Anglická Premier League - preview 38. kola

Už jen šest dní a přijde velké finále. Chelsea vyzve Bayern Mnichov na jeho stadionu v posledním utkání sezony. Ještě před tím proběhne maličké finále Premier League, v případě obou soupeřů však půjde spíše "jen" o poslední duel, který kluby musí odehrát, aby tabulka dosáhla finálních rozměrů. Blackburn minulé kolo definitivně sestoupil a Chelsea definitivně upevnila své šesté místo.

Co se ligy týče, pro oba týmy je letošek naprostá tragédie. O Rovers ani není třeba polemizovat, sestup je pro klub obrovské zklamání, jistota devatenáctého místa znamená návrat do Championship, kde naposledy působili v sezoně 2000/2001. Vaz byl zlomen před týdnem, když na Ewood Park přijel rozjetý Wigan a v závěru Alcarazem vybojoval výhru 1:0. Pro Latics tři body znamenaly jistotu udržení, pro Rovers naopak sešup opačným směrem. Nicméně jasný směr nabral klub s růží ve znaku už koncem března - od té doby prohráli sedm z osmi zápasů a s tím se prostě liga zachránit nedá. Steve Kean nakonec nedovedl celek z Lancashire ke kýžené záchraně a očekává se, že do druhé ligy by je už měl vést jiný manažer.

Chelsea pak svou misi v Premier League rovněž nezvládla. Pod vedením André Villas-Boase měla plány na příčky nejvyšší, ale nakonec z toho je suverénně nejhorší umístění pod vedením Romana Abramoviče a ještě s tím hořkým pocitem, že horší pozici v tabulce měl klub naposledy před 16 lety. Řádění Blues v pohárových soutěžích i proto působí na fotbalové fanoušky jako zjevení. Pod Di Matteem neskutečně pookřáli a dosáhli na dvě finále. V FA Cupu už s pompou zvedl pohár nad hlavu, teď v něco podobného doufají i v Allianz Areně příští sobotu.

Pravda, v Premier League právě neválí, z posledních pěti střetnutí dokázali vyhrát jen jedno, minulé dvě dokonce prohráli. Potupa 1:4 od Liverpoolu však byla zastřena sestavou, jež kromě Ramirese, Terryho a Ivanoviće postrádala rysy základu. Nehledě na to, že zástupci defenzivních řad působili, jako kdyby přijeli přímo z oslav FA Cupu. Přísnější měřítka v utkání snesl kromě agilního Brazilce snad jen Fernando Torres.

Těžko říct, kterých jedenáct hráčů pošle v nových dresech do posledního ligového mače Roberto Di Matteo dnes. Jednou variantou je možnost jakési generálky před Ligou mistrů se všemi, kteří by měli do nejdůležitějšího zápasu sezony nastoupit. Samozřejmě bez dvojice stoperů Cahill - Luiz, na jejichž uzdravení čeká celý klub včetně milionů fanoušků jako na smilování. Jejich zdraví je teď na západě sledované podobně jako kdysi Jágrův malíček při slavném vídeňském tažení hokejistů na mistrovství světa.

Kromě nich je totiž už jistá absence Terryho a Ivanoviće a kdyby ani dva výše zmínění nevyléčili své šrámy včas, nemá Chelsea na finále ani jednoho stopera. Dnes ani jeden z nich určitě nenastoupí a dá se tak očekávat, že se do středu obrany postaví opět anglicko-srbská dvojka. Pravděpodobně taky naskočí Sam Hutchinson, je však otázkou, zda vyšoupne Ivanoviće na pravý kraj obrany nebo se tam postaví sám. Zajímavé by pak mělo být i složení ofenzivní části, s jistotou víme snad jen to, že nejlepší mladý hráč sezony Chelsea Lucas Piazón začne zápas na lavičce.

Kromě stoperské dvojice nebude hrát ani John Obi Mikel, který nechce riskovat vážnější zranění pochroumaného kolene, a zřejmě ani Raul Meireles. Na druhé straně pak absentuje Bradley Orr se achilovkou, otazníčky pak visí nad Paulem Robinsonem a Davidem Dunnem.

Jako ten třetí vzadu vstupuje Newcastle do závěrečné bitvy o strategické třetí místo v tabulce, které stále ještě jako jediné dostupné stoprocentně zajišťuje účast v Lize mistrů. Nicméně jak to tak často bývá, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp; a i když výletník bral všechny body jen ve dvou z 18 minulých vzájemných zápasů těchto dvou kohoutů, Straky vypadají být připraveny se hlasitě smát.

Nejprve ale zaměřme pozornost na domácí, také ti totiž nejsou zcela oproštěni od významné motivace. Momentálně sedí na bezcenné sedmé příčce a výš už se neposunou, ovšem klesnout můžou klidně ještě o dvě příčky, neboť pouhý bod za Evertonem číhají celky Fulhamu a Liverpoolu. Tedy, hlavně Liverpoolu. Právě před svým městským rivalem by Toffees pochopitelně velmi rádi dřepěli i po všech 38 kolech - a aby měli takovou jistotu, musí bezpodmínečně Straky porazit. K tomu jim nahrává osmizápasová neporazitelnost, na druhou stranu historická zkušenost nám našeptává, že takové privilegium Karamelkám není shůry přáno: pod Moyesem finišovali před Reds jednou jedinkrát, v minulém čtvrtstoletí pak dohromady dvakrát.

Něco podobného, ale zároveň dosti jiného zažívají Magpies, kteří nepřestávají překvapovat a jde z nich strach i navzdory nedávným hladkým skonům pod rukama hráčů Wiganu a Manchesteru City. Proti nim dějiny svým způsobem rovněž hrají, neboť do Ligy mistrů se Newcastle marně pokouší proniknout od sezony 2003/04. Na druhou stranu je dnes docela dobře možné, že se bude až podezřele opakovat situace zpřed 15 let.

Tehdy Dalglishova parta také vstupovala do závěrečného klubu jako jeden ze tří kolektivů bojujících o Champions League a díky brankám Ferdinanda, Asprilly, Shearera a Elliotta tenkrát vyrvala z rukou Arsenalu dokonce druhý flek. Poměrně ironicky, neboť právě ten nyní veškeré výhody třímá ve svých rukou. Tenkrát se mimochodem Straky radovaly díky skóre, což ale letos nehrozí, neboť z celé elitní šestky vstřelily nejméně branek a zároveň nejčastěji inkasují.

Významně bude před posledním letošním výběhem povzbuzen Everton, jelikož se do řad zdravých fotbalistů opět vrací trojlístek Baines-Gibson-Neville. To je nicméně vykoupeno problémy Rodwella a Anichebeho. Na druhé straně budou bez pravého beka, neboť bolavý kotník vyřadil ze hry Simpsona. Kromě dlouhodobě zraněných, včetně takového Leona Besta, jinak Pardew neregistruje žádného čerstvého absentéra.

Čtyřiačtyřicet let. Na den. 13. května 1968 zvítězil Manchester City v utkání posledního kola ligové sezony na hřišti Newcastlu United a definitivně si tak zajistil doposud poslední titul ve své historii. Také tehdy o pomyslný vlásek přetrumfli městské rivaly United, což mohou zopakovat. Stačí jediné - porazit před vlastními fanoušky Queen's Park Rangers.

Ač to k tomu přímo nabádá, příznivci Citizens rozhodně šampaňské neotvírají s předstihem. Pokora je na místě, ještě před měsícem totiž vedl tabulku Manchester United o propastných osm bodů. Jenže posledních pět zápasů ManCity vyhrálo s nádherným skóre 15:1, klíčové bylo vítězství 1:0 v derby. Kromě tří bodů v něm přišli Red Devils o dalších pět v duelech s Wiganem a Evertonem a jen tak potvrdili, že dokud existuje matematická šance na titul, podcenit není možné absolutně nic.

A to platí i pro ManCity v zápase s Queen's Park Rangers. Nováček soutěže i přes početný příchod posil jak v letním, tak i v zimním přestupovém období strádá a je na hranici sestupu. Vzhledem k tomu, že se nedá příliš očekávat bodový zisk v dnešním zápase, musí spoléhat na Stoke City, respektive na to, že Potters doma neprohrají s Boltonem. Jen výhra Trotters a porážka QPR totiž posune Rangers do League Championship a Wanderers udrží mezi elitou.

Když Citizens ztráceli osm bodů na čelo, málokdo ještě věřil v titul. V rozporu s tím je však vyjádření Roberta Manciniho: "Neustále jsme věřili, i když jsme nabrali tak velkou ztrátu," pronesl Ital i přesto, že minulý měsíc označil šanci na titul za nulovou. Teď již zkušený manažer konečně podlehl sladké vůni titulu, jež je nadosah ruky. "Věřím svým hráčům na sto procent, mají vše ve svých rukou," míní Mancini.

Ono při pohledu na poslední zápasy QPR se ani není čemu divit. Dobře, Hughesovi svěřenci sice vyhráli rovnou polovinu z minulých deseti klání, jenže vše před domácími fanoušky. Venku už prohráli šestkrát v řadě a z vítězství se naposledy radovali před půl rokem. Když už jsem zmínil jméno manažera Rangers, nutno podotknout, že pro něj bude duel velmi pikantní - sezonu a půl totiž Citizens sám vedl.

Dnes bude opět spoléhat na Djibrila Cissého, který stále drží nevídanou statistiku - v každém utkání v dresu QPR buď vstřelil gól, nebo byl vyloučen. Kterou z možností francouzský rebel "zvolí" dnes, uvidíme od 16:00, stejně jako zbylých 9 utkání posledního kola Premier League.

Koho ale neuvidíme je Samba Diakité, jehož stále trápí doznívající virus. Shaun Derry pak čeká na operaci, Buszakyho start je s otazníkem kvůli stehennímu svalu, ale Helguson by naopak měl být konečně fit - ale do zápasu se od první minuty stejně nepodívá. Roberto Mancini má k dispozici kompletní kádr, včetně Balotelliho. Ten v Newcastlu nebyl ani na lavičce a nyní je opět k dispozici.

Na jedné straně obří zklamání, na straně druhé euforie. V Birminghamu se opravdu bilancuje v diametrálně odlišném duchu oproti Norwichi. Ten zažívá dokonalou nováčkovskou sezonu, kterou dokonce může zakončit na báječné 11. příčce. Zato Villans, svého času urputně válčící o poháry, dosáhnou maximálně na patnáctý flek...

Alex McLeish si přesto užívá - podle všeho - bezmezné podpory majitele Randyho Lernera. Ačkoliv si jeho tým teprve v minulém, tedy 37. kole definitivně zajistil záchranu, fanoušci si zaplatili zadní stránku Birmingham Mail, aby jí věnovali požadavkům manažerova vyhazovu, a nenávistné bannery se stoprocentně budou vyvěšovat i dnes po Carrow Road. Remízový král soutěže i historie Premier League (17 plicht je dělený rekord novodobých dějin první anglické ligy) koneckonců už devět kol čeká na výhru, přičemž v nedávných pěti zápasech dohromady zatížil soupeřova konta ubohými dvěma góly. I proto - vedle toho, že Villans stanovili hanebné minimum domácích vítězství (přepsali ten z roku 1890!) a také udělali nejméně bodů ve vlastních dějinách PL - jsou požadavky na setnutí McLeishovy hlavy zcela pochopitelné a legitimní.

O něčem takovém naopak během sezony ani chvíli nepřemýšleli fanoušci Norwiche. Ti si totiž Paula Lamberta, svého času úspěšného hráče, nemohou vynachválit. Jeden z nejodvážnějších a nejčastěji rotujících manažerů v lize na rozdíl od McLeishe držel své Kanárky bezpečně daleko od sestupu celičkou sezonu, navíc na Villans už teď živí šest bodů. Aby se Canaries dostali na bodů devět a třeba i atakovali 11. Sunderland, do kterého mu chybí pouhý krůček, bude třeba na tohoto soka vyzrát po sedmi neúspěšných a po sobě jdoucích pokusech. Na podzim měření sil Villans a Canaries nabídlo zajímavou podívanou s pěti brankami a vzhledem k nováčkově propustnosti v minulých čtyřech duelech (14 inkasovaných branek!), nemůžeme opakování skóre 3:2 plně vyloučit.

Norwich speciální sezonu zakončí s prořídlou obrannou linií - tedy v klasickém duchu. Celý ročník byl o tom, že se defenzivní řada lepila z právě dostupných jedinců a dnes Lambert opět nebude mít nijak snadnou práci. Šanci ještě živí levý bek Adam Drury, jeho konkurent Tierney a stopeři Ayala s Whitbreadem ale na figurování v základu či na lavičce mohou okamžitě zapomenout.

To defenzivně založený McLeish bude mít největší starosti s formováním protilehlé fronty - útoku. Agbonlahor (žebra) a Heskey (kotník) se totiž mohou přidat k již marodícím a nedostupným forvardům, Bentovi s Weimannem. Zrzavý manažer, který zároveň bude nucen pro absenci Huttona posunout Cuellara doprava, by tedy docela klidně mohl sáhnout k rozestavení bez klasického hrota.

Vlastně jako v červené části Manchesteru se teď musí cítit v Boltonu. A to nemá být žádná lichotka. Trotters sami musejí v posledním kole stoprocentně zvítězit, přičemž ani potom nemají vyhráno. Ještě bude na řadě spoléhání se na výsledek QPR, které má zároveň o poznání lepší skóre - takže počet nabízených cest za záchranou se omezuje na jednu jedinou. Prohra-výhra, v téhle rovině se budeme ve vrcholícím boji o udržení výhradně pohybovat...

Coyleovi asi bude před výkopem připomínáno mnoho věcí: že vloni se Wigan také zachránil z pozice 19. týmu tabulky (jenže to na 17. Birmingham neztrácel ani bod); že Stoke zvítězil jedinkrát v deseti kolech; a že jej čeká již 56. soutěžní zápas vyčerpávajícího ročníku. Ovšem ve 38. kole se může stát opravdu všelicos a takové statistické údaje docela obvykle ztrácejí na hodnotě. Trotters zároveň ani nemůže plně uspokojit skutečnost, že QPR má doopravdy minimální šanci bodovat na Etihad Stadium - a to z prostého důvodu, že na Britannia Stadium se pořád (i přes mizernou formu) nevyhrává. Everton, Arsenal i ManCity tu nedávno zvládly akorát remizovat, což dnes Boltonu stačit prostě nebude.

Na Wanderers čeká vlastně poněkud paradoxní měření sil. Byl to totiž právě Stoke, kdo před týdnem mohl Boltonu velmi pomoci. Cestoval totiž na půdu sousedního QPR, kde navíc dlouho držel uspokojivou remízu. Pak se ale Sorensen nechal překonat Cissém a spolu s korespondujícím kolapsem Boltonu na domácí půdě se zrodila téměř bezvýchodná situace. Samotní Potters nicméně mají toho prostoru pro nadechnutí se nepoměrně více. Pořád relativně v klidu můžou zakotvit na pomezí první desítky: aktuálně dohlédnou až na 11. příčku, což je také jejich nejvyšší umístění v rámci PL (předloni). Jenže...Potters všechny tři předešlé ročníky zakončili prohrou, nyní za sebou navíc opravdu mají vůbec nejnáročnější sezonu v novodobé historii klubu.

Chris Eagles před dvěma roky sestoupil s Burnley a teď by určitě nerad zažil nepříjemné déja-vu. O to se nicméně asi nebude moci zasadit přímo na trávníku, alespoň ne od začátku. Ačkoliv je totiž plně zdráv, nahrávat mu nebude uzdravení Marka Daviese. Ten by měl být Coyleovi opět k dispozici ještě spolu s Reo-Cokerem a Pratleym. Stále mimo zůstává odstaven Steinsson, a sice problémy se stehnem.

Marc Wilson předčasně opustil prkna na Loftus Road, kde si přivodil bolest do zad. Ta by ho teď už nemusela omezovat, leč nic zatím není jasného. Wilkinson s Pennantem jsou stejně tak blízko překonání svých potíží.

Už jen v říši science fiction se pohybuje šance Manchesteru United na titul v Premier League. Před měsícem ještě vedl ligu o osm bodů, teď musí spoléhat na venku tragické QPR v nedobytném Etihad Stadium. Ale nutno říct, že Red Devils se o luxusní pozici připravili úplně sami. Prohrou s Wiganem, remízou s Evertonem a hlavně porážkou v derby se City.

Nabízí se zvláštní paralela s rokem 1968. Taky v tom roce měli oba městští soupeři stejně bodů před posledním zápasem sezony. United prohráli a titul připadl Man City. I dnes stojí proti Black Cats s nutností zvítězit a horším skóre než má soupeř - přesně o osm branek.

Sunderland nicméně hraje bídně, nevyhrál osm klání v řadě, hned třikrát z toho byla bezbranková remíza. Jenže ani výhra s největší pravděpodobností stačit nebude, Citizenům totiž k titulu stačí porazit QPR. Tedy samozřejmě za předpokladu, že Rudí ďáblové nevyhrají na Stadium of Light dvojciferným rozdílem.

V zázraky se může věřit, může se v něm doufat a přesně to činí obránce Devils Patrice Evra. "Možná mě lidé nazvou bláznem, ale já stále věřím v titul. Vím, že nemáme osud ve vlastních rukou, ale naděje stále žije. Pro její udržení musíme porazit Sunderland, to je základ. Když skórujeme dříve než City, možná jejich fanoušci na stadionu znervózní - a v nervozitě nejdou věci podle vašich představ," fantazíruje Evra.

Nic jinému mu popravdě ani nezbývá. Můžeme tu zanechat odstavce o vzájemných soubojích, o formách obou soupeřů i počtu zraněných na obou stranách. Jenže vše závisí stejně na tom, co se odehraje na Etihad Stadium. Přesto zmíním, že Sunderlandu se na United vůbec nedaří, nevyhráli ani jeden z posledních 17 zápasů, navíc hned třináct prohráli. Ani doma to není lepší, minulých pět klání znamenalo zisk jediného bodu.

A co se absencí týče, Sir Alex Ferguson má velké trápení v defenzivních řadách. Kromě dlouhodobě zraněného Vidiće je mimo i Evans a nyní také Chris Smalling, který kvůli tříslu zmešká nejen dnešní zápas, ale i EURO. Sunderland gólem nepotopí ani Welbeck, jehož trápí kotník. Na druhé straně pak schází Richardson a Larsson, stejně tak Wes Brown. Bývalý bek United sice konečně vyléčil své dlouhoobé zranění kolene, ale na návrat do zápasové zátěže je přeci jen brzy.

Pro fanoušky Liverpoolu FC to bude každopádně frustrující sezona, ať už dostane jakoukoliv tečku. Ovšem považte: skončit navrch teprve podruhé za posledních 25 let za Evertonem? To by vše posouvalo na další úroveň; a třebaže Reds nemají situaci ve svých rukou, nezvítězit nad Swansea se jeví být něčím nemyslitelným.

Jestliže na devátý Liverpool, což je aktuálně realita, by si po létě stráveném mohutným posilováním patrně nikdo nevsadil, Swansea na dvanácté příčce je ještě větší senzací. Před výkopem jeho nováčkovské sezony dokonce někteří bookmakeři srovnávali šance Labutí na záchranu s pravděpodobností Elvisova opětovného vynoření se. Dnes tedy také pocestují fanoušci Swans na stadion symbolicky v maskách krále popu.

Mimochodem na stadion, který si během těch 37 uplynulých kol vysloužil jedinečnou nálepku stěží dobyvatelného chrámu. Liberty Stadium za celou sezonu viděl jen čtyři porážky domácí skvadry, před změnou kalendářů dokonce jedinou. Navíc tu Swans kapitulovali všehovšudy 18krát, což je lepší vizitka, než jakou se může pochlubit ManUtd nebo Chelsea. Nepokazit si tuto bilanci, to bude asi hlavní hnací motor dnešních labutí.

Naopak Liverpool by vedle městské rivality mohl jet docela dobře bez jakéhokoliv pohonu. Odplata Chelsea za finále FA Cupu se minulý víkend povedla na jedničku podtrženou (4:1), Swansea už ale není moc co vracet. Na podzim spolu oba týmy sehrály bezbrankovou bitvu a byl to jeden z těch momentů, kdy se nad výkonem Reds kroutilo hlavami. Naopak Rodgers představení vlastních svěřenců okomentoval slovem "výjimečný", což stejně tak platí pro celou sezonu.

Dalglishovci vedle toho získali první trofej po šesti letech (triumf v Carling Cupu), a možná právě proto také skotský manažer hodnotil skorouplynulý ročník pozitivně. Prý "nebyl špatný", uzavřel Dalglish. Ačkoliv jeho ovečky strhly na svou stranu jen 14 z 37 zápasů a stoprocentně sezonu zakončí s nejmenším počtem výher v rámci jednoho ročníku Premier League (platné minimum, stanovené před 13 lety, zní: 15).

Až 18 tisíc Elvisů bude v neděli ochuzeno o pohled na Kemyho Agustiena i Ferrieho Boddeho - na to už ale musejí být dávno zvyklí. Mimoto Rodgerse netrápí žádný čerstvý absentér, do základu by se spíš měl vrátit Britton. Na opačném konci barikády dost možná bude vzhledem k blížícímu se Euru odpočívat Gerrard, jehož v týdnu nepustila na trávník bolavá záda, a svou derniéru v červeném trikotu si patrně odbude Maxi Rodriguez. Ten už na Twitteru sám potvrdil, že v létě odchází.

Jeden z těch sledovanějších duelů se odehraje na White Hart Lane. Tottenham zde na dálku bude bojovat se svým městským rivalem z Emirates Stadium o klíčovou třetí příčku. Neprožití strastí spojených s předkolem Ligy mistrů či nervózním trpění při finále letošního ročníku si Spurs budou chtít zajistit proti Fulhamu, který ale menší derby těžko vypustí...

O motivaci totiž není nouze ani v jeho případě. Zaprvé se ještě Cottagers mohou posunout na sedmou příčku, kde se posledně umístili v sezoně 2008/09, aby předznamenali svou fantastickou jízdu do finále Evropské ligy. Zadruhé se White Hart Lane z pohledu Fulhamu rovná zakletému stánku, na němž menší londýnský celek zvládl naplno bodovat jen ve dvou z minulých 37 případů. A konečně zatřetí je tu osoba samotného Martina Jola, svého času manažera Tottenhamu (listopad 2004 - říjen 2007) a dnes lodivoda Cottagers. Ten na podzim pikantní střetnutí vůbec nezvládl (1:3), to si ale ještě vše sedalo. Dnes má Fulham bilanci jedné jediné prohry od 26. března (sedm kol), zatímco do jedenáctého kola tenkrát vstupoval s pouhými dvěma skalpy na štítě.

Martin Jol mimochodem moc dobře ví, v jaké pozici se nyní nachází jeho protějšek Harry Redknapp. Právě Nizozemec byl totiž v čele Tottenhamu, když jej před posledním kolem sezony 2005/06 ochromila záhadná injekce a vzápětí v boji o Ligu mistrů definitivně dorazil West Ham. Ten se zachránil, mezi milionáře místo Kohoutů vkráčel Arsenal a v bílé části severního Londýna se této křivdy dodnes úplně nezbavili.

Dnes by ale určitě pomohla dokonalá revanš aktuálně třetímu rivalovi. Pro to si Spurs budou muset bezpodmínečně udržet neporazitelnost, která zatím trvá jen tři kola, a úplně nejlépe si samozřejmě nevystačit s pouhou remízou. Pak by totiž Gunners museli na The Hawthorns prohrát nejméně o dva góly, aby třetí flek připadl plachtícímu Tottenhamu.

Martin Jol nemůže pro výlet na White Hart Lane počítat se svým elitním střelcem Clintem Dempseym. Muž, který má za sebou beze zbytku životní sezonu, nenastoupí vinou bolavých třísel. Přidává se tak k dlouhodobě marodícímu triu Etuhu-Sidwell-Ruiz.

Na druhé straně barikády si na své dřívější působení v roli levého beka zavzpomíná William Gallas. Ten tuhle úlohu posledně pravidelněji zastával ještě v Chelsea, dnes mu bude na 90% svěřena vzhledem k absencím Rose s Ekottem. Zároveň se možná bude točit také se středem záložní řady, kde by mohl chybět Parker.

Hodgson se loučí. Za mnoha okolností by to byl největší tahák zápasu West Bromwiche, to by však na druhé straně barikády nesměl stát zrovna Arsenal. Totiž právě jemu půjde o nejvíc - o jistotu Ligy mistrů, a tedy udržení třetího fleku. Na něm si nyní hýčká bodový, respektive dvoubodový náskok na Tottenham s Newcastlem. Příliš prostoru pro manévrování tedy výjezd na The Hawthorns nenabízí.

Roy Hodgson se stěhuje "od Albionu k Albionu" a za angažmá klubu s tímto přídomkem se určitě bude obracet s úsměvem a pocitem zadostiučinění. Mužstvo pohybující se nebezpečně na pomezí sestupové zóny totiž vytáhl do klidného středu tabulky, kde přečkal fakticky celou letošní sezonu. Navíc tým věren pragmatismu naučil sbírat body i jinak než za přispění stárnoucího Odemwingieho, na němž už nyní Throstles opravdu vůbec nejsou závislí a dokážou nejen bodovat, ale i bavit bez osoby nigerijského forvarda.

Na druhou stranu existují i věci, na které Hodgson úplně pyšný být nemůže: jako třeba domácí vizitka. Více než devětkrát (jako WBA) koneckonců doma prohrála akorát aktuálně nejhorší trojka ligy. Ovšem i na vylepšení této bilance Baggies ještě usilovně pracují; z minulých šesti představení před domácím publikem prohráli jen jediné. Což lze říct (nejen) v převráceném sledu i o Arsenalu, který taktéž v poslední době padla akorát na Loftus Road. Přesto se nad jeho schopnostmi vyhrát zápas momentálně dost pochybuje; čtyři kola už na tak slastný pocit Gunners čekají. A to samozřejmě zrovna v době, kdy se jim to nejméně hodí.

Také Arsenal si nicméně v globálu nebude moci na příliš věcí stěžovat, i kdyby nakonec finišoval třeba čtvrtý. Po katastrofálním startu do sezóny, charakterizovaném například debaklem od ManUtd (2:8), bude protnutí cílové pásky v takovém poklusu přesto zadostiučiněním. Arsene Wenger pak dokonce před zápasem hovoří o tom, že by si Gunners takové umístění zasloužili. Což zřejmě opravdu nepůjde zpochybnit, pokud se Londýňané vzepřou všeobecnému dojmu, že nyní třetí místo "nikdo nechce" a vzpomene si na svá minulá představení na birminghamském předměstí. Jen jednou jedinkrát (říjen 2005) Baggies na vlastní půdě tohoto soka přemohli, za celých 39 let.

Kromě samotného Arsenalu bude "Super Sunday" mimořádným dnem také pro výsostního střelce jeho, ale i celé ligy, Robina Van Persieho. Tomu schází krůček k vyrovnání střeleckého rekordu dějin 20členné anglické elitní soutěže. Zároveň by tímto případně předběhl Thierryho Henryho v rámci klubu (jeho a Persieho 30 branek během 38 zápasů jednoho ročníku momentálně znamená strop). Pokud by se pak Nizozemec odhodlal dokonce k hattricku, dorovnal by rovnou poválečné maximum londýnského mančaftu, které drží Ronnie Rooke ze sezony 1947/48. Persie přitom pro takové počínání nemá úplně špatně pohnojenou půdu: trefil se v minulých dvou střetnutích s obranou WBA.

Jestliže holandský snajpr a zároveň kapitán Arsenalu bude určitě na nedělní klání speciálně nažhaven, jeho protějšek v dresu Albionu si rovnou může nechat zajít chuť. Chris Brunt si nechal vyjmout krční mandle, takže manažerovu derniéru zmešká. To samé se možná bude týkat i Odemwingieho s Thomasem, jejichž starty jsou v ohrožení. Hodgson dále nebude jediným, kdo se bude loučit - svůj úmysl okusit další novou výzvu již s předstihem deklaroval Paul Scharner.

Theo Walcott se z pauzy způsobené poraněním zadního stehenního svalu vrací navzdory očekáváním už teď, takže teoreticky bude Wengerovi v neděli po ruce. Možná ale dojde k domluvě a následnému šetření rychlonohého křídelníka pro nadcházející Euro. To nejspíš jen taktak stihne rovněž Mertesacker, který ale proti WBA určitě nenastoupí, naopak smolně o něj vinou další zlomeniny přišel Bacary Sagna.

Představte si: sedíte na dně tabulky, před vámi devět kol a soupeři jako Liverpool, Chelsea, Manchester United, Arsenal i Newcastle. "Normální" tým by za takových okolností určitě sestoupil, Wigan nikoliv. Na chvostu se raději nechal vystřídat Wolverhamptonem, který už dávno můžeme s klidem mít za druholigový tým, aby se sám kolo před koncem zachránil...

Roberto Martinez to zkrátka opět dokázal. I napotřetí Wigan zachránil, ačkoliv právě tento celek ze severu země byl tradičně řazen mezi nejvážnější adepty na sestup. Předloni se de facto udrželi mezi smetánkou díky domácí výhře nad Arsenalem v rámci 35. kola, minulý rok byl součástí neuvěřitelné pětičlenné bitvy o záchranu, kterou v závěrečný den ročníku uhrál i přesto, že do něj vstupoval coby 19. tým tabulky. Letos Latics definitivně spasil triumf na půdě Blackburnu. Díky němu, respektive všech 18 korálkům posbíraným v minulých osmi kolech, nakonec mohou finišovat dokonce jediný bod vzdáleni od 12. příčky. Pro to samozřejmě bude třeba hodně: například přemoci Wolverhampton, jenž na podzim při srážce obou soupeřů slavil po výhře 3:1.

Inu, slavil. Tohle slovo by vás už nyní v souvislosti s Vlky patrně použít nenapadlo. A není tedy divu. Ačkoliv už dávno jasný sestupující hned tři z minulých čtyř zápasů zvládl alespoň zremizovat, pořád platí, že pod Connorem na vítězství čeká a dohromady takto hladoví již 13 kol! To je vskutku tristní bilance, k níž lze navíc připočíst čtyři nuly v kolonce vstřelených gólů, které se stihly narodit během pěti nedávných střetnutí. Známky zlepšení jsou tak u Wolves nepatrné, spíš nijaké, pročež není překvapující, že se Steve Morgan již s předstihem vydal na lov manažera pro příští, druholigový ročník. V něm nakonec Vlky povede zpět na výsluní úspěšný Nor Solbakken.

Labutí píseň si dnes s hosty dost možná nezazpívá čtyřlístek Bassong-Foley-Jarvis-Davis, nebo alespoň tedy ne každý jeho člen a třeba ne celou. V nejistotě dále žije také Berra, který přitom vyhlíží 250. zápas v kariéře, a natuty je již vyloučen start chronického lazara Kightlyho. Naopak v kádru Wiganu najdeme jen jednoho trápícího se borce, a tím je Dave Jones.