Vlastnictví více klubů najednou: V Česku průkopníkem Pražák, v zahraničí běžný jev

Příchod miliardáře Karla Pražáka do fotbalových Pardubic přináší nejen důvod, proč mohou fanoušci z města perníku doufat v lepší zítřky svého klubu, ale zároveň představuje v českém prostředí ojedinělý jev. O co jde? Jedná se o situaci, kdy je jedním majitelem vlastněno více sportovních klubů najednou. V Pražákově případě jde o pikantní kombinaci již zmíněných Pardubic a hokejové Sparty. Zatímco v tuzemských poměrech se jedná, básnicky řečeno, o pole dosud neorané, v zahraničí je to o poznání běžnější jev.

To platí zejména v případě takzvaného MCO neboli multiklubového vlastnictví. Tedy slučování jednotlivých fotbalových klubů do jedné velké společnosti. Typickým příkladem je City Football Group, kterou vlastní šejk Mansúr bin Zayed. Pod její křídla v současnosti spadá třináct fotbalových klubů v čele s anglickým gigantem Manchesterem City.

Právě tato koncentrace týmů do velkých společností se ve fotbalovém světě stává novým trendem, což potvrzují i čísla ze serveru WSC Sport. Počet klubů patřících do MCO skupin vzrostl mezi lety 2015 a 2023 ze 62 na 301. Samotných skupin pak v období 2018-2023 přibylo z 58 na 124. V loňské sezoně navíc v pěti nejlepších evropských ligách (Premier League, La Liga, Bundesliga, Serie A a Ligue 1) patřilo do některé z MCO skupin už 41,7 % klubů.

Vedle toho se zejména v angloamerickém prostředí rozšiřuje také multisportovní vlastnictví. Jak už samotný název napovídá, skupiny vlastněných klubů se zde neskládají pouze z těch fotbalových, ale i z dalších organizací napříč celým sportovním spektrem. Tento model v menším měřítku představují i sportovní aktivity společnosti Kaprain Karla Pražáka.

O některých majitelích, kteří se tomuto druhu podnikání věnují, lze při pohledu na jejich portfolio sportovních značek bez nadsázky říci, že vlastní skutečná sportovní impéria. Níže je přehled těch nejmocnějších.

Za typický příklad takové kasty lze určitě označit Stana Kroenkeho, jenž je fotbalovému světu znám především jako majitel londýnského Arsenalu. V klubu s kanonem ve znaku se rodák z amerického Missouri pohybuje od dubna 2007, kdy si zakoupil první podíl akcií. O čtyři roky později se stal většinovým vlastníkem a v roce 2018 začíná jeho vláda z pozice jediného vlastníka londýnského klubu obývajícího Emirates Stadium.

Arsenal však tvoří v uvozovkách pouze jednu položku v seznamu klubů vlastněných Kroenkeho společností Kroenke Sports & Entertainment. Tam se dále nachází organizace z velkých severoamerických lig, jmenovitě Los Angeles Rams (NFL), Denver Nuggets (NBA) a hokejové Colorado Avalanche (NHL). Mimo ně pak pod Kroenkeho kontrolu spadá další fotbalový tým Colorado Rapids a lakrosový tým Colorado Mammoth.

Zatímco na americké půdě už slavil Kroenke s každým ze svých týmů minimálně jeden ligový titul, Arsenal pod jeho správou na svůj vytoužený titul stále čeká. I to je jeden z důvodů, proč by jeho osoba cenu "sympaťáka roku" od fanoušků Arsenalu rozhodně nezískala. Ti mu kromě zapojení do kontroverzního projektu Superligy v roce 2021 vyčítají, že podle nich nevěnuje jejich milovanému klubu tolik péče jako týmům v Severní Americe. V létě jim například hnul, žlučí fakt, že místo modernizace tréninkového centra Arsenalu se Kroenke rozhodl zainvestovat osm miliard dolarů do stavby supermoderního areálu pro potřeby Los Angeles Rams.

Právě z vítězství v posledním ročníku nejvyšší anglické fotbalové soutěže se mohl během letošního léta těšit John W. Henry, hlavní vlastník americké investiční společnosti Fenway Sports Group (FSG), do jejíž řad patří fotbalový Liverpool. Spolu s ním patří do majetku bostonské společnosti také baseballový tým Boston Red Sox a hokejový tým hrající NHL Pittsburgh Penguins.

Skupina kolem amerického podnikatele z narozeného ve městě Quincy, převzala tehdy chřadnoucí Liverpool v roce 2010 a podařilo se jí vrátit velkoklub z hrabství Merseyside zpět mezi anglickou i evropskou elitu. Na tom se kromě investic do hráčského kádru podílelo i zlepšení klubové infrastruktury, jež mimo jiné zahrnovalo zvětšení kapacity legendárního stadionu Anfield.

Pod vládou Henryho a jeho kolegy Toma Wernera, vykonávajícího pozici předsedy, mohli příznivci Reds zatím slavit dva ligové tituly a jedno dobytí Ligy mistrů. Obdobně úspěšná se jeví i mise FSG u Red Sox, jež od roku 2002, kdy k nim přišli jejich současní vlastníci, opanovali čtyřikrát baseballovou Světovou sérii.

Ve výčtu sportovních majitelů, jejichž vlastnictví je rozkročeno napříč co nejvíce sporty, nemůže chybět dvojice Chalerm Yoovidhya a Mark Mateschitz, kteří po smrti Markova otce, Dietricha Mateschitze, převzali jedno z největších nápojových a zároveň sportovních impérií na světě.

Pod správou společnosti Red Bull GmbH se momentálně, co se fotbalu týká, nachází pět klubů, kde má firma s červeným býkem majoritní podíl. Jedná se o bundesligové Lipsko, rakouský Salzburg, klub z americké MLS New York Red Bulls, japonský tým RB Omiya Ardija a brazilské uskupení Red Bull Bragantino.

Kromě fotbalu pak do impéria salzburské firmy patří dva hokejové týmy a také promotérství soutěží v různých extrémních sportech, především pak ve světě motorsportu. Společnost s původním zaměřením na energetické nápoje dokázala proměnit vlastnictví týmu Formule 1 v hned několik mistrovských titulů pro jezdce a šest vítězství v Poháru konstruktérů.

Fotbalové týmy vlastněné Red Bullem sice takovými celosvětovými úspěchy nedisponují, svou proslulost si ale zejména Lipsko a Salzburg vybudovaly díky práci s mladými talenty, jež dokážou v každém přestupovém období generovat nemalý příjem do klubových pokladen. Příkladem byl například transfer Benjamina Šeška z Lipska do Manchesteru United.