Představení účastníků ME do 21 let - Anglie

Českou republikou pořádané "malé Euro" pro hráče do 21 let již klepe na dveře, a tak nastává nejvyšší čas představit si zevrubně všech osm účastníků. Začínáme netradičně skupinou B a do velké míry obrozenou Anglií pod vedením bývalého reprezentanta Garetha Southgatea...

Angličané na posledních dvou turnajích končili vždy ve skupině a bylo to popravdě vždy velké utrpení.

Napříč oběma ročníky, v letech 2011 a 2013, našli Ostrované všehovšudy dva střelce - Welbecka se stoperem (!) Dawsonem - a předloni se ze hry neprosadili pro jistotu vůbec, což bylo s již tehdy pohasnuvší kometou Connora Wickhama na hrotu jedině logické.

Stuart Pearce tedy sice hned napoprvé (roku 2009) dokázal s mladými Angličany zabodovat, pak už to ale v podání jeho svěřenců nebylo o ničem jiném než úmorné hře potvrzující veškeré oblíbené stereotypy o britských "kopáčích".

Především ten poslední výběr, ze kterého to suverénně nejdál dotáhl přiléhavě spíše pracovitý a nijak zázračný Jordan Henderson, byl vyloženě zoufalým seskupením mnohdy bolestně podprůměrných hráčů ve všech řadách.

Zrovna na základě roku 2013 se teď s Angličany všeobecně tak nějak nepočítá a namísto obvyklého hromadného přeceňování u nich tentokrát dochází spíše k opačnému procesu zbytečného shazování. Profil tohoto konkrétního mančaftu se totiž těm zpřed pár let vůbec nepodobá.

Totam je rázem Pearcovo odporné, navýsost rigidní a za každou cenu praktikované 4-4-2 (vzpomínáte na VB z olympiády, jaká to byla škoda?); Gareth Southgate místo toho sází na flexibilnější 4-1-4-1 (častěji zapisované jako klasické 4-3-3), které však nikterak neodráží Dovalilův negativní styl, nýbrž jeho přesný opak. Oni čtyři záložníci před defenzivním štítem doopravdy operují vysoko na hřišti a snaží se tam držet míč - něco donedávna nevídaného.

Ostrované teď mají ve svém středu vážně šikovné fotbalisty té bájné nové školy, kterou věční kritici stále ne a ne spatřovat mezi dospělými, a už jen letošní selekce hrotových útočníků (Kane, Ings, Berahino) dosti s přehledem poráží i tu stříbrnou z roku 2009 (Walcott, Agbonlahor, Campbell).

Konečně, co ještě dělá z této Anglie doporučený objekt pozorování, to je dále veřejné tajemství, že se Gareth Southgate u "21" obrušuje s ohledem na seniorskou reprezentaci. Stěží narazíte na místního experta, jenž by si jeho vystřídání stárnoucího Hodgsona nedokázal představit; to ho spíš bude vehementně prosazovat.

A kdy jindy se někdejšímu neúspěšnému kormidelníku Middlesbrough naskytne lepší příležitost předvést se než zde, v České republice?

---

Cesta na šampionát

Kvalifikace na mistrovství Evropy byla v podání Angličanů velice hladkou jízdou. Možná až příliš. A ne snad že by to při pohledu na složení skupiny překvapovalo. Pořádné ambice tam na postup neměl vůbec nikdo, rovnou třetí se umístili obskurní Moldavané a drtivý 12bodový náskok Albionu na čele tudíž opravdu nemohl nikoho zaskočit.

Jako kapitán vedl lvíčata do většiny kvalifikačních bojů brankář Jack Butland, což bylo dáno hlavně tím, že původní volba jménem Andre Wisdom hned úvodem hrozivě selhala - po vyloučení exliverpoolského zadáka Finové jako jediní ve druhém utkání obrali Ostrovany o body a sám provinilec si už potom nekopl.

I bez Wisdoma si nakonec defenzíva Anglie počínala naprosto suverénně, když na prostoru deseti zápasů kapitulovala pouze dvakrát. Výmluvnější vizitku tím pádem předkládá například březnová skoro-generálka s Německem, které Southgateova parta přestřílela 3:2. Teprve tehdy naplno demonstrovala svou sílu.

Domácí základna

Anglická soupiska docela přirozeně nečítá žádného legionáře - to se stalo veskrze pravidlem, které porušil snad jedině Stuart Pearce před čtyřmi lety s Michaelem Manciennem z Hamburku. (A nikomu tím pro hráčovy nevalné kvality neprospěl).

Co ovšem na tomto seznamu bije do očí, to je marginální zastoupení první čtyřky. Chambers s největší pravděpodobností nebude patřit do základu a spolu s Loftus-Cheekem sem cestuje spíše jen nasát atmosféru z pozice garantovaného stavebního kamenu příští "generace". Jesse Lingard potom sice formálně patří Manchesteru United, ale kdyby na jaře nehostoval v Derby, těžko by se vůbec vešel do nominace. A to je celé.

Z druhé ligy sem dohromady putuje šest borců, z toho čtyři záložníci (vyjma Lingarda) a minimálně trio Gibson-Redmond-Chalobah by dozajista mělo startovat. Hughes s Pritchardem si dále na papíře vzájemně konkurují a alespoň na jednoho z nich by se štěstí rovněž mělo usmát. Navíc v sestavě registrujeme hned tři vyslance letošních prvoligových nováčků, včetně jednoho sestupujícího (Keane a Ings z Burnley).

To je zkrátka pěkné, svým způsobem osvěžující... a v důsledku nikterak oslabující. Jména záložní linie sice nemusí nikomu tolik říkat, ovšem třeba Alex Pritchard - kmenový hráč Tottenhamu - se letos 12 góly a sedmi asistencemi významně podílel na senzačním brentfordském putování až do baráže o první ligu.

Gareth Southgate se zkrátka vyzná a žádná zatuchlina typu Wickham roku 2011 u něho nemá šanci. Zde by se možná dalo argumentovat Chalobahem, ale jeho zkušenosti a poziční disciplína v dané roli, která žádné unikátní nadání nevyžaduje, mohou Anglii ve finále jedině prospět.

---

Tahoun týmu: Nathan Redmond (Norwich)

Ano, žádný Harry Kane - hned vysvětlím. Důvod je zhruba následující: tottenhamská hvězda, jejíž beze zbytku famózní sezonu jsem dříve shrnoval už zde, v tuhle chvíli na rozdíl od Redmonda nepředstavuje žádnou nenahraditelnou substanci anglické "21". Jakkoliv zarážející se to může zdát, mladý Albion prostě Kanea nepotřebuj ani zdaleka tolik, jak se v médiích v jednom kuse vykládalo.

V pěti kvalifikačních duelech v intervalu mezi říjnem 2013 a březnem 2014, kdy Kane za "21" odehrál mizivých šest minut, anglická lvíčata nasázela celkem 21 branek - a to za tu dobu čelila nakonec druhým Finům (3:0) a dvakrát i obzvlášť nahecovanému Walesu. Tomu Walesu, proti němuž v obou střetnutích Nathan Redmond rozhodoval celkem třemi góly.

Ačkoliv se současná opora budoucího nováčka Premier League z Norwiche zúčastnila již "malého Eura" 2013, Redmondův fenomén je ve skutečnosti něčím poměrně čerstvým - a začal se pořádně rozvíjet až loni na jaře.

Od té doby už dřívější naděje Birminghamu ušla obrovský kus vpřed: v držení míče i bez něho očividně myslí dopředu; ke střelbě natahuje akorát tehdy, když to vážně stojí za to; a vesměs totéž platí i o kličkách. Jakmile má navíc Anglie problém s tvorbou šancí, právě Redmond je tím první mužem, na koho se obrací.

Ukázat vzápětí můžeme i na konkrétní výsledky. Za Norwich Redmond ve 39 ligových zápasech, kde se ho týkala alespoň třetina stopáže, zaznamenal rovnou 20 "kanadských bodů" (sedm gólů, 13 nahrávek) - z toho třikrát úřadoval v playoff, kdy šlo Kanárkům o všechno.

Leccos potom vystihla i momentka z letošního březnového přáteláku anglické "21" s jejich německými vrstevníky. Tehdy Redmond v jednom čelním souboji, startujíce ze stoje, jenom tak jakoby nic proklouzl kolem svého protivníka a namířil si to vstříc soupeřově kleci, aby anglický komentátor akorát suše, jaksi nevzrušeně utrousil: "Redmond právě rozjíždí svou rutinu"...

Na prahu slávy: Saido Berahino (West Bromwich)

Na to, že se Saido Berahino stal s kulatým počtem 10 zářezů nejlepším střelcem kvalifikace, dostává se tomuto rodákovi z Burundi relativně zanedbatelné pozornosti veřejnosti.

To je třeba napravit: velice přímočarému forvardovi totiž nechybí instinkt rozeného střelce ani sebevědomí a podceňovat by se neměla ani lehce absurdní skutečnost, že střelecké tabulky vlastního týmu ovládl v 21 letech s propastným náskokem 10 branek (celkem jich dal 14).

V anglické jednadvacítce Berahino po určitou dobu platil za hlavní držák na hrotu útoku, s příchodem Kanea se však zřejmě bude muset uklidit na levé křídlo. To na druhou stranu jeho produktivitě nemusí nijak uškodit, neboť na tu samou pozici je tahoun WBA patřičně zvyklý už z klubu, a navrch takřka stoprocentně zůstane určeným exekutorem pokutových kopů.

Saido Berahino je údajně už nějakou dobu monitorovaný Manchesterem City a Tottenhamem, jenom u nich by ale zůstat rozhodně nemuselo. Respektive ani správně nemělo.

Stranou reflektorů: Ben Gibson (Middlesbrough)

Patrně nejméně známé jméno na listině předpokládaných anglických startérů, přesto její docela významná součást. Dvaadvacetiletý střední obránce pokračuje v Southgateových šlépějích v Boro, do jehož základní sestavy patří už druhou sezonou, a letos se významně podílel na jeho seriózním ataku na Premier League.

V kvalifikaci na Euro toho Ben Gibson sice tolik neodehrál, nicméně Southgateovi nakonec neomylně vykrystalizoval jako ideální volba po bok neohroženého Johna Stonese - i kdyby zčásti proto, že Liam Moore z Leicesteru už v prosinci dočista vypadl z plánů Nigela Pearsona.

Gibson má tradičně velkou chuť mazlit se s balonem a rýsovat dalekonosné kolmice kupředu, což lze považovat za jeho slabou i silnou stránku zároveň. Vzhledem k tomu, že se defenzivní štít Nathaniel Chalobah do rozehrávky příliš nežene, každopádně není radno tento Gibsonův trademark podceňovat. Tím spíš, když jde o leváka na levém stoperu, kterého to tak přirozeně netáhne do zahuštěného středu pole, nýbrž vstříc otevřenějším prostorám.

---

Zadní linie se zdá být jasně daná. Calum Chambers, svého času kapitán anglické "19" se zkušenostmi ze seniorské reprezentace, třeba může být v hierarchii Arsenalu výše než Carl Jenkinson, zde se však operuje v obráceném gardu. A dává to i smysl: Jenkinson je hbitější, má lepší centr, poskytuje větší poziční disciplínu, a obecně v tuhle chvíli představuje pro Southgatea vyzrálejší - leč ne nutně talentovanější - variantu.

Ty nejzávažnější otazníky ční teprve vepředu, kde sice mají své místo jisté Berahino, Kane a Redmond, o veškerém zbytku se už ale dá alespoň diskutovat. Víceméně neohrožen se dál jeví být už snad akorát alternativní kapitán James Ward-Prowse, který v rukávě skrývá jedno důležité eso - standardní situace. Jeho donášky tradičně rotují až nezdravým způsobem a obzvlášť ve spojení se Stonesem mohou spolehlivě fungovat.

Ničím jistý si naopak nemůže být Will Hughes, který se sice umí prosmýknout de facto kudykoliv, jenže balon také čas od času přespříliš vodí, a pokud zrovna nemá svůj den, může tak generovat jednu ztrátu za druhou - čímž ostatně strávil většinu ligového jara. Šikovný playmaker Alex Pritchard tudíž v tomto směru nabízí asi o chlup rozumnější variantu; navíc vypadá, že si vyhoví s klíčovým článkem sestavy, Nathanem Redmondem.

Opatrnější alternativou do středu pole, vyhrazenou čistě pro vyřazovací boje, by potom mohlo být kombo Carroll-Chalobah. Prvně jmenovaný je celkem spolehlivým dispečerem a napříč kvalifikací z hloubi pole zaznamenal až překvapivé množství asistencí. Tajný trumf pro Southgatea zosobňuje Forster-Caskey z Brightonu, další zataženější středopolař, který by klidně mohl vytlačit i veterána Chalobaha.

---

Tip na umístění: Semifinále