Byl jsem asi 78. útočníkem, vzpomíná na čtyři roky staré stříbro hrdina Chorvatů Petković

Útočník Bruno Petković tvrdí, že mentální síla chorvatského týmu, která ho dovedla ke dvěma vítězstvím v penaltovém rozstřelu na mistrovství světa, má hluboké kořeny v boji za nezávislost země. Zároveň vzpomíná, jak před čtyřmi lety fandil svým krajanům na světovém šampionátu v Rusku. "Málem jsem opustil přípravný kemp v Boloni, abych mohl jet do Moskvy na finále," vyprávěl střelec Dinama Záhřeb.

Petković vstřelil v závěru čtvrtfinálové zápasu s Brazílií vyrovnávací gól a smazal tak rozdíl ve skóre, který vytvořil v prodloužení Neymar. Následně tým Zlatka Daliće udržel nervy na uzdě a zvítězil na pokutové kopy - stejně tak jako v osmifinále s Japonskem.

Pro Chorvaty to nebylo nic nového, před čtyřmi lety v Rusku se do finále dostali díky třem vítězstvím v prodloužení, zatímco dvakrát rozhodovala penaltová loterie.

"Myslím, že jedním z důvodů (této mentality) je, že jsme malá země," řekl v neděli Petković. "I když jsme jako hráči mladí, víme, jak naše země vznikla a získala nezávislost v devadesátých letech minulého století. Dozvěděli jsme se to od našich rodičů. Naučili jsme se, že se bojuje, tvrdě pracuje a bez toho se nikam nedostanete," dodal Petković, který se stal národním hrdinou poté, co svým vyrovnávacím gólem zlomil brazilská srdce.

Jeho slova dávají smysl. Někteří ze starších hráčů týmu totiž mají na konflikt v 90. letech silné vazby. Veterán Luka Modrić (37) byl v mládí vysídlen, zatímco obránce Dejan Lovren (33) musel v dětství rovněž opustit svůj domov.

Chorvatsko se v roce 1998 zúčastnilo svého prvního mistrovství světa jako samostatná země a dostalo se do semifinále, v němž prohrálo s hostitelskou zemí a pozdějším vítězem Francií.

Les Bleus ukončili chorvatské sny i před čtyřmi lety v Rusku, když ve finále zvítězili 4:2. Čtyřmilionová země má však svůj tým opět mezi posledními čtyřmi a hýří sebevědomím.

"Myslím, že jsme se s každým zápasem zlepšovali, jak byli soupeři silnější, byli jsme lepší a lepší," řekl Petković a dodal: "Mně ten gól dodává obrovské sebevědomí. V prodloužení jsme si stále věřili a vzájemně se podporovali. Sebevědomí není jen na osobní úrovni, věříme si navzájem."

Útočník Dinama Záhřeb strávil začátek své kariéry v Itálii, kde hrál převážně v nižších soutěžích, a před čtyřmi lety se v Dalićově sestavě neobjevil.

Na chorvatskou cestu do finále, jejíž součástí bylo i vítězství nad Anglií v semifinále, má však silné vzpomínky. "Vzpomínám si na semifinále v roce 2018, byl jsem pátým nebo šestým útočníkem Bologni a asi 78. volbou Chorvatska. Málem jsem opustil přípravný kemp v Boloni, abych mohl jet do Moskvy na finále," vyprávěl.

Petković věří, že navzdory změnám je v týmu silná kontinuita. "Tehdy byly položeny základy, mladší kluci teď zapadli do dobře organizovaného stroje," uvedl.

Bez jeho gólu by však nedošlo na penalty, vyřazení favoritované Brazílie ani semifinále, na které se aktuálně těší. Podle svých slov si pomalu uvědomuje globální dopad své trefy. "S každým dalším dnem si víc a víc uvědomuji velikost toho gólu," řekl a vzápětí dodal: "Možná ten pocit zažiju znovu, uvidíme, třeba v semifinále nebo finále."