Doležala v minulosti neúspěšně lákala Slavia. Jablonec pro mě bude vždy srdcovka, přiznal

Typický hrotový útočník s vynikající hrou hlavou. Tak by mohla znít charakteristika Martina Doležala (35). Autor 87 ligových branek se nyní už druhým rokem prohání po divizních pažitech v dresu rodného Valašského Meziříčí. V rozhovoru pro redakci eFotbalu se útočník rozpovídal nejen o současném působišti, ale také o letech strávených v Jablonci, třaskavém přesunu na sever Čech z olomoucké Sigmy, nebo neuskutečněném transferu do pražské Slavie.

Počáteční důvod vašeho rok a půl starého příchodu do divize prý byly zdravotní patálie. Co se vám přihodilo?

"Je to pravda. Na konci sezony 2023/24 u mě došlo k poranění kolene, kvůli kterému jsem musel prodělat operaci. Karviná se k tomu následně postavila tak, že mi neprodloužila smlouvu, a já si musel vyřešit sám všechny věci týkající se rehabilitace a následného návratu do tréninku. Samotnému se mi ale trénovat nechtělo, proto jsem se domluvil s klukama z Valašského Meziříčí, odkud pocházím, a začal se připravovat s nimi. Doufal jsem, že by se časem mohla přece jen objevit nějaká zajímavá nabídka z vyšší soutěže."

A objevila?

"Asi po jednom nebo dvou týdnech přípravy jsem byl kontaktován Kroměříží, zda bych si u nich nechtěl zkusit kopnout. Po týdnu trénování s týmem mi bylo nicméně sděleno, že bych měl před nasazením do zápasu absolvovat zhruba ještě měsíc individuální přípravy. Což jsem odmítl, protože jsem v té době hlavně potřeboval zjistit, zda operované koleno vydrží zápasovou zátěž. Z toho důvodu jsem se vrátil zpět do Meziříčí a začal hrát divizi."

Podle počtu odehraných zápasů to vypadá, že je koleno zatím v pořádku?

"Pán Bůh zaplať, drží perfektně. Po loňském jaru, které se mi vydařilo, jsem si dokonce říkal, že by o mě mohl být přece jen nějaký zájem v některé z lepších soutěží. Bohužel mě ale už nikdo neoslovil, takže pokračuji v Meziříčí."

Jste na současné adrese spokojený?

"Ano. Tým funguje jako opravdu super parta, kde mám roli stěžejního hráče, což mi vyhovuje. Navíc mám fotbal pořád rád a jeho hraní si užívám na jakékoli úrovni."

Jaká je úroveň 4. ligy, konkrétně vaše skupina F?

"Spousta lidí tuhle soutěž podceňuje. Za mě není její kvalita vůbec špatná. Působí tu dost fotbalistů se zkušenostmi z vyšších soutěží, díky kterým mají zápasy dobré tempo. Není náhoda, že v rámci MOL Cupu dokáží týmy z divize skoro každý rok pořádně potrápit i ligové mančafty."

Po odehraném podzimu vám zatím patří 8. místo v tabulce. Je to úspěch, či zklamání?

"Jednoznačně zklamání. Před sezonou jsme měli ambice hrát mnohem výš. Bohužel jsme během podzimních zápasů nasekali velké množství individuálních chyb, které naši soupeři téměř vždy gólově potrestali. Na druhou stranu se v našem týmu objevilo množství talentovaných kluků, pokud budou mít vůli na sobě tvrdě pracovat, mohou v budoucnu klidně pomýšlet i na nějaké štace výše než jen v divizi."

Vy sám jste to dotáhl až na nejvyšší úroveň, nejhlubší stopu jste zanechal během působení v Jablonci. Dá se říci, že právě tento klub pro vás dodnes představuje srdcovou záležitost?

"Na to vemte jed! Už jenom proto, že ho mám spojený s narozením mého syna, což je jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. Jako hráč jsem na Střelnici strávil více než osm let. Takto dlouhé působení v jednom týmu se poštěstí málokomu a myslím, že je to známka spokojenosti jak ze strany mé, tak ze strany vedení klubu. Jablonec pro mě bude vždy srdcovka."

Váš přestup do jeho služeb z olomoucké Sigmy se ale rodil za poměrně divokých okolností. O co tenkrát šlo?

"Se Sigmou jsem jednal o prodloužení smlouvy na dva roky, lidé z managementu ale chtěli, abych podepsal prodloužení místo dvou let o tři. S tím však nesouhlasil můj agent, jenž disponoval podpisovým právem, a rozhodl se smlouvu nepodepsat, což vyvolalo ze strany klubu hodně zlé krve. Do hry se poté vložil tehdejší předseda svazu a zároveň majitel Jablonce pan Pelta, jenž mě kontaktoval a spolu s mým agentem dojednali přestup do Jablonce."

Celá kauza byla silně medializovaná. Hádám, že to pro vás nebyly zrovna dvakrát příjemné chvilky?

"Ne, nebyly. V té době jsem byl pranýřovaný snad ve všech novinách v republice. Hodně těžce nesli můj přestup i fanoušci Sigmy, pro které jsem se stal doslova vyvrhelem. Odmítali si připustit, že by část viny mohla být i na straně klubu. Někteří z nich mi také dali při mém prvním zápase v Olomouci v dresu Jablonce jasně najevo, co si o mně myslí. Za sebe ale mohu říct, že jsem se celou tuhle událost hodil za hlavu hned po přestupu do Jablonce."

Už jste zmínil jméno Miroslava Pelty. Jaké jsou vaše zkušenosti s touto poněkud kontroverzní postavou českého fotbalu?

"Pozitivní. V momentech, kdy se nedaří, vám dokáže dát nespokojenost dost razantně najevo. Jinak je to člověk s obrovskou mírou lidskosti. Vždy jsem s ním vycházel v pohodě a dosud jsem s ním neměl osobně žádný problém. I když už nejsem v Jablonci nějaký ten pátek, tak spolu máme stále poměrně nadstandardní vztah. Čas od času si zavoláme, na jeho adresu nemohu říct ani popel."

Hádám, že v podobném duchu vzpomínáte i na další svéráznou osobu v podobě Petra Rady. Právě pod jeho vedením se z vás stal jeden ze stěžejních členů mužstva. Seděl vám?

"Je to tak. Musím se trochu opakovat. Pan Rada je strašně férový a inteligentní člověk, se kterým se můžete prakticky o čemkoli pobavit. Vím, že má z médií určitou nálepku, ale když jako hráč neděláte žádné průsery, tak s ním vycházíte úplně v pohodě. Stejně jako na pana Peltu mám i na kouče Radu jenom dobré vzpomínky."

Typickým znakem tehdejšího Jablonce byly velmi časté změny v kádru. Jak těžké bylo téměř každý půlrok vytvořit z neustále se měnícího složení hráčské kabiny pověstnou partu?

"Velkou roli sehrával v tomto ohledu Tomáš Hübschman, jenž si po svém návratu z Ukrajiny vzal fungování kabiny pod svá křídla. Hlavně díky němu se i navzdory neustálým změnám v šatně dokázala každou sezonu utvořit vždy semknutá parta, která táhla za jeden provaz. Kromě tmelící role navíc fungoval Tomáš i jako spojovací prvek mezi hráči, trenéry a vedením a leckdy některým dokázal pomoci, když se zrovna nacházeli v nějakém průšvihu. Lídr, jak má být."

Vy jste Jablonci zamával až v lednu roku 2022, kdy jste zamířil do Polska. Předtím jste žádné jiné zajímavé pobídky, například z velkých tuzemských klubů, neměl?

"Měl. V jednom období se o mě poměrně intenzivně zajímala Slavia. Několikrát mi během toho volal pan Tvrdík spolu s koučem Trpišovským. S podmínkami Slavie ale nesouhlasil pan Pelta a přestup zarazil. Protože jsem byl v Jablonci vždy spokojený, jeho rozhodnutí jsem bez nějakých námitek akceptoval a zůstal v týmu až do odchodu do Polska."

V současnosti by se dalo říci, že jablonecký klub prožívá pod majitelem Jakubem Střeštíkem novou éru. Jak se vám současný stav klubu zamlouvá?

"Líbí se mi. Podle mě je pro všechny v klubu jenom dobře, že se po nedávném období, kdy nikdo nevěděl, jak to dopadne s panem Peltou, našel někdo, kdo se je rozhodl podpořit svým kapitálem. Velkou pochvalu si za svou práci zaslouží rovněž trenér Luboš Kozel. Poskládal kvalitní mančaft, se kterým dosahuje zatím vynikajících výsledků."

A co kromě hraní za Valašské Meziříčí vás nyní naplňuje?

"Momentálně si hledám práci, takže prožívám trošku složitější období. Doufám ale, že se už v brzké době objeví něco, co mě bude naplňovat, a já se budu moci zapojit do pracovního procesu."

Trénování by vás nelákalo?

"Zatím moc ne. Nicméně mi dost známých říká, že bych to měl zkusit, a celkem mě nahlodali. Uvažuji proto nad tím, že se v dohledné době přihlásím alespoň ke studiu licence typu C a uvidím, zda mě to chytne, či ne."