Anglická Premier League - preview 3. kola

Náročný program mají za sebou na Craven Cottage. Složitě se museli prokousat do skupinové fáze Evropské ligy - ještě ve čtvrtek bojovali na dálné Ukrajině - a teď je tedy v neděli proti Newcastlu čeká již 11. soutěžní zápas sezony. Magpies ale zároveň prodělávají postupnou obměnu kádru, takže si asi oba kluby navzájem nemají moc co závidět.

Na druhou stranu po fotbalové stránce to se Strakami stále není vůbec špatné, vždyť minulý víkend zvládly dotáhnout do vítězného konce populární derby se Sunderlandem a ani úvodní kolo nedopadlo zle - remízou. Zároveň neexistuje mnoho důvodů domnívat se, že když klub jakž takž vstřebal odchody Enriqueho s Nolanem, tak že se najednou nevypořádá s úprkem Joeyho Bartona do QPR - mimochodem příštího soupeře Newcastlu. Po příchodu Cabayeho s Marveauxem, dvou šikovných Francouzů, už určitě nebude Bartonova schopnost dirigovat zálohu až tak potřebná.

Jelikož Fulham doma Dněpropetrovsk vyprášil, nejspíš už se mu na Ukrajinu moc nechtělo. Což by bylo stoprocentně logické. Mít takovou porci zápasů v nohou krátce po letní přípravě nikomu nemůže být příjemné, teď navíc čeká mužstvo další štreka z jihu Anglie na sever země. Třeba pokud chtějí fanoušci využít oficiálního klubového autobusu pro převoz do Newcastlu, přivstanou si kvůli polednímu výkopu již na pátou hodinu. A drastický program si už na Jolových svěřencích vybral svou daň i posledně v lize, kdy Fulham senzačně nebral body v zápase s Wolverhamptonem.

Jelikož se odteď Newcastle učí žít život bez Joeyho Bartona, mohl by se svého ligového debutu v pruhovaném dresu už nyní dočkat Marveaux, případně Gosling. Hatem Ben Arfa, který časem bude pro letošní Straky prakticky rovněž novou posilou, je ovšem stále zraněný po boku Harpera i Williamsona. Nad Ameobiho startem se vznáší otazník.

Citelná ztráta postihla Fulham ve čtvrtečním odvetném utkání Evropské ligy. John Arne Riise totiž z Ukrajiny cestoval "domů" s poraněnou nohou a v neděli nenastoupí. Další špatnou zprávou je pak podstatně vážnější diagnóza staršího zranění Simona Daviese, který takto vynechá pět měsíců.

Kromě nejostřeji sledovaného duelu nejen nedělní části 3.kola Premier League mezi Manchesterem United a Arsenalem se oči fanoušků anglické kopané upírají i na další souboj dvou špičkových týmů. Zatímco však bohatí Citizens předvádějí výborný fotbal plný krásných akcí a branek, Spurs se krčí na předposlední příčce a bez jediného bodu.

Svěřenci Roberta Manciniho vstoupili do ligové sezony skvostným způsobem, když vypakovali nováčka Swansea v poměru 4:0. Druhé kolo už sice tak dominantní hru nepředvedli, avšak výhra 3:2 na půdě ambiciózního Boltonu také není k zahození. Tottenham do nového ročníku vstoupil kvůli nepokojům v ulicích Londýna až druhým kolem a moc dobře to nevyšlo, na Old Trafford dostali lekci a odvezli si domů porážku 0:3.

Svěřenci Harryho Redknappa působili především ve hře dopředu naprosto bezzubě, čemuž by mělo pomoci hostování Emanuela Adebayora právě z Manchesteru City. To ovšem zároveň znamená, že vysokého útočníka v tomto kole ještě využít nesmějí. Naopak k dispozici už zřejmě bude hlavní aktér nejdivočejší anglické telenovely Luka Modrić, stejně jako dvojice již zotavených z nemocí - Jermaine Jenas a Kyle Walker.

Roberto Mancini má až na Nigela de Jonga plný kádr a čekají ho tak nesmírně těžké volby, koho na různé posty v sestavě doplní. Počítat už navíc může s čerstvou posilou z Arsenalu Samirem Nasrim, který v týdnu doplnil již tak přeplněné ofenzivní řady Citizens.

Statistika ovšem mluví jednoznačně pro celek ze severu Londýna. Z posledních 14 vzájemných zápasů hned 11 vyhráli, navíc z historického hlediska se jen Arsenalu proti klubu šejka Mansoura daří více. Bez zajímavosti není ani to, že osm z posledních třinácti vzájemných měření sil skončilo výsledkem 2:1. Ať už pro jeden či druhý tým.

Ve stínu dvou nedělních šlágrů, Man Utd - Arsenal a Tottenham - Man City, na hřiště k utkání 3.kola Premier League na konci týdně vběhnou i hráči West Bromwich Albion a Stoke City. Oba celky si připsaly stejný bodový zisk v prvním i druhém kole. Zatímco domácí WBA dvakrát prohráli shodně 1:2, Potters mají na svém kontě dva body za dvě remízy.

Baggies přiřkl los na úvod sezony snad nejhorší možné soupeře jaké mohl. První kolo přijeli na Hawthorns obhájci titulu Manchester United, a přesto, že si v utkání nevytvořili téměř žádnou šanci, zvítězili 2:1. Stejně si vedl i vicemistr Anglie Chelsea. S těmi se svěřenci Roye Hodgsona střetli na venku a i zde smolně prohráli. A to i přesto, že po gólu Longa ze 4.minuty vedli. Posila do útoku Shane Long vsítil oba dosavadní góly WBA.

Také Stoke už má jeden duel s Chelsea za sebou, při svém vstupu do sezony uhráli s klubem Romana Abramoviče remízu 0:0. Gól málem nevsítili ani ve druhém utkání na půdě nováčka Norwich City. Tam ovšem proti oslabenému soupeři svého cíle dosáhli, když v nastaveném čase hlavičkou protrhl smůlu Hrnčířů a vykřesal pro ně bod Kenwyne Jones. K utkání s Norwich City se pojí také jedna neuvěřitelná statistika - Ze všech 116 utkání Premier League měl Stoke City jen jednou (!!!) více než 50 procent držení míče a to právě proti Norwichi (53,3%).

V posledních letech jsou utkání se Stoke pro hráče West Bromwich Albion noční můrou. Od dubna 1989 se odehrálo už 27 zápasů a jen jedinkrát odcházeli Baggies s pocitem vítězů - bylo to v září 2003. Z minulých devíti navíc Potters vyhráli hned sedm. Pro WBA, jež by si dnes za každou cenu potřebovali odnést do tabulky první body, žádné slavné vyhlídky.

Ty by mohl vylepšit pohled na marodku, která, až se tomu nechce věřit, zeje prázdnotou. Roy Hodgson tam může řešit jen příjemné starosti, jako například to, zda postaví nejlepšího klubového střelce minulé sezony Petera Odemwingieho nebo zůstane při dvojici minulých kol Long - Tchoyi. Ani Stoke však nemá bůhvíjaký lazaret, kromě absentujícího Fullera má nejistý start pouze Rory Delap.

Nálada v táboře Arsenalu se sice mírně zlepšila po postupu do skupinové fáze Ligy mistrů, v domácí soutěži ale jeho situace zůstává být velmi vážná. Kanonýři jsou po dvou kolech šestnáctí s jediným bodem na kontě a teď je navíc čeká duel z nejtěžších. Manchester United totiž namísto rozpačitého sehrávání spíše nabízí pohled na nezastavitelný válec, přičemž doma tomuto sokovi nepodlehl sedmkrát v řadě.

Bude to skutečně jiné. Jakkoliv poslední a v devíti minulých zápasech jediná výhra Arsenalu nad konkurenčními United mohla přijít také v době, kdy Londýňané volali ono pověstné "may day", rozhodně nelze plnohodnotně srovnávat. Přeci jen prvního května Arsenal bojoval o to, aby mu definitivně neujel vlak směr titul. Tento nedělní duel ovšem stále ještě startuje nový ročník a trčet po třech kolech v sestupové zóně (což se stát může), to by mohlo Gunners poznamenat i na nevhodně a osudově dlouhou dobu. Koneckonců, táhne se to s nimi déle než jen měsíc - pokud by se v Anglii praktikoval systém jaro-podzim, nejspíš by Arsenal až do konce bojoval o záchranu. Od 26. února, kdy nepochopitelně ztratil dobře rozjeté finále Carling Cupu, totiž v lize triumfoval pouze dvakrát (nad MU a sestupujícím Blackpoolem) a byl by momentálně patnáctý.

Je evidentní, že ještě nikdy nebyla atmosféra před tímto derby tak pulzující, alespoň tedy ze strany fanoušků Arsenalu. Náhrady za dva nejvlivnější záložníky Nasriho a Fabregase totiž stále ještě nedorazily, ač by měli být na cestě minimálně stoper Cahill s ofenzivním univerzálem Park Chu-Youngem. A posílení kádru se přitom zdá být více než žádoucí. Záloha postrádá kreativitu, útok produktivitu, obrana vzájemnou důvěru. Výsledkem je třeba jedna obnovená a notně šedá premiéra - po 42 letech Kanonýři prvně nedokázali v ani jednom z úvodních dvou klání skórovat. To je pro klub s takovou přezdívkou jednak ponižující a jednak alarmující.

Tím spíš, pokud proti vám má stát právě tento Manchester United. Doma 22krát v řadě neporažený a 16krát po sobě neztrativší jediný bod, jenž dokonce i s druhou nejmladší jedenáctkou, kterou kdy Ferguson do utkání Premier League nasadil, před týdnem potupil ambiciózní Tottenham. Ofenzivní vozbu přitom podpírali mimo jiné Cleverley, Welbeck a Young, kteří v kádru United ještě před tímto létem nefigurovali. Ona fazóna Red Devils skutečně bere dech, až to jejich příznivcům může přijít nebezpečné. Není totiž zvykem, aby se Manchester odrážel takhle zhurta. Jen vzpomeňte na loňský ročník a pouhých 14 bodů po osmi zápasech.

Pod počátečním trápením Arsenalu jsou poměrně tradičně podepsána rovněž četná zranění. Především talent Jacka Wilshera, jenž bude se zaníceným kotníkem pauzírovat další tři týdny, Wengerovi hodně chybí. Hodil by se mu ale také další defenzivní záložník, neboť se mu vedle Gervinha pro ligové zápasy vykartovali také Frimpong se Songem. Vermaelen patrně menší zranění překousne. Také v Manchesteru je absencemi postižena zejména defenzivní složka mužstva. Vidić s Rafaelem ani v neděli nenastoupí, přičemž Rio Ferdinand má alespoň nějakou, ale stále spíše minimální šanci. I značně omlazená obranná linie nicméně fungovala relativně bez problémů. Svůj návrat už dopředu ohlásil Darren Fletcher, jenž v týdnu konečně odkopal celý zápas za rezervu.

V nové atmosféře se potkávají dva staří známí - Sir Alex Ferguson, který se dokonce nedávno odhodlal k upřímné obhajobě kolegovy práce, zřejmě netrpělivě vyhlíží už 46. měření sil s Arsenem Wengerem. Zatím je mírně úspěšnější, výherní bilance je na jeho stranu nakloněna v poměru 20:16. A pokud se skutečně potvrdí Skotova slova, že jeho tým "právě vzlétl", měl by být onen rozdíl již pětizápasový. Čeká se to. Manchester United se snad poprvé v novodobé historii musí vypořádat s rolí nezpochybnitelného favorita v tomto tradičním derby. Zvládne to? To můžete sami sledovat od 17:00 SEČ. Utkání bude mít pod palcem zkušený sudí Howard Webb.

Přestože jsou za námi teprve dvě kola a současný stav tabulky Premier League o síle týmů ještě příliš nevypovídá, málokdo před sezonou předpokládal, že když se střetnou Aston Villa s Wolverhamptonem, půjde o souboj dvou celků z první čtyřky. Wolves společně s oběma manchesterskými kluby jako jediný získal všech šest bodů, dobrou formu mají i Villans, kteří minulý zápas přehráli Blackburn 3:1.

Svěřenci Micka McCarthyho se vezou na vítězné vlně, v součtu s minulou sezonou mají na svém kontě čtyři výhry z posledních pěti duelů. Když k tomu připočteme i suverénní výhru 4:0 nad čtvrtoligovým Northamptonem v rámci Carling Cupu a fakt, že poslední střetnutí ve Villa Parku skončilo 1:0 pro hostující Vlky, máme zápletku, která bude jistě velmi zajímavá. Pro doplnění, vstup do ligového poháru má za sebou i Aston Villa, která porazila 2:0 celek rovněž z League Two Hereford.

Wolves mají před sebou historický milník - poprvé od roku 1980 mohou vyhrát úvodní tři kola. Nebude to však nic snadného, Aston Villa pod novým manažerem Alexem McLeishem předvádí kvalitní fotbal především směrem dozadu, čemuž výrazně pomohl i příchod brankářské ikony Shaye Givena z Manchesteru City.

Irský brankář bude připraven i nyní, stoprocentní však není start Gabriela Agbonlahora, Emila Heskeyho a Luka Younga, kteří byli s drobnými zraněními střídáni v utkání minulého kola. Wolves se budou muset obejít bez útočníka Ebanse-Blakea, jenž si ve výše zmíněném zápasu Carling Cupu přivodil zranění kolene.

Oba kluby se poprvé střetly už v roce 1888 při úplně první sezoně tehdejší Football League - a navíc v zahajovacím kole. Tehdy utkání na Molineux, stánku Wolverhamptonu, skončilo 1:1. Dnes budou přeci jen o trošku větším favoritem svěřenci Alexe McLeishe.

Poprvé za oněch sedm sezon v nejvyšší soutěži Wigan vydržel bez porážky obě úvodní kola. To zní na první pohled velmi optimisticky, skutečnost je však docela jiná. Latics teď totiž čelí třetímu nováčkovi po sobě a na kontě mají pouze dva body, tedy menší obnos než právě QPR, které před týdnem zaskočilo širou veřejnost vyloupením Goodison Parku.

Remíza 1:1 s Norwichem byla z poloviny dílem Al-Habsiho, který do nebe volající hrubkou zavinil jediný gól nováčka. A pak bezbranková plichta se Swansea, kdy pro změnu wiganisté neproměnili penaltu a hned dvakrát orazítkovali břevno. Jejich úvod nového ročníku tak provází spíše zklamání než nadšení. Navíc se Martinezově partě ani nedaří vylepšit si reputaci po nesmírně chudé gólové potenci v loňské sezoně - tehdy měl Wigan druhou nejhorší ofenzívu ligy, přičemž letos zatím zvládl skórovat jen z penalty.

Doma začali Rangers prachmizerně, když vysoko podlehli Boltonu, pak ovšem zaskočili Everton i na jeho hřišti a naznačili tak, čím by se v nadcházejících měsících mohli chlubit coby silnou stránkou - venkovní formou. Už v Championship totiž vloni měli venku konkurenci akorát v Norwichi, přičemž kromě pouhých čtyř porážek utržili i jen 17 branek, což dělá průměr menší než jeden gól na zápas. Zároveň je momentálně QPR na cestách neporaženo čtyřikrát po sobě, což v minulé dekádě platilo i o vzájemných střetnutích ve Wiganu. Tam zatím domácí nikdy nevyhráli, ani jednou ze tří pokusů.

Opora zadních řad Wiganu Antolin Alcaraz čerstvě vypadla z plánů Roberta Martineze na dobu příštího měsíce. Důvodem je natržený stehenní sval. Dále přitom absentuje i Gohouri s lýtkem a mírné problémy s třísly provází Victora Mosese.

Neil Warnock sice stihl ještě v pátek podepsat Joeyho Bartona z Newcastlu, nedá se však čekat, že by ho okamžitě využil v základní sestavě. To samé se z jiných příčin týká rovněž Halla, jenž zkompletuje třízápasový distanc. Naopak Bothroyd s Campbellem už patrně setřásli vir z těla.

Souboj celků, jež oba mají rozhodně co napravovat. Domácí Blackburn absolutně nezvládl vstup do sezony, když na porážku před vlastními fanoušky s Wolves 1:2 navázali další prohrou, tentokrát na půdě Aston Villy 1:3. Ani Everton své příznivce nepotěšil, po odloženém utkání s Tottenhamem nastoupili Toffees v pozici jasného favorita do domácího duelu s QPR, jenže Goodison Park opouštěli se sklopenými hlavami a nepříznivým výsledkem 0:1.

Naposledy se týmy setkaly v dubnu tohoto roku v Liverpoolu a tehdy se radoval Everton - góly Bainese z penalty a Osmana znamenaly výhru 2:0. Svěřenci Davida Moyese jsou o chlup úspěšnější i co se týče historického hlediska. Ke vzájemnému měření sil došlo už stošedesátkrát a Toffees se radovali v 67 případech, tedy o sedm více než Rovers.

Středa byla dnem, kdy jak Blackburn, tak Everton zaznamenali vstup do Carling Cupu a nejenže oba kluby po výhře 3:1 postoupili, navíc na jejich kopačkách skončili oba celky z Sheffieldu - Blues zdolali místní United, Rovers stejným výsledkem Wednesday.

Ani tak ovšem hráči necítí, že by tím napravili nedobrý dojem ze zápasů Premier League. "Na střetnutí se moc těšíme, víme, že jsou fanoušci nespokojení a chceme si z Blackburnu odvést dobrý výsledek. Minulý týden jsme předvedli špatný výkon a chceme se zlepšit," nechal se slyšet útočník Evertonu Victor Anichebe.

Forvard Blackburnu Ruben Rochina taktéž věří, že jeho tým konečně získá body do tabulky, k čemuž by měla pomoci právě pohárová výhra nad Sheffieldem Wednesday. "Je to dobrá zpráva pro tým, získali jsme vítěznou mentalitu a doufám, že se nám ji podaří přenést po nepovedeném úvodu sezony do utkání s Evertonem," dodal Španěl.

Domácí fanoušci se mohou těšit na návrat Christophera Samby, jenž se vrací do zápasového zápřahu po zranění třísel. Naopak nad startem nových posil, George Johna a Simona Vukčeviće, stále visí otazníky, jelikož dosud nejsou vyřešeny všechny administrační náležitosti. Zcela jistě však nenastoupí dlouhodobá osobnost klubu Brett Emerton. Klubové stránky Blackburnu před několika dny oznámily, že australský záložník se vrací do rodné země, kde bude hrát za Syndey.

Everton se musí obejít bez dlouhodobě zraněného Seamuse Colemana a Magayeho Gueyeho, jenž laboruje se zlomeným prstem. Moyes naopak může přivítat Diniyara Bilyaletdinova, Mikela Artetu a Marouane Fellainiho. Ruský záložník se vrací po třízápasové stopce, druzí dva středopolaři po drobných šrámech, kvůli nimž nenastoupili v základní sestavě proti QPR.

Minulý týden si André Villas-Boas připsal premiérové tři body na lavičce Chelsea a v sobotu by na ně rád navázal dalším plným bodovým ziskem. Blues čeká další zápas před vlastním publikem a jelikož na Stamford Bridge zavítá nováček z Norwiche, nic jiného než výhra se brát ani nemůže.

To se ovšem říkalo i před týdnem, kdy do západního Londýna přijel West Bromwich Albion. Chelsea nakonec měla plno práce, aby nepříznivě se vyvíjející utkání otočila. Už od čtvrté minuty po chybě Alexe prohrávala a otočit se jí definitivně podařilo až v závěrečných minutách.

I proto má Villas-Boas před zápasem o čem přemýšlet, respektive o tom, jakou postaví formaci. Dokud totiž Chelsea nepřešla z křídelní hry 4-3-3 na diamantové 4-4-2, nebyla skoro vůbec nebezpečná.

V sobotu už ovšem bude k zápasu připraven Juan Mata, nová akvizice z Valencia, který by případně mohl křídelní hru Chelsea výrazně oživit. Je ale možné, že s ním Villas-Boas počítá také do středu hřiště. Chybět bude nicméně nadále David Luiz, který už je alespoň zpátky v tréninku. Uzdravit se ještě nestihne ani Petr Čech, kterého opět zastoupí v brance Hilário.

Norwich přijíždí na Stamford Bridge jako naprostý outsider. Z prvních dvou duelů má dva body, remizoval s Wiganem i Stoke, ačkoliv zejména proti Potters si zřejmě zasloužil všechny tři. Nebýt vyloučení Leona Barnetta, možná by Kenwyne Jones v posledních vteřinách hry vyrovnávací gól vůbec nedal.

Venkovní bilance Canaries je nicméně tristní, vždyť nováček letošního ročníku nedokázal na hřišti soupeře vyhrát v nejvyšší soutěži skoro 17 let! Naopak Chelsea doma z posledních osmi utkání sedmkrát vyhrála.

Norwich navíc jede do Londýna v pochmurné náladě, když v týdnu vypadl z ligového poháru s MK Dons, ale nutno podotknout, že manažer Paul Lambert udělal v základní sestavě oproti zápasu se Stoke 11 změn. Zároveň budou hosté postrádat Daniela Ayalu, pro něhož po přestupu z Liverpoolu nezačalo působení u Canaries vůbec dobře. Zraněné koleno ho na hřiště nepustí asi dva měsíce. Otazník visí nad Wesem Hoolahanem, kterého trápí podkolenní šlacha. Leon Barnett je po trestu odpykaném v poháru zpátky.

Máme před sebou teprve třetí hrací víkend, a přesto už mají jak v Sunderlandu, tak ve Swansea co házet za hlavu. Stále tam ještě čekají na první ligovou výhru a jakoby návdavkem museli v týdnu polykat hořkou pilulku v podobě brzkého pohárového exitu na úkor celků z nižších soutěží.

Když před lety Swans naposledy vstupovali na nejvyšší podlaží, činili tak s nebývalou grácií - vysoko 5:1 deklasovali Leeds. Letos se však ocitli na opačném konci barikády, když se nechali sestřelit ManCity, a alespoň nějakou útěchu pak pro ně znamenala bezbranková remíza s Wiganem. I v tomto souboji nicméně Velšané tahali za kratší konec pomyslného provazu, což si už teď nebudou moci dovolit. Příště totiž zajíždí na Emirates Stadium, respektive Stamford Bridge. Proti impotentnímu Sunderlandu by se tak hodilo minimálně oprášit skvělý defenzivní výkaz z loňské druholigové sezony, kdy byla Swansea v konečném součtu předstižena jenom suverénním QPR a celkem posbírala 21 čistých kont (nepočítaje play-off).

Ne nadarmo se Steve Bruce před sezonou obával nedostatečné útočné síly svého týmu. Zatím totiž vypadá, že veškerá zodpovědnost dopadá na bedra Asamoaha Gyana, a ten si s ní zatím neví moc rady. Na gól totiž čeká, stejně jako všichni jeho spoluhráče kromě Sebastiana Larssona. Ten parádní trefou zařídil pro Sunderland senzační bod z úvodního klání s Liverpoolem, od té doby to ale jde s Black Cats jenom strmě dolů. Nejprve přišla prohra 0:1 v derby s Newcastlem a pak pohárové selhání v prodloužení, které poslalo dál outsidera z Brightonu. Před SAFC je navíc i strašák v podobě loňského mizerného výkazu s nováčky - z možných 18 bodů tenkrát Mackems ukořistili pouhé čtyři.

První měření sil těchto dvou mužstev za posledních 28 let vynechá kapitán Garry Monk, který se léčí už od letní přípravy. Ve čtvrtek už nicméně nastoupil za béčko, takže se jeho návrat nezadržitelně blíží. Smolař Bode je zatím stále mimo s bolavým kolenem.

Jedna ze zvučných posil Sunderlandu, obránce John O’Shea, je konečně připravena odbýt si svůj debut v pruhovaném dresu. Její kolenní šlacha už nejspíš zápasovou zátěž snese. Hrát už bude moci i Phil Bardsley, který v poháru nestartoval vinou trestu, a útočné trable se možná Bruce pokusí vyřešit větší porcí minut pro talentovaného Korejce Ji Dong-Wona.

Bolton už si pomalu můžeme fixovat jako jeden z týmů pro první polovinu tabulky. To nám dokazoval loni do osudného zranění dirigenta Holdena a slušný start do sezony zažívá i bez něj v tomto ročníku. Sympatickým výkonem se totiž prezentoval i proti nabušenému ManCity, po kterém teď na Coyleovy svěřence čeká další kandidát titulu.

Minule na Anfieldu Trotters padli hodně smolně - gólem Joea Colea z 90. minuty. A byli zrovna při několika milnících: na Anfieldu za posledních sedm let nezažil tak chudou návštěvu, Hodgson si tu odbyl svou domácí derniéru a Torres pro změnu naposledy skóroval v červeném dresu. Dnes je naopak Liverpool na startu nové éry. S totálně obměněnou zálohou, na kterou američtí majitelé vynaložili více než 40 milionů liber, se na body sice zatím nadře, ale pokud v sobotu Bolton padne, dostane se Liverpool na takovou bodovou hranici, kam se loni hrabal celých devět kol. I přes posun kupředu ale zatím Reds nepůsobí ani sehraně ani bůhvíjak sebevědomě, útočník Carroll se trápí a Suárez se ještě donedávna nepyšnil adekvátní kondicí.

Bolton tak určitě má šanci. Po demolici QPR přišlo statečné vzdorování Citizens, které divže Wanderers nedotáhli k remízovému konci. Nakonec prohráli o jediný gól. Vyvarovat se teď budou chtít především individuálních selhání, které je připravily o body právě minulý víkend. Zároveň by se možná slušelo využít Daviesovi dobré střelecké potence v posledních čtyřech střetnutích s Liverpoolem. Během nich stihl nastřílet tři branky, ačkoliv jednou z nich potopil vlastního golmana.

V sobotu už patrně bude ve formě hrající Suárez způsobilý startu od počátečního hvizdu, to se však zřejmě nebude týkat Glena Johnsona a už vůbec ne Raúla Meirelese. Ten si v týdnu poranil klíční kost, a přestože se původně velmi černé předpovědi nevyplnily, minimálně dva týdny na marodce setrvá.

Owen Coyle má v úvodu sezony celkem nepříjemné potíže se soudržností obranné linie. Ve středu dal možnost předvést se mladému levému bekovi Alonsovi a ten se hned na dva měsíce zranil, už dříve mu přitom vypadli ze sestavy všichni tři praví beci - Ricketts, Steinsson i Mears. Aby toho pak nebylo málo, hodně hlasitě se teď začalo hovořit o odchodu Garyho Cahilla, za nějž už si Coyle sehnal náhradu v podobě hostovačky Boyaty.