Javorček chválí po návratu Slavii: Takovou péči jsem nezažil ani v Německu

Po půl roce znovu obul kopačky a v Marbelle poprvé od vážného zranění vyběhl na trávník. Obránce Slavie Dominik Javorček (23) se po přetržení předního zkříženého vazu vrací do plné zátěže a věří, že druhá těžká zkušenost v kariéře ho posílí. "Tentokrát jsem věděl, co mě čeká," říká rodák z Bojnic v rozhovoru pro klubový web.

Ještě v červnu podepisoval smlouvu v Edenu, o měsíc později ale v přípravném utkání s Lincem přišel tvrdý náraz. Diagnóza byla nekompromisní - přetržený křížový vaz a poraněné menisky. Druhé takové zranění v kariéře, tentokrát na pravé noze.

"Určitě mě to semlelo, ale bylo to jiné než poprvé. Už jsem měl zkušenost a hlavně jsem věděl, že jsem v nejlepším klubu a v nejlepších rukách. To mi mentálně hodně pomohlo," popisuje v rozhovoru pro klubový web Javorček, který během rekonvalescence zůstal nablízku týmu.

Podzim strávil převážně v roli pozorovatele. Jezdil na ligové zápasy, nechyběl ani na venkovních utkáních a s týmem letěl do Milána na duel Ligy mistrů. "Potřeboval jsem být v kabině, bavit se s kluky, smát se. Rehabilitovat někde sám by pro mě bylo mnohem těžší," vysvětluje a zároveň doufá, že mu trávený čas s týmem pomůže i na hřišti. "Je lepší u toho přímo být, než se koukat v televizi. Pokyny jsem slyšel v reálném čase, viděl jsem kluky jak je plní, jak reagují při hře. Chodil jsem i na nějaké videoporady před zápasy. Učil jsem se, snad to prodám."

Velkou zásluhu na jeho návratu přisuzuje fyzioterapeutickému týmu Slavie. "Takovou péči jsem nezažil ani v Německu, ani na Slovensku. Nejvíc musím vyzdvihnout Ludvíka Maiera, byl se mnou každý den. Všechno šlo podle plánu," pochvaluje si.

Osudový moment z utkání s Lincem má ale stále v hlavě. "Nejradši bych ho z hlavy vymazal, ale nejde to... Byl to nevinný souboj, dostal jsem se před hráče a pak jeden špatný pohyb, kdy se mi pravá noha zapřela a zůstala v nepřirozené poloze. Rupnulo to a hned jsem věděl, že je zle. Po magnetické rezonanci už nebylo co řešit," vzpomíná.

Tentokrát se však nepoddal panice. "Když se to stalo, hlava se mi zastavila. Bylo to divné, jako bych si to docela dlouho nepřipouštěl. Měl jsem prázdno. Až když jsem mluvil s doktory, došlo mi, co mě čeká. Uchopil jsem to ale tak, že všechno se děje z nějakého důvodu. Po prvním zranění jsem se vrátil ještě silnější. Tak jsem si řekl, že to tak bude i teď," vysvětluje.

Na rozdíl od letního kempu v Rakousku tentokrát absolvuje přípravu ve Španělsku. "Samozřejmě, že se mi tady líbí víc. Počasí, palmy, všechno je pozitivní. Ale cíl je vždy stejný - hotel, hřiště a co nejlepší příprava na sezonu," říká Javorček s tím, že k regeneraci patří i drobnosti mimo trénink. "Občas káva se spoluhráči, PlayStation," usměje se.

Jednu takovou pauzu využil i k setkání s kamarádem Leem Sauerem, který je s Feyenoordem rovněž v Marbelle. "V mých očích jeden z největších talentů slovenského fotbalu. Známe se z reprezentace, mluvili jsme o tom, jak to tady mají oni, s kým hrají. Daří se mu, je produktivní a prosazuje se i v áčku," dodává.

Na soustředění ve Španělsku už postupně naskakuje do týmové zátěže. V posilovně zvládá stejné cviky jako zbytek mužstva, nyní přibyl i míč. "Koleno drží. Tréninky jsou náročné, ale zvládám je," hlásí.

První trénink na hřišti absolvoval bez komplikací a zvládl všechna cvičení podle kondičního kouče Martina Třasáka. Další krok je jasný - plné zapojení do tréninku. "Snad už bez komplikací," uzavírá Javorček.