Vidina Ligy mistrů je lákavá, ví Frydrych. Výši trestu za faul na Klimenta respektuje

V současném kádru Baníku byste nenašli zkušenějšího borce. Michal Frydrych (35) si ve své bohaté kariéře zahrál se Slavií Ligu mistrů a vyzkoušel si i zahraniční angažmá, když strávil dvě sezony v polské Wisle Krakov. Nemalé části fanoušků však rodák z Hustopečí nad Bečvou vstoupil do paměti až zákrokem na Jana Klimenta (31), po němž skončil nejlepší střelec Chance Ligy se zlomenou lýtkovou kostí. I o tom vypráví v podcastu Livesport Daily obránce Slezanů.

"Strašně mě to mrzí, Honzovi jsem se několikrát omluvil. V tom souboji jsem chtěl čistě vypíchnout míč, vůbec mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Myslel jsem si, že jsem ho trefil chráničem do paty a tím jsem ho podrazil, ale když se dlouho nezvedal, tak mi bylo jasné, že je něco špatně. Bohužel to už zpátky nevezmu."

"Věděl jsem, že dostanu větší trest na několik zápasů, ale říkal jsem si třeba tak pět. Byl jsem optimista a doufal jsem, že bych mohl třeba stihnout i poslední kolo na Slavii. Deset zápasů jsem nečekal, mrzí mě to, ale musím to respektovat. Uvidíme, jaké budou možnosti případného zkrácení trestu po této sezoně. Je mi pětatřicet a deset zápasů je opravdu dlouhá doba, ale pro Honzu to musí být samozřejmě ještě těžší než pro mě. Doufám, že bude co nejdříve v pořádku."

"Honza měl skvělou sezonu, dal spoustu gólů a asi jsem mu tím zkomplikoval budoucnost. Udělal jsem všechno pro to, abych se mu omluvil, protože mám i v životě nějaké svoje zásady. Ale je pravda, že první dny po tom vyloučení jsem si musel upravit nastavení na Instagramu, protože mi nechodily úplně hezké zprávy, některé se týkaly i mojí rodiny, takže to bylo složité. Ale postupem času jsem začal dostávat i reakce opačné a byl jsem rád, že lidé viděli i tu opačnou stranu celého příběhu."

"Začátek roku se u nás doma z osobního pohledu vůbec nevyvedl. Začalo to v lednu, kdy maminka zkolabovala, sice se ji potom povedlo oživit, ale další měsíc byla ve vigilním kóma a v únoru zemřela. Bohužel to pokračovalo a babička to nenesla vůbec dobře, byla už pak nastavená tak, že chce odejít za mamkou, takže mi den před zápasem na Dukle (12. dubna) zemřela i babička. V tom zápase jsem dal v nastavení vítězný gól a poslal jsem ho nahoru mamince i babičce. V tu dobu jsem se na fotbal moc soustředit nedokázal, ale na druhou stranu mi pomáhal od těch starostí doma."

"Jedu normálně s týmem všechny tréninky, ale samozřejmě rozdíl je v zápasových dnech, tam mám program jiný. Když se kluci chystají na utkání, tak já mám individuální plán nebo si jdu zaběhat do lesa. Během domácích zápasů jsem domluvený s asistentem trenéra Marcelem Frajtem, že z tribuny sleduji standardky soupeře a když tam něco vidím, tak jim píšu informace na telefon."

"Vidina Ligy mistrů v Ostravě je samozřejmě hodně lákavá. Máme skvělou sezonu a asi to tak prostě je, když to vezmu z osobního pohledu, tak to, že jsem se ztratil v životě dva blízké lidi z rodiny, se mi vrací alespoň v tom fotbale. S klukama jsme si opravdu sedli, máme skvělou partu v kabině. Sám vím, jaké to je Ligu mistrů hrát, a moc bych všem mým spoluhráčům přál, aby to zažili také."