Ozvěny z Bundesligy: Všeumělka z Karlsruhe. Salibová nezvedá jen střídací tabule

Své poslední kapitoly napsala Bundesliga v baráži na konci května, bylo přitom rozhodnuto o tom, že se další nováček mezi elitou nezjeví. Ve druhé německé nejvyšší soutěži každopádně zůstaneme i při poslední ozvěně uplynulého ročníku. Karlsruhe má ve svém realizačním týmu netradiční osobu. Sarah Salibová přitom byla v minulosti učitelkou, herečkou či novinářkou.

V dnešním moderním fotbale existuje spousta různých rolí. Není to jen o trenérech a jeho asistentech, ale i o dalších podpůrných silách. Prostě proto, aby se hráči plně soustředili na to, co je v jejich popisu práce, tedy vyhrávat zápasy. Další logistiku, jako jsou regenerační procesy nebo výživa, avšak i obyčejný výběr barvy dresů nebo zápis o utkání, mají na starosti ti ostatní.

Manažerka klubu z Bádenska-Württemberska, v českých luzích a hájích bychom ji mohli označit jako vedoucí mužstva, si už v životě vyzkoušela, co to je být za katedrou, co obnáší práce na jevišti nebo jaké to je pohybovat se v médiích. Někdy to dělala všechno současně. Ve svém pracovním životě toho zažila už vážně hodně. Ovšem až nyní našla opravdu to, co ji baví nejvíc, co ji naplňuje.

Nejvíce je pak fotbalovým fanouškům známá jako žena, která zvedá tabuli s čísly mezi lavičkami u postranní čáry. Právě tehdy je na očích nejvíce, kdykoli kouč Christian Eichner vydá pokyn ke střídání. Zrak profesionálů na hrací ploše i všech diváků se v tu chvíli nevyhnutelně upírá k šestatřicetileté Salibové, která je ve funkci u druholigového klubu z Wildparkstadionu od roku 2023.

Tahle práce každopádně vyžaduje mnohem více než jen podřadné úkoly, které jsou vidět na první pohled během 90 minut jakéhokoli utkání. Aby se dostala k takové práci a mohla si dobře plnit všechny své povinnosti, které jsou s tím spjaté, podstoupila dost nevyzpytatelnou pouť. Cesta, kterou se bývalá hráčka z FSV Gütersloh vydala k profesionálnímu fotbalu před téměř dvěma lety, přitom úplně nenaznačovala, že by nakonec mohla skončit v realizačním štábu Karlsruher SC.

Salibová studovala učitelství angličtiny, textilního designu a němčiny. Při svém hlavním zaměstnání působila na různých školách, například v Düsseldorfu nebo Římě. Pracovala však také jako kondiční trenérka v Dubaji. Byla pošťačkou, prodavačkou, servírkou, žurnalistkou i televizní herečkou. Rovněž byla zaměstnána u Německého fotbalového svazu (DFB). Jakkoli se cesty její profesní kariéry mohou na první pohled zdát hodně spletité, Salibová je přesvědčená, že bez těchto zkušeností by nebyla tam, kde je teď. "Ať to bylo cokoli, mělo to svůj účel a hodně mě to naučilo," uvedla. Obzvlášť pro současnou pozici v KSC se její všeumělské dovednosti a znalosti z dřívějších povolání náramně hodí.

Nejprve chronologie ve zkratce. Začalo to v Güterslohu. Základní škola, střední škola, další střední škola a maturita. Pak se příběh přesunul do Paderbornu. Studium angličtiny, textilního designu a němčiny pro střední školu. Část studia absolvovala v San Diegu v Kalifornii. Protože zároveň získala určité trenérské licence, mohla během studia pracovat jako trenérka. "Vždycky pro mě bylo důležité dokončit studium, abych měla nějaké jistoty. Ale měla jsem i brigády," upřesnila. Zkrátka takový tradiční vysokoškolák, co kloubí dvě nebo několik záležitosti dohromady, aby se nějak uživil.

Musela na každý pád reagovat na kontext doby a nenadálé okolnosti. Třeba během pandemie koronaviru byly školy zavřené. "Tak jsem se vrátila do práce jako pošťačka," prozradila. Asi nejkurióznější scénář pak nastal v roce 2019. Salibová nejenže pracovala ve škole v Güterslohu, ale taktéž se dostala na filmové plátno. Zahrála si sama sebe, jako učitelka figurovala ve více než 50 epizodách seriálu "Krass Schule - Die jungen Lehrer" televizní stanice RTL. Cítila se tak ve skutečném i hraném světě v podstatě jako doma.

Poté, co Salibová složila svou první státní zkoušku, odjela na několik měsíců do Dubaje, aby získala nové zkušenosti, a působila tam jako kondiční trenérka. "Všimla jsem, že tu pozici inzerují. Ta nabídka mi přišla lákává. V té době to bylo pro ženu něco zvláštního pracovat zrovna tam," vzpomněla na dobu před více než deseti lety. Následně složila druhou státní zkoušku. A potom pracovala jako učitelka na různých školách.

Už od dětství každopádně propojovala své pedagogické dovednosti s vášní pro fotbal. Byla trenérkou juniorských národních týmů Německa. A během studií sbírala zkušenosti i v televizních stanicích. Později se jí naskytla příležitost přerušit učitelskou kariéru a nastoupit do soukromé televize Sky. "Psala jsem prezentační texty pro Sky Sport a Sky Sport News, stejně jako zpravodajské články, sestavy, stříhala videa k pořadům. Všechno, co se objevilo, prostě cokoli," popisovala.

Po působení v médiích se vrátila ke školství. Tentokrát byla v Římě, nikoli v Severním Porýní-Vestfálsku. Během pobytu v zahraničí ji znovu okouzlila možnost poznávat a zažívat novou kulturu. V roce 2022 přešla na školu v Düsseldorfu, i tato etapa se však ukázala být jen krátkou zastávkou. Pro agenturu Onside Sports organizovala tréninkové kempy fotbalových klubů, což ji přivedlo do kontaktu s KSC. A když se v roce 2023 ve druholigovém klubu objevila nabídka na pozici týmové vedoucí a manažerky, Salibová neváhala a zaslala svůj životopis.

V tu chvíli, co byla přijata, po spoustě jiných pracovních zkušenostech, se zdá, že alespoň prozatím našla něco, co jí skutečně vyhovuje. Znovu zopakujme, že prozatím. Možná totiž úplně nevěděla, do čeho půjde, co bude přesně její pracovní náplní, kolik se toho na ni navalí, jestli to vůbec všechno zvládne. A především proto, že měla z minulosti pověst toho, kdo střídá zaměstnání s velkou pravidelností. Role se ale ujala se vší ctností, jakkoli to měla z pozice ženy ve výhradně mužském prostředí o dost složitější.

Její píli si kluboví činovníci pochvalují. I když byla Salibová v nezáviděníhodném postavení, něco jako muž, který by chtěl docházet do kroužku háčkování, respekt si vybudovala záhy. "Organizace je její absolutní silnou stránkou. Ta spojuje všechny její dovednosti. Žije s ní. A dělá to téměř bezchybně," pochvaloval si hlavní kouč Eichner. "KSC znalo mou práci, mou osobnost. Obecně to, jak ke všemu přistupuji. Jsem velmi vděčná, že jsem dostala důvěru výkonného ředitele Michaela Beckera i celého trenérského týmu a že jsem dostala příležitost dělat tuhle práci," vracela se zpětně Salibová ke zlomové události.

V každodenním provozu je jejím důležitým pomocníkem bezprostřední kolega Burkhard Reich, někdejší profesionál celku z Karlsruhe z 90. let předešlého století. Salibová má rovněž osobního mentora, konkrétně Martina Schmidta, bývalého sportovního ředitele Mohuče. Toho poznala během svého působení ve Sky. "Je mi už po dlouhé roky k dispozici, když potřebuju poradit. Je to pro mě neuvěřitelně cenné. Vážím si jeho zkušeností, jeho upřímnosti a jeho loajality," vzkazovala osmapadesátiletému Švýcarovi.

Povinnosti šestatřicetileté šéfky v KSC jsou rozsáhlé a mimořádně rozmanité. Typický pracovní den u ní nehledejte. "Žádný totiž neexistuje," usmála se. "Každý den je jiný. Někdy musím zkontrolovat hotely, jindy rezervovat vlaky nebo lety, zařídit stravování, když cestujeme k venkovním utkáním. Pro nové hráče je potřeba zajistit lékařské prohlídky, najít bydlení a vyzvednout je na letišti. Pak jsou tu také tréninkové kempy, v zimě i v létě, a přátelské zápasy. Všechno musí být přesně naplánované a koordinované," pokračovala se zápalem a organizovaností, jaká je jí vlastní.

A v neposlední řadě jde o administrativu. I tu musí někdo obstarat. Sepsat, zkontrolovat, poslat, potvrdit, orazítkovat, zkrátka všechno, co je s různorodou úředničinou spojené. "Je tu otázka hráčských smluv. Musím je zaregistrovat u organizací DFL a FIFA. Pokud to prošvihnete, pak dotyčný nesmí hrát," říkala s vážností. I to ukazuje, jakou důvěru v ni vedení klubu má. "Chci, aby hráči byli šťastní. Protože pak bude šťastný i celý klub. A to ční nad všechno ostatní," hlásala.

Zda jsou pravdivé zvěsti o tom, že jednou zorganizovala pro hráče krátký výlet na Mallorku, že sehnala speciální lak na vlasy nebo pomohla profesionálovi získat rybářský lístek, sama nekomentuje. Jisté však je, že kvalifikovaná pedagožka zaskočila i jako chůva, když některý z hráčů potřeboval krátkodobě pohlídat dítě. Proč je taková, jaká je, přisuzuje všemu tomu, čím si prošla.

Nejen díky práci v médiích a sportu získala pro současnou pozici onu přidanou hodnotu. "Všechno, co jsem dělala předtím, má pro tuhle oblast cenu zlata. Musíte se umět prosadit, ve škole nebo třeba v klubu. Jako pedagožka potřebujete například velkou dávku empatie," uvedla Salibová. "Znám rovnováhu mezi tím pustit se do něčeho po hlavě, ale také říct stop. A mé kontakty v mediálním průmyslu jsou také užitečné."

Salibová má pocit, že její dlouhé hledání toho pravého povolání je u konce. Spojení jakési triády vzdělávání, sportu a médií ji nasměrovalo tam, kde vlastně chtěla být od začátku. Šla si tvrdě za svým, chtěla přesně tohle. A po krátké pauze, když ji německý magazín Kicker položil tu nejdůležitější otázku, zda je se svou životní etapou spokojená, s naprostým přesvědčením odpověděla: "Ano, tohle je moje vysněná práce!"