Ozvěny z Bundesligy: Přišli jste o klíčového hráče? Gratulujeme ke svobodě

Hlavní tvář je fuč. Robert Lewandowski překonával v Bayernu klubové i ligové rekordy, avšak po roztržce s vedením se raději přestěhoval do Barcelony. Nenahraditelná ztráta? Nikoliv. Po odchodu kanonýra se Mnichovanům otevírají nové možnosti a většinu z nich také jistě rádi vyzkouší. Podobně se na neobjevené dobrodružství může po prodeji klíčového muže těšit také Frankfurt. Ach, jak krásné je přijít o pouta na rukou.

Velebme novoty. Velebme Jordana Siebatcheua a Sheralda Beckera. Taiwo Awoniyi, kdo to je? Rychle se v berlínském Köpenicku začalo zapomínat na nigerijského střelce. Nebojte, z hlav příznivců Unionu určitě nevymizel, musel každopádně ustoupit nové útočné dvojici. Někdejší forvard bernských Young Boys Siebatcheu se v novém dresu trefil do černého už třikrát. Becker, který předešlé tři ročníky zůstával ve stínu Awoniyiho, si ke dvěma gólům přidal stejný počet asistencí. Také Eisernen umí nahradit svého Lewandowského.

Ne všude se však záplaty uchytí. Se slzou v oku se ve Wolfsburgu dál vzpomíná na Wouta Weghorsta. Safra, jak se máte znovu stát zajímavým mančaftem, když nejste schopni podruhé v řadě skórovat? Ještě k tomu proti slaboučkému Schalke (které - jmenovitě Simon Terodde - má po dvou neproměněných penaltách taktéž máslo na hlavě)? Rozpaky nad počínáním Nika Kovače na lavičce "Vlků" pokračují. Nově chorvatský mág udivil postavením stopera Sebastiana Bornauwa na post pravého beka. Hmm. Pevná ruka Olivera Glasnera ve VfL očividně pořád chybí.

Různé formace, různá jména, stejná síla

Kdo naopak rozhodně nechybí v Bayernu? Ano, správně, právě současný kouč Wolfsburgu. Zatímco Kovačovi se práce na Säbener Straße začala drolit po jednom roce, u Juliana Nagelsmanna něco takového zřejmě nehrozí. Média jej za manažerování zpravidla velebí, obočí povytahují jen při zkoumání lodivodova šatníku a do bulvárního světa pronikne kvůli změnám v osobním životě. Avšak z fotbalového hlediska vše v pořádku.

V nové sezoně pak glorifikace Nagelsmanna snad ještě zesílila. Pokud panovaly obavy, co se s ofenzivou Roten stane po odchodu Lewandowského, dal start ročníku ráznou odpověď. Bayern si spletl sport a ve čtyřech soutěžních duelech skóroval dvacetkrát. I bez Lewandowského. Jeho absence šla cítit snad jen ve střetnutí proti Wolfsburgu, v němž si Nagelsmannova družina vytvořila šance na sedm gólů, nakonec ale padly jen dva. Tato impotence však spíš představuje výjimku dávající razítko na pravidlo o konání pravidelných gólových hodů.

Jejich pořádání se vždy rád zhostí Sadio Mané. Věčně usměvavý Senegalec nevypadá jako někdo, kdo by veselou tvář pouze předstíral. Naopak se zdá, že v Mnichově skutečně našel zalíbení. Ostatně s fanoušky FCB křepčil už po prvním kole. Mané se jednou prosadil již v Superpoháru, další trefu si na své konto připsal ve Frankfurtu a hned dvakrát se trefil proti Bochumi. Na první pohled nevypadá jako rovnocenný target man za Lewandowského, to ovšem neznamená, že se nemůže stát nejlepším střelcem ligy. Momentálně vypadá na horkého kandidáta.

Klidně se však může stát, že nejlepšího bundesligového Torjägera znovu vyprodukuje Bayern, a přitom se nebude jmenovat Mané. Brilantně se po letní pauze uvedl Jamal Musiala, který se v 19 letech těší na průlomový ročník. Odchovanec Bavorů vsítil stejně jako Mané tři ligové trefy a rovněž se zaskvěl v Superpokalu proti Lipsku. Z vynikající práce Musialy těží na hrotu jak Mané, tak i Serge Gnabry. Ani jeden z nich nepředstavuje archetyp "devítky", přesto se nezdá, že by jim jejich místo v sestavě nějak vadilo. Ba právě naopak.

V úvodních střetnutích ročníku dotvářel smrtící kvartet tradičně skvělý Thomas Müller. V tomto složení piluje Nagelsmann formaci 4-2-2-2, v níž Musiala s Müllerem operují blíže středu hřiště pod double-pivotem Joshua Kimmich - Marcel Sabitzer a prostory u autové čáry vyplňují beci Alphonso Davies a Benjamin Pavard. Dobře ovšem víme, že jen jednoho rozestavení se Nagelsmann nikdy nedrží. V Bochumi se tak mnichovský útvar proměnil na 4-4-2 s klasickými křídly Leroyem Saném a Kingsleym Comanem. Ti nahradili Musialu, který se (snad jen na krátkou dobu) zařadil mezi zraněné hráče, a odpočívajícího Gnabryho, jenž se do hry zapojil až po změně stran.

Personální změny ovšem na Ruhrstadionu vůbec nebyly znát, pouze jedny hvězdy nahradily jiné. Demolici spřáteleného klubu řídili právě Sané s Comanem. První jmenovaný otevřel skóre a stejně tak mu lze přičíst významný podíl na šesté brance v pořadí, Coman se prosadil jednou, navrch přidal dvě asistence a vybojovanou penaltu k tomu. V případě Saného se přitom spekuluje o odchodu, jeho francouzský spoluhráč zase zmizel z radarů kvůli trestu za červenou kartu, který si ze závěru uplynulé sezony přenesl do nové. V Bochumi ale oba ukázali, jak se bojuje o přízeň kouče.

Takže tak. Lewandowski dokázal velké věci a jen těžko se bude hledat individualita, která by podobných čísel dosáhla. Bez polského ostrostřelce však útočící Bayern vypadá týmověji a přitom pořád stejně nebezpečně, ne-li ještě víc. A tak nějak se v táboře Roten pročistil i vzduch. Přece jen, měsíce trvající "sága Lewandowski" už dost otravovala. Mnichované přišli o diamant, avšak ne o nenahraditelný pilíř. Pevná konstrukce stojí dál a vybrušují se na ní nové drahokamy.

Trest za historický úspěch

Zřejmě to bude chvilku trvat. Zatímco Sébastien Haller, Luka Jović, Ante Rebić nebo André Silva pádili z Frankfurtu téměř ihned, Filip Kostić dlouho zůstává. Možná až moc dlouho. Za věrnost se dočkal odměny v podobě těžko opakovatelné jízdy Evropskou ligou a angažmá v Juventusu, Eintrachtu však přezrálý vztah v dlouhodobém výhledu dost možná spíš uškodil. Stal se totiž na Kostićovi příliš závislým. Jako správný otec sháněl Srb svým "Orlům" pravidelně obživu. Umí si však hesenský mančaft bez vychovatele poradit?

Odpověď nezná snad ani trenér SGE Oliver Glasner, jenž za Kostiće jednoduše nemá náhradu. Zažité rozestavení se třemi stopery se tak bude muset poupravit. Proti 1. FC Köln představil Glasner dopředu rigidní, avšak dozadu spolehlivé 4-2-3-1. Na levém beku se místo Christophera Lenze, jakési beta-verze Kostiće, poprvé představil Luca Pellegrini, který ve Frankfurtu hostuje z Juventusu jako handl právě za odcházejícího tahouna. V sestavě nechyběl ani Evan N'Dicka, jehož nedávno vábilo milánské AC. Pokud však nakonec zůstane v Hesensku, měl by spolu s Tutou (navzdory slabšímu startu Brazilce do sezony) utvořit pevnou stoperskou dvojici.

Levou stranu tak Glasner alespoň početně vyřešil, mezitím se ovšem objevily problémy napravo. Alamy Touré bude kvůli zranění chybět dva měsíce a jeho místo na pravém beku tak musel zalepit chorvatský středopolař Kristijan Jakić. Ten si nicméně proti 1. FC Köln nevedl špatně, avšak je otázkou, do jaké míry za to mohla hra soupeře, jenž se soustředil spíše na pokrytí středu hřiště.

Směrem dozadu Glasnerův "nový" Frankfurt obstál, vpředu to ovšem bylo horší. Slibovali jsme si, že vůdčí roli po Kostićovi převezme Daiči Kamada, ten ale po chybě ve druhém kole na půdě Herthy tentokrát začínal na lavičce. Japonec sice proti "Kozlům" nakonec zařídil jedinou trefu Eintrachtu v zápase, zatím se ale nezdá, že by kolem něj hodlal Glasner postavit zbytek týmu. Jako lídr se neprojevuje ani zatím neproduktivní Mario Götze. A jasno není ani o složení útoku. Šanci dostali Rafael Borré, Lucas Alario i Randal Kolo Muani. Gól zatím vsítil pouze Francouz Kolo Muani, ve třetím kole nicméně ustoupil Borrému a postavil se na křídlo.

Takže tak. Kostić chybí, a to velmi. Eintracht bez miláčka tribun Waldstadionu prochází druhým těžkým startem do ročníku v řadě. Die Adler se každopádně otevírá neprobádané pole působnosti. Bez Kostiće to bude bolet, avšak na druhou stranu je dobře, že už konečně odešel. Stejně by jednou o levonohou oporu přišel. Proto se Frankfurt podobně jako Bayern musí zase stát především týmem. Svobodným a volně dýchajícím.