Premier League Anglie - Premier League

Manchester United stanovil další rekord! Už podevatenácté v řadě doma neztratil body, což se mu v nejvyšší soutěži nikdy nepovedlo. Poslední maximum navíc stanovil již v sezoně 1904/05. Na onen poslední korálek se ovšem Red Devils nepříjemně natrápili. Norwich by za dnešní bojovný výkon zasloužil absolutorium i čestný gól.

Sir Alex Ferguson udělal před utkáním jednu poměrně nečekanou změnu na levém kraji hrací plochy, kde místo Younga, který dostal od manažera volno, poletoval Park. A popravdě většinou zbůhdarma. Jako mozek, leč nepříliš efektivní, v prvním dějství rozhodně fungoval Nani, jehož zezadu aktivně podporoval Valencia, na což obvykle zadní linie pružně reagovala stažením Fletchera na stopera a posunutím Jonese k čáře. Ani tahle strategie nicméně United ovoce nenesla. Ti se vůbec nebyli schopni dostávat do palebných postavení, jejich klasické narážečky vycházely jen ve zlomku případů. Zkrátka přestože s Rooneym projev MU opět nabyl jakési hlavy a paty, pořád to s ním bylo dosti profesorské, upajdané a nezvykle šablonovité.

Naopak Norwich si počínal šikovně a zkušeně. Ačkoliv blok tří středových hráčů coby neprostupná hráz nefungoval a Canaries povětšinou vzadu zachraňovaly hlavně různé nepřesnosti a nedorozumění soupeře, opačným směrem hráli hosté nanejvýš účelně. Rychle, tu po zemi, tu vzduchem. Na hrotu se ke všemu nadmíru srdnatě rval osamocený Morison, jenž ustál nespočet fyzických soubojů, a jen štěstí dvakrát Jonesovi s Evansem pomohlo v utnutí jeho nadějného útoku.

Gólové příležitosti nicméně dlouho scházely na obou koncích hrací plochy. Až v 35. minutě prolomil bariéry Rooneyho zátylek, či snad rameno, který po rohu v hlavičkovém souboji odrážel Naniho centr do prostoru těsně sousedícího s levou spojnicí. A pihovatý forvard, jehož v posledních dnech trápila bolest v tříslech, byl i u další zpočátku nadějně vypadající akce. Jednou jedinou chytrou, skrytou přihrávkou zvládl konečně doopravdy přelstít pevný blok hostí, jenže Anderson ho za to odměnil jen slabou ranou hodně mimo.

Ještě větší šanci si nicméně v 53. minutě vypracovali Canaries. Ti v jednu chvíli prakticky přečíslili dva zadáky United, Phil Jones ale nakonec heroickým blokem Pilkingtonovy střely výrazně pomohl Lindegaardovi k udržení čistého štítu. To se ovšem mělo měnit v 65. minutě, kdy ten samý hráč dostal šanci na reparát od milostivého Valencii. Tomu nikdo nezařval "záda", on sám nepochopitelně přestal s balonem sprintovat a všudybyl Pilkington se rázem mírně ze strany řítil sám na Lindegaarda. Jakkoliv si ale mohl dlouho vybírat, trestuhodně minul.

Jestliže ManUtd začínal být čím dál bezradnější v dobývání soupeřovy pevnosti, mohl si v 68. minutě lebedit, že tu stále je ono rezavé pravidlo "nedáš-dostaneš". A také Rooney. Ten opět sehrál v gólové akci podstatnou roli - tentokrát navázal na Jonesovu hlavičku svým precizním výskokem a posunul míč na čelo Andersona, jenž už prostřelil víceméně bezmocného Ruddyho.

Ani poté však nebojácný nováček neskládal zbraně. Hned v 75. minutě Jones odhlavičkoval míč pouze na hranu šestnáctky k Pilkingtonovi, který po bleskurychlém zpracování ani do třetice nerozvlnil síť napnutou za Lindegaardovými zády. Tentokrát už dánského golmana sice za vydatné teče Andersona překonal, jenže proti vyrovnání stále ještě byla dobře postavená pravá tyč. Poslední možnost potom spálil Morison, když hrozivě zaváhal po situaci dva na jednoho.

Místo toho tedy ještě potvrdili vedení domácí. Nejdříve Rooney nepochodil s křižnou střelou, pak ale norwichskému duu ukázal tandem Welbeck-Park, jak se ve dvou rozebírá hned čtveřice fotbalistů v odlišných trikotech - Welbeck uličkou rozeběhl korejského záložníka a ten mu už vracel před prázdnou bránu.