Představení účastníků ME do 21 let - Německo

Je-li řeč o největších favoritech nadcházejícího malého Eura, panuje mezi bookmakery, odborníky i fanoušky poměrně jednoznačná shoda - hlavním aspirantem na titul je Německo. Kouč Horst Hrubesch má k dispozici tým, který by se zcela reálně mohl ucházet i o postup na seniorský turnaj, a cokoliv jiného než medaile (pokud možno zlatá) bude u našich západních sousedů považováno za šokující výsledek...

Jen těžko se lze zbavit dojmu, že Němci mají náběh na mnohaletou světovou dominanci. Vždyť v průběhu pouhých dvanácti měsíců dali dohromady hned tři výběry, které se ve svých kategoriích reálně ucházely o turnajové triumfy - senioři nakonec loňské mistrovství světa ovládli, a přestože "dvacítka" (tedy hráči narození v letech 1995 a 1996) na tom svém letošním skončila už ve čtvrtfinále, alespoň překonala rekord v počtu nastřílených branek ve skupinové fázi (16). Teď přichází řada na o fous starší generaci, do níž mimochodem patří i borci jako Mario Götze, Julian Draxler nebo Shkodran Mustafi.

Ani jednoho z nich však v tomto výběru neuvidíte: stejně jako kouč áčka Joachim Löw respektuje povinnosti jednadvacítky a v kvalifikaci na evropský šampionát svému kolegovi do kádru nesahal, tak i Hrubesch akceptuje, že stabilní členové seniorské reprezentace už svoji věkovou kategorii zkrátka přerostli. Němci tak vlastně přišli o několik skvělých hráčů, k tomu se jim nevyhýbala ani zranění potenciálních opor (Süle, Goretzka, Jonas Hofmann), jenže současná mládežnická scéna je v zemi zkrátka na tak vysoké úrovni, že to opravdu vůbec nevadí. Do Prahy přijede německý tým i tak našlapaný až po strop.

Výhodu tohoto modelu (tedy držet mladíky a "seniory" odděleně před velkým turnajem) poznal Hrubesch už v roce 2009, kdy dovedl jednadvacítku k jejímu prvnímu a zatím stále jedinému evropskému titulu. Do tehdejšího finále proti Anglii vyběhla jedenáctka, z níž nakonec jediný hráč - vytáhlý forvard Sandro Wagner - zůstává dodnes bez startu za reprezentační áčko. Do toho německého nakoukli Andreas Beck i Gonzalo Castro, Sebastian Boenisch s Fabianem Johnsonem pokračovali v seniorské kariéře jinde (Polsko, resp. USA), a zbývající šestice - tedy Manuel Neuer, Jerome Boateng, Benedikt Höwedes, Mats Hummels, Sami Khedira a Mesut Özil - má nyní na krku zlaté medaile pro mistry světa. To je naprosto úchvatný příklad toho, jak má začleňování talentované mládeže ideálně vypadat.

Na současném týmu aby člověk hledal slabiny lupou. Otazníky vyvolává snad pouze pozice hrotového útočníka v Hrubeschově klasickém 4-2-3-1 a forma šéfa středu obrany Robina Knocheho, která šla na jaře hodně dolů; jinak jsou Němci vlastně dokonale vyvážení a možností mají dokonce tolik, že jejich trenér dopřál v kvalifikaci minimálně dva starty rekordním 22 (!) hráčům. Marc-André ter Stegen je čerstvým vítězem Ligy mistrů, konečná soupiska je přeplněná mladými bundesligovými hvězdami a jediní tři legionáři hrají v Barceloně, Liverpoolu a Arsenalu.

Před dvěma lety skončil německý výběr už v základní skupině za silnými soupeři z Nizozemska a Španělska (které nakonec celý turnaj vyhrálo); letos už se podobný scénář očekávat opravdu nedá, zvláště s přihlédnutím k nalosování do 'lehčí' pražské skupiny. Hrubesch, bývalý legendární hamburský kanonýr, který pracuje v mládežnických strukturách německého fotbalového svazu už od roku 2000, plánuje po triumfech z let 2008 (U-19) a 2009 (U-21) útok na třetí kontinentální zlato.

---

Cesta na šampionát

Německá forma se v průběhu kvalifikace poměrně viditelně 'zhoupla'; po úvodních třech výhrách se suverénním skóre 9:0 totiž přišlo první varování v podobě hubeného triumfu 3:2 nad trpaslíkem z Faerských ostrovů, následované ztrátami v Černé Hoře (1:1) a Rumunsku (2:2). Poté, s návratem kapitána Kevina Vollanda, si však tým opět 'sedl' a výsledkem byly dvě závěrečné výhry, přičemž ta poslední, dechberoucí kanonáda 8:0 nad Rumunskem, demonstrovala německou sílu poměrně jednoznačně.

V baráži pak na Hrubeschovy koně číhala nevyzpytatelná Ukrajina, rozjetý favorit si s ní ale nedělal těžkou hlavu a po venkovní výhře 3:0 už před vlastními fanoušky pouze stvrzoval jistý postup (2:0). Naděje soupeřům by však mohly dát alespoň výsledky z nejaktuálnějších přátelských zápasů: od barážového triumfu si německý svaz domluvil hned čtyři prestižní oponenty, po výhře nad Nizozemskem (3:1) však přišly pouze remízy s Čechy (1:1) a Italy (2:2) a naposledy dokonce těsná prohra s Anglií (2:3).

Postup ze skupiny by to ovlivnit určitě nemělo - německá preciznost je pověstná, orientace na výsledek záviděníhodná a sebevědomí stále po právu vysoké - jestliže se ale bavíme o semifinále a finále, bude Hrubesch muset zajistit, aby příval inkasovaných branek opět vyschl. Jinými slovy je třeba vybrat ze seznamu potenciálních kandidátů správného gólmana, stoperskou dvojici a střední záložní dvojblok.

Domácí základna

Při pohledu na konečnou soupisku okamžitě zaujme jedna věc - vedle bundesligových hráčů a legionářů ze špičkových zahraničních klubů na ní totiž dominuje pouze pět druholigistů. Joshua Kimmich hraje v Lipsku, hned čtyři hráče pak dodává Kaiserslautern, který tak v týmu vůbec nejhojnější zastoupení. Útočník Philipp Hofmann a levé křídlo Amin Younes mohou dokonce realisticky pomýšlet na základní sestavu, v kvalifikaci si hojně zahrál i stoper Dominique Heintz a seznam středních záložníků doplňuje Kerem Demirbay.

Ani to ale není konečný výčet hráčů FCK, kterých si Hrubesch v tomto cyklu všimnul - z širší nominace ještě vypadli Jean Zimmer a gólman Marius Müller, zatímco Williho Orbana vyřadilo zranění. Reálně tedy mohli Rudí ďáblové dodat na Euro celkem sedm fotbalistů. A to už je stav, který si zaslouží bližší nahlédnutí pod pokličku.

Klub, který si letos dělal zálusk na průnik mezi elitu (aby z postupových pozic vypadl díky chabé formě až v závěru sezony), totiž už patnáctým rokem plní ambiciózní dlouhodobý plán. Výrazné úspěchy z konce 90. let umožnily výstavbu komplexní moderní akademie - celý areál zaujímá plochu 27 tisíc čtverečných metrů a obsahuje hned šest tréninkových hřišť, z toho dvě s umělým povrchem, a spoustu míst pro kondiční tréninky (včetně halové dráhy a šesti zátežových tras zasazených do vysokého svahu). Vystavěn byl v klidné lokalitě uprostřed lesů, pouze osm kilometrů od Fritz Walter Stadionu, a o jeho hladký chod se stará hned několik pověřených profesionálů; své vlastní kouče mají fotbalisté už od devíti let. Celkově se o deset mládežnických výběrů stará vedle trenérů i pětice speciálních koordinátorů.

"Všechno je tu kousek, máme vše ihned po ruce, takže můžeme jednat opravdu rychle. Nejdůležitější ale je, že kluci to tady milují, baví je se sem vracet a pracovat na svojí hře," chlubí se na oficiálních stránkách klubu šéf centra Konrad Fünfstück. A výsledky se dostavují - loni dostal Kaiserslautern maximální možnou známku od organizace dohlížející na německé fotbalové akademie.

Ze čtveřice nominovaných tímto prostředím prošel Heintz; Younes s Demirbayem v klubu hostují, Hofmann je odchovancem Schalke. Důraz na mládí, který je dlouhodobou filozofií Rudých ďáblů, však ve světle Kloppovy dortmundské pohádky slibuje fanouškům nadějné budoucí vyhlídky.

---

Tahoun týmu: Kevin Volland (Hoffenheim)

Důležitost Vollandova vlivu na německý tým můžeme asi nejlépe shrnout porovnáním kvalifikačních zápasů s jeho účastí a bez ní - nejprve nasázel čtyři góly ve čtyřech zápasech, potom vypadl ze hry a Němci dvakrát ztratili. V baráži už byl zase zpět na hřišti a konto Ukrajiny zatížil dvěma brankami a asistencí. Hoffenheimská kometa zkrátka dělá čest své kapitánské pásce: jakmile se její jméno objeví v sestavě, hraje Německo objektivně lépe.

Volland je zřejmě nejzářivějším prospektem této Hrubeschovy generace (pokud tedy nepočítáme abnormálně našlapanou brankářskou konkurenci). Koneckonců i server Transfermarkt.de má u jeho jména cenovku 20 milionů eur, což je s poměrně slušným náskokem nejvyšší číslo z týmu. Jeho síla tkví především v jeho univerzálnosti: trenér ví, že jej vedle primární pozice pravého křídla může použít i na podhrotu či jako falešnou devítku, aniž by tím výrazněji utrpěly jeho výkony. "Půjčil" si ho už i Joachim Löw, takže po tomto Euru nejspíš bude následovat regulérní přesun mezi seniory.

Stále není jisté, kde Volland bude vlastně hrát, nikdo ale nepochybuje o tom, že bude hrát. Německá ofenziva má možná enormní sílu a rozhodně nelze základní sestavu zaručit všem, kteří by si ji zasloužili, pokud bude ale Volland zdravý, místo má jisté - už jen kvůli úctyhodné bilanci devíti branek v dosavadních osmnácti startech. A to ještě pomíjíme fakt, že v Hoffenheimu ke gólům pravidelně přidává i kopec asistencí.

Na prahu slávy: Max Meyer (Schalke)

Vollanda samozřejmě němečtí fanoušci velice dobře znají, stejně jako další týmové stálice Leonarda Bittencourta, Yunuse Malliho či (nakonec zraněného) Jonase Hofmanna; u Maxe Meyera, dalšího z řady kandidátů na místo v podhrotové trojici, však letošní 'hype' daleko přesáhl hranice rodného státu. Jeho Schalke totiž hrálo Ligu mistrů (a vůbec ne špatně), takže najednou o obrovském talentu teprve devatenáctiletého playmakera ví celá Evropa.

Meyer stále trpí několika neduhy, pochopitelnými pro takto mladého hráče - hlavně musí zlepšit efektivitu. Směrem dozadu se nepřetrhne, na hráče, který by chtěl na hřišti volnou licenci útočit, však zaznamenává příliš málo rozhodujících zářezů (letos pět branek a jedna asistence ve 28 ligových startech, což dělá průměr více než 300 minut na jeden 'kanadský' bod - vskutku žádné závratné číslo). Můžeme sice oprávněně namítnout, že na podobné hartusení je vzhledem k jeho věku ještě dostatek času, jenže ono se taky klidně může stát, že Hrubesch jej právě z tohoto důvodu upozadí ve prospěch osvědčenějších a efektivnějších kolegů.

Tím bychom ovšem neradi shazovali Meyerův talent, který je opravdu mimořádný - mladík z Gelsenkirchenu je výtečným driblérem, nadaným technikem a celkově přesně onou kreativní duší, kterou každý dominantní ofenzivní tým potřebuje. Diváci jsou z jeho hry nadšeni, zatímco soupeři ve skrytu duše doufají, že si nějaký ten geniální moment schová až na další zápas.

Stranou reflektorů: Johannes Geis (Mainz)

Johannes Geis v tuto chvíli možná ani sám neví, jestli vlastně patří do základní sestavy nebo ne - Hrubesch má ve stažené záložní dvojici na výběr z několika kandidátů. Pokud však má Německo doopravdy uspět, jen těžko si lze představit, že by u toho tento mohučský blonďák chyběl. Geis se totiž v uplynulé sezoně vypracoval v nenahraditelnou oporu týmu, od prvního do posledního kola tvořil pevnou součást základní sestavy a párkrát dokonce navlékl i kapitánskou pásku. Zářivé Euro jednadvacítek by tak mělo napsat další kapitolu ve vývoji jeho kariéry, která na mezinárodní úrovni začala už v kategorii U-16.

Co odlišuje Geise od dalších defenzivních záložníků je jeho schopnost aktivně se zapojovat do budování útoků, aniž by přitom zanedbával primární obranné povinnosti. Se čtyřmi brankami a čtyřmi asistencemi prožil produktivnější sezonu než většina štítových hráčů, zvláště fascinující je však pohled na jeho statistiku takzvaných klíčových přihrávek - tedy míčů, které vedou k vytvoření střelecké šance. V evropských top ligách byl v tomto ohledu vůbec nejlepším fotbalistou svojí věkové kategorie (do níž spadá třeba i Mateo Kovačić).

Pohyblivý, pracovitý technik a znamenitý rozehrávač standardních situací tak učebnicově naplňuje definici 'deep-lying playmakera', pozice, kterou kdysi pod Carlem Ancelottim definoval mladý Andrea Pirlo. Ambiciózní trenéři takové hráče vyvažují zlatem. Úspěšné Euro by mu mohlo pomoci prorazit z mohučského stínu na mezinárodní světlo.

---

Alternativ na složení německé jedenáctky je tolik, že rychlejší bude na úvod vyjmenovat předpokládané jistoty - tedy že Hrubesch bude hrát v rozestavení 4-2-3-1, že kapitánskou pásku navlékne Kevin Volland, a že na pravém beku nastoupí Julian Korb z Mönchengladbachu.

Jinak se ze seznamu různých možností a variant člověku zatočí hlava. Stačí začít hned v brance: zaslouží si místo mezi tyčemi spíše Marc-André ter Stegen, vítěz Ligy mistrů, který však nechytal v lize, nebo Bernd Leno, skvělá opora Leverkusenu, o níž se mluví v souvislosti s blížícím se velkým přestupem? Nebo snad kolínský Tino Horn, podle mnohých jeden ze tří nejlepších gólmanů uplynulé bundesligové sezony? Trenér dal v kvalifikaci šanci všem třem.

Na levém beku by měl Christian Günter (Freiburg) dostat přednost před Nikem Schulzem (Hertha) a ve středu obrany si své místo i přes špatnou formu nejspíš udrží i Robin Knoche (Wolfsburg); favoritem na jeho doplnění je vysoce ceněný Matthias Ginter z Dortmundu, ačkoliv v době, kdy německá obrana v kvalifikaci působila dojmem neprostupného valu, stabilně nastupoval Heintz.

A pak je tu ještě varianta s Emre Canem, o němž se pořádně neví, jaká má být vlastně jeho pozice v týmu; vejde se do základu jako střední záložník, nebo s ním Hrubesch počítá jako s univerzální záplatou za Korba (druhý pravý bek v týmu není), stopery, DM a CM?

Pokud je správná druhá možnost, doplní Geise uprostřed pole stuttgartská stálice Moritz Leitner; pokud ne, bude zkrátka jeden z tria Can, Geis, Leitner muset z kola ven. Případně by se na zataženější pozici mohl objevit i Maximilian Arnold, tím už se ale dostáváme k vůbec nejspletitější hádance, jíž je ofenzivní kvarteto.

S výjimkou Serge Gnabryho, největšího překvapení nominace, a možná Felixe Klause totiž všichni mají důvod doufat v šanci, a kombinace všeobecného trendu univerzality (snad žádný německý podhrotový hráč není přikován vyloženě k jedné pozici) a Hrubeschovy záliby v protáčení sestav jim v tomto směru hraje do karet. Aby však tento článek nepřipomínal rozsahem bakalářskou práci, předpokládejme dvě věci - tedy že na "desítce" dá kouč šanci Meyerovi, a že po zranění stabilní opory Jonase Hofmanna bude nalevo i nadále pokračovat Younes - a přesuňme se rovnou k nejdůležitější otázce hrotového útočníka.

V podstatě existují dvě možnosti - Kevin Volland a Philipp Hofmann. Obě lze podpořit poměrně výraznými argumenty. Pokud by se na hrotu měl objevit Volland, uvolnilo by se tím na pravém křídle místo pro efektivní oporu Leonarda Bittencourta, jehož by byla škoda posadit; na druhou stranu je však nutno podotknout, že tento systém s falešnou devítkou Hrubeschovi příliš nevoní.

Kdyby to bylo pouze na něm, vyslal by do základu téměř dvoumetrového habána Hofmanna, stejně jako před šesti lety postavil do čela ofenzivní formace Sandra Wagnera. On sám byl ostatně obdivovaným mistrem hlaviček, takže se dá pochopit, že má pro vysoké útočníky slabost a žádný jeho výběr se bez takového hráče neobejde. Hofmann už sice nesází branky tak šíleným tempem jako kdysi v juniorce Schalke, v kvalifikaci se mu ale dařilo a dokonce jako jediný zvládal v posledním přípravném zápase držet krok s Anglií (dva góly při prohře 2:3).

Nevýhodou Hofmannova nasazení může být jednak větší taktická čitelnost, jednak fakt, že na lavičce tím pádem nezbyde žádné 'kladivo', žádný stylově svébytný žolík, který by svojí hrou dokázal plochou dominanci obohatit o přímočarou efektivitu. Jogi Löw to ostatně pochopil a nechával si Miroslava Kloseho právě z tohoto důvodu jako žolíka.

Je vůbec zajímavé, že stejně jako Belgičané nejsou schopni vychovat kvalitní krajní beky, nezvládají Němci produkci gólových hrotových útočníků - u národu Gerda Müllera, Uwe Seelera či Karla-Heinze Rummeniggeho jde o zarážející trend. Hofmann rozhodně není nejtalentovanějším členem týmu, nicméně potvrzuje, že góly dávat umí, a jak ukázala osmibranková demolice Rumunska - kde se prosadilo hned sedm různých střelců - problém s produktivitou Němce zřejmě trápit tak jako tak nebude. Na to mají v kádru až příliš mnoho potenciálně rozdílových jmen.

---

Tip na umístění: 1. místo