Představení účastníků MS 2018 - Island

Po senzačním čtvrtfinále na evropském šampionátu v roce 2016 si islandští fotbalisté připravili další bombu - navzdory předpokladům totiž vyhráli vlastní kvalifikační skupinu a překvapivě se tak podívají na své historicky vůbec první světové mistrovství.

Je skutečně až neuvěřitelné, jak obrovský kus cesty Island od konce roku 2011 vlastně ušel. Tehdy jej ještě jako naprostého outsidera přebrala trenérská dvojice Lagerbäck a Hallgrímsson. Ta definovala jednotný herní styl, který byl založen na maximální obětavosti, disciplinovanosti a týmovosti a s národním celkem předvedla doslova divy. Čtvrtfinálová účast na EURU 2016 byla pro takto malou zemi mimořádným úspěchem, jen u toho však nezůstalo.

Ostří hoši totiž rozhodně neusnuli na vavřínech, naopak zamířili ještě výš - a po senzačním průběhu své kvalifikační skupiny si zajistili přímý postup na závěrečný turnaj do Ruska. Island se tak stal historicky tou nejméně lidnatou zemí, která se na nejvýznamnějším fotbalovém turnaji kdy představila.

Hallgrímssonovi svěřenci však na východ Evropy rozhodně nejedou na výlet, což dokumentují samotná slova hlavního kouče, který při odtajnění nominace prohlásil: "Náš cíl je naprosto jednoznačný a není jím nic jiného než postup ze skupiny. A až se tak stane, ve vyřazovacích bojích se nemusíme bát vůbec nikoho, protože za sebou necháme dva z trojice Argentina, Nigérie, Chorvatsko." Sebevědomí tedy Hallgrímssonovi evidentně nechybí.


Island po dlouhá léta plnil úlohu naprostého trpaslíka, nebo chcete-li fackovacího panáka, který se tu a tam sice postaral o nějaké to překvapení, prakticky po celou dobu své fotbalové existence se však postupu na jakýkoliv finálový turnaj ani nepřiblížil.

Čeští fanoušci si jej možná pamatují z kvalifikačních bojů v roce 2001, když ostrovní hoši výběr okolo Pavla Nedvěda senzačně porazili a uštědřili mu tím pořádnou facku v honbě za prvenstvím ve skupině.

Počátky reprezentační historie Islandu v soutěžích FIFA se datují zpět do roku 1954 - úvodní žádost o účast v kvalifikačních bojích však byla zamítnuta, na své první soutěžní duely si tak ostrovní celek musel ještě dva další roky počkat.

Dlouho to však žádná sláva nebyla - ostrovní tým končil na posledních místech a v roce 1967 dokonce utržil ostudnou porážku 2:14 v derby s Dánskem.

Obrat k lepšímu přišel až s příchodem tohoto tisíciletí. První dílčí úspěch reprezentanti Islandu zaznamenali v kvalifikaci na EURO 2004, když ve své skupině dokráčeli na konečnou třetí pozici. Možnost účastnit se baráže jim tak těsně unikla, přesto byl vidět znatelný posun.

Další úspěch se dostavil před Mistrovstvím světa v Brazílii před čtyřmi lety. Islanďané obsadili ve své skupině konečné druhé místo za prvním Švýcarskem a probojovali se tak do baráže, kde vyzvali fotbalisty Chorvatska. Po domácí bezbrankové remíze ovšem nezvládli odvetu a po prohře 2:0 se do Brazílie nepodívali.

Svou první účast na mezinárodním turnaji si tak odbyli až o dva roky později na šampionátu evropském ve Francii, když v kvalifikaci obsadili opět druhou příčku za Českou republiku - v tomto případě však i druhá pozice znamenala přímý postup. Na samotném EURU se následně prezentovali srdnatými výkony a zařadili se k těm nejpříjemnějším překvapením, když dokráčeli až do čtvrtfinále. Bude se v Rusku psát další kapitola islandské pohádky?





S Islandem se před startem kvalifikace zas až tolik nepočítalo - jistě, ve Francii si tato reprezentace udělala nějaké jméno, jenže že by snad zvládla uspět v konkurenci Chorvatska, Turecka, či Ukrajiny? Nepravděpodobné.

Dlouho to také vypadalo, že fotbalisté ze země ohně a ledu budou bojovat o barážovou účast - na úvod kvalifikačních bojů remizovali s Ukrajinou, následně porazili Finsko a Turecko, načež ve venkovním duelu podlehli Chorvatsku. V pátém klání pak těsně zdolali Kosovo, na což v létě 2017 navázali domácí výhrou nad Chorvatskem. Následovala komplikace v podobě prohry na půdě Finska, na což však svěřenci Hallgrímssona okamžitě odpověděli domácím vítězstvím nad Ukrajinou.

Před závěrečným dvojzápasem Island držel druhé místo a věděl, že pokud oba zápasy vyhraje, podívá se minimálně do baráže. Nešlo však vyloženě o lehký úkol, v posledním klání sice ostrovní celek přivítal Kosovo, ještě před tím jej ale čekal výlet na hřiště nevyzpytatelného Turecka. To však Sigurdsson a spol. zvládli na jedničku a odvezli si vysokou výhru 3:0. Ohromným bonusem ovšem byla nečekaná pomoc Finů, kteří v nastaveném čase vyrovnali v Chorvatsku, díky čemu se Islanďané posunuli rovnou do čela své kvalifikační skupiny! V posledním duelu pak potvrdili roli favorita a Kosovo zdolali výsledkem 2:0, čímž odpálili velmi bouřlivé oslavy - ostatně aby také ne, vždyť se tato maličkatá země poprvé ve své historii probojovala na mistrovství světa v kopané!


Současný hlavní kouč Heimir Hallgrímsson je u národního celku Islandu již dlouhých sedm let. Společně s Larsem Lagerbäckem vytvořil trenérský duet, který Islandu přinesl ty největší úspěchy - o těsném barážovém nezdaru s Chorvatskem v roce 2013 a čtvrtfinálové účasti na EURU 2016 již byla řeč.

Právě po šampionátu ve Francii u týmu skončil zkušenější Lagerbäck a Hallgrímsson se tak stal neohroženým králem národního celku. Samotný Hallgrímsson za sebou má jen velmi skromnou hráčskou a trenérskou kariéru - jako hráč oblékl dres několika islandských klubů, žádná velká hvězda z něj však nevyrostla. Na své trenérské kariéře však začal pracovat už za svých hráčských let - krom hraní za první mužstvo si totiž u dvou celků na starosti přibral i trénování týmu žen.

Po skončení kariéry se od roku 2002 věnoval výhradně klubu z městečka Vestmannaeyjar, kde střídavě koučoval mužský a ženský tým. V roce 2011 byl posléze po boku Larse Lagerbäcka jmenován jako trenér národního mužstva.

Sluší se ještě zmínit, že Hallgrímsson skutečně není žádná trenérská hvězda, která by se topila v penězích - po celou dobu své trenérské kariéry totiž poctivě pracoval, ve svém rodném městečku vykonával funkci zubaře. S touto profesí byl nucen skončit až v roce 2016 poté, co převzal reprezentační celek výhradně na svá bedra.




Mistr volných přímých kopů je jednoznačně tou největší hvězdou islandského výběru a mužem, se kterým obrazně řečeno stojí a padá celá ofenziva. Byl to právě současný záložník Evertonu, který rozhodl důležitý duel s Ukrajinou. Stejně tak to byl on, kdo na konci první půle vsítil veledůležitou úvodní branku posledního klání s Kosovem, čímž do řad svého týmu přinesl tolik kýžený klid - druhou půli pak již Islanďané kontrolovali, svého soka dorazili druhým přesným zásahem a zajistili si letenky do Ruska.

Sám Sigurdsson však neprožil vůbec dobrou sezónu - v létě si jej jako jednu z mnoha posil vytipoval Everton, plánovaný atak na pohárové příčky se však nekonal. Bídné výkony celého týmu odnesl trenér Koeman, jeho nástupce Allardyce sice klub vytáhl z nejhoršího, že by však výrazněji vylepšil herní projev, to se říci nedá.

Že to od islandského ofenzivního esa nebyla žádná sláva, to dokládají také statistiky - vstřelilo totiž pouhé čtyři branky, k tomu přihodilo dalších pět asistencí, což rozhodně není bilance, na kterou jsme od tohoto hráče zvyklí.

V březnu si navíc nová posila Evertonu přivodila zranění kolene, které ji ze zbylého průběhu sezóny kompletně vyřadilo. A ačkoliv se největší hvězda Islandu zvládne dát do startu světového šampionátu zdravotně do pořádku, je velkou neznámou, jak se na ní herní výpadek podepíše. Pro dobro outsidera doufejme, že nikterak výrazně.




Po zranění forwarda Kolbeinna Sigthorssone se na hrotu útoku nejspíše objeví Jón Bödvarsson. Útočník anglického Readingu tak bude mít na svých bedrech naložen nelehký úkol - společně s Gylfi Sigurdssonem by totiž měli svému národu zajistit přísun nějakých těch branek. Protože bez nich to zkrátka a jednoduše nepůjde.

Že by se ale v souvislosti s Bödvarssonem dalo hovořit o nějaké rozeném kanonýrovi, to tedy rozhodně ne. Jedná se spíše o poctivého hráče, co se nebojí odpracovat kvantum černé práce a podstoupit množství osobních soubojů, góly pak představují spíše příjemnou nadstavbu.

Bödvarsson si jméno udělal v norském Vikingu Stavanger, odkud si jej vyhlédl německý Kaiserslautern. Tohle angažmá se však příliš nevydařilo, islandský útočník zasáhl pouze do patnácti duelů a vstřelil dvě branky. Pro ročník 2016/17 se stěhoval do anglického Wolverhamptonu, kde se však žádné střelecké procitnutí nekonalo - bilance 42 zápasů a 3 branek je na hrotového hráče vskutku tristní.

Poslední sezóna však naznačila jisté zlepšení - Bödvarsson se přesunul do anglického Readingu, za který si připsal třicet startů, v nichž se hned desetkrát zapsal na střeleckou listinu.




Z taktického hlediska došlo u Islandu od evropského šampionátu jen k minimálním změnám. Outsider stále spoléhá na poctivou a kompaktní defenzivu, maximální bojovnost, rychlé kontry a standardní situace.

Nějaké novinky bychom však přece jenom našli - ta hlavní se pak týká samotné formace. Kouč Heimir Hallgrímsson totiž čím dál častěji sázel na sestavu se třemi středními záložníky, zejména ve venkovních duelech proti favoritům tak Island využíval formace 4-5-1.

V brance se nic nemění - tu bude stejně jako před dvěma lety strážit Hannes Thór Halldórsson. Ani stoperská dvojice by neměla doznat změn, v srdci obrany by se opět měla představit dvojice dobrých kamarádů, jmenovitě tedy Ragnar Sigurdsson a Kári Árnason. V případě zranění či karetního trestu je připraven zaskočit Sverrir Ingi Ingason. Pozici levého obránce by si měl pro sebe uzmout vytáhlý, leč technický Hördur Magnússon, v pětadvaceti letech zároveň nejmladší člen základní jedenáctky. Druhou stranu bude okupovat rychlík Birkir Már Saevarsson.

Dvojici defenzivních záložníků dle všech indicií vytvoří Aron Gunnarsson společně s Emile Hallfredssonem. Obrovskou výhodou tohoto složení je sehranost obou parťáků, Gunnarson však byl krátce před turnajem zraněn a je otázka, zda jej onen zdravotní problém nebude limitovat i v Rusku.

Na levém kraji by se měl objevit záložník anglického Burnley, Jóhann Berg Gudmundsson, který se svým celkem prožil skutečně parádní ročník. Soupeři si musí dávat pozor především na jeho levou nohu, která umí být pekelně nebezpečná. Pravého křídelního hráče bude suplovat další fotbalista oblékající dres anglického klubu, Birkir Bjarnason.

O tom, kdo obsadí pozici těsně pod útočníkem, nemůže být nejmenších diskuzí, tento post má pro sebe rezervovaný Gylfi Sigurdsson. Na samém vrcholku sestavy by se pak o branky měl postarat Jón Bodvarsson.