Premier League za pět minut dvanáct

Stejně jako loni, tak i letos pro vás redakce EuroFotbalu přichystala speciál "Premier League za pět minut dvanáct", v jehož rámci mapuje situaci v popředí a spodku tabulky anglické nejvyšší soutěže.

Sesadí Liverpool nenáviděného rivala z Manchesteru? Zachrání se Newcastle, tradiční účastník PL, či snad překvapí a jako bájný fénix z popela povstane nováček z West Bromwiche? Právě těmito otázkami se budeme hlavně zaobírat.

Tři týmy se pět kol před koncem praly o titul loni, perou se i letos. Tehdy druhý ztrácel na první Manchester United tři body, třetí dvojnásobek a ne jinak tomu je teď. Snad jen to uskupení za neohroženým vládcem Anglie doznalo jedné razantní změny - Chelsea tak trochu podstoupila místo na výsluní Liverpoolu, jenž má nyní k Rudým Ďáblům nejblíže.

Také z hlediska formy klubů na čelních pozicích se letos neneseme na stejné vlně jako před rokem. Zatímco loni vlétli jak Blues, tak Red Devils do cílové rovinky s nevídanou vervou a suverenitou, dnes vedoucí trojka nepůsobí zcela bezchybným dojmem.

O tom ostatně svědčí i její nedávné výsledky. Chelsea s Liverpoolem posledně remizovaly, Manchester sice jasně zvítězil, avšak svou krizí si pro jistotu prošel o chlup dříve. Právě onen patrný nedostatek sil MU pro závěrečná klání budeme na následujících řádcích řešit především.

Goliáš už nemůže, tak do něj!

Jako by Rudým ďáblům docházel dech, tak to skutečně momentálně vypadá. Sir Alex Ferguson musel dokonce o víkendu odstavit na vedlejší kolej ohromnou tradici spjatou s FA Cupem, jen aby naspořil nějakou tu energii pro své hvězdy. Náhradníci v čele s italskou hvězdičkou Federicem Machedou nakonec Evertonu po penaltách podlehli, ale účel byl splněn do posledního puntíku. Vždyť ve středu obrozený Manchester hladce přejel Portsmouth a uskočil Liverpoolu na dost možná klíčový rozdíl tří bodů.

Nicméně euforii je třeba přeci jen krotit. Nejenže mohlo jít jen o jakýsi nevýznamný výkřik do tmy, ale také to, co se dělo na Old Trafford, mohl ve značné míře ovlivnit i fakt, že Pompey měli na odpočinek pouhopouhé tři dny. V sobotu totiž ve vítězné bitvě stanuli proti Boltonu. Pravdou zkrátka zůstává, že ať jsou United v bodovém měřítku jakkoliv úspěšní, na trávníku jsou zatím jen svým podzimním stínem.

Po obdivuhodné Van der Sarově sérii 14 zápasů bez inkasované branky přišly čtyři duely, v nichž holandský gólman kapituloval dohromady devětkrát. Jeho suverenita z přelomu roku byla rázem tatam. Také v ofenzivě to skřípe častěji, jak bylo dříve zvykem. Uvadá Berbatov, Ronaldo se soustředí spíš na debaty s rozhodčím než na vlastní výkon, Tevéz skóruje průměrně v každém sedmém utkání. Dvěma slovy - žádná sláva.

Snad jen na konstantně nadprůměrnou formu tria Vidič-Giggs-Carrick se mohou ve městě manžestru spolehnout. S čím může být Ferguson rovněž spokojený, je šířka marodky. Tu dlouhodobě obývá jen dvojice Hargreaves-Brown, která pravděpodobně do závěrečných bojů nezasáhne, zbylí borci se na ní zpravidla ani neohřejí a už mažou zpět na zelený pažit. To by měl být také případ stopera Evanse, kterého v tuto chvíli stíhají menší potíže s třísly.

Manchester má oproti svým konkurentům jednu velkou výhodu, jejíž význam si asi málokdo plně uvědomuje. Řeč je o dodatečné dohrávce 33. kola s Wiganem, naplánované na 13. května. To je určitě zápas, v němž by mužstvo takového formátu mělo naplno bodovat, leč nebude mít výhodu domácího prostředí.

Ze všeho nejdříve však Manchester prověří tradičně nepříjemný Tottenham, na který v lize United posledně dvakrát nevyzráli. Také jinému londýnskému celku, Arsenalu, Red Devils něco dluží - na podzim mu podlehli 1:2. Ještě před tím, než Fergusonova skvadra přivítá Kanonýry, se ovšem uskuteční výjezd do Middlesbrough a zejména manchesterské derby. Sezonu obhájce trofeje zakončí na KC Stadium, kam rozhodně nebudou chtít cestovat v tísnivé nejistotě stejně jako loni na JJB Stadium.

Kdyby Liverpool nyní startoval s Manchesterem ze stejné výchozí pozice, patrně by sázkové kanceláře vypsaly nižší kurz právě na klub z města Beatles. Důvodů je hned několik. Za první pádný argument můžeme určitě považovat pohodu a nonšalanci, s jakou v poslední době válčí Reds na domácí scéně. Především ofenzivní vozba na všechny okolo musí chtě nechtě působit nezastavitelným dojmem. Vždyť kapitán Stevie Gerrard je vážným aspirantem na titul hráče sezony, to samo o sobě hovoří za vše. Na kanonýra Fernanda Torrese je stále ještě velký spoleh, třebaže to není ten loňský nezastavitelný "El Ňiňo". Hráči jako Xabi, Riera či Kuyt ono hvězdné duo doplňují s neuvěřitelným citem, z čehož pramení neskutečná vizitka - rovných 20 gólu nastřílených během pouhých šesti ligových utkání.

Jestliže jsme však zkraje mluvili o suverenitě, s níž poslední dobou Liverpool doslova tančí programem Premier League, nejde opomenout ani mravenčí práci obránců. Vynecháme-li totiž úterní přestřelku s Arsenalem, inkasovala červená hradba jen jedinou trhlinku za dobu pěti kol. Reds v tuto chvíli sužující jen dvě absence, Beniteze ale ztráty Hyypii a Degena zřejmě tolik nepálí.

Tak trochu stranou se krčí zajisté obdivuhodný, avšak vzhledem k závěrečným bojům poněkud irelevantní výsledek nedávného vzájemného měření sil Manchesteru a Liverpoolu. Z takového velesouboje totiž vzešel jasný vítěz, a sice hostující Benitezovy ovečky. Ty svému sokovi věnovaly hned čtyři "banány", zatímco Reina lovil míč ze své sítě jen jedinkrát. Z euforie, že takto roznesli svého úhlavního rivala, patrně těží Liverpoolští ještě dnes, vždyť od té doby neprohráli ani v jednom ze šesti případů.

Ovšem na soupeře z Big Four do konce ročníku již nenarazí, takže je zřejmě zbytečné tuto skutečnost více rozebírat. Teď se musí Liverpool soustředit spíše na nadcházející souboj s Hullem, jehož na podzim ani na svém hřišti přemoci nedokázal. Reds mají z vedoucí trojice dost možná nejlehčí los, avšak zároveň končí sezonu s jedním z nejtěžších možných soupeřů, Tottenhamem. Před tímto vyvrcholením červení narazí doma na Newcastle, aby posléze přijeli dobýt stánek West Hamu, respektive WBA.

Třetím a také posledním dílkem mocné hrstky je londýnská Chelsea. Ta opět, podobně jako loni, prodělala nepříliš slavný vstup do sezony a na přelomu roku jen nejistě pendlovala po celé šířce pásma vyhrazeného pro Big Four. Až po výměně manažera a dosazení kouzelného dědečka z Holandska, jménem Guus Hiddink, našli Blues potřebnou stabilitu. Najednou začali, když ne stahovat, tak alespoň neživit ztrátu na vedoucí Manchester, nyní jim zbývá zvládnout "jen" pět stěžejních kroků obdoby proslulé Mission Impossible a boj o titul může být ještě zajímavější, než je v této chvíli.

Přípravu na chystaný drtivý finiš zvládla Chelsea, řekněme, na jedničku s fouskem. Naposledy sice nepřesvědčila v souboji s Evertonem, avšak předtím posbírala úctyhodných 18 bodů ze sedmi ligových zápasů, přičemž branky sázela ostošest. Vždyť v každém z pěti minulých duelů, ať jde o jakoukoliv soutěž, Chelsea v průměru nasázela bezmála tři branky, vynecháme-li tedy v našich počtech bezbrankovou plichtu s Toffees (i obecně to na domácí scéně není zas taková sláva). Snad jen práce defenzivy v čele s nepříliš jistým Čechem dělá poslední dobou Hiddinkovi na čele jednu vrásku za druhou. Přesto přeze všechno se stále ještě Londýňané pyšní nejpevnější obrannou hrází celé soutěže.

Hra Chelsea s Hiddinkovým příchodem opět nabrala potřebnou agresivitu, nepostrádá již smysluplnou myšlenku a v neposlední řadě je přinejmenším efektivní. Probudil se spící Drogba, rozkvetl Lampard, konečně dostal šanci Ivanovič, naplno se prosadil i Malouda. Momentální rozpoložení Blues do ideálu nemá věru daleko. A ani los jim kazit náladu nemusí. Jediný pořádný oříšek bude bitva s Arsenalem a závidět Chelsea nelze ani výlet na Upton Park o tomto víkendu.

Jenže krom toho čeká na Hiddinkovu družinu Fulham s Blackburnem, na něž navíc modří narazí před vlastním publikem, a na úplný závěr o záchranu bojující Sunderland. Ani jedno z těchto střetnutí nestihne zraněné duo Joe Cole-Ferreira. Oba borci si s kolenem pomarodí ještě pěknou řádku dní, přičemž druhý jmenovaný patrně nestihne ani začátek příští sezony. Každopádně také Chelsea již nepronásledují zranění opor, což je pro nezávislého fanouška, doufejme, příslib napínavého konce se vším všudy. Tak ať se nakonec raduje ten lepší!

Možná si zrovna říkáte "nezapomněli oni na Arsenal?", ale nebojte, víme o něm. Nicméně sami sebe se ptáme, o co on vlastně bojuje? Dostihy o mistrovský titul jsou pro něj již tabu a do bitvy o Evropskou ligu už se zapojí také jen stěží. Prioritou pro Gunners tak nyní nepochybně bude Liga mistrů, kde se nadále úspěšně angažují a co nevidět si to o finále rozdají se starým známým Manchesterem.

Nicméně rovněž Kanonýrům zbývá odehrát v Premier League ještě pět zápasů a během nich se může udát naprosto cokoliv. Vždyť Arsenal je pomalu expert na neslavné konce, a právě ten nemůžeme vyloučit ani teď. Kombinace zrádné marodky, na níž se skví taková jména jako Rosický, Gallas či Djourou, a nepříliš stálé a přesvědčivé formy může dohromady dát pořádné překvapení. Londýňané by tak ve finále mohli ještě klidně válčit s Aston Villou o čtvrtou příčku znamenající účast v milionářské Champions League.

Proto je záhodno uvést i jejich soupeře, kteří je závěrem letošního ročníku prověří. A vězte, že nejde o žádné nazdárky. Hned dvakrát totiž Arsenal stane proti celkům z bájné Big Four. Nejprve přivítá 9. května Chelsea, aby přesně za týden navštívil proslulé manchesterské "Divadlo snů". Tyto přetěžké zápasy postupně ohraničí souboje s Middlesbrough, Portsmouthem a Stokem.

Rozepsaly Straky drama s dobrým koncem nebo učiněnou baladu ?

Přesně před rokem bylo jisté, že do druhé ligy zamíří nekonkurenceschopné Derby, ostatní celky stále mohly věřit, že prvoligovou účast udrží, a až do posledních kol sváděly tvrdé boje. Letos se situace v podstatě opakuje, i když rozdíly nejsou tak markantní.

Téměř stoprocentní je už ale nyní, že se po roce s Premier League opět rozloučí West Bromwich Albion. Přitom ze začátku sezóny si svěřenci kouče Mowbraye nevedli nijak špatně a záchrana v jejich případě vypadala skutečně reálně. Jenže nyní už čekají jedenáct kol na výhru a pochopitelně se tak propadli až na samotné dno. Na osmnáctou příčku přitom v současné době ztrácejí rovných devět bodů.

Ano, teoretickou šanci sice ještě mají, ale na to, že se mezi elitou udrží, by si nyní už vsadil snad jen ten nejvěrnější fanoušek nebo člověk milující skutečně velké risky. Baggies skutečně nehraje vůbec nic do karet. Vždyť závěrečný los jim také moc nepomůže. Venku zavítají na půdu Tottenhamu a v posledním kole také do Blackburnu, doma se naopak utkání s Wiganem, Sunderlandem a Liverpoolem.

To Newcastle je trochu jiný případ. Fanoušci ze St. James Parku se ani v nejmenším ještě nesmířili s představou, že by jejich oblíbenci mohli sestoupit. Kromě nevalných výsledků ovšem musely Straky teprve před pár týdny vyměnit trenéra. Joea Kinneara trápily problémy se srdcem, a tak jej dočasně na lavičce nahradil bývalý skvělý kanonýr Alan Shearer, který však s trénováním nemá žádné velké zkušenosti.

A to je také možná důvod, proč pod jeho taktovkou dosud Magpies z posledních tří duelů nezískali ani jedinkrát tři body. Jeden z klíčových duelů přitom přijde pro Newcastle již o tomto víkendu. Na svém hřišti přivítá Portsmouth a pokud chce mít ještě slušnou šanci na záchranu, bude muset nepodmínečně vyhrát. Vždyť už v dalším kole je čeká Liverpool, který v žádném případě body rozdávat nebude. Newcastle sice nemá situaci ve svých rukou, stále ovšem nemusí házet flintu do žita.

V podobné situaci se nachází také Middlesbrough, které má jen o bod více, tedy třicet jedna. I přesto se mu ale velké naděje nedávají, ba naopak. Boro je častokrát označováno za druhého nejžhavějšího adepta na sestup. V Premier League navíc nikomu ani moc chybět nebude. Jeho zápasy totiž častokrát nenabízí přílišnou dávku atraktivity, což dokazuje také jasně nejnižší počet vstřelených gólů na jeho kontě. Za třicet tři zápasů dal pouhých dvacet pět branek.

Když se navíc podíváme na týmy, které ještě Stewarta Downinga a spol. čekají, záchrana příliš realistické obrysy nedostává. Porovnejte sami - v nadcházejících dvou kolech se střetnout s Arsenalem a následně s Manchesterem United. Ani poté si ale příliš neodpočinou. Velmi důležitý bude především duel, který je na programu 9. května, kdy Middlesbrough zavítá do Newcastlu.

Příliš uspokojivě na tom není ani Hull. Ten kdyby nechytnul tak skvěle začátek sezóny, kdy se dokonce pohyboval na příčkách zaručující Ligu mistrů, v současné době by na tom byl asi velmi špatně. Vždyť za posledních deset kol získal pouhých sedm bodů. Na svém domácím stadiónu jsou navíc jeho výkony prachbídné. Ze šestnácti zápasů vyhrál jen tři, ke kterým přidal pět remíz.

Phil Brown se tak bude mít co ohánět, aby dokázal své svěřence udržet v Premier League, jednoduchá práce jej určitě čekat nebude. Pokud se Tigers okamžitě nezvednout, zcela jistě toho bude chtít využít Newcastle.

Sestup se v případě Blackburnu a Sunderlandu nejeví příliš vážně. Oba celky mají řadu schopných a zkušených hráčů, kteří by pád o soutěž níže nedovolili. To ale není vše, co mají tyto dva celky společného. Před sezónou například shodně toužily bojovat v horních patrech tabulky, ale tento cíl jim ani zdaleka nevyšel. Kromě toho se již rozloučily s trenéry, kteří sezónu odstartovali. V případě Rovers se jedná o nezkušeného Paula Ince, se Sunderlandem se naopak rozloučil Roy Keane.

Blackburn se dostal do problémů především kvůli dlouhotrvající šňůře bez vítězství během podzimních týdnů. K tomu všemu se dále například přidalo několikaměsíční zranění středopolaře Stevena Reida, kterého o několik zápasů později následoval další klíčový muž sestavy Brett Emerton. Hvězda loňského ročníku Roque Santa Cruz se také příliš nepředvedla. Když už paraguayský reprezentant nebyl zraněný nebo si nesnažil vynutit přestup do většího celku, jeho výkony na hřišti byly hodně chabé, což dokazují pouze čtyři vstřelené góly.

Nový kouč Sam Allardyce už má však s bojem o záchranu zkušenosti, které určitě uplatní také tentokrát. V zápasech s Wiganem, Portsmouthem, Chelsea, Manchesterem City a West Bromwichem Albion byl měl Blackburn dokráčet k udržení Premier League bez větších potíží.

V táboře Sunderlandu panuje nespokojenost, a to nejen se současnou pozicí týmu, ale také s celou letošní sezónou. Velké letní přestupy Black Cats příliš nepomohly. Svěřenci kouče Sbragii se totiž nacházejí pouhé čtyři body nad sestupovou propastí. V bezprostředním ohrožení sice nejsou, přesto ale určitě nemohou mít klidné spaní. Zpříjemnit si jej však mohou už tento víkend, kdy pojedou na půdu trápícího se West Bromwiche.

Samozřejmě, teoreticky může sestoupit klidně i čtrnáctý Portsmouth nebo jen o jedno místo lépe postavený Bolton. V jejich případě to ale není moc pravděpodobné. Wanderers letos neměli žádný několikazápasový výpadek formy, a tak se dá předpokládat, že by nějakých pět bodů, které určitě budou k záchraně stačit, uhrát mohli. U Pompey je to trochu jiný případ. Ti totiž začali nabírat formu až s příchodem kouče Paula Harta, již jejich třetího v letošním ročníku.

Ať letos sestoupí kdokoliv, jedno je už nyní jasné. Diváci uvidí několik bitev, kde se pojede, jak se říká, na krev. Sestup by byl totiž pro některé celky skutečnou pohromou, mluvíme hlavně o Newcastlu, který i přes nepříznivé výsledky patřím mezi nejlépe vydělávající celky soutěže.