Březnová Premier League v kostce

Už jen dva měsíce a sedm kol zbývá do konce strhující sezóny Premier League. O titul si to pravděpodobně rozdají Leicester s Tottenhamem, které momentálně dělí pětibodový rozestup. O dalších šest bodů zpátky je Arsenal, který má zápas k dobru. Právě tuto honbu za vavříny podrobně rozebereme v tradiční měsíční kostce z Premier League.

Do bitvy o titul se naopak poprvé už ani matematicky nemůže zapojit obhájce titulu z Chelsea. Hiddinkův tým sice v novém roce ještě neprohrál, ale body ztrácí jako na běžícím páse, což ho staví na bezútěšné desáté místo. Poslední dvě remízy podnítil chybující Thibaut Courtois, naše zklamání měsíce. Naopak Bournemouth vyhrál tři ze čtyř březnových utkání, je de facto zachráněn a jeho šéf Eddie Howe je v březnu nejlepší mezi manažery.

Už od začátku letošní sezóny anglické nejvyšší soutěže vám EuroFotbal přináší novou rubriku s názvem Premier League v kostce, která má za úkol shrnout v pokud možno stravitelné formě uplynulý víkend. Jako bonus k pravidelným článkům po každém kole je už obligátní součástí anglického fotbalového zpravodajství a publicistiky i měsíční kostka.

Chybět v ní samozřejmě nemůže ideální sestava měsíce, kterou rozeberu ještě o něco podrobněji než po jednotlivých víkendech. Nominaci z února obhájil pouze N’Golo Kanté, jenž je v ideálním týmu měsíce už potřetí v řadě (!) a celkově počtvrté. Čtvrtou účast eviduje i jeho spoluhráč z Leicesteru Riyad Mahrez; Dimitri Payet alespoň třetí.

Další kategorie - Piedestal měsíce března - nabídne naopak stručněji než po jednotlivých týdnech ohlédnutí za tím úplně nejzajímavějším. Gól a zákrok měsíce doplní zklamání měsíce a také hráč a manažer měsíce.

Publicistická, či chcete-li blogová, část dnešní kostky patří tentokrát analýze té nejzajímavější bitvy o titul za dlouhá léta. Leicester a Tottenham předvádí v posledních týdnech i měsících výtečné výkony, a především neustále sbírají body. Který z týmů bude nakonec úspěšnější a zvedne pohár nad hlavu? Každý z týmů tentokrát rozebral jiný redaktor.


Nejde začít ničím jiným než výchozí pozicí. Stoprocentně největším trumfem Leicesteru v honbě za titulem je aktuálně pětibodový náskok na Tottenham. Pět bodů je sedm kol před koncem velice slušná "matrace", která zmírní jakýkoli pád. Senzaci letošní bláznivé sezóny by s největší pravděpodobností mělo k zisku titulu stačit vyhrát pět utkání. A to ještě za předpokladu, že Spurs budou stoprocentní...

Vítězná mentalita

Leicester už od srpna, respektive dubna loňského roku, těží z jedné naprosto stěžejní "maličkosti", kterou se žádný tým nemůže naučit. Ta se zkrátka "vyskytne" jako nový chemický prvek a při dobré péči vytvoří tu správnou týmovou chemii. Dlouhé týdny všichni shazovali úspěch Lišek na euforii plynoucí ze zázračné záchrany minulého ročníku; ta už však dávno vykvetla v něco mnohem trvalejšího.

Především v kontrastu s Arsenalem pak Foxes působí jako zjevení. Arsene Wenger už roky selhává v období, které aktuálně probíhá, a v němž se sezóna pravidelně láme. Pro mnohé se už zdá nepředstavitelné, že by Gunners pod jeho vedením ještě Premier League vyhráli. Leicester naproti tomu jede jako dobře namazaný stroj, který pohání dokonale vypěstovaná vítězná mentalita.

Výhodou Foxes může být i to, že na nich neleží nikterak velký tlak. Samozřejmě, s ukrajujícím se losem bude tíha odpovědnosti vyšší a vyšší — obzvláště, pokud se bude náskok na Tottenham zmenšovat —, ale Leicester není žádná Barcelona nebo Bayern, tedy kluby, které zkrátka musí vyhrávat. Z Lišáků může spadnout břemeno třeba už ve chvíli, kdy si se stoprocentní jistotou zajistí účast v příští sezóně Ligy mistrů. A k tomu jim stačí všehovšudy tři vítězství.

A tak Ranieriho uvolněná parta objíždí stadiony své i cizí jako kapela na turné, se smíchem, skvělou náladou, euforií a snad i alkoholem. Každý, kdo někdy hrál fotbal, uzná, že tím nejsilnějším hnacím motorem vítězné série je vedle spouštěče ve formě dvou, tří výher taky dobrá a semknutá parta kamarádů, kteří jeden za druhého na place vypustí duši. No, a podobně euforickou ekipu, jaká se vytvořila letos v Leicesteru, skutečně v Premier League nepamatuji.

Životní forma jako pozitivum i negativum?

Všechno nicméně celku z East Midlands do karet logicky nehraje. Claudio Ranieri spoléhá na svou sehranou základní jedenáctku, jejichž dílky jsou bez výjimky v životní formě, a do níž jen tuze nerad zasahuje. Problém by tak mohl vyvstat už při zranění jakéhokoli jednoho fotbalisty — kádr Leicesteru totiž žádnou převratnou šířkou skutečně neoplývá. Už třeba absentující Kanté měl částečně za výsledek v poslední době nevídané dva domácí inkasované góly a remízu s WBA.

Pokud ovšem zdraví hráčům vydrží, a k tomu jim zůstane i tolik propíraná forma, mají to Lišky prakticky v kapse. A proč by se to vlastně mělo měnit? Forma je samozřejmě věc jen stěží ovlivnitelná, ale co se týče fyzické stránky, mají perfektní propozice.

Leicester má za sebou méně zápasů než kdokoli jiný ze špičky tabulky a klíčoví hráči toho v nohách nemají tolik. Velký rozdíl oproti Tottenhamu (viz níže) tkví i v namáhavosti tréninku. O jinde nepřípustných dnech volna jsme psali už dříve.

Při výpočtu kladů se můžeme zastavit i u stylu hry Leicesteru. Před měsícem se odborníci pozastavovali nad relativně snadným losem, jež Lišky právě v březnu absolvovaly. Ono se však ukázalo, že jim vůbec nevyhovuje hrát do plných a o poznání radši by se Ranieriho tým věnoval svým oblíbeným protiútokům, z nichž ostatně vstřelil větší počet (4) branek než jakýkoli jiný tým Premier League. Není náhodou, že Leicester provádí třetí nejnižší množství krátkých a naopak třetí nejvyšší počet dlouhých přihrávek.

Proto mohou Vardy, Mahrez a spol. s klidem vyrukovat na soupeře o poznání těžší — Southampton, West Ham, Manchester United, Everton nebo Chelsea jsou týmy, od nichž se dá bez výjimky očekávat ofenzivnější pojetí hry; a kterým vedle toho ještě o něco málo jde. Ať už je to účast v Lize mistrů nebo Evropské lize na příští rok.

(mu)

Tottenham do finální fáze sezony vstupuje znevýhodněn, to zřejmě netřeba opakovat — pět bodů ztráty na Leicester se v tuhle chvíli nezdá být úplnou maličkostí. Na druhou stranu, pokud v Premier League máme vyhlášené experty na umazávání mank, jsou to právě Londýňané, kteří již z pozice prohrávajícího zachránili úchvatné množství 18 bodů.

Sousedé z Emirates Stadium už své nálepky věčných packalů vzorně dostáli, pochlapí se tedy alespoň Tottenham, který mimo jiné vinou slabých finišů od sezony 2010/11 nefiguroval ani v milionářské Lize mistrů?

Vyvážený, sehraný tým

Kádr Tottenhamu se může zdát příliš úzký, a to by se v cílové rovince skutečně mohlo ukázat klíčovou slabinou (speciálně když žádná z opor vyjma Vertonghena zatím neutrpěla jediné vážnější zranění), ovšem v tomto případě jde kvantita jednoznačně na úkor kvality.

Po delší dobu se Spurs pyšnili nadstandardně obsazenými posty, tentokrát se ale řada hráčů regulérně pohybuje mezi úzkou elitou ligy. Toby Alderweireld by při adekvátním oceňování stoperů rozhodně útočil na cenu pro nejlepšího hráče sezony, Danny Rose se dá považovat za 'skokana roku', Kyle Walker rovněž výrazně zlepšil hru dozadu a vpředu je občas vysloveně k nezastavení, kvarteto záložníků Eriksen-Dier-Alli-Dembélé by nikdo z fandů bílých neměnil ani za bednu zlaťáků a Harry Kane možná v úvodu sezony akorát připravoval šance pro spoluhráče a jinak se utápěl v přehnaném pocitu zodpovědnosti, teď už je ale zase srovnaný a v plné ráži...

Pochettinovo mužstvo je zkrátka odzadu dopředu prošpikované kvalitou a především moc dobře ví, jak fungovat coby správně soudržný kolektiv. Zářným příkladem je perfektně propracovaný (a přitom jaksepatří složitý) systém presinku, který pod Argentincovou taktovkou konečně dozrál. Zatímco ještě po prvních dvaceti Pochettinových vystoupeních na lavičce Tottenhamu až 30 % ztracených balonů ústilo ve zdárný soupeřův přechod do útoku, v tuhle chvíli se už Spurs pohybují někde mezi pěti až patnácti procenty, což značí chvályhodný progres. Právě v téhle aktivitě se mimochodem úžasně našli Moussa Dembélé s Erikem Lamelou, jejichž výkony před touto sezonou — lidově řečeno — celkem smrděly. (Více o tomto fenoménu v této brilantní analýze.)

Není to však pouze o presinku, to ani zdaleka. Tottenham jako jeden muž brání, a jako jeden muž také útočí. Z toho potom vyplývá fakt, že 70 % gólů padnuvších v zápasech Kohoutů putovalo na konto protivníka, což je bilance v posledních letech málokdy vídaná. Napříč posledními sedmi ročníky včetně tohoto na tom po protnutí cílové pásky bylo lépe všehovšudy šest mančaftů, z nichž tři — Chelsea 09/10, Man City 11/12 a 13/14 — zároveň oslavily titul.

Dobrou známkou vypilovaného systému je rovněž bilance standardních situací, kde opět Tottenham letos nenachází sobě rovného. Po 30. hracím týdnu takto Spurs, mimo jiné díky vynikajícímu exekutorovi v Christianu Eriksenovi, zaznamenali suverénně nejvíc vstřelených branek (16; druhé Crystal Palace zaostávalo s 12), přičemž inkasovali jenom pětkrát (druhé nejmenší číslo).

Zbude dostatek sil?

Mauricio Pochettino je znám svým skoro až pedantským přístupem k tréninku a obrovským důrazem na fyzičku, ale nemůže se náhodou jeho přístup v tomto náročném finiši ukázat poněkud kontraproduktivním?

Z koučovy dosavadní praxe vyplývá, že pro jeden den dokáže naplánovat i tři tréninkové jednotky, a ačkoliv něco takového teď patrně nehrozí, faktem zůstává, že i samotný herní projev Kohoutů je nesmírně náročný. Rovnou pět hráčů má už teď v nohách 40 či více soutěžních duelů (v kádru Leicesteru nikoho takového nenajdete, u Arsenalu jen Girouda), a třebaže by se chtělo říct, že vypadnutí z FA Cupu i Evropské ligy přišlo tak akorát včas, Foxes mají v tomto směru jednoduše navrch.

Zajímavé bude také sledovat konkrétně Tottenham na cestách. Spurs sice zůstávají jediným týmem v lize, který ještě letos neprohrál rozdílem tří branek (což je věru absurdní statistika), když jejich maximum představuje prohra nejtěsnějším možným rozdílem, ovšem v minulé sezoně právě ony tři góly utržil na půdě Chelsea, Liverpoolu i Stoke — a hádejte, kam se ještě Spurs chystají ve zbytku ročníku vyrazit.

Loni Tottenham po březnové reprezentační pauze nastoupil černou sérii, během níž mu pro celý zbytek sezony stihl dočista ujet vlak — jediná výhra z nadcházejících šesti kol mohla těžko stačit, a ucházejícím výdobytkem by bezesporu nebyla ani zde. Pravda, nyní zatím leccos nasvědčuje tomu, že tito Spurs nejsou ani omylem tamti Spurs, ale kolikrát už jsme si podobnou frázi o tomto londýnském klubu opakovali?

(td)

O všech kategoriích se píše v "týdenních" kostkách, popř. výše/níže v tomto článku, zde tedy jen stručně.

---

Hráč měsíce: Harry Kane

Manažer měsíce: Eddie Howe

Gól měsíce: Shinji Okazaki (Leicester 1:0 Newcastle; 14. březen 2016)

Zákrok měsíce: Jack Butland (Stoke 1:0 Newcastle; 2. březen 2016)

Zklamání měsíce: Thibaut Courtois




Za výslednou grafickou úpravu sestavy děkuji Víťovi Horákovi.

---

David De Gea: V Manchesteru United to od začátku sezóny nefunguje zrovna ideálně - jedna veličina však po většinu šedivých měsíců drží Red Devils v boji o Ligu mistrů. David De Gea inkasoval v březnu ze tří zápasů jen jediný gól, v oslabení proti WBA. Fantasticky zachytal s Watfordem; Odionu Ighalovi pochytal tři jasné gólovky. Čistým kontem pak pomohl vyhrát i klíčové manchesterské derby.

Timm Klose: Tenhle tah se Norwichi povedl. Stoper Timm Klose přinesl do obrany Kanárků potřebný důraz a především obrovskou sílu ve vzdušných soubojích. Během března jich vyhrál 16, všichni jeho kolegové z defenzivy dohromady jen o dva víc. Hvězdný zápas odehrál německý zadák na hřišti WBA, kde svěřenci Alexe Neila vyhráli 1:0. V součtu s cennou domácí remízou 0:0 proti Man City a hubenou porážkou se Swansea si Klose připsal impozantních 43 odklizených balonů!

Wes Morgan: Celou sezónu je kapitán lídra tabulky tak trošku ve stínu Roberta Hutha nebo levého beka Christiana Fuchse. V březnu se však chopil taktovky defenzivní řady a pomohl Leicesteru ke třem čistým kontům ze čtyř zápasů. Především utkání na hřišti Crystal Palace mu vyšlo na výbornou, kromě sedmi vyhraných soubojů odklidil 18 míčů z nebezpečného území.

Steve Cook: Před sezónou platil za jednu ze slabin Bournemouthu, což potvrdil i v nepříliš úspěšném úvodu sezóny. Bránění mu dělá potíže především vinou nízké rychlosti a těžkopádnosti. Na jaře se mu však daří tyto slabiny eliminovat a v březnu zářil. Proti Southamptonu aspiroval na hráče kola, když předvedl dokonalý výkon směrem dozadu a navíc vstřelil vítězný gól. Totéž se mu povedlo i proti Swansea.

Riyad Mahrez: Již takřka jistý nejlepší hráč sezóny 2015/16 si "povodil" soupeře i v uplynulém měsíci. Alžírská kometa Premier League Riyad Mahrez porazil jediným gólem Crystal Palace i Watford a zařídil Leicesteru klíčových šest venkovních bodů. Naprázdno nevyšel ani při jediné ztrátě proti West Bromwichi, kdy geniální patičkou asistoval u branky Andyho Kinga.

Dele Alli: Arsenal má Özila, Tottenham Alliho. Stále ještě devatenáctiletý záložník je nejlepším nahrávačem Kohoutů (byť s poloviční produkcí než zmíněný Němec) - a dokonale to potvrdil v uplynulém měsíci. Jednu asistenci si připsal právě v derby s Arsenalem, na hřišti Aston Villy nahrál na obě branky a jednu gólovou přihrávku vytvořil i v utkání s Bournemouthem.

N’Golo Kanté: Utkání s WBA propásl a hned to bylo znát. Leicester doma jen remizoval 2:2. Pak se ale drobný Francouz s vizáží bezelstného klučiny vrátil do sestavy a nekompromisně zatarasil cestu komukoli, kdo se přiblížil vápnu Foxes. Čistá konta? Tři ze tří pro N’Gola Kantého. K tomu dvacetkrát vybojoval míč, patnáctkrát přerušil útok soupeře... Nejlepším Lišákem je letos zřejmě Mahrez, o nejužitečnějším borci by se však rozhodně dalo polemizovat.

Max Gradel: Březnová exploze Bourneouthu do značné míry souvisí se záložníkem z Pobřeží slonoviny, který se vrátil po dlouhé pauze způsobené zraněním. Už v derby proti Southamptonu byl Gradel k nezastavení, a byť přímo neměl prsty v gólech, měl velký podíl na vítězství. Produktivitu si vynahradil v duelu se Swansea, kterou porazil brankou a asistencí.

Gylfi Sigurdsson: Po vzoru Cherries i Swansea v březnu raketově opustila nebezpečí sestupových vod a díky třem vítězstvím je už prakticky v suchu. Gylfi Sigurdsson měl na devítibodovém zisku velký podíl - utkání s Norwichem gólem rozhodl, proti Aston Ville zase na jediný gól nahrál. Trefil se i v Bournemouthu, avšak tady na body Swansea nedosáhla.

Dimitri Payet: Tři zápasy mu stačily na to, aby opět ukázal svou extratřídu. V posledních týdnech už není tak vidět v mezihře, avšak produktivita u něj naopak stoupá. Proti Tottenhamu Dimitri Payet asistoval u jediného gólu utkání, přestřelku s Evertonem rozhodl gólem a asistencí a prsty měl i v obou brankách Kladivářů na hřišti Chelsea. Mimochodem, pro spoluhráče stihl během března vytvořit 16 šancí.

Hráč měsíce Harry Kane: Nejlepší střelec Premier League v březnu smetl ze stolu i poslední zbytky argumentů ve prospěch jeho kritiků. Harry Kane byl poslední týdny naprosto úchvatný, krásným gólem proti Arsenalu počínaje, čtyřmi góly v rozmezí osmi dnů konče. Anglický reprezentant popravil Aston Villu i Bournemouth, přeskočil v tabulce kanonýrů Jamieho Vardyho a především jeho zásluhou je Tottenham stále ve hře o titul.

---

To nejlepší ze světa Premier League, včetně odkazů na články, naleznete i na naší Facebookové stránce. Staňte se fanoušky a žádná zajímavost z anglického fotbalu už vám neunikne!