Premier League Anglie - Premier League

Lepší premiéru si asi O’Neill nemohl přát. Sic nešlo o vítězství hladké, to v žádném případě, Sunderland pod ním alespoň konečně demonstroval onu mentální sílu, která mu dříve zdánlivě scházela. Do intervalu osmi minut Black Cats vtěsnaly dva klíčové góly - jeden hezčí než druhý. Pro dlouho dobře bránící Rovers to byl naopak tragický zápas; Kean nejspíš přišel minimálně o tři obránce.

Určitě se nedalo čekat, že Martin O’Neill od pondělí stihne tápající Sunderland proměnit k nepoznání; že to ale bude ten samý tým, který si vzadu celkem pravidelně počíná neobratně, zatímco vepředu se šancemi nakládá hodně mizerně - to mohlo být po prvním poločase asi přeci jen překvapivé zjištění. Ústřední postavou, která dnes dokonale vystihovala zlou podstatu výkonu Black Cats, byl Kieran Richardson. Dvakrát mohl a měl skórovat: jednou se k němu dokonce skrz nešikovného Lowea dokutálel balon na malé vápno, přímo před Robinsona - a on si přesto zpracoval míč pro pravačku, aby jen nechal vyniknout soupeřova brankáře. Podruhé opět slabší nohou křižně střílel, a jen zásah Vukčeviće se postaral o to, že jeho projektil nepřekročil brankovou čáru.

Těchto šancí musel Sunderland zákonitě litovat; a taky že litoval. Už v 17. minutě se na pravém rohu šestnáctky dostal díky dobře provedené přeslapovačce ke střele Samba, a přestože jeho projektil ještě Westwood vytěsnil, na Vukčevićovu dorážku už neměl nárok. Ještě hůře přitom mohlo být Black Cats čtyři minutu před přestávkou, kdy si sudí Walton vskutku nestydatě vymyslel Sambův faul na brankáře Westwooda (který mu víceméně jen skočil na záda), takže Dannovo doťuknutí balonu do sítě nebylo tou cestou ke zdvojnásobení vedení.

Do druhého dějství vstoupil čistě defenzivní Blackburn. Po prvních 18 minutách se dokonce jen 7% času hrálo v obranné třetině Sunderlandu (67% ve středu pole). Keanovi se nicméně tato sázka docela vyplácela; přestože už v 51. minutě dostřídal, a pokaždé šlo o vynucenou změnu v obranné linii: nezvyklý srdeční tep přinutil k brzkému střídání Giveta, za něhož přišel nedoléčený Olsson - také toho tedy brzy střídal 17letý Henley -, a ve finále se proměnilo i obsazení postu pravého beka, kde místo Lowea, jenž se posunul do zálohy za Salgada, působil další mladík Hanley. Do 70. minuty si každopádně SAFC vypracovalo jedinou pořádnou šanci: Richardsonova přizvednutá střela, tentokrát už levačkou, se stala kořistí promptně reagujícího Robinsona.

Postupem času každopádně Sunderland stupňoval tlak. Z levé strany se hlavně po svém příchodu na plac hodně prosazoval mladíček McClean. Ve finále právě z jeho prostoru vzešel centr, který jenom na hranici velkého vápna odvrátil Henley, a dovolil tak z tohoto místa prudce vypálit Velšanovi Vaughanovi. Ten svou pumelici ideálně udržel při zemi, síť málem protrhl, zaznamenal svou premiérovou trefu v pruhovaném dresu a především položil základy senzačního obratu Mackems. Ten dokonal po směšné ruce Formicy - jako obvykle - dokonale zahraným přímým kopem Seb Larsson. Z levého rohu šestnáctky překrásně zakroutil míč na přední tyč, přičemž mu situaci značně ulehčil ve zdi neposedný Yakubu.