Mourinho jako budovatel? Fotbalový svět se zatím zdráhá uvěřit
Předsevzal jsem si, že hodnotit Josého Mourinha budu až po sezoně. Dva ligové zápasy už však patrně jen stěží změní pohled na hodnocení pomalu končícího ročníku a jedno je jasné: věční kritici si na portugalském manažerovi smlsnou již nyní. Jsou ovšem v právu?
Ve středu Atlético Madrid ukončilo letošní pouť Chelsea Ligou mistrů, kde měla Mourinhova družina poslední reálné vyhlídky na zisk jediné letošní trofeje. Stále je sice ve hře o ligový titul, ale to by ze sebe musely Manchester City a Liverpool udělat naprosté nazdárky, aby putoval pohár pro vítěze Premier League do Londýna.
Po vypadnutí z Ligy mistrů se začaly ozývat názory, že José Mourinho zklamal a jeho první sezona po návratu na Stamford Bridge se nemůže bez trofeje v žádném případě rovnat úspěchu. Toto tvrzení je však minimálně diskutabilní a můžeme si být jisti, že právě José Mourinho s ním souhlasit nebude.
Na druhou stranu můžeme Portugalci jen stěží věřit, že letos žádnou trofej získat nechtěl. Ve skrytu duše jistě doufal, že by se na některé z front mohlo zadařit, nicméně svůj tým celých deset měsíců stavěl do pozice, kde Chelsea vypadala jako mužstvo naprostých zelenáčů, které nemá co ztratit a letos pouze pouští kořeny pro nadcházející sezony.
A právě ono zapouštění kořenů je zcela klíčové. Sám Mourinho na přestavbu kádru a nutně proběhnuvší transformaci myšlení celého klubu často upozorňoval a zatímco jeho kolegové v jiných klubech čas od veřejnosti - a teď nepočítáme příznivce daných klubů - většinou dostali, Mourinho schytával kritiku po každém sebemenším zaváhání.
Často si může Mourinho za reakce tisku sám, k novinářům nikdy nebyl zrovna přátelský a pokud nemá svůj den, může říct na tiskovce během dvaceti minut jen čtyři slova. Po svém návratu do Chelsea však dvojnásobný vítěz Ligy mistrů zvolil odlišnou rétoriku, než u něj bývalo zvykem. Mourinho totiž nepřišel s okamžitou účinností vyhrávat, ale zejména budovat. To je u Portugalcových angažmá výrazná změna, ale pokud by snad někdo nechtěl věřit jeho slovům, stačí se podívat na skutečnosti. Chelsea je v přestavbě a kdo tvrdí, že ne, lže si do kapsy.
S kým že to vlastně letos Mourinho prohrál? V domácí soutěži před ním pravděpodobně skončí Manchester City i Liverpool (druhá varianta je, že se Blues vklíní mezi ně; s titulem žádný soudný fanoušek nepočítá). Manchester City, kde rovněž prvním rokem staví mužstvo Manuel Pellegrini, avšak mnozí odborníci přesto říkají, že by Citizens měli letos nad ostatními mnohem výrazněji čnít, protože kádr má Pellegrini na mnoha frontách nejlepší v lize; a Liverpool, který loni skončil daleko za těmi nejlepšími. Právě u řeky Mersey dostal Brendan Rodgers čas, provedl přestavbu a letos s proměněným kádrem uvádí Anglii v úžas.
Nutno nicméně podotknout, že Mourinho dokázal hned ve své první sezoně oba dva celky porazit, navíc rovnou dvakrát, což je úctyhodná statistika. Nakonec Chelsea zlomí vaz často zbytečné ztráty se slabšími celky, ale to jen potvrzuje Mourinhovu teorii, že jeho mužstvo ještě není na úspěchy připraveno.
V Lize mistrů pak José Mourinho padl s Atlétikem Madrid, letos naprosto dokonale šlapajícím strojem, který uvedl do pohybu Diego Simeone. Právě on je přirovnáván k současnému lodivodovi Chelsea a jeho letošní sezona skutečně minimálně Mourinhovo tažení s Portem z před dvanácti let připomíná. Navíc oba trenéři vyznávají velice podobný herní styl.
Nakonec to byl Simeone, kdo se po semifinále radoval, a Mourinho si v novinách mohl okamžitě přečíst, jak je možné, že ho vyřadil tým, který má k dispozici jen zlomek jeho finančních prostředků. Jenže tady se pro změnu nabízí paralela s Rodgersem. Také Simeone nevybudoval dnešní Atlético za pár měsíců. Byť úspěchy - a ne zrovna malé - dokázal na Estadio Vicente Calderón přinést již v minulých sezonách, až letos vypiplal své ovečky takovým způsobem, že na světě není soupeře, kterého by se musel bát.
Energický Argentinec v Atlétiku poskládal zcela výjimečný tým, který pravděpodobně pohromadě čekají již jen čtyři zápasy, jež však rozhodnou o nesmrtelnosti celého souboru. Kritici by měli porovnávat zejména aktuální výsledky a s ohledem na ně Chelsea rozhodně jako favorit do dvojzápasu nešla. Atlético tři měsíce nenašlo přemožitele, Ligou mistrů až do finále prošlo bez jediné porážky. S minimální šíří kádru útočí Atlético na v posledních letech zcela nevídaný úspěch, který zřejmě nebude mít šanci v následujících ročnících zopakovat. Mourinhův portský scénář se tu nabízí jako máloco.
Ať si lidé kritizují Mourinha, jak chtějí, Chelsea má na rozdíl od Atlétika všechno před sebou. I přesto však dokázali Blues dojít až do semifinále Ligy mistrů (opět zdaleka nejdále ze všech anglických mužstev) a do posledního kola bojovat o ligový titul. Co se bude dít příští rok, až bude mít Mourinho od začátku sezony k dispozici Nemanju Matiće, svého nejlepšího středního záložníka, a také zbrusu nové útočníky, kteří se nebudou ostýchat střílet branky? Anglický fotbal se může po právu obávat.
Zatím všichni dělají, že je Mourinho příliš nezajímá, protože nemá úspěchy, ale ve skutečnosti se na Stamford Bridge po delší odmlce buduje tým, který má potenciál dominovat jako před deseti lety. Pak bychom se jistě dočkali výroků ve stylu "Já to čekal, vždyť je to přeci Mourinho..."
V tom, že se výše zmíněný scénář naplní, ovšem žádná záruka není. V celé rovnici Mourinho + Chelsea může sehrát důležitou roli mnoho proměnných. Netřeba zastírat, že už letos to mohlo být často od Mourinhových svěřenců mnohem lepší. Bývalý kouč Interu Milán či Realu Madrid zatím udělal - řečeno hodně zjednodušeně - poloviční práci, když na Stamford Bridge vrátil téměř neprostupnou defenzívu. Nyní ho v létě čeká tvrdá práce na ofenzivní části, kde bylo během celé sezony jasně vidět, že často tápe. Mourinho potřebuje najít ideální mix svých ofenzivních hvězd a zapojit k nim nového útočníka, který mu zaručí, že nebude muset v nejtěžších duelech sahat po maximální obranné strategii.
Nechci u Mourinha používat výraz "doba hájení", ten už ve fotbalovém světě totiž vyvolává pomalu nevraživé reakce, ale na hodnocení Mourinha je zatím stále brzy. On sám hodlá na Stamford Bridge zůstat do konce života, odejde prý jen na popud vedení. Chelsea tedy nebere jen jako akci na dva roky, kdy z ní vyždíme maximum, a pak použitou odhodí. Právě za dva, možná za tři roky bude čas na bilancování. Progres je nicméně třeba jednoznačně doručit už v příští sezoně, která může hodně napovědět, kam bude celý klub směřovat. A také to, zda dokáže být José Mourinho schopný a úspěšný budovatel.
Ve středu Atlético Madrid ukončilo letošní pouť Chelsea Ligou mistrů, kde měla Mourinhova družina poslední reálné vyhlídky na zisk jediné letošní trofeje. Stále je sice ve hře o ligový titul, ale to by ze sebe musely Manchester City a Liverpool udělat naprosté nazdárky, aby putoval pohár pro vítěze Premier League do Londýna.
Po vypadnutí z Ligy mistrů se začaly ozývat názory, že José Mourinho zklamal a jeho první sezona po návratu na Stamford Bridge se nemůže bez trofeje v žádném případě rovnat úspěchu. Toto tvrzení je však minimálně diskutabilní a můžeme si být jisti, že právě José Mourinho s ním souhlasit nebude.
Na druhou stranu můžeme Portugalci jen stěží věřit, že letos žádnou trofej získat nechtěl. Ve skrytu duše jistě doufal, že by se na některé z front mohlo zadařit, nicméně svůj tým celých deset měsíců stavěl do pozice, kde Chelsea vypadala jako mužstvo naprostých zelenáčů, které nemá co ztratit a letos pouze pouští kořeny pro nadcházející sezony.
A právě ono zapouštění kořenů je zcela klíčové. Sám Mourinho na přestavbu kádru a nutně proběhnuvší transformaci myšlení celého klubu často upozorňoval a zatímco jeho kolegové v jiných klubech čas od veřejnosti - a teď nepočítáme příznivce daných klubů - většinou dostali, Mourinho schytával kritiku po každém sebemenším zaváhání.
Často si může Mourinho za reakce tisku sám, k novinářům nikdy nebyl zrovna přátelský a pokud nemá svůj den, může říct na tiskovce během dvaceti minut jen čtyři slova. Po svém návratu do Chelsea však dvojnásobný vítěz Ligy mistrů zvolil odlišnou rétoriku, než u něj bývalo zvykem. Mourinho totiž nepřišel s okamžitou účinností vyhrávat, ale zejména budovat. To je u Portugalcových angažmá výrazná změna, ale pokud by snad někdo nechtěl věřit jeho slovům, stačí se podívat na skutečnosti. Chelsea je v přestavbě a kdo tvrdí, že ne, lže si do kapsy.
S kým že to vlastně letos Mourinho prohrál? V domácí soutěži před ním pravděpodobně skončí Manchester City i Liverpool (druhá varianta je, že se Blues vklíní mezi ně; s titulem žádný soudný fanoušek nepočítá). Manchester City, kde rovněž prvním rokem staví mužstvo Manuel Pellegrini, avšak mnozí odborníci přesto říkají, že by Citizens měli letos nad ostatními mnohem výrazněji čnít, protože kádr má Pellegrini na mnoha frontách nejlepší v lize; a Liverpool, který loni skončil daleko za těmi nejlepšími. Právě u řeky Mersey dostal Brendan Rodgers čas, provedl přestavbu a letos s proměněným kádrem uvádí Anglii v úžas.
Nutno nicméně podotknout, že Mourinho dokázal hned ve své první sezoně oba dva celky porazit, navíc rovnou dvakrát, což je úctyhodná statistika. Nakonec Chelsea zlomí vaz často zbytečné ztráty se slabšími celky, ale to jen potvrzuje Mourinhovu teorii, že jeho mužstvo ještě není na úspěchy připraveno.
V Lize mistrů pak José Mourinho padl s Atlétikem Madrid, letos naprosto dokonale šlapajícím strojem, který uvedl do pohybu Diego Simeone. Právě on je přirovnáván k současnému lodivodovi Chelsea a jeho letošní sezona skutečně minimálně Mourinhovo tažení s Portem z před dvanácti let připomíná. Navíc oba trenéři vyznávají velice podobný herní styl.
Nakonec to byl Simeone, kdo se po semifinále radoval, a Mourinho si v novinách mohl okamžitě přečíst, jak je možné, že ho vyřadil tým, který má k dispozici jen zlomek jeho finančních prostředků. Jenže tady se pro změnu nabízí paralela s Rodgersem. Také Simeone nevybudoval dnešní Atlético za pár měsíců. Byť úspěchy - a ne zrovna malé - dokázal na Estadio Vicente Calderón přinést již v minulých sezonách, až letos vypiplal své ovečky takovým způsobem, že na světě není soupeře, kterého by se musel bát.
Energický Argentinec v Atlétiku poskládal zcela výjimečný tým, který pravděpodobně pohromadě čekají již jen čtyři zápasy, jež však rozhodnou o nesmrtelnosti celého souboru. Kritici by měli porovnávat zejména aktuální výsledky a s ohledem na ně Chelsea rozhodně jako favorit do dvojzápasu nešla. Atlético tři měsíce nenašlo přemožitele, Ligou mistrů až do finále prošlo bez jediné porážky. S minimální šíří kádru útočí Atlético na v posledních letech zcela nevídaný úspěch, který zřejmě nebude mít šanci v následujících ročnících zopakovat. Mourinhův portský scénář se tu nabízí jako máloco.
Ať si lidé kritizují Mourinha, jak chtějí, Chelsea má na rozdíl od Atlétika všechno před sebou. I přesto však dokázali Blues dojít až do semifinále Ligy mistrů (opět zdaleka nejdále ze všech anglických mužstev) a do posledního kola bojovat o ligový titul. Co se bude dít příští rok, až bude mít Mourinho od začátku sezony k dispozici Nemanju Matiće, svého nejlepšího středního záložníka, a také zbrusu nové útočníky, kteří se nebudou ostýchat střílet branky? Anglický fotbal se může po právu obávat.
Zatím všichni dělají, že je Mourinho příliš nezajímá, protože nemá úspěchy, ale ve skutečnosti se na Stamford Bridge po delší odmlce buduje tým, který má potenciál dominovat jako před deseti lety. Pak bychom se jistě dočkali výroků ve stylu "Já to čekal, vždyť je to přeci Mourinho..."
V tom, že se výše zmíněný scénář naplní, ovšem žádná záruka není. V celé rovnici Mourinho + Chelsea může sehrát důležitou roli mnoho proměnných. Netřeba zastírat, že už letos to mohlo být často od Mourinhových svěřenců mnohem lepší. Bývalý kouč Interu Milán či Realu Madrid zatím udělal - řečeno hodně zjednodušeně - poloviční práci, když na Stamford Bridge vrátil téměř neprostupnou defenzívu. Nyní ho v létě čeká tvrdá práce na ofenzivní části, kde bylo během celé sezony jasně vidět, že často tápe. Mourinho potřebuje najít ideální mix svých ofenzivních hvězd a zapojit k nim nového útočníka, který mu zaručí, že nebude muset v nejtěžších duelech sahat po maximální obranné strategii.
Nechci u Mourinha používat výraz "doba hájení", ten už ve fotbalovém světě totiž vyvolává pomalu nevraživé reakce, ale na hodnocení Mourinha je zatím stále brzy. On sám hodlá na Stamford Bridge zůstat do konce života, odejde prý jen na popud vedení. Chelsea tedy nebere jen jako akci na dva roky, kdy z ní vyždíme maximum, a pak použitou odhodí. Právě za dva, možná za tři roky bude čas na bilancování. Progres je nicméně třeba jednoznačně doručit už v příští sezoně, která může hodně napovědět, kam bude celý klub směřovat. A také to, zda dokáže být José Mourinho schopný a úspěšný budovatel.
Komentáře (970)