Představení účastníků ME do 21 let - Švédsko

Nejspíš žádný z osmi účastníků blížícího se juniorského Eura není větší neznámou. Švédové na šampionát pronikli přes turbulentní baráž s Francií, nyní však vyvstává otázka, co od nich vlastně čekat - v konkurenci Anglie, Itálie a Portugalska budou papírovými outsidery, jenže existuje minimálně jedna statistika, která mluví ve švédský prospěch...

Severský tým se totiž na tento šampionát probojoval celkem šestkrát, a nikdy jeho cesta neskončila už v základní skupině.

V roce 1992 dokonce došel až do finále, kde nakonec nestačil právě na Itálii; poslední účast z roku 2009 zase skončila prohraným semifinálovým penaltovým rozstřelem s Anglií. Tehdy ve žlutomodrém dresu zářil mladičký Marcus Berg.

Mladí Švédové jsou zkrátka turnajový tým, takže pokud by si je někdo troufl odepisovat předem, mohl by se šeredně spálit. Prvotním varováním by ostatně mohl být už pohled na seznam seniorských reprezentantů, kteří tvoří více než polovinu nominace.

Ono to tak nějak automaticky pramení z ohromně sevřeného, týmového projevu, který hráčům systematicky vtlouká kouč Hakan Ericson. Tento svérázný odborník s dvacetiletou zkušeností na lokální klubové úrovni totiž ve svém týmu nesnese nízkou morálku a nedělá mu problémy ignorovat hráče, s nimiž má otevřený problém. Zároveň ale jeho důraz na obětavost, zdravou drzost a sebevědomý ofenzivní fotbal generuje v kabině atmosféru pravého kamarádství. Stačí se podívat, jak Ericson křepčil se svými ovečkami po odvetě kvalifikační baráže s Francií.

Po strategické stránce je tento tým poměrně čitelný: v nominaci se to hemží zejména středními záložníky a šikovnými forvardy, takže Ericson obě tyto pozice na hřišti zdvojuje. Výsledkem je klasické pohyblivé 4-4-2 s pevným dvoučlenným středem pole a skvěle se doplňující dvojicí Guidetti - Thelin na hrotu. Trenérova filozofie je přísně ofenzivní; stačí se ostatně podívat na dlouhodobé výsledky týmu. Hemží se to v nich brankami jak v kolonce 'vstřelené', tak i 'inkasované'. Generálka se silným Dánskem například skončila remízou 2:2.

Šlo mimochodem o první ztrátu po čtyřech vítězných pokusech; naposledy prohráli mladí Švédové první kolo baráže ve Francii, od té doby na svého přemožitele stále čekají. Už sedm zápasů. Zdá se, že Ericson našel ideální funkční recept: ve vítězné barážové odvetě mělo Švédsko držení míče pouhých 36 procent, přesto však nastřílelo francouzskému gólmanovi Aréolovi čtyři góly. Francouzská poziční dominance přinesla jediný, a to ještě za stavu 0:3. Italové a Portugalci by si z toho měli vzít pozorný příklad, jinak je možné, že severské brejkové kladivo dopadne i na ně.

---

Cesta na šampionát

Švédové už v kvalifikaci odhalili jednu ze svých největších slabin - mimo domácí půdu totiž šly jejich výkony strmě dolů. V Turecku alespoň uhráli remízu 2:2, prohry na půdách přímých konkurentů z Polska (0:2) a Řecka (1:5) však otevírají důležitou otázku, jak se Ericsonovým svěřencům bude dařit na "ostrém" šampionátu pořádaném daleko od skandinávského domova (zmiňovaný úspěšný turnaj z roku 2009 se ostatně odehrával právě ve Švédsku). Zejména ostudný debakl v Řecku si mladí Švédové za rámeček dát rozhodně nemohli.

Odvetné utkání před vlastním publikem však už ovládli poměrně jasným výsledkem 3:0, a právě díky domácí neporazitelnosti tak nakonec zakončili svoji skupinu jediný bod nad dotírajícím kombem Polsko - Řecko. Do baráže s Francií šli jako jasný outsider, a po prohře 0:2 v Paříži se zdálo, že je hotovo - tým postavený kolem borců jako Kondogbia, Thauvin, Imbula či Kurzawa zkrátka působil až příliš silným dojmem.

Jenže odveta v Halmstadu naplno ukázala, čeho je švédský výběr schopný, pokud dostane správnou motivaci. Zejména díky skvělému výkonu Isaaka Thelina vstřelili seveřané favoritovi tři branky a ještě pět minut před koncem drželi postupový výsledek 3:0. Pak přišlo snížení z kopačky Layvina Kurzawy, takže postupovala naopak Francie - alespoň tedy těch několik desítek vteřin, než Lewicki čtvrtým gólem katapultoval na turnaj Ericsonův tým.

Kurzawa si musel připadat opravdu hloupě; po svém gólu se totiž soupeři okázale vysmíval, takže když Francie nakonec vypadla, prohlásil jej Raymond Domenech za "debila, u nějž se musíte ptát, kde má vlastně mozek"... zatímco švédská týmová jednota a ochota nikdy se nevzdávat slavily zasloužený postup.

Domácí základna

Dovedli byste odpovědět na otázku, který fotbalový turnaj je největší na světě (bráno počtem zúčastněných hráčů)? Je to možná překvapující, ale abychom takovou akci navštívili, museli bychom se v létě vypravit do Švédska - konkrétně do Göteborgu, kde se každoročně pořádá mamutí šampionát mládežnických týmů známý jako Gothia Cup.

Koncept je velice jednoduchý: povolen je start hráčů od 11 do 19 let a přihlásit se může kterýkoliv tým z jakéhokoliv koutu planety. Před čtyřmi lety si takto do Göteborgu udělalo výlet neuvěřitelných 35 tisíc (!!) mladých fotbalových talentů, a letos bude číslo ještě vyšší - zúčastněných týmů je totiž 1750, ze 77 různých zemí. Toto jihošvédské město tak každé léto doslova žije mládežnickým fotbalem.

Zorganizovat takovou akci se poprvé podařilo už před 40 lety, a od té doby má Gothia Cup své pevné místo v deníčku každého schopného skauta. Ono těch hřišť, na kterých turnaj probíhá, je asi stovka, takže nelze sledovat úplně vše, přesto však existuje šance, že mezi všemi těmi kluky pobíhá nový Shearer, Xabi Alonso, Adebayor, Ibrahimovic nebo Pirlo. To není jen náhodný seznam jmen - všichni tito borci kdysi v Göteborgu skutečně hráli.

---

Tahoun týmu: John Guidetti (Manchester City)

Na soupisce větší jméno zkrátka nenajdete. Pro Johna Guidettiho může být tento turnaj jedním z nejdůležitějších okamžiků profesionálního života - už nyní je ostatně jasné, že hraje o angažmá. Coby kmenovému hráči Manchesteru City mu totiž na konci června vyprší smlouva a stane se volným agentem. Pokud zazáří na Euru, nebude mít o nabídky nouzi; nejprve ale musí umlčet sílící hlasy kritiků, kteří mu předvídají, že se po těžkých zdravotních problémech už nedokáže vrátit na svou někdejší úroveň.

Coby teenager byl Guidetti hitem. Citizens jej na popud krajana Svena-Görana Erikssona vykoupili z domovské Brommapojkarny už v roce 2008, v pouhých šestnácti letech; do prvního týmu se však neprosadil a místo toho sbíral zkušenosti po hostováních. Sezona 2011/12 v dresu Feyenoordu byla z jeho pohledu průlomová - v ofenzivně laděné nizozemské lize měl průměr téměř jedné vstřelené branky na zápas. Jenže ve chvíli, kdy se měl konečně začít zapojovat do kádru anglického klubu, vážně onemocněl a dokonce na chvíli ztratil cit v pravé noze. "Po dva nebo tři měsíce nemohl dělat vůbec nic. Z toho se člověk sbírá dlouho," komentoval situaci asistent David Platt.

Nyní je však útočník, který vyrůstal v Keni, má za sebou první starty v seniorské reprezentaci a naposledy strávil rok v glasgowském Celtiku, opět zdráv a připraven dokázat, že ze svého smrtícího instinktu nic neztratil. V Ericsonově týmu má pevné místo jako "poacher" - hráč, jehož úkolem je v první řadě střílet branky - fanoušci Celtiku ale po letošku dobře ví, že umí šance i připravovat. V pětatřiceti soutěžních zápasech totiž vedle patnácti gólů zaznamenal i dvanáct asistencí.

Na prahu slávy: Isaac Thelin (Bordeaux)

O síle švédského útočného tandemu asi nejlépe vypovídá fakt, že Ericson si může dovolit ignorovat Branimira Hrgotu - mladý forvard, jenž má za sebou skvělou sezonu s Borussií Mönchengladbach, sice v závěrečné nominaci nechybí, na hřiště se ale zpočátku nedostane. Ke Guidettiho predátorskému stylu hry se totiž mnohem více hodí silovější Isaac Kiese Thelin.

Téměř dvoumetrový forvard strávil podzimní část sezony v Malmö, v jehož dresu si zahrál i Ligu mistrů (Sparťané si jeho jméno pamatují více než dobře, jelikož jim v předkole vstřelil gól); v lednu si jej potom do svého týmu vybral kouč Bordeaux Willy Sagnol, který v něm viděl ideálního partnera k šikovnému Diegu Rolánovi.

Ukázalo se, že měl pravdu: Thelin svojí prací na hřišti dělal Rolánovi prostor a umožnil mu tak prožít střelecky skvělé jaro, přičemž sám se soustředil spíše na mezihru. Něco podobného po něm bude vyžadovat i Ericson. Potenciál, který se skrývá v útočné dvojici Guidetti - Thelin, by nakonec dost dobře mohl protáhnout Švédy i přes papírově silnější skupinové soupeře.

Stranou reflektorů: Oscar Hiljemark (PSV)

Nenápadný kapitán Oscar Hiljemark má na hřišti úplně jinou roli než Guidetti, přesto však oba talenty několik věcí spojuje - jednak si shodně udělali jméno v nizozemské lize, jednak oba dva trpí na zranění. U Hiljemarka je tento problém ještě aktuálnější, neboť má za sebou značně nekompletní sezonu; od poloviny září až do Vánoc sledoval své spoluhráče z marodky, a když se následně v lednu vrátil, cestu do základní sestavy už nenašel.

Šikovný defenzivní záložník tak přijede do ČR odpočatý a patřičně namotivovaný: po podzimu na marodce a jaře na lavičce touží ukázat vedení PSV (kde má smlouvu ještě na dva roky), že si v nové sezoně zaslouží místo mezi elitní jedenáctkou. V klubu často hrával i na vyšších, ofenzivnějších pozicích uprostřed hřiště, reprezentační kouč pro něj však má vyhrazené místo pod stopery, ve dvoučlenném pivotu po boku Oscara Lewického. O svoji pozici se obávat nemusí, navlékne totiž kapitánskou pásku. Ericson zkrátka dobře ví, že bez inteligentního štítového záložníka, jakým Hiljemark bezesporu je, nemůže jeho tým adekvátně fungovat.

---

V defenzivní fázi by mělo být jasné obsazení tří pozic - v brance nastoupí Patrik Carlgren z AIK Stockholm, kraje čtyřčlenné obrany pak obsadí Emil Krafth (Helsingborg) a Pa Konaté (Malmö). Otazníkem zůstává složení stoperské dvojice; zálusk na základní sestavu si totiž dělají Filip Helander (Malmö), Sebastian Holmén (Elfsborg) a Alexander Milošević (Besiktas).

Jednou z největších nevýhod současného kádru je nedostatek logických voleb na křídelní pozice; možná právě proto byl povolán i Arber Zeneli z Elfsborgu. Ericson si zvykl stavět na kraje zálohy ve svém 4-4-2 klasické 'střeďáky', nejčastěji Abdula Khaliliho (Mersin) a vysoce hodnoceného Robina Quaisona (Palermo). Kapitána Hiljemarka a barážového hrdinu Lewického ze štítových pozic nejspíš nikdo nevytlačí, i když naděje si bude určitě dělat i Kristoffer Olsson (Midtjylland) a Simon Tibbling (Groningen).

Ofenzivní část nominace potom skýtá hned čtyři plnokrevné forvardy - přičemž Guidetti, Thelin i Hrgota mají potenciál na turnaji opravdu zazářit. V generálce s Dánskem nicméně Ericson zkoušel na hrotu Mikaela Ishaka (Randers), jehož výchozí pozice je ještě o chloupek lepší než ta Hrgotova. (Všichni čtyři jsou už mimochodem i seniorskými reprezentanty.) Sam Larsson z Heerenveenu bude coby jediné křídlo v týmu čekat na šanci v pozici žolíka.

---

Tip na umístění: Konec ve skupině