Premier League - preview 28. kola

Nepříjemné vzpomínky se vynořují. Listopadový debakl na Etihad Stadium (0:5) sice ještě byl rozmělněn následnými dílčími úspěchy, avšak právě po něm Lambertova parta poprvé pocítila, jaké to je nacházet se uvnitř sestupové zóny. S tou pak birminghamští laškovali celou dobu až dodnes, kdy v ní trčí stejně tak...

...a tak se pomalu zdá, že v téhle fázi sezony Villans potřebují bodovat dokonce i proti obhájci titulu. Ačkoliv se samozřejmě neocitají v žádné bezvýchodné situaci (za 17. Wiganem zaostávají pouze o skóre), body zkrátka v současnosti potřebují v co největším množství, to dá rozum. Z posledních deseti kol totiž Villa vytěžila všehovšudy jednu výhru, navíc pokračuje ve své neschopnosti střílet branky a tím pádem se soustavně stává poněkud snadnou kořistí.

Když nic jiného, alespoň cizí výsledky Villans o tomto víkendu prospěly: Reading s Wiganem prohrály svá složitá utkání a Southampton, mužstvo těsně nad birminghamským celkem, senzačně nezvládl domácí duel s QPR. Naopak ManCity znovu nemůže být spokojeno s nebrzdící mašinou jménem ManUtd, potažmo zase vítězným Tottenhamem - nyní se hoši z Eastlands ocitají 15 bodů za vedoucí příčkou a pouhé dva před třetími Spurs. Manciniho parta je tedy v nepěkných kleštích, ačkoliv sám Ital prohlašuje, že je stále ve hře 33 bodů, a tudíž je možné naprosto cokoliv.

Citizens nicméně poněkud ztrácejí půdu pod nohama a nikterak jim neprospívají ani takové Kompanyho zdravotní problémy. Belgický kapitán nejspíš ani pro tento zápas nestihne doléčit bolavé lýtko. Zato Gareth Barry by měl být připraven naskočit proti svému někdejšímu zaměstnavateli.

Také Aston Villa zná moc dobře spojení problematický lýtkový sval-kapitán. A Ron Vlaar má zhruba podobné šance jako Kompany, akorát na rozdíl od něj dříve vynechal akorát střetnutí s Arsenalem, což by mu mohlo hrát do karet. Nejistá je rovněž způsobilost Darrena Benta.

Tradiční bašta atraktivity obstará kompletní nedělní program Premier League - je tu severolondýnské derby a s ním celá řada otazníků i vykřičníků. Naváže Arsenal na dva domácí debakly triumfem v prostředí, kde neslavil na předchozích čtyřech ligových výjezdech? Toť dotaz ze všech nejdůležitější...

Další výsledek 5:2 se samozřejmě čekat nedá, ale to se ostatně nedal ani ten druhý - a přišel. Navíc pokud na podzim oba celky sdílely starosti s jedinou výhrou ve čtyřech předcházejících kolech, tentokrát pospolu stíhají čtvrtý ligový triumf v řadě. A tlak na ně bude veskrze nebývalý. I dříve se v nedávné době oba znepřátelené celky utkávaly v podobně pokročilých fázích sezony, většinou měl ale Arsenal něco k 10 bodům náskoku (to platilo pro roky 2010, 2011 i 2007, kdy zbývalo maximálně 12 kol do konce).

Tentokrát je ve výhodnějším postavení Tottenham, přičemž si hýčká pouhé čtyři body k dobru. Pokud by tedy vyhrál, soupeři fatálně uteče; pokud by prohrál, zadělá na mimořádně drama. Může to tedy znít jako sebevíc omletá fráze, nicméně zdá se být holou pravdou, že moc důležitějších severolondýnských derby historie Premier League nepamatuje; pokud nějaké.

Proto by možná bylo dobré se preventivně připravit na ne tak zběsilý průběh, na jaký jsme za poslední léta zvyklí (průměr 4,85 branek na ligový zápas ve čtyřech sezonách včetně té právě probíhající). Oba týmy, které si po novém roce zažily svá hořká zklamání (předčasná vypadnutí z FA Cupu), si teď určitě moc dobře uvědomují důležitost domácí soutěže. Skvarda Villase-Boase tedy sice ještě bojuje také na evropské frontě, prioritou pro ni však musí zůstávat boj o tu nadřazenější evropskou frontu, tedy Ligu mistrů. Stejně jako pro Wengera, pod nímž Arsenal ještě nikdy nefinišoval hůře než čtvrtý.

Tottenham jde do severolondýnského derby posílený o přítomnost uzdraveného Jermaina Defoea, klíčového střelce však zatím utuchající problémy s kotníkem pustí přinejlepším na lavičku. Clint Dempsey je definitivně mimo hru pro obtíže v oblasti lýtka a mezi absentéry počítáme rovněž trojlístek Kaboul-Sandro-Huddlestone.

Na Garetha Balea, jednoho z nejobávanějších hráčů současné Premier League, nebude moci hrát zkušený Bacary Sagna, jenž marodí s kolenem - to jest patrně nejžhavější téma k řešení v táboře Arsenalu. Do hry zřejmě bude muset naskočit mladík Jenkinson. Uprostřed pole pak asi znovu nebude moci operovat Diaby, který jen taktak stihne překonat další z řady zdravotních neduhů.

V pořadí 151. souboj o nejžhavější část hlavního města Albionu vypukne v 17:00 středoevropského času. Na bezproblémový průběh derby dohlédne renomovaný sudí Mark Clattenburg, který řídil už tři klání těchto londýnských rivalů. Dvě z nich - ty dávnější (podzim 2003 a 2009) - opanoval Arsenal, jedno (duben 2010) Tottenham. Dojde dnes ke srovnání této bilance?

Fanoušci waleského celku se mohou po nebývalém pohárovém úspěchu premiérově těšit na své hrdiny na domácí půdě, kde se Labutím v rámci Premier League postaví Newcastle. Zajímavá podívaná by tak měla být zařízena.

Možná až nečekaně odevzdaným dojmem působil ve zmíněném pohárovém finále Bradford, který Swansea situaci řádně ulehčil a poté už jen přihlížel konečnému debaklu, jenž nakonec mužstvu ze čtvrté nejvyšší anglické soutěže nadělil rovného bůra. Nyní se však musí kompletní domácí strana opět plně soustředit na všední ligové starosti, kde Magpies budou chtít jistojistě navázat na poslední úspěchy...

...severoanglický tým se po zimním příchodu hned několika posil zvednul a třemi vyhranými ligovými mači ze čtyř (ve Villa Parku, proti Chelsea a Southamptonu) si vytvořil na nebezpečnu zónu již vitální šestibodový odstup. Právě první z výše zmíněných utkání bylo pro manažera Alana Pardewa jistě hodně vítané, neboť NUFC si tříbodovým exportem z Birminghamu mohl odškrtnout nulu v kolonce vítězství na hřištích soupeřů (doposud zde zaznamenal osm bodů).

Případná další výhra by hostující družinu opět posunula do bezpečného středu ligového pelotonu, daleko od pohárů i sestupových míst. Jednoduché to však mít Straky rozhodně nebudou, neboť Swans na Liberty Stadium prohrálo jen dva ligové duely (proti Evertonu a Norwichi).

Ki Sung-Yueng by se měl opět po vítězném utkání League Cupu s Bradfordem posunout do středu pole, kde je jeho tradiční místo. Vedle Ashleyho Williamse se do středu obrany postaví jeden z dvojice Bartley - Monk. Michel Vorm se může po chřipce opět vrátit do branky.

Straky se musejí obávat o stav svého kapitána Fabricia Collocciniho, kterého trápí bolavá záda. Jeho místo teď - a zřejmě i na většinu měsíce března - zaujme Mapou Yanga M'Biwa. Poprvé od 10. prosince a utkání na Craven Cottage by se mohl vrátit do základu vykurýrovaný Hatem Ben Arfa.

Nikdo na sebe v týdnu nestrhával takovou pozornost jako Rafael Benítez; a to vskutku nemá být pochvala. Španělský kormidelník se v jediném rozhovoru stihl opřít do fanoušků i vedení, aby pak nasupeně potvrdil svůj letní odchod. V dnešním domácím zápase s WBA to tedy od diváctva nepochybně dostane "sežrat"; důležitější otázkou ale je, jak se se vším vypořádají fotbalisté...

Kontroverze a problémy dovnitř i navenek, to je ostatně něco, co má Chelsea s WBA společné; ačkoliv Baggies a jejich problémové dítko jménem Peter Odemwingie (který nakonec pod pokutou a výhružkami setrval) nepředstavují tak velkou rybu. Tohle každopádně není jediný styčný bod obou mužstev. Chelsea totiž zároveň působí jako taková zásobárna manažerů pro WBA - nejprve to byl Roberto Di Matteo, teď je to dlouhodobý asistent Steve Clarke. Ten mimochodem nevyloučil, že by se v budoucnu mohl stát manažerem londýnského klubu, v němž si 11 sezon odkroutil také v roli aktivního hráče.

Psychickou kondici obou mančaftů jsem už tak nějak naťukl, teď k té fyzické, respektive ne už tak relativnímu měřítku, jakým je forma. Z toho si lze vzít, že Chelsea docela dobře otočila - neboť jestliže pod Benítezem zprvu váhala doma a přesvědčovala venku, teď je tomu spíš naopak. Na Stamford Bridge od remízy se Sotonem padl Arsenal i Wigan, zatímco z minulých dvou výletů Blues nepřivezli ani bod. Konkrétně na stánku Chelsea potom WBA v lize netriumfovali od roku 1978. Jenže Throstles se nyní po vyloupení Anfieldu a následném stvrzení "comebacku" skalpem Sunderlandu podobné statistiky jen sotva zaleknou...

Co je bude strašit daleko spíše, je situace s útočníky. Romelu Lukaku sice vypadal být nedávno v dobré formě, ovšem proti svému mateřskému klubu logicky nebude moci nastoupit. Krom toho tu jsou poněkud klasické zdravotní trable Shanea Longa, a tak Steve Clarke dosti pravděpodobně bude muset sáhnout po problémovém Odemwingiem (od zmíněného konfliktu nahrál všehovšudy tři minuty). Druhou možnost potom představuje Isaiah Brown, který se v 16 letech a 54 dnech může stát historicky nejmladším účinkujícím v Premier League.

Rafa Benítez pro toto měření sil s WBA nejspíš povolá nazpět uzdraveného Garyho Cahilla i Césara Azpilicuetu. Oba zadáci uprostřed týdne proseděli pohárovou odvetu s Middlesbrough. Což platí také o Yossim Benayounovi, ten si však na svůj návrat ještě nějakou dobu počká.

Reading může, Everton musí. Zápas na Goodison Parku zkrátka musí mít jasného favorita, neboť Toffees skrze dvě po sobě jdoucí prohry (což dosud bylo cosi nepředstavitelného v souvislosti s Moyesovým souborem) pomalu ztrácejí nit, a pokud by snad měli potřetí ztratit, jen horko těžko už budou dotahovat ztrátu na Ligu mistrů, ne-li pátou příčku...

Karamelky nejsou v žádné nevýhodě ani v nějakém ukrutném srabu - přeci jen teď dvakrát musely ven, z toho jednou ke všemu na Old Trafford. Navíc také jejich předzápasové postavení není o nic moc horší než to Royals. Everton sice čeká na výhru o kolo déle, nicméně dvojitý neúspěch si teď prožily také McDermottovy ovečky, přičemž ten úplně nejčerstvější byl dokonce skandálních rozměrů, ba možná i důsledků. Royals totiž na vlastním hřišti krutě nezvládli bitvu s Wiganem (0:3), svým přímým konkurentem, a tak zůstávají na nepohodlné 19. pozici.

Reading ovšem na podzimní měření sil s tímto soupeřem vzpomíná jedině v dobrém, což mu teoreticky může pomoci. Tehdy totiž podceňovaný mančaft na 11. pokus konečně urval své první vítězství od návratu mezi smetánku. Od té doby každopádně Royals stihli přidat všehovšudy čtyři další zářezy, nedávné silné období (v kombinaci s formou Le Fondreho) jako by znovu odeznívalo, a tudíž jsou nyní "královští hoši" opětovně velkými outsidery. I proto, že na cestách nezvládli sedm z posledních osmi utkání.

David Moyes patrně dvakrát nenaříkal, když si musel pro pohárové klání s Oldhamem odpustit služby Marouanea Fellainiho, teď už by jej nicméně fotbalistovy přetrvávající potíže s kolenem velmi mrzely. Belgičan má nicméně solidní šance na včasné uzdravení, podobně jako Victor Anichebe na základ. Nigerijský forvard totiž seděl právě během těch dvou nevydařených zápasů.

Útočník Pavel Pogrebňak načíná proti EFC svůj třízápasový ban; tím pádem by se mezi jedenácti vyvolenými mohl netradičně objevit žolík Le Fondre (potažmo Nick Blackman). Mimo hru zůstávají Roberts s McCarthym.

Nedávno se střetli Martin Jol s Tonym Pulisem, jakožto dva manažeři, kteří se narodili ve stejný den, avšak v jiný den. Teď tu máme podobný duel dvou březnových oslavenců Harryho Redknappa a Mauricia Pochettina, jen s tím rozdílem, že oba dva budou sfoukávat své svíčky na dortu zrovna v den vzájemného měření sil. Prvně jmenovaný jich tam rozhodně bude mít více; to však není důvod, proč by se ho argentinský manažer měl zvláště bát...

Sám je totiž v anglickém fotbale nový, teprve se rozkoukává, a tudíž je pro každý svůj protějšek dosti nečitelný. A pokud by snad zrovna Redknapp neměl mladého kouče prohlédnout při tomto sobotním odpoledni, mohlo by jít o osudovou ránu do týlu aktuálně nejhůře postaveného mužstva Premier League. Stabilně poslední QPR ztrácí na záchranu sedm bodů a podle Harryho Redknappa potřebuje vyhrát přinejmenším těsnou nadpoloviční většinu zbývajících zápasů - tedy konkrétně šest z jedenácti. A Soton, jakkoliv jde o složitý výjezd, musí být tím prvním zářezem.

Že to ale bude mít i starý harcovník jako Redknapp nesmírně těžké, to netřeba připomínat. Southampton například vsítil dvakrát větší množství branek než jeho dnešní soupeř, což značně přiživily právě nedávná kola. Zatímco Saints už třikrát v řadě nešli pod dva vstřelené góly, Rangers registrují všehovšudy tři zásahy v minulých osmi ligových duelech. Jen jeden z nich, ten dva měsíce starý z dílny Shauna Wright-Phillipse, byl přitom vítězný. Příští úspěchy Zamory s Rémym už byly pouze dílčí, v případě debaklu na půdě Swansea spíš ani to ne.

Harry Redknapp se vrací na stadion, kde před osmi lety zažil jeden z mála výrazných nezdarů své dlouhé a bohaté kariéry (se Southamptonem totiž v sezoně 2004/05 sestoupil), a činí tak bez jednoho ze tří jmenovaných střelců, Bobbyho Zamory. Toho na trávník nepustí kotník, tudíž se na místo v základu třese lednová posila, Loïc Rémy. Tala Ben Haima dále trápí svalový ohybač, takže by znovu mohl chybět.

Tandem Puncheon-Ramírez jistě ze všech sil usiluje o návrat mezi jedenáctku vyvolených a nejspíš by se i mohl dočkat, minimálně jeden z nich. Naopak s lavičkou náhradníků se zjevně bude muset spokojit José Fonte, jenž dva měsíce odpočíval a Mauricio Pochettino pochopitelně nemá zájem na uspěchání jeho comebacku.

Na podzim velká paráda, na jaře zatím velká tragédie. Stoke s West Hamem opravdu jen sotva mohly rozjet sezonu lépe, teď však pomalu, ale jistě zahazují veškerou plodnou práci za hlavu, lépe řečeno do koše. Od změny kalendářů koneckonců oba dohromady nastřádají všehovšudy tři vítězství, Potters přispívají jediným dílkem...

U nich tedy začneme; a hned zjistíme, že by na tom vlastně ve finále nemuseli být tak zle jako soupeř. Totiž Stoke jednak má na kontě více bodů (33:30), jednak si zase po dlouhém váhání rozpomíná na domov sladký domov. Naposled totiž na Britannii Stadium, kde dříve braly body i pomalu sestupující celky Southamptonu a Wiganu, ztroskotal Reading a toto první domácí vítězství Stoku od Boxing Day (26. 12.) teď má Potters konečně nakopnout.

To West Ham moc nemá, od čeho by se odrazil. Stejně jako West Ham v posledních sedmi kolech urval jediný (domácí) triumf, ovšem na rozdíl od Stoku letos na vlastním hřišti už čtyřikrát padl, a o takové půdy není radno se dvakrát opírat. Na druhou stranu venku je to samozřejmě ještě větší bída: z pěti minulých výjezdů Hammers nepřivezli ani bod, přičemž skórovali pouze třikrát. Obecně pak Kladiváři platí za nejimpotentnější výletníky (spolu s Potters), což je vskutku záhodno vylepšit; přeci jen šest bodů náskoku na sestupovou zónu alespoň budí respekt, když ne rovnou strach.

Co spíš budí strach, je absence kapitána Kevina Nolana. Klíčový záložník má zlomený palec u nohy, což zní ještě strašidelněji v kombinaci s Nobleho pokračujícími trablemi s ramenem. Ty ho už nepustily do utkání se Spurs, teď se nad dalším stěžejním článkem sestavy vznáší mohutný otazník. Guy Demel je už v pořádku.

Tony Pulis bude muset trochu přeskupit zadní linii, jelikož se příští tři kola bude muset obejít bez Roberta Hutha. Německý stoper obdržel dodatečný distanc za úder loktem mimo hru. To duo Etherington-Owen má na rozdíl od Hutha alespoň nějakou šanci na účinkování proti WHU, N’Zonzimu by v tom pak neměla zabránit ani zlomenina nosu - v akci holt bude jeden maskovaný fotbalista.

Stačily tři porážky v řadě a Sunderland se musí nervózně ohlížet za sebe. Aktuálně 15. Black Cats živí na sestupovou zónu už jen pětibodový náskok, a tak musel dokonce sám kapitán John O’Shea veřejně vystoupit a popohnat své spoluhráče kupředu. Právě teď - v duelu s 11. Fulhamem - je načase udělat další krůčky vstříc magické 38bodové hranici...

...ta je tradičně novináři, manažery, funkcionáři i hráči zmiňována v souvislosti s jasnou záchranou; a Sunderlandu do ní aktuálně, 12 kol před koncem, scházejí tři výhry. Ta první by přitom skutečně měla přijít na řadu již nyní. O’Neillova parta koneckonců Fulham deklasovala i venku (3:1) a s Londýňany jí to letos šlo také jindy. Nedávno na Craven Cottage vyhořel West Ham, trápil se tu i Tottenham a k duhu Sunderlandu šla i venkovní plichta na Arsenalu z úvodního kola ročníku.

Lépe postavený Fulham navíc ani nemá tak moc navrch v otázce formy. Je sice pravdou, že minule přemohl Stoke, jenže to šlo o domácí vystoupení (a venku Cottagers tradičně patří k tomu nejslabšímu v lize); a ke všemu rovněž všeobecně nepůsobí Jolův soubor úplně jistě v kramflecích. Za poslední tři kola se zmohl všehovšudy na jediný, ten vítězný gól - a pokud bychom vzali v úvahu předešlých devět ligových představení chalupářů, zaznamenali bychom naprosto vyrovnaný podíl výher, remíz a proher. Pokud tedy kapitán z druhé strany barikády John O’Shea nabádal k větší "konzistenci výsledků", mohli by si to samé předsevzetí dát také na jihozápadě hlavního města.

Tam se v pátek poměrně nečekaně zbavili agilního křídelníka Alexe Kačanikliće, jenž dohraje ročník v druholigovém Burnley. Martin Jol si to aktuálně může dovolit, neboť po roce znovu může hrát Simon Davies a své menší potíže překonali také krajní záložníci Frei s Richardsonem, nicméně přesto se tenhle tah v britských odborných kruzích nesetkává s přílišným pochopením.

Martin O’Neill dlouhou dobu letos zůstával věren rozestavení 4-4-1-1 se Sessegnonem operujícím těsně pod Fletcherem, minule se mu ale osvědčilo partnerství Dannyho Grahama s nejlepším střelcem týmu a u formace 4-4-2 zřejmě tím pádem zůstane i tentokrát.

Psal se druhý březen roku 1991, když vyzáblý holobrádek jménem Ryan Giggs střídal na Old Trafford do utkání s Evertonem. Uběhlo na den přesně 22 let a tentokrát zarostlý, leč stále atletickou postavu mající Ryan Giggs vyhlíží svůj jubilejní tisící start v dresu Rudých ďáblů. Dnes se tedy legendární Velšan stane teprve třetím Britem operujícím v poli, který dosáhne na tuto metu. A rád by si pochopitelně vlastní výročí osladil také úspěchem kolektivním...

Pokud bychom se ale měli držet čistě Giggsovy linie, nemůžeme čekat žádnou slávu. Při svém debutu totiž křídelník stál na poražené straně. Bude tentokrát překlenutí dalšího významného milníku příjemnější? Z krátkodobého hlediska se to dá docela dobře předpovídat. Norwich sice čeká na přemožitele už čtyři kola, za tu dobu ovšem třikrát vystupoval před vlastními ochozy; navíc před skalpem Evertonu se pro změnu Canaries devět kol v řadě nemohli dočkat prvoligového triumfu. Bůhvíjaký strach z nich tedy nejde, kór když na Old Trafford posledně slavili v roce, kdy padala takzvaná železná opona.

A zároveň - pochopitelně - ManUtd není z těch mužstev, které by se nutně muselo ohlížet na ostatní; to spíš naopak ostatní vzhlížejí k němu. Red Devils přeci prvoligové utkání naposledy neukočírovali 17. listopadu (shodou okolností na Carrow Road, bacha!), nadále drží krok se sedm let starou Chelsea, která měla po 27 kolech na svém kontě historicky nejvíce bodů (o korálek více než současní United) a rovněž v tabulce nemají konkurenci - městští rivalové na ně koukají s 12bodovým odstupem. Aby toho nebylo málo, Fergusonův defenzivní val zároveň odolává již tři po sobě jdoucí kola; nepřišli si na něj střelci Fulhamu, Evertonu ani QPR...

Velká stálice základní sestavy Norwiche, záložník Alex Tettey, zmešká vinou pochroumaného kolene už druhý zápas po sobě, další příležitost by tak měl dostat Howson. Nová akvizice z MLS, útočník Kei Kamara, si vítěznou trefou do sítě Evertonu řekl o místo v zahajovací jedenáctce.

Zkušený manažer Sir Alex Ferguson už s předstihem potvrdil, že bude mít k dispozici Robina Van Persieho, jenž posledně kvůli bolavému boku střídal ještě včas. Naproti tomu Phil Jones stále není Skotovi k dispozici a problematické koleno nepustí na trávník také Paula Scholese.

Zápas dvou "bonboniérových" týmů; takhle v duchu Forresta Gumpa překřtil duel Liverpoolu s Wiganem redaktor BBC Guy Mowbray. A věděl proč, pochopitelně: pokud jde o tyhle dva mančafty, málokdy víte, na čem jste. Zejména Latics jsou svou nekonstantností doslova pověstní, odjakživa patří k nočním můrám sázkařů - a Reds se k nim teď laskavě řadí také...

Wigan je schopný zremizovat zápas na bytelné Britannii a přitom doma ztrácet body se Sunderlandem či Southamptonem; pořád se nicméně (s výjimkou týden starého senzačního lupu v Readingu) omezují hlavně na dimenzi ztráta-ztráta...buď plnohodnotná, nebo částečná. Však jenom na DW Stadium atleti posbírali všehovšudy dva body z nedávno 18 možných.

To Liverpool si jde svou cestou - takže buď vybouchne, nebo soupeře řádně deklasuje. Takhle od prosince znemožnil Fulham (4:0), QPR, Sunderland (oba 3:0), Norwich i Swansea (oba 5:0), aby však mimoto senzačně podlehl Stoku (1:3) a doma WBA (0:2). Když už se ale každopádně bavíme o souboji s týmem z druhé poloviny tabulky, tak v takových bitvách alespoň Reds jakous takou konstantnost vykazovat zvládají: z 12 utkání tohoto charakteru strhli na svou stranu hned devět.

A jedním z nich byl rovněž domácí souboj s Wiganem. Ten vyústil v jasné vítězství favorita v poměru 3:0, na což spolehlivě dohlížel dirigent Luis Suárez. Uruguayský forvard by přitom na ony dva góly z podzimu rád navázal i tentokrát, vždyť má konečně na dostřel dlouhodobě nejlepšího střelce soutěže Robina Van Persieho. Do něj Suárezovi schází už jen jediný černý puntík.

Momentálně 18gólový Suárez by ovšem na dnešním výjezdu mohl postrádat svého parťáka Daniela Sturridge, z jehož práce v nedávné době dost těžil (a naopak). Bývalý hráč Chelsea si zhoršil pnutí ve stehnu a jeho start je značně nejistý. Alespoň Martin Škrtel je ale opětovně zdráv, a tak jediné pevné absence budou představovat Borini s Kellym.

Svého času nenahraditelný obránce Antolin Alcaraz se vrací do týmu, který se už pomalu naučil žít bez něj. Za těch dlouhých šest měsíců, během nichž si Paraguayec léčil bolavá třísla, mu koneckonců ani nic jiného nezbývalo. Jiný dlouhodobý marod, křídelník Miyaichi (tři měsíce, kotník), si ještě nějaký čas počká.