Prostor Jana Morávka: Sampdoria není jediný tradiční klub visící nad propastí

Dnešní povídání bude trochu vzpomínkové. Dotknu se v něm totiž klubů, které si moje generace a možná i ti mladší pamatují v daleko jiné kondici, než v jaké se nyní ocitají. Pojďme si o nich říct více v novém Prostoru Jana Morávka.

Navedl mě k tomu příběh Sampdorie Janov, které hrozí druhý sestup v řadě. Ano, ten klub, kde začínali velké zahraniční kariéry Bruno Fernandes či Patrik Schick, může hrát až Serii C (třetí nejvyšší italskou soutěž).

Bohužel je takových případů mnohem víc. Pojďme si tyto kluby a jejich osudy společně připomenout. Začnu ale u Sampdorie. Klubu, jenž byl v nejlepší formě v 90. letech, kdy za něj váleli hráči jako Gianluca Vialli, Roberto Mancini či Ruud Gullit a vyhráli ligu i italský pohár.

Historicky se v jejich dresu objevili také Milan Škriniar, Lucas Torreira, Vincenzo Montella, Luis Muriel, Juan Sebastian Veron, Mikael Damsgaard, Duván Zapata, Mauro Icardi či Clarence Seedorf.

Gigant z 90. let padl do třetí ligy. Sampdoria bude poprvé ve své historii hrát Serii C

Dnes ale klub doplácí na chování svých majitelů. Vše začalo u předchozího vlastníka, kterým byl Massimo Ferrero. Italský podnikatel v oblasti filmu a hotelů si klub pořídil v roce 2014, ale kvůli různým okolnostem skončil ve vězení.

Nakonec se ukázalo, že z klubu jen tahal peníze pro své potřeby. Údajně se má jednat o částku kolem devíti milionů eur. Pod jeho vedením odcházeli z klubu nejlepší hráči, kteří se ale nenahrazovali adekvátními náhradami a dluhy rostly.

Vývoj Sampdorie tím logicky utrpěl. Ferrero navíc měl prohlašovat, že klub jeho srdce je AS Řím a že to je tým, který chce v budoucnu místo toho z Janova koupit. Vše ukazuje na to, že se Sampdoria dostala do špatných rukou, které se zásadním způsobem podílely na jeho pádu.

Klub z Janova po Ferrerově zatčení neměl žádné finanční prostředky na fungování a hazardoval se záchranou v Serii A. V roce 2023 se stal sestup skutečností. I kvůli tomu, že dlužil hráčům výplaty.

Sampdoria vyhlížela bankrot a pád až do čtvrté ligy, když v tom se zjevil tehdejší majitel Leedsu Andrea Radrizzani a další podnikatel Matteo Manfredi.

Radrizzani však nebyl o poznání lepší. Je například známo, že dal stadion Elland Road, kde hraje anglický klub, do zástavy pro půjčku italského celku. Dnes už nefiguruje ani v jednom z klubů. Většinu v klubu drží Manfrediho společnost.

Ta investovala poměrně velké množství peněz (mluví se o zhruba 45 milionech eur) do chodu klubu a jako styčný bod projektu zvolila Andreu Pirla, který se stal trenérem. Cíl byl jasný - postupný návrat mezi italskou elitu.

Jenže závan naděje trval pouze krátce. V první sezoně skončila Sampdoria sedmá a hrála play off o postup. To se nakonec nepodařilo. V následující sezoně byl Pirlo po třech zápasech odvolán.

Během aktuálního ročníku se u týmu protočili čtyři trenéři, což zrovna o stabilitě moc nevypovídá. Aktuální situace je taková, že místo původního sestupu do Serie C dostala Sampdoria naději díky bodovému odečtu Brescie kvůli finančním potížím, která nakonec padá přímo. Janovský celek tak zaujme místo v baráži o záchranu, kde se utká se Salernitanou. Pokud zápas o vše zvládne, sestup se nekoná.

Z mého pohledu je ale až zarážející, jak rychle může klub utrpět takový kolaps a padnout na kolena. Jako by byla Sampdoria italský Sunderland, který také poměrně rychle spadl až do League One. Je to vlastně protipól toho, co nyní prožívají fanoušci Wrexhamu, který zaznamenal tři postupové sezony v řadě a dere se v Anglii mezi nejlepší kluby.

Nedávno podobný osud potkal i Palermo, které však nakonec zachránila skupina City Football Group, kam spadá Manchester City a spol. Díky tomu, že se majitelé ujali tradičního italského klubu, dost možná byla odvrácena další velká pohroma.

Neděje se to však jen v Itálii či Anglii. Vidím to i na příkladech z Německa. Když se podíváme do druhé Bundesligy, jsou tam kluby, kterým se dlouhé roky nedaří vrátit se zpátky do první ligy. Příběh Schalke všichni známe, Hamburku trvalo sedm let než si letos zajistil postup.

A když půjdu o patro níž, tak tam najdeme Mnichov 1860, Arminii Bielefeld, Chotěbuz, Ingolstadt či Hansu Rostock. To jsou kluby, které pamatujeme v Bundeslize. Doporučuji určitě sledovat Bielefeld, který postoupil a od příští sezony budou hrát 2. Bundesligu a navíc hrají i finále německého poháru se Stuttgartem.

Příběh Schalke všichni velmi dobře znají. A dá se říct, že jejich trápení se čím dál víc prohlubuje. Uplynulá sezona byla jedna z nejhorších v dějinách klubu. Když jsem z povzdálí sledoval, co se všechno kolem Schalke dělo, jak jsou fanoušci naštvaní, tak rozhodně není co závidět.

Motivací je pro ně příběh Hamburku, který jim ukázal, že je návrat do Bundesligy stále možný. Jen je potřeba hodně trpělivosti a najít správné lidi, kterým svěříte důležité funkce.

Pozitivních příkladů je více. Můžeme ho vidět na Sunderlandu, kde byla po dvou sestupech obrovská skepse. Ze seriálu na Netflixu doslova stříkala negativní atmosféra. Za pár dní budou Černé kočky bojovat o comeback do Premier League ve Wembley proti Sheffieldu.

Jejich největší hvězdou je Jobe Bellingham, bratr slavného Judea. V Německu se píše, že by ho ráda získala Borussia Dortmund či RB Lipsko. Jeho hodnota je kolem 22 milionů eur. Nicméně pokud se Sunderlandu povede postoupit do Premier League, Němci budou pravděpodobně bez šance.

A koho dalšího sledovat na cestě k zotavení? Ve spodních patrech se pohybují také Charlton, Bolton, Deportivo La Coruňa, Real Zaragoza, Málaga či Sochaux. Speciálním případem je pak rozpad Girondins Bordeaux.