Gonzalo Jara. Ti všichni zažili už první triumf v roce 2015, no a teď tvoří většinu základní sestavy i letos. A to je samo o sobě velikánská pomoc. Mít v týmu hráče, kteří znají pocit vítězství, je mnohdy podstatnější než samotný talent.

Dokonalý obrázek představuje postava nejlepšího střelce i muže s největším počtem odehraných zápasů v dějinách Chile, zmíněný Alexis Sánchez. Znáte ho, ne? Jeden z vůbec nejslabších hráčů uplynulé sezóny Manchesteru United, a to je v konkurenci Youngů, Jonesů a Smallingů skutečně mimořádný počin. Tenhle Alexis si v prvním poločase utkání s Ekvádorem podvrtl kotník, a tak do sebe nasypal nějaké oblbováky, nohu obvázal a krátce po změně stran volejem rozhodl o výhře 2:1.

Vstřelil už svůj druhý gól na turnaji - za pět dní tak dokázal nasázet stejný počet gólů jako v Manchesteru ve všech soutěžích za celou uplynulou sezónu a spolu s Luisem Suárezem je po dvou kolech nejlepším kanonýrem Copy. Proměna v reprezentačního Hulka zafungovala. "Pokračoval jsem proto, že tenhle tým miluju. Když hraju za svou zem, vždycky hraju šťastný." Tohle asi hovoří za vše.

Aby to ale všechno nevypadalo jen růžově, je se podívat na hru Chile kritickou optikou. Ani výhra 4:0 nad Japonskem nebyla tak idylická, jak působí na výsledkové tabuli. Trable v zadních řadách tentokrát nezůstaly nepotrestány, jedna inkasovaná branka z penalty každopádně nepředstavovala výraznější potíž. Pravdou však je, že v Ekvádoru měli Chilané jednoho z nejslabších protivníků na turnaji, což tým od rovníku dokonale potvrdil i dnes v noci. Skutečná hrozba tak přijde až v závěrečném duelu s Uruguayí, jež taky poprvé odhalí silné i slabé stránky obhájců titulu v plném rozsahu.

Pozitivem, kromě výtečně fungujícího ofenzivního dua, určitě zůstává forma Charlese Aránguize. Záložník Leverkusenu po dvou asistencích z prvního zápasu přidal třetí parádní "áčko" právě pro Alexise a suverénně kraluje jihoamerickým nahrávačům.

Katarská pýcha předcházela pád

Jak svěže a pozitivně se Katar předvedl v úvodním utkání Copy, tak zklamaný byl snad každý, kdo sledoval druhé vystoupení asijského šampiona. Stejně tak, kdo letos v lednu nesledoval zmíněný Asijský pohár, nemá úplně ucelenou představu o tom, co to Katar vlastně touží hrát.

Vezměme to tedy trochu od píky. Katar na začátku roku vyhrál mistrovství Asie s nečekanou suverenitou. Útočník Almoez Ali se navždy zapsal do dějin, když v průběhu turnaje nasázel neskutečných 9 gólů - a stal se jak nejlepším hráčem turnaje, tak i rekordním kanonýrem všech šampionátů. Vězte však, že na údernou ofenzivu obecně Katar zas až tolik nespoléhá.

Což je informace, která může trochu překvapit ty diváky, kteří se sledováním pořadatele MS 2022 začali právě na Copa América. Jednoduše proto, že výkon Kataru v prvním kole proti Paraguayi byl nesmírně živelný, bohatý na ofenzivní výpady - a naproti tomu mírně rozháraný v obraně. Katařané nechávali vzadu skuliny až příliš často, pročež jsme se dočkali atraktivního špílu s hromadou šancí a ještě po hříchu plytké gólové listiny. Výsledek mohl být mnohem bohatší než 2:2. Konkrétně v prvním poločase se mohl brankář Paraguaye Fernández přetrhnout, aby dvě, tři stoprocentní šance soupeře zlikvidoval. A celý Katar se jen držel za hlavu.

Stejně jako jeden každý nezaujatý divák, kterému tentýž celek nachystal ve druhém kole absurdně mizernou podívanou. Proti tomu, že se Katar vytasil s úpornou defenzivou ve snaze utlumit nebezpečné ofenzivní zbraně Kolumbie, by člověk nic nenamítal. Pragmatický přístup v tomto konkrétním případě dává smysl a navíc, svěřenci Félixe Sáncheze Base, si na organizované defenzivě staví. Ano. Žádné přehnaně živelná představení, jako by si divák mohl myslet při koukání na duel s Paraguayí. Tohle bylo Kataru mnohem podobnější; byť samozřejmě důraz na destrukci a bránění byl proti Kolumbii předimenzovaný.

Což o to, tohle by ještě nevadilo. Horší bylo představení arabského hosta Copy Américy po lidské stránce. Že fotbalově nenadchneš, totiž občas tribuny rozdýchají. Ale chování, které je vyloženě unfair, agresivní, a to navíc směrem k rozhodčímu, to už se překousává těžko. Katar nejenže nepředvedl nic na hřišti, jeho fotbalisté navíc chvílemi povážlivě dřeli frňáky o dno i co do kvality charakterové.