Premier League Anglie - Premier League

Tři prohry po sobě a Arsenal pomalu začíná v boji o Ligu mistrů zásadně ztrácet. Také na jaře tedy duel s Manchesterem United neustál, ačkoliv tentokrát šlo o přeci jen důstojnější boj a zejména díky poločasové rehabilitaci nakonec měli Gunners až do posledních vteřin šanci bodovat.

Zase ta stará podzimní písnička. Také dnes to bylo o jedné důstojné straně a hodně, hodně utopeném sparing partnerovi; přičemž party si Manchester s Arsenalem určitě neprohodily. V červenobílém dresu opět vázla komunikace, základní kombinace, individuální vyspělost jako by byla nastavena na úplné minimum. Přesto toho ovšem United zase tolik využívat nedokázali, za celý první poločas se dostali jen ke skrovnému množství střel - jedna z nich, ta poslední, se nicméně ujala a to Red Devils muselo pro začátek stačit.

Johan Djourou totiž na pravém beku v žádném případě nejevil žádné známky zlepšení, ba ani nedával znát, že by se někdy v blízké budoucnosti chystal začít Naniho s Giggsem stíhat. Právě přes něj se rodily téměř všechny potenciální příležitosti soupeře. Jednu například zazdil zrovna portugalský křídelník nesmyslnou koncovkou z úhlu, ačkoliv pod sebou mohl hledat hned dvojici kolegů. United si tedy vše vynahradili až v nastavení úvodního dějství, kdy Nani předal míč Giggsovi a jeho centr na zadní tyči odhlavičkoval do sítě Vermaelenem jen nepatrně rozhozený Valencia. O chvíli dříve ještě přitom Song nezbrzdil Evru, aby po jeho přihrávce nechal Nani na přední tyči vyniknout reflex Szczesného.

Veškeré náznaky šancí domácích, ty končily na individuálních nedostatcích, nervozitě či nevysvětlitelné nesehranosti. Kupříkladu Walcott po výborné práci Oxladea-Chamberlaina z kroku hrubě minul a Ramseymu s Rosickým vůbec nesedly střely ze střední vzdálenosti. A zdánlivě se to nezlepšilo ani po přestávce, ačkoliv už alespoň Gunners působili sebevědoměji, lépe nabuzeně. Co však nicméně v 51. minutě spálil Van Persie, nad tím zůstával rozum stát. Rosický okradl podklouznuvšího Smallinga, dobře vyřešil situaci 2na1, a jakkoliv nejlepší loňský střelec na Ostrovech zprvu dobře zachoval chladnou hlavu, nakonec trestuhodně minul o pěkný kus.

A pro obrozené Kanonýry to nebyla jediná možnost jak se vrátit do zápasu. Brzy si na hraně šestnáctky připravil palebnou pozici Ramsey, aby významně přestřelil, záhy Rosický ve spolupráci s Velšanem vytloukl heroické Evrovy bloky a nakonec neúspěšně pokoušel štěstí se svou přízemní střelou i Chamberlain. Red Devils byli mezitím očividně zaskočeni, přesto mohli jen pár okamžiků poté definitivně rozhodnout. To když Welbeck jako by nic přesprintoval Mertesackera, v souboji tváří v tvář si obhodil Szczesného, avšak vinou vlastního pádu nebyl schopen dorazit pomalu se kutálející balon. Ten nakonec před čárou skluzem vykopl Mertesacker.

Kýženého vyrovnání se každopádně domácí stejně dočkali; a dosáhli jej svou klasickou - starou dobrou - cestou. Od famózní obranné práce Koscielného a bleskovou rozehrávku, přes Rosického přenesení hry, až po citlivou kolmici Oxladea-Chamberlaina: to musela být pro Van Persieho radost zakončit svou klasickou střelou na vzdálenější tyč. Radost Gunners nicméně netrvala dlouho; a to vskutku zcela zbytečně. Jako mladší žák se totiž nechal v 81. minutě od Valencii vyškolit nedůrazný Aršavin a Ekvádorcův průnik do pokutového území už pak byl z řady nezastavitelných i nezištných: Welbeck tedy mohl zakončovat do odkryté klece. Tím už si MU konečně mohlo Arsenal definitivně škrtnout.