Premier League Anglie - Premier League

Možná trochu krutý výsledek uhrál Bolton doma proti Arsenalu. Kouzlo Owena Coylea, pro něhož býval Arsenal vděčnou trofejí, tedy po prohře 0:2 pominulo. Úspěch s Burnley nenapodobil a jeho premiéra na lavičce Trotters tak nabyla poněkud hořké příchutě. Hned za tři dny si však při dohrávce může on i jeho svěřenci reputaci napravit.

Konečně elektrizující atmosféra na Reebok Stadium od počátku dělala své. Hned v prvních dvou minutách přišly za obranu Arsenalu dvě překrásné kolmice, do vápna následně mířily dvě velmi nepříjemné přihrávky a záhy ještě na scénu přikvačil jeden neuznaný gól Klasniče. To byl ale opravdu jen začátek. Brzy začali hrát i Kanonýři, a jakmile ti roztočili svůj přímočarý kolotoč, domácí občas ani nestačili valit oči. Po jedné z rychlých kombinací nepřesně pálil Fabregas a jeden z brejků pak pro změnu skončil Jaaskelainenovým odvážným skokem pod nohy stejného hráče. Nedá se však říct, že by se postupem času obraz hry vůbec neměnil. Spíše naopak - hostující fotbalisté kupili konstantně čím dál víc nepřesností, zatímco jejich defenzíva se stávala minutu od minuty prostupnější.

Také obranný val Boltonu však nebyl postaven z těch nejkvalitnějších cihel a především ta jménem Steinsson v rozhodujícím okamžiku selhala. V minutě 28. nebyla důrazná při zástavě Diabyho průniku a nechala vyniknout hbitě trestající duo Fabregas-Eduardo. Španělský forvard jemným dotykem posunul spoluhráči míč do vápna, ten mu ho patičkou ihned vrátil a Fabregas pak po zemi mezi nohami jednoho z obránců zacílil přesně ke vzdálenější tyči. Zkrátka akce, při které každý fanoušek musí plakat blahem. To Fabregas se příliš radovat nemohl. Hned vzápětí se na něj totiž začaly pořádat doslova hony, když se na něj krátce po sobě mohla pískat další penalta, aby okamžitě poté zadělal na žlutou kartu pro Robinsona. Obšťastnit ho pak rozhodně nemohl ani spoluhráč Eastmond, jehož perfektně vychytal Jaaskelainen.

Nicméně fotbal jako takový momentálně spíše ustupoval vyřizováním soukromých účtů. Takže třeba Rosický uběhl pár metrů navíc, aby ošklivě skopl jednoho ze soupeřů. V tu chvíli mohl být za žlutý kartonek ještě docela rád. Jediné opravdu fotbalové, co se za dobrých patnáct minut událo, tak byla pouze slušná střela Leeho na jedné straně a Fabregasova nepovedená koncovka tutové šance na opačném konci hřiště. Až v nastavení první půle předvedl své soukromé kouzelnické vystoupení Klasnič, přehodil si Gallase, ale zakončit už se mu pořádně nepovedlo, takže Almunia s problémy zvládl zasáhnout.

První poločas byl ze strany Boltonu, řekněme, osmělovací. V tom druhém už však Trotters byli Arsenalu zcela rovnocenným soupeřem. Okamžitě ho zmrazili třemi nepříjemnými centry z pravé strany, přičemž jeden z nich hodně nepříjemně tečoval Lee. Na opačném konci hřiště zase po pěkném sklepnutí Aršavina nepřesně zacílil Diaby. Do vydatnějších příležitostí se však i nadále dostávali domácí. Třeba geniální prostrčení Klasniče udělalo Taylorovi hodně prostoru k zakončení, levý křídelník Boltonu však takové možnosti využil jen ke střele pánu bohu do oken. Stejný hráč pak řešil další zajímavou situaci rovněž až příliš zbrkle. Počíhal si na dlouhý míč, a i když okamžitou koncovkou málem zaskočil Almuniu, mohl s balonem ještě kousek popoběhnout.

Arsenal o sobě v těchto okamžicích moc vědět nedával. Ozval se až prostřednictvím povedeného, ale stále ještě nepřesného přímého kopu Vermaelena. Krátce na to však přidal rozhodující zásah do soupeřova týla. Fabregas rozběhl další atak, na nějž navázal opět Eduardo přesným centrem pro Méridu, jenž si v plném běhu naprosto dokonale zpracoval balon a přesnou křižnou střelou překonal bezmocného Jaaskelainena. To byl definitivní konec boltonských nadějí.